Rafinerie
Jan Cempírek
V románu RAFINERIE Jana Cempírka si připomeneme "zlatá devadesátá" léta - léta divoké svobody a divokých změn... V předmluvě k novému, elektronickému vydání autor píše: "Román o muzikantech cestujících Evropou jsem začal psát jako svou soukromou ozvěnu několika měsíců, které jsem strávil po ukončení vysoké školy s odřeným saxofonem na nárožích hlavních měst, v kupé dálkových rychlíků i stopováním na okreskách různých států. Byla to krásná doba. Do seriozního zaměstnání se mi tehdy ještě nechtělo, zato lákaly dálky, svoboda a nedávno otevřené hranice. Byly to časy plné volnosti a cestování bez cíle. Zlaté devadesátky! Dva mladí hudebníci a jejich náhodná přítelkyně cestují po Evropě, živí se převážně hraním na ulicích a příležitostnou prací. Zatímco pro Michala – odněkud z Východu, je tento způsob žití plně uspokojující, Pařížan Pierre hledá cestu, jak se stát uznávaným fotografickým reportérem, aniž by byl nucen využít konexí svého otce. Pro dívku Agnes je cestování a vystupování v klubech především prostředkem k získání vlastní identity a vyrovnání se s problematickými zážitky z časů dětství a dospívání na samotě uprostřed norské divočiny. Děj je postaven na výpovědích trojice hlavních hrdinů, kteří dané situace vidí z pohledů svých dosavadních životních zkušeností. Každý z této nesourodé skupinky si s sebou nese prožitky z odlišných prostředí, ale spojuje je láska ke svobodnému životu, parta společných uměleckých přátel od Rafinérie, což je slangový výraz pro pařížskou stavbu Centre Pompidou a v neposlední řadě klub U Tiché Seiny, kde získávají azyl pro pravidelné hudební produkce. Po několika společně prožitých měsících se osudy přátel oddělují, neboť každý má o své budoucnosti jiné představy. I když se po čase opět všichni touží setkat, ke společnému návratu jim zabrání zbytečná Pierrova smrt. Dějištěm knížky je několik států Evropy, mezi kterými se přátelé pohybují za pomoci prostředku SpeedoSpray, jímž falšují vlakové jízdenky. Drobné reálie čtenáře odkáží do začátku devadesátých let, ale přesná doba není nikterak podstatná, děj se mohl odehrávat před deseti lety stejně dobře jako v současné době.... celý text
Přidat komentář
skvěle členité kapitoly, barvité vyprávění, všudypřítomná hudba a zpěv, nadšení skrze cestování s přípravkem na jízdenky kamkoli..
Moc pěkný a nevšední příběh pouličních umělců, a ten mě dostal!
Celkem fajn knížka a je škoda, že se jí nedostalo větší pozornosti. Možná i kvůli zvolenému názvu, vyvolávajícímu chybné asociace? Také anotace je trochu zavádějící. Výsek ze života tří čerstvě dospělých lidí není jen o baťůžkářském cestování nebo hraní na ulici. Je o vztazích, pocitech, ambicích, (ne)empatii k druhým. Naštěstí to není přehnaně nezávislé a alternativní. Trocha sexu a drog je na svém místě. :-) Samozřejmě jsem záviděl ten rozmach svobody, tu odvahu k útěkům, snadné navazování rozhovorů s cizími lidmi, chybějící úzkost z nejistoty, co bude druhý den. A to je na Rafinerii asi nejcennější, že si čtenář může zprostředkovaně odžít vydání se do světa, vydání se světu. Moc se mi líbilo, že si text nehraje na psychologický rozbor do třetího kolene, že jde o přirozené vyprávění, přímočaré v tom nejlepším smyslu slova. I když někomu to může vadit, že víme poměrně málo o „před“ a „po“. (Klidně z toho mohl být román do poslední cesty všech postav.) Další výtky? Konec vykecaný na začátku, to tentokrát nebyl dobrý tah, závěr nás mohl tnout ještě víc. Jo a pořád se zavírající měkká vazba je příšerná! I když v tom je autor nevinně. Tři hvězdičky, ale silné.
Toulky Evropou za zvuku saxofonu a větru ve vlasech i v kapse. Úžasná kniha, která mě dokázala teleportovat do jednoho velkého a krásného dobrodružství ! Vždy, když někam vyrážíme, Rafinerie je v duchu se mnou :)
Jedna z knih, na kterou nějak nemůžu zapomenout, hlavně ten konec, ten mě dostal..
Pěkná knížka. Četla jsem jí teď v zimě a úplně mě dostala do letní nálady. Cestování, pohoda! A konec mě tedy vzal, nečekala jsem to!
První roky po sametové revoluci byly pro většinu lidí spíše čekáním na nové „zlaté časy“. Ovšem pro odvážné a netrpělivé „týpky“ to byly naopak roky nezměrných příležitostí. Svět byl pro ně novodobým „Klondikem“. Tito lidé uměli vzít do svých rukou právě nabytou svobodu a nabízející se možnosti, a vytěžit z nich maximum. Tito lidé na nic nečekali. Byli to porevoluční pionýři (bez rudých šátků, ale vždy připraveni), dobrodruzi i snílkové. A jedním z nich byl právě spisovatel, cestovatel a fotograf Jan Cempírek, jehož román Rafinerie je jakousi oslavou této doby. Je to příběh z doby „před terorismem“ a z období, které ještě nebylo tak přísně korektní. Věčný příběh o lásce i nenávisti. Příběh „On the Road…“ V melodii chraplavého saxofonu se zde protnuly osudy mladých baskerů Pierra, Michala a dívky Agnes. Prostě „Trainstory – příběh o sirénách, přátelství a volnosti na kolejích…“
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2009 |  Bílej kůň, žlutej drak |
| 2005 | Rafinerie |
| 2008 | Autostop.cz |
| 2014 |  Tanec posledního dne |
| 2017 | Nejšťastnější generace |
Kniha Rafinerie je v
| Přečtených | 38x |
| Čtenářské výzvě | 7x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 14x |
| Chystám se číst | 12x |
| Chci si koupit | 3x |
| dalších seznamech | 1x |
Čistých padesát procent, trochu líbilo, trochu ne. Jako je hodně knížek na začátku skvělých a pak začnou nudit, tak tady autor držel téma až do konce, spíš bych řekl, že ke konci to bylo lepší a lepší. Klidně bych si přečetl i nějaký klidně vyfabulovaný druhý díl.
Postavy bohužel nemůžu považovat za kladné ze dvou důvodů:-)
Za prvé cestují načerno, i když peníze mají. (Jasně, taky jsem jel párkrát načerno, když jsem v cizím městě nesehnal lístek na tramvaj nebo autobus, sms jízdenky ještě byly hluboká budoucnost, ale tady je to cílevědomý podvod)
Za druhé, když zrovna nevystupují, sedí a pijou. Neumí se bavit bez chlastu.
Poslední, technická poznámka, zajímalo by mně, jak se tam chtěli zhulit z beedies. Pořád je to jenom tabák.