Quo vadis

kniha od:


Koupit

Historický román významného polského prozaika, v němž na pozadí Neronova a Petroniova Říma vylíčil podstatu moci, kterou člověku dává mravní čistota a láska. Bohatství a pompézní sofistikovanost Říma se postarala o věčnou slávu svých obětí. Nejen Petr i Pavel vykoupili Ježíšovo učení, i nekonečné zástupy umučených prvotních křesťanů se staly nesmazatelným poselstvím víry, že je to láska, která vítězí....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/422045/big_quo-vadis-F3u-422045.jpg 4.62453
Žánr:
Literatura světová, Romány, Historické romány

Vydáno: , Kvasnička a Hampl
Originální název:

Quo vadis: Powieść z czasów Nerona, 1896


více info...
Nahrávám...

Komentáře (303)

Kniha Quo vadis

Garfielda
předevčírem

Překvapilo mě, jaká je to nudná četba. Kniha zobrazuje morálku křesťanů, bohužel v té nejsluníčkářštější podobě, z které občas drhnou zuby.

snehurec
25. dubna

Dílo mi už dnes nemá co nabídnout. Navíc je zastíněno nevkusnou propagandou křesťanství.


ArkAngel
03. března

Období starověkého Říma mám moc rád a není divu, že mi Quo Vadis sedlo. Příběh je možná historicky nepřesný a pro křesťany až moc jednostranný, ale jde o ty myšlenky, které dílo a hlavně tedy křesťanství přináší. Dílo pracuje s tématikou křesťanství v jeho počátcích, kdy byl již Kristus po smrti a v římské říši se pomalu šířil okruh jeho následovníků volajících po nenásilí a boží milosti. Nero je k nim v postaven do přímého kontrastu, aby měli křesťané proti komu stát. Jsem ale rád, že jsme tu dostali více perspektiv a nesledovali jsme jenom jednu postavu, čímž jsme si o dané době mohli udělat širší obraz.

renefer
10. února

Zvláštní, že tato kniha se mi víc líbila, když jsem ji četla na základce. Byla jsem pohnutá a dojatá a větu Quo vadis domine jsem si čmárala do všech sešitů. Teď, s odstupem času, mi přijde trochu naivní a patetická, poplatná své době. Ale i tak dávám 4 * kvůli hezké vzpomínce.

Alma-Nacida
16. ledna

Sienkiewicz umí psát a kniha se čte dobře, takže mu skoro i odpustím, že je to tak trochu černobílé, jakoby morálka bez křesťanství snad ani neexistovala. Kdysi jsem tu knihu doslova milovala, což jí v současnosti přidalo jednu hvězdu. :)

Oponn
14. ledna

Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.

Hned první stránky starořímského opusu vás přesunou o několik set let zpět v čase a několik set stran vpřed knihou. Skvěle vykreslené prostředí starověkého Říma totiž oplývá grécismy a latinismy v takové míře, že jsem měl pocit, že čtu odborné pojednání o lázních a kastovním systému otroků od Senecy. Začátkem čtení tedy počítejte s tím, že budete neustále listovat na konec knihy k poznámkám.

Hlavní motiv knihy je láska dvou mladých lidí; střet přichází kvůli rozdílné víře a okolním vlivům dekadentního Neronova Říma. Roztáčí se kola pletichaření a na pozadí se rozprostírá hlavní téma knihy – rozmach vlivu křesťanství a osudy křesťanů v srdci boty starého kontinentu během vlády narcistického Nerona. Poměrně jednoduchá zápletka má atmosféru seriálové Hry o trůny (knihy jsem nečetl), kdy zradit může i váš pes, i stěny mají uši a spory se vyhrávají přednostně politikou nebo dýkou. Jen tu chybí draci. A sex. A ledové zombie...

Středobodem díla se pro mě stala postava hedonistického milovníka umění Petronia, neustále balancujícího na ostří nože v podobě Neronových nálad, sledujícího především své zájmy a cíle, přesto se následně rozhodne milencům pomoci. Od začátku knihy jsem doufal, že nepodlehne vlivům nové víry a zůstane věrný svému přesvědčení. Spolu s jeho božskou Euniké si pro sebe ukradl i vyvrcholení celého románu, neb osud Lygie a Vinicia (zmíněná dvojice milenců) mi byl po pateticky heroickém finále v aréně ukradený.

Obecně mám k části knihy pojednávající o průběhu her nejvíce výhrad. Nebyl jsem schopen zbavit se pocitu, že je rušivá a jaksi nezapadá do konceptu zbytku narativu. Lépe to bohužel nejsem schopný konkretizovat. U počátku her jsem při četbě nervózně klepal nohou jako účastníci čekající na hrůzy pro ně nachystané; během pár kapitol jsem však otupěl stejně jako římský plebs v ochozech.

Věřící nejsem a fanatická víra (a vlastně víra obecně) mi vždycky přišla směšná, navíc se mi dlouho nestalo, abych v knize s některou postavou tolik sympatizoval jako s Petroniem... Kdo uměl žít, musí umět i zemřít. Drahý estéte, děkuji.

„Mé oči budou vždycky se kochat růžemi a i vůně fialek bude mi vždycky milejší než pach špinavého ‚bližního‘ ze Subury.“

petra2021
02. ledna

Krásná kniha ️

baji42
29.12.2021

Moc hezká klasika z období starého Říma.

1 ...