Ragtime
E. L. Doctorow
Ragtime – dravý a energický klavírní styl, který způsobil ve vývoji hudby revoluci. Ve svém nejpopulárnějším románu si jej Doctorow zvolil za symbol bouřlivého vývoje Spojených států v prvních dvou desetiletích dvacátého století. Na půdorysu příběhu tří typických amerických rodin podává autor mnohovrstevnaté, hojně zalidněné panorama, v němž se odráží doba ekonomického rozmachu, velkého pohybu obyvatelstva a střetávání ras, kultur a tradic. Svůj „retro“ příběh oživuje legendárními postavami světa byznysu, kultury, vědy a politiky (Henry Ford, J. P. Morgan, Harry Houdini, Sigmund Freud, Emiliano Zapata) a v dramatické zkratce sleduje kořeny rozporů současné Ameriky. Přitažlivé látky se chopil roku 1981 Miloš Forman a natočil podle Ragtimu stejnojmenný film.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
Ragtime , 1975
více info...
Přidat komentář
Celistvý obraz prostředí New Yorku počátku dvacátého století. Skutečné historické události a postavy implementované do fiktivního narativu. Neustále nahmatávám telefon a snažím se oddělovat realitu od fikce. Dohledávám detaily postav a dějů. Plasticita historického obrazu se prohlubuje s každou další postavou a její historickou úlohou. A že jich je. Scott Joplin a ragtime, sexuální symbol Evelyn Nesbit, iluzionista a eskamotér Houdini, symboly kapitalistického elitářství J.P Morgan a Henry Ford, Emma Goldman a její revolucionářské hnutí, Freud a pomalu se rozšiřující psychoanalýza, neokolonialismus Standforda Whitea, psychopatický vrah Harry K. Thaw a další. Tempo krátkých vět za kterými je slyšet rytmus ragtime klavíru. Svižná dějovost němého filmu, která nenechá vydechnout. Nedočkavě čekám, zda se dějové vrstvy vůbec někde propojí. Kradu si chvilky ze dne, kdy se můžu zašít s knihou. Zase se těším se na čtení a daří se mi okamžitě zanořit se zpátky do děje. Bez aklimatizačních prodlev. Prostě se čte sama. Doctorow maluje a baví. A přemítání o knize notně vzbuzuje otázku, jaké historické charaktery a milníky by si tentýž autor vybral k popisu Ameriky počátku současného století.
Pohodová knížka, která plynula svižným tempem a zanechala ve mně příjemné pocity. Znovu se k ní ale vracet nebudu.
"Takto chlapec pochopil, že celý svět se bez přestání tvoří a přetváří v nekonečném procesu věčné nespokojenosti."
"Věříte v Boha? To je moje věc, odpověděl Ford. V pořádku, nemyslím si, že by se člověk vaší inteligence upjal k takové banalitě."
"Hledím kolem sebe a cítím zápach zuřivosti, žebráckou vzpouru divokého nemyslícího mládí."
Začal jsem číst pod dojmem Formanova filmu, viděného před pár lety, a dlouho jsem si myslel, že Forman asi točil podle jiného díla, než jsem se dostal ke Coalhousovi Walkerovi...
Kniha je svou šířkou tedy výrazně rozlehlejší než film, ale jednomu formátu to neuškodilo.
Edgar Lawrence Doctorow mi vnesl do uší klavírní melodie Scotta Joplina, neodolatelné něco jako marš-polky, jejíž synkopy člověku roztancují nohy i celé tělo. Vědec a spisovatel doktor Doctorow sepsal inteligentní prózu zachycující dobu a atmosféru sociálních a společenských změn v Americe na počátku 20. století. Na své románové šachovnici rozestavěl skutečné figury americké historie, a tak sledujeme eskamotérské kousky Harry Houdiniho, nahlédneme do hlavy a stále platných myšlenek slavné anarchistky a bojovnice za práva žen Emmy Goldmanové, setkáme se s bankéřem J.P.Morganem nebo s tehdejší díky Emmě emancipovanou kráskou Evelyn Nesbitovou, a dalšími a dalšími. Zásadní prostor Doctorow věnuje sociálním nerovnoprávnostem a rasové diskriminaci v přelomové době snah černé americké populace o dosažení rovnosti s bílými. A že jsme v Americe, tak beze zbraní a bomb se to nemohlo obejít. Doctorow své dílko napěchoval celou řadu událostí, jen se jeden někdy ztrácí v rychlém sledu a rytmu jejich střídání a návratů. To je z mého pohledu jedna z mála vad na kráse Ragtimu, velká hloubka díla je mírně srážena neuspořádanou formou, krom občasného neukočírování dějových synkop. Jinak ale vřele doporučuji ponořit se do hektických časů civilizačních změn americké společnosti a jejich neopakovatelné atmosféry.
