Quo vadis
Henryk Sienkiewicz
Historický román významného polského prozaika, v němž na pozadí Neronova a Petroniova Říma vylíčil podstatu moci, kterou člověku dává mravní čistota a láska. Bohatství a pompézní sofistikovanost Říma se postarala o věčnou slávu svých obětí. Nejen Petr i Pavel vykoupili Ježíšovo učení, i nekonečné zástupy umučených prvotních křesťanů se staly nesmazatelným poselstvím víry, že je to láska, která vítězí.... celý text
Literatura světová , Romány , Historické romány
Vydáno: 1969 , Odeon
Originální název:
Quo vadis: Powieść z czasów Nerona , 1896
více info...
Do této knihy jsem se pustil více méně jen kvůli výzvě. Navíc se mi na začátku zdála dlouhá a že to bude asi nuda. Dlouhá byla, ale nuda rozhodně ne. Ani bych nepoznal, že je napsaná před více než sto lety. Skvěle napsáno, příběh má napínavý a gradující děj, silnou romantickou linii a dobře čtenáře vtáhne. Místy jsem se od čtení vůbec nemohl odtrhnout. Navíc díky popisům byla atmosféra opravdu autentická jako bych byl zase ve starověkém Římě.
Kam kráčíš, Pane? Věta, na kterou se dá jen težko zapomenout. Quo vadis je dílo, jež právem získalo Nobelovu cenu. Příběh je poutavý, vášnivý i syrový. Vraždění tehdejší křesťanů v aréně smrti naprosto otřesné. Vyhrkly mi slzy do očí pro ty nebohé lidi, kteří se staly hříčkou osudu v rukou krutého a šíleného císaře Nera. O to horší, že jsou k těmto činům skutečné historické podklady! Skutečná postava Petronia mi v tomto díle nebyla tak sympatická jako např. v knize Není římského lidu od Loukotkové, ale to mi nijak nevadilo, protože se charakteristika jeho postavy i tak věrohodně povedla. Vinicius a jeho čistá láska k Lygii byla chvilkama až jímavá, především v době přerodu, kdy se konečně obrátil na křesťanskou víru, a touha silného barbara Ursa chránit svou paní za všech okolností, i kdyby to mělo znamenat jít na smrt, až obdivuhodná. Nemohu hodnotit jinak než pěti hvězdičkami.
Jedna z těch knih, které mi tolik zasáhly do vědomí a v něčem mne změnily... Quo Vadis je vynikající mix vášnivé lásky, která na sebe bere mnoho podob, nabubřelého majestátu a zbabělství, vnitřního psychologického boje se sebou samým a vlastní povahou, historie i historického mýtu... Svým tématem v dnešní době opět aktuální a nutící k zamyšlení. Pokud jedna civilizace dosáhne vrcholu a hnije vlastní stagnací v níž není místo pro ideál vyšší než jsem já sám a mé osobní blaho, pak je jen otázkou kdy přijde myšlenka, která dá vzniknout civilizaci nové. Tragické? Snad. Záleží na tom, jestli jste součástí starého nebo nového.
Aktuální téma. Naše Evropa stojí na antických a křesťanských základech.
Z pohledu této knihy je předchozí tvrzení minimálně sporné. Když si pak uvědomíme jaké ty základy jsou, tak nevím zda máme co bránit proti cizím vlivům. Bráníme jen své zvyky, stejně jako Petronius. Jinak je to až mrazivě aktuální. I my jsme dnes přesyceni blahobytem, zábavou, hrami, nádherou. Máme sociální systém - chléb a hry. Bohy (bohy) bereme s rezervou, spíš jako tradici, pověru a folklór a někdo nám sem importuje až fanatický náboženský zápal... Kdo z nás je ten Nero a kdo Lydie a ti ostatní?
