Quo vadis
Henryk Sienkiewicz
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/317197/bmid_quo-vadis-FDC-317197.jpg
5
2752
345
Historický román významného polského prozaika, v němž na pozadí Neronova a Petroniova Říma vylíčil podstatu moci, kterou člověku dává mravní čistota a láska. Bohatství a pompézní sofistikovanost Říma se postarala o věčnou slávu svých obětí. Nejen Petr i Pavel vykoupili Ježíšovo učení, i nekonečné zástupy umučených prvotních křesťanů se staly nesmazatelným poselstvím víry, že je to láska, která vítězí. Dotisk r. 2005, 2009, 2011.... celý text
Literatura světová , Romány , Historické romány
Vydáno: 2003 , Český klub
Originální název:
Quo vadis: Powieść z czasów Nerona , 1896
více info...
Přidat komentář
I přes ten pohled ( což byl autorův záměr) a možná právě pro něj má ta kniha pořád i po tolika přečtení, z nichž jedno je i v originálu neuvěřitelný kouzlo. Mám větší srdcovky polských klasiků, ale tohle je víc jak čestné místo něčemu co má hlavu a patu, tón a řád a je to neuvěřitelně nadčasové.
Quo Vadis? Jooo, to mi něco říká... Takový byl počátek objevu této knihy. Tehdy bych ani nevěděla, kam ji zařadit. Jen mi její název utkvěl v paměti zřejmě z hodin literatury. Nakonec se z toho vyloupl nečekaně romantický příběh s hořkou příchutí krutého zacházení s prvními křesťany. Ač jsem zvyklá na historické romány s méně sladkou milostnou linkou, vždy ocením knihy opírající se o skutečné události. Skvělá nenásilná forma vzdělávání se.
Je nutné se prokousat začátkem díla, kdy jsem tedy já osobně hojně využívala poznámky v zadní části knihy (a zároveň se děsila, že to tak bude po celou dobu :D. Nebude, nebojte!). Některé dialogy mě úplně neoslovily, spíše mě nudily a bohužel mi to trochu zkazilo celkový dojem s knihy. Nezapomenu na scény v amfiteátru, kdy jsem měla pocit, že sedím mezi diváky.
Tato kniha je moje velká láska, i přesto že je dlouhá, některé pasáže zbytečně komplikované a roztahané a i když je tématika křesťanství v knize velmi hlasitá a autorem pojata z jeho romantického osobního pohledu. Krásně popsané pocity postav, samotný děj a dopodrobna rozpitvaný historický podklad (pro mě potěcha) - mi byly dostatečným vynahrazením. Nehledě na to, jak umně si autor vyhrál s charaktery postav, které tak přirozeně ukazují své temné i světlé stránky a mění se.
Príliš idealizovaný a nekritický pohľad na ranné kresťanstvo v jeho pravdepodobne najčistejšej podobe. Čo je asi hlavnou črtou diela, nie však jedinou. Psychopatický úchylný vládca s infantilnou dušou a jeho riťolezci a ľud, ktorému stačí chlieb a hry na to aby sa nebúril sú črty, ktorých paralely môžme nájsť aj dnes. Tak sa mi tematicky vynára otázka, kam sme to teda dokráčali? Každopádne kniha je výborne napísaná a vtiahne človeka do deja vcelku rýchlo, čo sľubuje rýchle a pútavé čítanie.
Naprosto skvělý pohled na Neronovu dobu a trochu zkreslený názor Sienkiewicze Poláka+křesťana.
Vynikající. Když si ale člověk vzpomene, že podobné peklo na zemi jako Nero později rozpoutali i křesťané...upalování, mučení, křížové výpravy a pomyslí na papeže, žijící stejně jako Nero v přepychu...nakonec jsou všichni stejní, prostě lidé.
Knihu jsem poprve cetla ve 14-ti letech, kdy jsem se v rámci půlroční rekonvalescence rozhodla pokořit knihovnu rodičů. Brala jsem to svazek po svazku ( jen Jiráska jsem vynechala). Z celé řady knih mi utkvěl Egypťan Sinuhet a Quo vadis. V té době mne oslnil Petronius a poprve mne napadlo, ze tak jak člověk rozhoduje o svém životě by měl rozhodovat i o své smrti. Teď mne spis omracila bezuzda společnost, bez morálky, pod vedením diktátora stojící na okraji záhuby a vidím v tom ( možná pod hrůzou covidu) paralelu se současnosti. Za mne je Quo vadis složité čtení, s nadcasovymi rysy, multigeneracni, napsané skvělým spisovatelem. Historická fakta si hodnotit nedovolím, tomu nerozumím.Rozhodně děkuji pane Sienkiewiczi! Možná za dalších 30 let si to přečtu potřetí...