Barvité a zábavné vyprávění, které člověku ožívá před očima jako film..a on to nakonec i film je :) ale jak dneska někdo používá spíš zneužívá pojmu rasismus... tak v knize Regtime je popsán hnusný, ohavný rasismus v pravém slova smyslu....bléééé
Omamný koktejl linií příběhů prvních dvaceti let dvacátého století v Americe, NY. Pro mne, která ráda sleduji kořeny svých oblíbených amerických spisovatelů s kořeny v Itálii, Arménii, Německu, Británii, Irsku, Rusku...pro mě byl hodně zajímavou sondou do života rodin přistěhovalců. Pozlátko konjuktury a všudypřítomná bída....a samozřejmě osudy tří rodin, skvělé. Obdivuji autora, že dokázal vše tak propojit, ale zároveň držet dějové linie čisté, bez chaosu. Doctorow je prostě geniální vypravěč. A ten shluk jakoby až bulvárních informací, maskujících ve skutečnosti analýzu tehdejší společnosti, kde drobní stateční lidé z mnoha zemí začínali nový život a střetávají se s hochštaplery, mafiány i naopak s dobrodinci..úžasné. Divoký běh děje, taktak jsem s ním držela krok to je prostě dokonalé.
Doctorowův svižný ragtime,přeplněná koláž fiktivních a skutečných postav a jejich paralelních příběhů. Amerika na prahu 20. století, zlatý věk a zrychlující se rozvoj, a v ní poklidně konvenčním způsobem žijící moderní Rodina, náhle konfrontována s odvrácenými stranami, rasismem a přílivovými vlnami imigrací... Ragtime v rychle odsýpajícím tempu, reportážně popisným způsobem se spoustou dokreslujících detailů (místy až připomínající bulvár a "módní policii"), s jakýmsi příjemně výsměšným podtónem lidskému sklonu k přeceňování vlastní důležitosti nebo podléhání dobovým idolům ... Jako celek to do sebe všechno nakonec zapadalo, ale pro mne přece jen v duchu rčení, že méně by bylo více.
Kniha Ragtime byl silný čtenářský zážitek hned z několika důvodů.
1. Autor je vynikající vypravěč, který byl schopen několik dějivých linií zaplétat a rozplétat všemi směry, přičemž narativ neztrácí na síle a uveřitelnosti. Postavy jsou skvěle napsané. Za mě nejzajímavější byl vývoj postavy Matky. Přiznám se, že dějové linky anarchistů mě bavily méně, o to víc se ale těším, až si s odstupem knihu přečtu znovu a některé části příběhu ještě pořádně ‘objevím’.
2. Nápad spojit reálnou historii a retro fikci je geniální! Historické osobnosti vystupují pod vlastními jmény, fiktivní postavy naopak jména nemají (s výjimkou ústřední postavy). Během čtení jsem si vyhledávala informace o jednotlivých reálných postavách a místy jsem se nestačila divit. Věděli jste například, že první člověk mimo Inuitů, jehož noha se dotkla severního pólu, byl Afroameričan Mattew Henson? Četbou knihy jsem si doplnila mezery v historii Ameriky z přelomu 19. a 20. století, tedy doby, kdy už bylo zrušeno několik desítek let zrušeno otroctví, ale k rovnoprávnosti bílých a černých amerických občanů vedla ještě dlouhá cesta.
