Putinovy války: Od Čečenska po Ukrajinu

Skvělý a maximálně objektivní rozbor Putinovy éry v čele Ruska, budování ruské armády a vojenských konfliktů Ruské federace. Vyčerpávající množství informací a přesto stále ještě dobře čtivé, snad až na poslední kapitoly, které se věnují vnitřní organizaci jednotlivých organizačních složek (ale chápu, že má-li se jednat o ucelenou práci, nesmí tyto kapitoly chybět).

Knihu "Putinovy války" od Mark Galeotti jsem začala číst s pocitem, že o Putinovi a ruských konfliktech už toho vlastně vím docela dost. O to víc mě překvapilo, jak rychle mi došlo, že spoustu věcí jsem sice „znala“, ale nedokázala jsem si je dát do souvislostí.

Tohle není kniha, která by se soustředila jen na jednu válku nebo jeden okamžik. Spíš sleduje dlouhou cestu – od rozpadu Sovětského svazu přes chaos devadesátých let až po Ukrajinu. Při čtení jsem měla pocit, že se dívám na mozaiku, kde jednotlivé konflikty samy o sobě možná dávají smysl jen částečně, ale dohromady vytvářejí dost děsivý obraz. Nejen Putina jako člověka, ale systému, který mu umožnil opakovaně sahat po válce jako po „řešení“.

Co jsem ocenila nejvíc, je to, že Galeotti nepůsobí dojmem, že by chtěl někoho přesvědčovat nebo moralizovat. Spíš trpělivě ukazuje, kdo měl jaký vliv, jaká rozhodnutí padala v zákulisí a jak se z původně improvizovaných kroků stala dlouhodobá strategie. Díky tomu jsem mnohem líp pochopila, proč se některé věci v Rusku opakují pořád dokola – a proč se zdánlivé „vítězství“ často později ukáže jako problém.

Musím přiznat, že místy pro mě bylo čtení náročnější. Silný dojem ve mně zanechala hlavně kapitola věnovaná Ukrajině. Ne proto, že by přinášela šokující odhalení, ale proto, že zasazuje současnou válku do jasného kontextu předchozích konfliktů. Najednou to nepůsobí jako izolovaná katastrofa, ale jako vyústění dlouhého řetězce rozhodnutí, která byla často motivována prestiží, strachem a osobními ambicemi.

Děkuji nakladatelství Bourdon za laskavé poskytnutí recenzního výtisku

Kniha mi pomohla lépe pochopit, jak Rusko vnímá válku a jak se proměňovala jeho vojenská strategie od 90. let až po současnost. Není to jen soupis konfliktů, ale snaha zasadit je do širšího kontextu – politického i historického. Autor má v tématu očividně přehled, i když některé části jsou trochu hutnější a místy se mi v nich ztrácelo tempo. Přesto velmi přínosná a čtivá kniha, která dokáže čtenáři srozumitelně vysvětlit, proč a jak Putin vede své války.

Tato Galeottiho analýza byla pro mě zajímavou. Byť kniha není tak čtivá, tak přináší zajímavý pohled na současné Rusko a leccos mi osvětlila. Což by bylo zvláštní, kdyby se to u tohoto autora nestalo.

Jedná se o poměrně detailní rozbor historie ruských ozbrojených sil po rozpadu SSSR, který nabourává představu "druhé nejsilnější armády na světě". Vzhledem k tomu, že Galeotti knihu vydal až po začátku invaze na Ukrajinu v roce 2022, mi ale chybí důkladnější zhodnocení neúspěchu první fáze války a větší odstup od soupisu faktů, kolik má která složka ozbrojených sil příslušníků a techniky (z čehož podprahově vyznívá, že jsou Rusové nesmírně silní a div ne neporazitelní).
Bohužel se v překladu objevují poměrně hojně chyby, které jinak významný a aktuální počin zbytečně degradují.

Výborné čtení pro dnešní dobu.

Zajímavé čtení ,které poskytuje další informace k současným událostem.

Na tuhle knihu jsem se hodně těšil a nezklamala mě. Galeotti nás provede historií ozbrojených sil RF od krušných začátků v 90. letech až do počátku invaze na Ukrajinu v roce 2022. Skvěle jsou zde popsány reformy (či v mnoha případech spíše pouze pokusy o ně), kterými ruské ozbrojené síly za posledních 30 let prošly, aby byly během prvních dvaceti dní invaze na Ukrajinu prakticky spláchnuty do kanálu (jak to uvádí sám autor). Nechybí zde samozřejmě popis obou válek v Čečensku, krátké války v Gruzii, intervence v Sýrii, anexe Krymu, bojů na Donbase a v krátkosti i katastrofální invaze na Ukrajinu včetně ne moc pozitivního výhledu do budoucna. Velká část knihy se též zabývá jednotlivými složkami ozbrojených sil jako je pozemní armáda, námořnictvo, letectvo, VDV, námořní pěchota, Specnaz nebo strategické raketové síly. Docela mě zamrzeli vcelku časté chyby v překladu či různé gramatické chyby, ale nic co by nějak zvlášť bránilo ve čtení.