Quo Vadis, Domine...? Antický Řím ve své pravé, dokonale zachycené syrovosti. Utrpení prvních křesťanů i jejich nesmírná víra v dobro. Místy trochu těžké, ale z mého pohledu velmi silné čtení.
Neuvěřitelně silné, autenticky působící vyprávění o utrpení prvních křesťanů. Dočista jsem vděčná za dobu, ve které žiju.
Někdy si říkám, že klasiky by měl člověk číst na škole, když je ještě mladý a hloupý (rozuměj důvěřivý) a nemá vycvičené kritické oko. Quo Vadis je výborně napsaná kniha, z pohledu moderního čtenáře však plná nešvarů.
Nejvíc mi vadil naprosto zřetelný antisemitismus. Chápu, že v roce 1896, kdy byla kniha vydána, patřil k bontonu. Vzhledem k tomu, že ji ve školách velebíme dodnes, myslím, že by
to neškodilo zmínit. Další dobový nešvar by šel nazvat "cherchez la femme". Je dobře vidět např. také u A. Dumase (Tři mušketýři). Je-li v knize hlavním negativním pólem muž (Nero, kardinál Richelieu), je jeho spojencem žena, která je charakterem horší než on (Poppea Sabina, Milady). Do třetice je to nekritický obdiv ke křesťanství a mučednictví.
Pozitivní na knize je čtivost, velmi dobrá znalost římských reálií, silné ženské postavy ( což na konci 19. století není samozřejmost) a vícevrstevnost. Jako každý dobrý autor se Sienkiewicz neomezuje pouze na vyprávění příběhu, ale jednotlivé postavy je možné chápat i v symbolické rovině.
Závěrem: Určitě stojí za přečtení. Je ale potřeba neztrácet ze zřetele, že je to dílo, které odráží dobu a místo vzniku. Zároveň se jedná o historický román, takže se nemusí stavět ( a taky nestaví) k historii objektivně.
Nevím jak to napsat. Křesťanství přisuzuji zánik pohanů, bylinkářů, bohyní, všech jejich zvyků a tradic. Zde je popsán záčátek křesťanství, krásné víry v lásku. Jsou zde popsaní čistí láskyplní křesťané. Ale bohužel i tato kniha mě nejen nepřivedla k víře v boha, ale ještě umocnila můj negativní postoj k náboženství. Jen manipulace s lidmi. Protože pak ve jménu boha a prý lásky vyvraždí ty kteří, mají jinou víru, vědomosti a znalosti. Kniha je napsána pěkně a čtivě, jen můj postoj k náboženství pokazil mé hodnocení.
Quo vadis? Po přečtení této knihy asi znovu do Říma. Vzhledem k recenzím a doporučením kamarádů jsem od knihy raději nic nečekala, abych nebyla zklamaná. Teď jsem za to velmi ráda, jelikož mne kniha ohromně překvapila a zařadila se mezi nejlepší knihy, co jsem kdy přečetla. Pan Sienkiewicz mistrně dokázal zaujmout a popsat utrpení prvních křesťanů. Při četbě jsem doslova zírala na skvěle vybraná slova a hltala stránku za stránkou. Jsem vděčná, že jsem si knihu mohla přečíst až poté, co jsem navštívila Řím, jelikož jsem si dokázala lépe představit ten původní, Neronův. Nedovedu ani popsat, jak moc mne kniha zasáhla, byť mne Neronova hloupost a krutost drásala nervy. Upevnila mi mé znalosti a jako zázrakem rozpustila mou averzi k učivu dějepisu prvního ročníku gymnázia. Knize opravdu nemám co vytknout, jak po stránce obsahové, tak po té formální. Vřele doporučuji dalším čtenářům.
(SPOILER)
Právě dočtená kniha ve mne bude ještě nějakou, předpokládám dlouhou dobu, doznívat. Je to velkolepé a působivé dílo, bezesporu. Dovolím si ale mít výhradu. Těžko jsem snášel tu nekonečnou křesťanskou agitaci. Chápu, že autor zřejmě projektoval svůj světonázor, ale pro mne to bylo zkrátka příliš. Autor se k vyložené propagaci křesťanské víry vrací tolikrát, až je to v zásadě obtížné, odhaduju, že toto zabírá cca 25% knihy? Je samozřejmé, že když je román o nástupu křesťanství a úpadku římského polyteismu, asi to v knize musí zaznít, ale těch plamenných pohledů bylo zkrátka moc. Předpokládám, že je tato skutečnost způsobená i dobou a prostředím, ve které dílo vzniklo. ..takové myšlenkové cvičení: co kdyby stejnou měrou autor velebil např. marxismus?
Jinak jsem si četbu užil: úžasný překlad, krásný jazyk, atmosféra, popisy reálií, bavilo mne i to, že je dílo pomalé a rozsáhlé, čtenáře vtáhne a nepustí.