3. Považuji za důležité, že jsem se k četbě dostala zrovna v roce 2022. Kniha zdaleka není jen o Afroameričanech, ale přináší kontext k současných událostem týkajícím se amerického rasismu a boji proti němu.
Opravdu povedená záležitost, vůbec se nedivím, že po ní sáhl i Miloš Forman. Fikce se prolíná se skutečnými osobnostmi, podíváme se zblízka na život v New Yorku krátce po roce 1900 se vším pozlátkem i drsnou bídou. A k tomu velice dobře popsáno několik lidských osudů, ne vždy úplně růžových.
První setkání s Doctorowem mě velmi zasáhlo. Autor mistrně rozehrává jednotlivé dějové linky obalené v pořádném nákladu dobových reálií. Čtenáři se však postupně nabyté vědomosti zúročují, děj graduje a krásně se vše propojuje.
Kniha je plná skutečných historických osobností, které reprezentují rozvoj americké společnosti počátku 20. století. Fiktivní postavy nemají jména, ale označují se rolí v rámci dané rodiny: Matčin mladší bratr, Chlapec nebo Tatek. Jsou to hlavní postavy příběhu a snadno je takto odlišíme. Téměř všechny fiktivní postavy s různou intenzitou "fušují" do řemesla těch reálných. Otec putuje s Pearym k severnímu pólu. Matka alespoň vytapetuje kuchyň egyptskými motivy. Matčin mladší bratr se dostává do víru anarchismu a socialismu, při čemž zužitkuje své dovednosti jako pyrotechnik a geniální vynálezce.
Zatímco některé postavy končí tragicky, jiným se dostane téměř snového pohádkového štěstí.
Doctorow sice ukazuje společenské pořádky počátku 20. století, ale myslím si, že v roce 1975, kdy byl román napsán, nebyl pohled na afroamerické obyvatelstvo o moc jiný a na větší společenské změny teprve čekalo.
"Jednoho dne Otce napadlo, že Coalhouse Walker asi neví, že je černoch. Walker se nechoval ani nemluvil jako barevný."
"Zdálo se, že si za všechno může sám. Už jen proto, že je černoch a takové věci se stávají jenom černochům."
Bezmoc a nezvratný osud Afroameričanů jsou vylíčeny dramaticky a musí dojmout a zároveň i rozlítit každého čtenáře. Dnes v USA můžeme sledovat tento zakořeněný pocit křivdy a ublížení, který jistě jen tak nevyprchá, neboť byl po staletí hnojen a kultivován v myslích bílých i černých.
Čin, čin generacím. Zapustily kořeny, do půdy neomezené činy, metami jakbysmet, ale s manou se vše neodehraje, nepodává. Horká je smetánka i káva. Jemné stonky má p/r/otkaný ráj. Společnost napíná drát, roztahuje, zatíná dráp. Otevřené interiéry vyskládá drobečky /z/ dramat.
Doctorow si mne jednoznačně získal! Nejdříve jakoby nesouvislé těkání od jednoho k druhému, od skutečných postav k fiktivním atd. - nenápadně se pak začíná slévat do silného dramatu o boji za spravedlnost. Silná i zábavná kniha.
netuším, akým zázrakom vyšla táto kniha v roku 1981 v slovenskom preklade - mimochodom vynikajúcom, ale na to som u O. Kořínka zvyknutý, je to pán prekladateľ - viem, že som sa k nej vtedy dostal ako slepé kura k zrnu. čítali sme všetko zaujímavé, takže toto som nemohol vynechať.
výborný príbeh, perfektne spracovaný. a keď som si ho teraz dočítal znovu - po takmer 40 rokoch - zisťujem, že je stále rovnako skvelý.
teraz mi zostáva len hľadať film a zistiť, čo a ako na plátno preniesol Miloš Forman.
A mě se to líbilo, žádná kniha-tlustoprdka, takže poměr zábava / čas velmi dobrý.
Amerika před Velkou válkou podaná parádně, spousta odkazů na různé události se mihne jen tak mimochodem, což přidává na sugestivnosti. A to je to, co hledám. Bod navíc za překlad, povedl se. Spousta těžkých slov. Parazol třeba.