Popisy brutálních věcí páchaných na křestanech, římanech a jiných lidech byly až moc podrobné. Zápletka zajímavá, když se vyřešila jedna věc hned se smetla druhá. Nenudila jsem se. Konec byl hodně hodně drsný. A Petronius je sympaťák…
Vyposlechnuto jako třídílná rozhlasová hra. Rozmýšlela jsem se mezi dvěma a třemi hvězdami, ale působivé rozhlasové zpracování si ty tři určitě zaslouží. Přiznávám však, že tato kniha by se mi číst nechtěla.
Krásné čtení,strhující děj,krásy antického Říma a láska dvou lidí toť Quo vadis dominum?
Přečetla jsem poprvé již v dětství - úchvatná, strhující a skvěle napsaná kniha!
Neuvěřitelné! Sienkiewicz sepsal své Opus Magnum již před více než stoletím, ale přesto je jeho styl moderní a poutavý, i přes podrobné popisné pasáže, které ze soudobé literatury ustupují. Srovnání dekadence římského světa s vírou prvních křesťanů (jejichž svět je v knize trochu idealizován, buďme upřímní) nám dává tušit, že celé dílo nemůže skončit dobře. Zvláště, když každý žil ve stínu šíleného císaře Nera. Působivé a za mě rozhodně pět hvězd.
Nemohla jsem se ve školním věku k románu dostat. Až nyní po deseti letech jsem se rozhodla po něm sáhnout a rozhodně jsem udělala dobře, myslím, že bych si to předtím tak neužila jako teď.
Knížka, která mě ovlivnila jako málo co. Četl jsem jí asi v šestnácti a pomohla mi najít si své místo na světě - ne, že by mě přiměla stát se křesťanem, ale spíš začít přemýšlet o světě a lidech jinak, než mi v dětství vštěpovala rodina a učitelé. Podle mě kniha, kterou by si měl přečíst opravdu každý.
Mohlo mi být snad sedmnáct. Konverze ke křesťanství v plném proudu, přesněji řečeno má vědomá odpověď na ni. A můj milý a milovaný, nepříliš přesvědčený agnostik, mi nabídne ke čtení takovou knihu! Dalo se vůbec vybrat něco lepšího?
Vzala jsem si knihu. I jeho, o něco později :o)
"Přinášíme lásku."
Láska a pokora. To jsou dle mého hlavní témata tohoto skvělého historického románu.
Po všechny ty roky, kdy jsem titul Quo vadis obcházel, jsem nevěděl, o co přicházím. Polské filmové zpracování před x lety mi mnoho nedalo a ani ve škole mě k četbě šesti set stránkové bifle nepřesvědčili. Teprve až 100 NEJ z DK mě přimělo k tomu, abych si knihu přečetl. Čekalo mě překvapení. Příběh má sice už více jak sto let za sebou, nečte se lehce, ale jinak je výborně poskládaný, nadčasový, všechno je v něm vyvážené. Za úspěchem stojí především výborně napsané postavy. Některým jsem fandil, jiné jsem zatracoval. Knihu přesně vystihl a charakterizoval uživatel woodward: „Sienkiewitzem je velký vypravěč, jeho příběh má sílu i hloubku,“ to podtrhuji.
Quo vadis je příběh o tom, jak křesťanství začalo proměňovat západní svět. Henryk Sienkiewicz je veliký vypravěč, jeho příběh má sílu i hloubku, je v něm i romantika a dobrodružství, protože takový tenhle autor prostě je. Ale opravdu nemá smysl se pozastavovat nad tím, že je tam toho náboženství až moc, jak tu zaznívá v některých komentářích. Všechny ty křiklavé barvy a ruch kosmopolitní starověké metropole tvoří jenom výrazné pozadí přísné jednoduchosti křesťanské víry; právě ta je totiž v tomto velikém díle světové literatury hlavní "postavou".