Slovy se skoro nedá vyjádřit,jak strašně moc se mi kniha líbila a jak hluboce mě zasáhla.Je to příběh,ve kterém se vám přesně a bez předsudků vykreslí starodávný Řím,ve kterém vládl krutý Nero.Charaktery postav zde jsou velice působivé,přesné a věrohodné-ctnostná Ligie,měkosrdcatý Ursus,lhostejný Petronius,lstivý Chilón a konečně také nebojácný Vinicius.Ti všichni vás do děje přímo vtáhnou a vy hltáte stranu za stranou.Tehdejší pronásledování křesťanů bylo skutečně nespravedlivé,v této knize se dozvíte co za ním stálo a co vše museli vyznavači tohoto náboženství vytrpět za jiné a přesto se mukám stavěli statečně a s radostí.Příběh má i mnohem hlubší poselství a to na něm mám tak ráda.Kdyby to šlo,dala bych více než pět hvězdiček!
"Pak se tichem ozvala Petrova slova,trhaná vzlykotem:´Quo vadis,Domine?´
Nazarius odpověď neslyšel,ale starcův sluch zachytil smutný a mírný hlas,který pravil:´Když ty opouštíš můj lid,jdu do Říma,aby mě ukřižovali podruhé.´
Apoštol ležel na zemi,obličej v prachu,bez hnutí,beze slova.Nazariovi se užuž zdálo že omdlel nebo zemřel,ale Petr konečně vstal,zvedl roztřesenýma rukama poutnickou hůl a beze slova zamířil k sedmi pahorkům města.Když to chlapec uviděl,opakoval jako ozvěna:´Quo vadis,Domine?´
´Do Říma,´odpověděl tiše apoštol.
A vrátil se zpět."
Jedna z mých nejoblíbenějších knih i po dlouhé době. Přesto si myslím, že pokud bych se nezajímala o antický Řím, dílo bych asi po dvaceti stránkách ukončila. Delší popisy mi nevadí, ale chápu, že pro někoho, kdo se o toto období nezajímá, to nemusí být to pravé. Co pro mě ale udělalo knihu nezapomenutelnou, je styl, jakým je napsaná. Vše na sebe krásně navazuje v takových intervalech, že si čtenář ještě stále pamatuje náznaky z předchozích kapitol, které se odráží v právě čteném ději. Právě to pro mě z knihy udělalo neuvěřitelně příjemné čtení.
Takto krásne symbolicky som na Veľký piatok za pomoci corona vírusu dočítala Quo Vadis a pripomenula si vo veľmi živom opise ukrižovanie a iné muky kresťanov hádzaných do arén pre všeobecné potešenie Rimanov. To bola tá zábavnejšia časť... Inak to mohlo byť trošku kratšie (aj o 200 strán s prehľadom :D), skoro som to nestihla dnes dočítať. Nevadili mi ani tak siahodlhe historické opisy ako niekedy už vážne po miliónty raz spomínaná láska Vinícia k Lýdií a jeho súženie, lebo to nielenže už 300 strán dávno vie ja, Peter, Pavol, Ježíš a Boh, ale aj chudera moja mama, ktorá ma sledovala ako sa snažím v horúčkovitom záchvate dočítať ku koncu. Takmer človek kričí na knihu, nech ich už pre lásku božiu hodia tým levom, tak to ujo Henryk nekresťansky napínal ... Inak pekná knižka. Páčil sa mi rozpor medzi kresťanským učením a gréckou filozofiou a musím teda priznať, že Peter ma nepresvedčil tak ako Petronius. :D
Štítky knihy
křesťanství zfilmováno víra Řím mučednictví rané křesťanství pronásledování křesťanů Nero, římský císař historické romány klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1990 |  Quo vadis |
| 1988 | Pouští a pralesem |
| 1986 | Ohněm a mečem |
| 1988 | Potopa |
| 1995 | Pan Wolodyjowski |
Kniha Quo vadis je v
| Právě čtených | 53x |
| Přečtených | 4 151x |
| Čtenářské výzvě | 366x |
| Doporučených | 456x |
| Knihotéce | 1 270x |
| Chystám se číst | 1 109x |
| Chci si koupit | 131x |
| dalších seznamech | 36x |
Sama zápletka knihy je sice veskrze romantická láska mezi dvěma mladými lidmi z různých společenských vrstev, takže vlastně nic moc nového. Ale vylíčení tísnivé atmosféry v Římě v době prvních křesťanů je něco naprosto výjimečného a dech beroucího. Člověk ani zdaleka nemusí být věřící, aby této knize a jejímu poselství propadl. Mnoho takových knih, jako je Quo vadis?, neexistuje.