Sonda do života amerického městského života před první světovou. Kniha je psána zajímavou formou, kdy se mísí skutečné události a osoby s fantazií autora. Dobře se četla, ovšem nezdála se mi zase tak úžasná, abych se k ní někdy vracel.
Originální a návykové čtení, které má spád. Vtipné pasáže působí tak jak mají.
Skvělé je též spojení postav fiktivních, jež se prolínají i s postavami faktickými.
Super čtivá kniha, která má potenciál zrát.
Určitě se kouknu po autorových dalších knihách.
Americká novela nijak nezaostává za jinými. Má to rytmus, má to styl a chcete, aby alespoň trochu byla taky o vás. Četla jsem dávno a ještě se k ní vrátím.
Myslím si, že ty zdánlivě nesouvisející vrstvy románu, tedy rozverně podané příběhy slavných mužů a téměř antická tragédie černošských milenců, spolu ladí nebývale. Vlastně teprve dohromady dávají smysl, což mně osobně došlo až někde na posledních stránkách. Protože teprve Coalhousův příběh dodává kontext Fordovi, Morganovi a Houdinimu. A Tatkovi nakonec taky. Bez Coalhouse bychom si při čtení Ragtimu mohli myslet, že počátek 20. století byl ve Spojených státech opravdu dobou všemu otevřenou, že stačilo mít kuráž, dobrý nápad a štěstí a žádný úspěch nebyl nedosažitelný. Jenže tváří v tvář osudu pianisty Walkera se celá tahle iluze hroutí – ano, Amerika v Ragtime je zemí neomezených možností. Ovšem jen tehdy, když patříte k té správné rase. Když jste náhodou černoch a toužíte po uznání své běžné lidské důstojnosti, náhle to platit přestává.
Tohle si nakonec z románu odnesu: že o spravedlnosti nemůžu mluvit tehdy, když je zaručena mně, ale až když je zaručena každému. Že opravdová rovnost nastává, když jsou si rovni všichni. Že svoboda se stává skutečnou svobodou teprve v okamžiku, když si ji mohou užít i ti poslední.
S výjimkou Coalhousova (a částečně Tatkova) příběhu, který byl propracovaný a dokázal mě vtáhnout, se mi Ragtime nečetl dobře, neseděl mi ten přelétavý styl, od jedné zajímavosti rychle k druhé. Chápu, že to mohl být umělecký záměr (zobrazit povrchní společnost stylem, který se záměrně vyhýbá pohledu do hloubky) a taky, že to zřejmě víc ocení čtenáři se smyslem pro humor, ale já se v pasážích o americké smetánce často neubránil tomu, abych zkusmo nelistoval dopředu a nezkoumal, kolik stránek mi ještě chybí do návratu Coalhouse na scénu.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura rasová diskriminace Sigmund Freud Harry Houdini, 1874-1926
Autorovy další knížky
| 2005 |  Ragtime |
| 1987 | Vítejte do Zlých časů |
| 2010 | Homer a Langley |
| 2007 | Pochod k moři |
| 1999 | Světová výstava |
Kniha Ragtime je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 445x |
| Čtenářské výzvě | 19x |
| Doporučených | 25x |
| Knihotéce | 235x |
| Chystám se číst | 150x |
| Chci si koupit | 24x |
| dalších seznamech | 6x |
Ragtime patří k těm knihám, které jsem pročetl na jeden zátah. Pamatuji si, jak jsem ho kdysi v 80 letech přinesl z knihkupectví, otevřel a pročetl za jeden víkend. Vždy jsem měl rád fikce opřené o reálné historické děje. Líbí se mi vedení děje, to jak se jednotlivé dějové linie postav slévají do hromady, nebo protínají v těch pravých okamžicích, i to jak jsou zasazeny do dobových reálií (potopení lodi Lusitania, vypuknutí světové války, válka v Mexiku, Houdiniho vystoupení, kampaň viceprezidenta Jamese Shermana...), takže vše dohromady tvoří uvěřitelný a poutavý, celek do sebe zapadajících okolností. Když se k tomu přidá atmosféra, jazyk, chytře budované napětí, pomalé rozkrývání souvislostí a čtivost, není dílu co vytknout.