Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán , Jan Šibík
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/369655/mid_radeji-zesilet-v-divocine-setkani-s-Vls-369655.png
4
1443
392
Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotkách, případně na horských samotách. Jeden přespává přímo pod stromy. K některým se dá dojet autem, k dalším se musí pěšky. Šumavští poustevníci, samotáři, jejichž názory a životy se nepodobají vůbec ničemu, co znáte. O setkáních s nimi je tato kniha. Osm rozhovorů s lidmi žijícími dlouhodobě mimo civilizaci přináší pohled do tajuplného světa, o jehož existenci nic nevíme. Setkáváme se zde s divokými zvířaty, krutými zimami, dokonce i s přízraky. Někteří samotáři jsou vysloveně racionální (zejména obě zpovídané ženy), jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. I ten má svou výpovědní hodnotu, jen jinou než výčet ověřených faktů. Způsob, jakým novodobí poustevníci v krajině přebývají, se ostatně dost možná mýtem brzy stane. Pokud se jím už nestal. Smyslem knihy Raději zešílet v divočině není katalogizace podivínů ani alternativní průvodce po největším českém pohoří. Je jím ponor do tajuplných zákoutí krajiny a lidské duše. Do dlouhodobé samoty a odloučenosti, do paralelního světa, který přesto tomu našemu klade velmi znepokojující otázky. Rozhovory s šumavskými samotáři vedl spisovatel a publicista Aleš Palán (Magnesia Litera, Cena Českého literárního fondu), snímky přispěl fotograf Jan Šibík (Czech Press Photo, Golden Prisma Award). 1.vydání... celý text
Přidat komentář
Na tuhle knížku jsem se hodně těšila a moc si ji užila. Jak slovo tak obraz. Dokonalé souznění.
Šumava je mým domovem a krajinou mého srdce. A hle jací zajímaví lidé se tu skrývají (a dobře dělají). Mám o ně trošku strach, zda jim kniha nepřinese nechtěnou publicitu a hledaní jejich skrytých domovů nebude teď patřit k dalším módním aktivitám turistů, kteří náš kraj mnohdy velmi necitlivě atakují. Já bych si jejich intimitu nikdy nedovolila narušit, ale všichni oslovení mi připadali velmi inspirující a zajímaví a věřím, že bych si s nimi dokázala najít společnou řeč mnohem snáze než s mnohými milovníky civilizace žijícími své „správné“ životy. I pro mne je kůra stromů, východ slunce, vůně psí srsti víc než mnohé moderní výdobytky a samota v lesním tichu krásnější než opuštěnost v hlučícím davu. Odvahu k takovému způsobu života asi nenajdu, ale je uklidňující vědět, že to lze a doufat, že i my – méně odvážní samotáři a poustevníci se budeme mít v budoucnu kam utíkat… Těch krásných divokých míst však stále ubývá…
Velice dobře napsaná sonda do různých lidských duší, do životů lidí , kteří žijí jinak a jinde než my všichni okolo. Ale pořád to jsou lidé s duší čistou, méně čistou, tmavou ....zajímavé, dojímavé, pravdivé.
Zajímavý počin, některým názorům jsem naprosto rozuměla, i když já bych nikdy neměla odvahu se odstěhovat a odříznout se úplně od světa. Některé rozhovory mi přišly zvláštně ukončené, chyběla mi pointa. Ale celkově hodnotím dost kladně.
Jedna z nejzajímavějších knih, co jsem za dlouhou dobu četla. Příběhy jednotlivých lidí jsou jen důkazem toho, jak každý máme svůj vlastní svět ve své hlavě. Rozhovory jsou vedeny klidně se zájmem a citlivostí ke každé z osob, fotky skvělé dokreslují atmosféru. I když byly jednotlivé světy vzdálené tomu mému i přesto jsem v každém z nich našla inspiraci a mnohdy i obdiv. Každý jsme divný, nesoudit...to mě napadalo. Skvělá kniha!
Dva skuteční mistři svého oboru vložili veškerý svůj um do vytvoření řemeslně přitažlivého zrcadla, nastaveného minulé totalitní i současné konzumní stránce společnosti. Zároveň nastavili zrcadlo lidské duši vystavené nepříznivým podmínkám nejrůznějšího druhu. Tu a tam se v jejich zrcadle zaleskne skutečný démant zdravé lidské moudrosti.
"Člověk je stádové zvíře, samota je bolestná. Samotou se musíš jedině probolet . . . . k poznání, že člověk nemůže být sám."
U většiny mužů z rozhovorů vystupují vnitřní démoni vypěstovaní jejich životním příběhem a povětšinou i chemickou či alkoholovou cestou. To pro mě byla nejvíc drsná stránka knihy, až trochu odrazující od čtení. V zákrutech duše Romana a ještě víc Jáchyma jsem se brzy začala ztrácet. Zároveň probudili můj největší soucit.
