Ráj

Pozoruhodný román americké spisovatelky - nositelky Nobelovy ceny za literaturu. Děj rozměrného románu Toni Morrisonové z roku 1997 začíná jednoho letního rozbřesku r. 1976, kdy skupinka ozbrojených mužů vpadá do bývalého ženského konventu, jehož obvyvatelky jsou spořádanému sousednímu městečku již dlouho trnem v oku. Tato místy syrová próza, první od doby, kdy Morrisonová dostala Nobelovu cenu za literaturu, tvoří závěrečný díl volné trilogie, jíž se autorka rozhodla zmapovat různé podoby lásky....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/33_/33163/raj-33163.jpg 4.317
Originální název:

Paradise (1997)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Vyšehrad
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (5)

Přidat komentář
Zorka
03. března

Kniha Ráj byla mým druhým dílem od Toni Morrison, které jsem četla. Její styl je prostě jiný a to byl zřejmě také důvod, proč dostala Nobelovu cenu, byť ne za tuto knihu. Díla této autorky nejsou až tak jednoduchá na čtení, nejsou ryze epická, vyžadují soustředění, ale zároveň čtenáře dokážou pohltit. Obsahují množství retrospekcí, které zpomalují děj, ale také stíny tajemství (kniha zdaleka neodpovídá na všechny čtenářovy otázky), lehkou provokaci a zpracovávají těžká témata. Právě kombinací toho všeho jsou pro mě knihy T. Morrison zajímavé.

evask
22.11.2016

Asi na osmdesáté stránce jsem to vzdala.

cessy
07.08.2013

Toto čítať je čistý pôžitok. Početná skupina tých, ktorí tvrdia, že najlepším Morrisonovej dielom je Milovaná, sa sotva prelúskala celou jej tvorbou, resp. minimálne určite nečítala jej Ráj. Morrisonová sa síce drží tradičnej schématickej výstavby svojich románov – komplikované prelínanie časových rovín, časté striedanie osoby rozprávača – tá je však predsa iná, akási vytríbenejšia, dokonalejšia, skvostnejšia, minimálne o triedu vyššia ako v jej predošlých románoch. Ironický názov, široký časový záber zahŕňajúci obdobie od konca občianskej vojny v USA až po 70 roky minulého storočia a kontrast týchto období, umiestnenie deja do dobrovoľne izolovanej černošškej komunity, zmätočné ponímanie času, do najmenších detailov premyslený pozvoľný vstup postáv, umné odkrývanie ich minulosti, u niektorých postáv takmer ihneď, u niektrých až s postupom času, šikovný zámer zatajiť pred čitateľom farbu pleti obyvateliek Konventu, obozretné kladenie vety za vetou s cieľom stupňovať napätie, zväčša len naznačenie súvislostí a hovorenie o nich ako o samozrejmých s ich postupným vysvetlením a rozvíjaním, nebadané vmiesenie magicko-realistických prvkov a nádych alegórie, tvoria dych vyrážajúcu jednotu. Rok 1865 je v amerických dejinách zapísaný ako rok zrušenia otroctva. Černosi sú síce papierovo slobodní, avšak o aspoň akej-takej rovnoprávnosti nemožno hovoriť. Odmietaní belochmi, miešancami, i vlastnou rasou – černochmi so svetlejšou farbou kože nikam nepatria, nikam nazapadnú, nikde nie sú vítaní. Toto trpké poznanie je v nich hlboko zakorenené, je dedičstvom nasledujúcich generácií. V spočiatku idylickom mestečku Ruby, fiktívnej černošškej komunite, ktorú Morrisonová v románe vytvorila, sú jeho priamym dôsledkom xenofóbia, medzigeneračné spory, konflikty v jadre samotnej komunity i konflikty s vonkajším svetom, ktorý reprezentuje ženský Konvent v susedstve, nedôvera, strach a v konečnej fáze aj násilie. Prirodzený beh dejín, neodvratnú silu plynúceho času, spoločenský vývoj však za žiadnu cenu, ani za cenu preliatej ľudskej krvi, nemožno zastaviť.

Alma-Nacida
30.10.2012

Proč se lidé chovají tak, jak se chovají? To je podle mě hlavní motiv knihy. Je s podivem, že svět, představovaný lidskými vztahy, je tak zlý, třebaže někdy nejsou zlí lidé, kteří do těchto vztahů vstupují. A přece není úniku ani záchrany...

kiddlinka
19.10.2011

Ještě teď si pamatuju svůj šok při čtení Ráje. Kniha, která pojednává o rasismu, feminismu, střetu generací, lpění na minulosti a tradicích a strachu z neznámého a přitom není tendenční, průhledná, předvídatelná a nedochází k jasným závěrům? Už jen tenhle výkon by tu Nobelovku obhájil víc než dostatečně. Snad o žádné jiné knize neplatí zavedené „styl díla je přímým a nutným důsledkem jeho obsahu“ tolik jako o Ráji: Morrisonová neukazuje na individuální viníky, vyhýbá se jednoduchým osobním motivacím, nezajímají ji ani tak jednotliví lidé, jako spíš komunita, kterou dohromady tvoří. A tak ani vyprávění není přímé a chronologické, ale zcela nelineární. Jeho cílem totiž není zachytit osudy, myšlení a osobnosti jednotlivců, ale kolektivní podvědomí, protože právě to nakonec za hrůzným úvodním masakrem stojí. Za vpravdě geniální krok považuji už jen ten základní fakt, že Morrisonová si pro svou úvahu o podstatě ráje nevybrala smíšenou komunitu bělochů a černochů, jak je dobrým zvykem, ale témata dobrovolné izolace a odporu ke všemu novému rozehrává v čistě černošském městě. To silně podporuje celkový dojem neexistence někoho, na koho by šlo problémy snadno shodit, a obecnou platnost sdělení, které je tak silně „color-blind“.