Kniha mi přišla místy až moc nábožensky založená, což mě osobně nikterak nevadilo, spíše naopak. Nero je pro mě jedna z nejzajímavějších historických osobností, proto knihy pojednávající o době jeho vlády naprosto hltám, Quo vadis však patří mezi skvosty všech knih podobného založení. Napsáno příjemným, ne složitým jazykem, děj je krásně přehledný a není třeba nad knihou namáhavě přemýšlet, i když oddechové čtení to není ani náhodou.
Málo poučený čtenář možná bude mít problém vyznat se ve všech jménech vyskytujících se v knize a nebo mu jednoduše pouze nebudou nic říkat.
Doporučuji i zhlédnutí stejnojmenného filmu.
Bezesporu jeden z vůbec nejlepších historických románů. Jenže přestože jsem knihu četla několikrát v průběhu řady let, ani jednou jsem se nedokázala úplně ponořit do děje, vždycky jsem pociťovala určitý odstup. Jednou z příčin je určitě nekritické vynášení křesťanství a křesťanů nad ostatní (viz komentář Nyki), ale zápletka kolem Vinitia a Lygie a pojetí jejich postav mi pořád jaksi nesedí - pokaždé, když jsem knihu i v odstupu let četla, se mi to zdálo trochu naivní, neobratné. Naproti tomu postavu Petronia, ale i atmosféru doby autor vystihl geniálně.
Četla jsem ji asi na čtyřikrát, konec jsem shlédla ve filmu. Nerada, ale v tomto případě pro mě byla lepší filmová podoba. Je to hodně náročné čtení na soustředění i na psychiku. Ale za téma a dějovou línii si určitě zaslouží minimálně čtyři hvězdičky ode mě.
Ta kniha patří mezi mé oblíbené, protože mě nikdy nezklamal a ve své funkčnosti. Popis, charakteristika postav, celkové charisma Neronova Říma ect. Tak prostě autor píše, v podstatě nekomplikovaným jazykem, otevřeně, bez zbytečných padějů někde kolem, styl se nezapomíná a přesto ho mohu číst znovu, protože dobrých knih je málo. Jakkoliv uměl autor i zde psát pro oko, psal hlavně pevně hlavou a pro duši a když autor umí psát má vždycky vyhráno. Mluví o tom stejně z patra jako např. Prus ve Faraovi nebo Tolkien v Pánů Prstenů, tj. jako by toho byl někde v pozadí přítomen a to je pak veledílo.
Velice lehce napsaná kniha, velice dobře srovnaný text, který se přes dialogy postav – tak opravdových a tak přesně zasazených do kontextu slov – a přes ohromnou tragédii hořícího Říma, vyjadřuje o lásce i povaze doby, která ačkoliv obsahuje tolik proměnných zůstává vždy ve své podstatě a ve svých nejbanálnějších kulisách neměnná. Z letmého pobláznění stává se krov o kterého by se mohla opřít sama nebesa jako o atlasova bedra a z domnělých přečinů, vyvstávají činy, které ani oheň neumí strávit, ani v popelu nezmizí. Lidské osudy se točí a nikdo to nezastaví.
HS byl samozřejmě plně saturován vlastní představivostí a nedá se říct, že by zůstal nestranný, ovšem to je subjektivní prvek, který má při sobě každý autor ( rozumějme člověk) a to je rys zcela samozřejmý, pokud není doslova logický.
Štítky knihy
křesťanství zfilmováno víra Řím mučednictví rané křesťanství pronásledování křesťanů Nero, římský císař historické romány klasická literatura
Autorovy další knížky
1990 | Quo vadis |
1988 | Pouští a pralesem |
1986 | Ohněm a mečem |
1988 | Potopa |
1995 | Pan Wolodyjowski |
Kniha Quo vadis je v
Právě čtených | 53x |
Přečtených | 4 142x |
Čtenářské výzvě | 366x |
Doporučených | 454x |
Knihotéce | 1 269x |
Chystám se číst | 1 109x |
Chci si koupit | 130x |
dalších seznamech | 36x |