Na druhé straně dva poslední - Dáša a Mirek - mi přišli nejvíc nohama na zemi a hlavou ve smysluplných oblacích. Podle mě jediní dva, kterým bychom snad mohli malinko závidět k jakému srovnání sami se sebou a světem došli. A samozřejmě dvojčata původem z Rumunska, ti jsou jasným světlem celé knihy!!
Šumavská příroda, její pochopení, úcta k ní a bolestná česko-německá historie toto Pravdě nastavené zrcadlo jen dokonale zarámovala. Díky Aleši a Jane za skvělou práci!
Tuhle knihu jsem si hodně vychutnala! Je krásné nahlédnout do života zajímavých lidí, zamyslet se nad jejich myšlenkami, názory, životy a je také krásné nahlédnout do tajů šumavských samot. Nejvíce mě asi zaujala dvojčata, to bylo i veselé počteníčko, a rozhovor s R. Szpukem, který opravdu donutil k zamýšlení. Při čtení jsem si zároveň říkala, jaké by to asi bylo, kdyby autor knihy udělal rozhovor se mnou? Co všechno bych o sobě zjistila a do čeho bych nahlédla?
Ať už žijeme kdekoli a s kýmkoli, na světě jsme stejně každý jen sám za sebe... Všichni jsme tedy tak trochu samotáři.
Proto tahle knížka pro mě byla spíš sondou do hlubin sebe sama prostřednictvím osudů těchto samotářů.
Doporučuji. Věřím, že každý si v některém osudu najde kus něčeho svého.
Mystické zážitky i pragmatismus, víru i zatracení, souznění, ale i soupeření s přírodou, touhu po samotě, ale zároveň smutek z osamocení, to vše najdete v knize, která může říci i něco o vás samotných.
Bylo to (krásné) čtení, od kterého se nešlo odtrhnout, které mi místy bralo dech. Neuvěřitelné příběhy o životě, přírodě, "bláznovství", závislostech, spiritualitě, lásce, a především, o samotě.
Mohla bych toho říct spoustu, ale už neřeknu nic než jen: Přečtěte si to. :)
Ještě než jsem knihu otevřela, věděla jsem, že se mi to bude líbit. A taky že jo. Námět je parádní a rozhovory velmi netradiční a rozhodně nejdou po povrchu. I když bych na autorově místě vedla dialogy jinak, respektive, kladla bych asi na jiné otázky, vůbec to nevadilo. Přestože tak pro mě spousta věci zodpovězena nebo uspokojivě vysvětlena nebyla, to k jakým se Palán dostal dostal tématům a jak se mu podařilo samotáře rozmluvit, mi bralo dech. Skvělý počin. Dávám pět hvězdiček a hodlám sledovat Palánovu tvorbu mnohem bystřeji než doposud.
Velice inspirativní sonda do světa jak ho neznáme my z města (a asi ani my z vesnic). Člověk má hned na jednu stranu chuť jít zkusit žít jako oni, na straně druhé vidím zlomené duše, které se skrývají jen sami před sebou a svými démony (někdy doslovně).
Kniha skvělá, jistě dala dost práce. Některé rozhovory mě ale nebavily, zejména ne ty, kde autor hluboce zabíhal do životů zpovídaných.
Úžasné! Po dočtení a setření slz jsem znovu listovala a kochala se fotografiemi, některé pasáže znovu pročítala a říkala si, tuhle knihu chci mít doma ve své knihovně. Autor nechává rozhovor úžasně plynout, pokládá otázky bez předsudků, všechno hraje. Líbily se mi všechny rozhovory, ač každý jiný. V každém je něco. Víc netřeba komentovat, nechám to v sobě doznít.
Inspirativní čtení a pěkné fotografie... leč praktických informací spíše po skrovnu. Ale tak o tom ta kniha asi být neměla.
Opravdu super knížka. Krásné fotografie a celkově dosti dobře zpracované. No, a ty příběhy?? Mám teď taky chuť se vším praštit a zmizet někam pryč. Někam, kde člověk může žít uplně svobodně a nezávisle. Takže za mě 5*
Krásná kniha, zajímavé osudy, přiblížení k přírodě, člověk touží zažívat chvilky jako lidé v knize. Samota po dočtení knihy láká:) Přečteno jedním dechem.
Krásná kniha o lidech, kteří z různých důvodů žijí mimo civilizaci. Oceňuji autorem skvěle vedené rozhovory, nepokouší se nikterak hodnotit a podsouvat názory, jen nechává aktéry mluvit o jejich životech. Mimořádná kniha
Jen málo knih ve mně vyvolává pocity tak rozpačité. A jen málo knih mne posunuje k názoru, že recenze a komentáře ke knize by člověk neměl číst ex ante, ale až ex post. Asi bych k ní nepřistupoval s tak velkým očekáváním, které pak nebylo zcela naplněno. Hodnotit knihy si dovolím ze dvou úhlů - forma a obsah. Forma pro mne jednoznačně za pět hvězd. Kvalitní tisková práce, kvalitní papír (knihu mám až z dotisku, a tam je prý papír ještě kvalitnější než na "normálním" vydání, kvalitní vazba - mám na mysli poctivou práci i materiál. Obsah z mého úhlu pohledu už tak velké hodnocení nedostal. Ano, Jan Šibík je PAN FOTOGRAF, ale v tomto případě mne jeho doprovodné fotografie úplně nenadchly. Podobně Aleš Palán představuje rozhovory či v některých případech "rozhovory" se šumavskými poustevníky. Možná pod vlivem literatury a romantických představ o poustevnících, možná pod vlivem vlastního vnímání z několikadenních oddálení se od civilizace. V tomto případě jsem však nespatřoval rozhovory s lidmi, kteří odcházejí do přírody z jakéhosi vnitřního pnutí, ale spíše s těmi, kteří nedokáží současný stav akceptovat ani respektovat. Podobný postoj tento svět zaujímá k nim. Odchod do šumavských zákoutí (někdy jen pár set metrů od civilizace) není úplným odloučením. Někteří (alespoň občas) pracují, občas chodí do města, je zde i spisovatel, bývalý disident.....alespoň občas jsou v kontaktu se světem přes internet, využívají auto. Těch jednotlivých drobností je u každého z nich několik. A tak se ptám sám sebe - jsou tohle lidé, které lze označit za poustevníky? Myslím že ne. Snad samotáři. Určitě podivíni. Hledám hranici mezi těmito kategoriemi a kategorií nepřizpůsobivý a bezdomovec. A ptám se také, do jaké míry je ještě obdivovat. Je mnohem snadnější být samotářem, když máte v případě potřeby civilizaci blízko. Podobně jako reality show, která ukazuje fyzické vypětí aktérů, kteří jsou si ale stále vědomi toho, že za kulisami je lékař..... Z mého pohledu tedy kniha je to určitě čtivá, Aleš Palán ji napsal tak, že člověk ji přečte se zaujetím, a i s chutí. Ale není to kniha o tom, co bychom měli obdivovat, co bychom měli mít jako příklad, co by nám mělo ukazovat směr k následování. Tedy, alespoň za mne.
Samotáři, popisovaní v této knize, jsou většinou lidmi považováni za podivíny, blázny. Vždyť oni nejsou normální! Proč nemohou žít normálně jako my...? Ale není to možná tak, že to my ostatní, i když je nás absolutní většina, již své životy nežijeme správně, normálně? I z toho, co se v současnosti děje, nejen v Evropě, je vidět, že civilizace není samospasitelná a možná přichází doba, kdy bude postupně čím dál normálnější se obracet víc k přírodě a snažit se v ní najít naše zapomenuté schopnosti vcítění, pokory a úcty, abychom si mohli znovu vážit toho, že žijeme. A že tu magickou sílu má právě Šumava, není vůbec divu. Všechny ty tragické lidské osudy minulého století tu musely zanechat svou stopu.
Příběhy jsou podány velmi lidsky. Není v nich cítit žádná snaha o korekci, stylizaci. Vyprávění působí autenticky, přesvědčivě.
Asi by mnohý z nás očekával, že lidé, kteří se rozhodnou žít mimo civilizaci, budou svým založením, s prominutím, trochu primitivní. O tom, že to tak vůbec není, mne tato kniha přesvědčila na 100%. Skutečně to není žádné panoptikum. V mnohých z těchto osobností je tolik moudrosti, že budu mít ještě dlouhou dobu nad čím přemýšlet.
Ještě pár citací z vyprávění: "Farmy v Polabí nejsou klasické, kde na pozemku pracuje celá rodina a živí je to. Jsou to hobby farmy, které si pořídili bohatí lidé a žijí z dotací. Na farmě u Poděbrad pěstoval majitel na třech hektarech černý rybíz - nikdo ho ale nesklízel. Stačilo mu, že dotace na rybíz jsou vyšší než na pastviny." (s. 111)
"Dej si pozor na to, co si přeješ, protože přání se plní. Ale trošku jinak, než to člověk zamýšlel..." (s. 186)
"Na to, aby sis opravdu všímal věcí, musíš mít probuzenou pozornost a být na tom psychicky aspoň trochu dobře. Když je ti zle, jsi ponořený do sebe a mineš plno věcí." (s. 68)
Štítky knihy
Šumava rozhovory příroda divočina samota životní styl
Kniha Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři je v
| Právě čtených | 42x |
| Přečtených | 1 960x |
| Čtenářské výzvě | 427x |
| Doporučených | 180x |
| Knihotéce | 404x |
| Chystám se číst | 684x |
| Chci si koupit | 176x |
| dalších seznamech | 15x |
...některé z nich znám a denně potkávám.Je to trochu jinak a čtenářů je mně líto...