Rod plamene a stínu

Co začátek tohodle dílu zkazil, to konec mnohonásobně vylepšil. Hunt a jeho sebeobviňování bylo hodně úmorné. Kdyby se vinil jednou, dvakrát, ale ten anděl skučel snad na 100 stránkách! Zase na druhou stranu, alespoň nebyl s Bryce a tudíž se dělo i něco jiného než jejich mezigalaktické spojení. A dělo se toho fakt hodně. Občas jsem si říkala, jestli to už autorka s těmi změnami a odhaleními nepřehání. Ale ne. Všechno si to ve výsledku perfektně sedlo. Každá postava tu měla svoji práci, svoje místo. Každý byl důležitý. Na kohokoliv si vzpomenete z těchto 3. dílů, tak přispěl k boji s Asteri. Dokonce i z jiných dílů. Když Bryce řekla:"Ahoj, Nesto.", málem to se mnou seklo :-) Radost jsem měla i z toho, že prostor dostala Jesiba. to je jedním slovem sympaťanda. A taky princové Helu! Takže dostaneme jako obvykle spoustu vaty? Dostaneme. Bude Bryce zase nejarogantnější? No jak jinak. Bude nás to přesto bavit? Tak o tom žádná!

(SPOILER) Tak toto jako… sakra.
U milostivé Urd.
Rod plamene a stínu byl prostě fantastický! Oukej..
Je tady ještě víc politiky, intrik, hněvu, zloby a hlavně těch naprosto nečekaných zvratů. Čtete, říkáte si: „Jo, tak už přesně vím, jak to dopadne.“
A do Helu… vůbec ne!
Tady je tolik šíleností, že z toho člověku jde chvílemi hlava kolem. A přesto? Všechno do sebe zapadá. Každý dílek, každá maličkost, každá postava. A když se ohlédnete zpátky na první díl, najednou vidíte, jak neskutečně dobře byl celý příběh vystavěný.
Každý díl mě dostal někdo jiný.
Nejdřív Hunt. Ruhn. Cormac.
A nakonec Ithan nebo Tharion.
Já bych je chtěla mít ve své smečce všechny! :)
Od prvního dílu až po poslední sledovat, jak se mění, dospívají, rostou, dělají chyby, nevzdávají se, obětují se…
A pak přijde ten největší souboj. Postavit se Asteri.
Tolik obětí.
Tolik bolesti.
Tolik slz.
Connor. Danika. Ďábelská smečka. Jesiba. Princové Helu.
Prostě všechno, co jsme za ty tři knihy poznali, milovali a nenáviděli, se najednou spojí v jeden obrovský chaos. A já to milovala!
Jediné, co se ve mně trochu pere, je fakt, že jsem chtěla uzavření pro všechny?!..Možná to tak ale má být.
Protože přesně díky tomu některé postavy prožíváte. Myslíte na ně i po dočtení.
A možná právě proto je pro mě tahle série tak výjimečná.
Byla to jízda. Plná emocí. Všech. Smutku, vzteku, lásky, humoru, napětí, bolesti i naděje.
Sarah J. Maas mě tímhle světem definitivně dostala. A jestli jsem po jedničce říkala, že je to moje TOP fantasy… tak po trojce už o tom není vůbec žádná diskuze.
6 z 5 hvězdiček. Klidně 10.
ROZPAL TO, BRYCE!
Protože: „S láskou je všechno možné.“

Boj proti Asteri a hierarchii začíná.

Druhý díl skončil tak, že jsem se neskutečně těšila na pokračování. Překvapivě mě ale prvních 20% knihy nebavilo tak, jak jsem vzhledem k prostředí a událostem očekávala. Ve zkratce se jednalo jen o dlooouhé putování, které skončilo přednáškou z historie (ta byla ale zajímavá, to zase jo).

Ale v první pětině knihy mě víc zajímaly dějové linky Hunta, Ruhna a ostatních v Lunathionu.

Tenhle díl je hodně akční, zejména finální boj na konci a mísí se tu klasické fantasy s některými až sci-fi prvky a je to poměrně maglajz.

Plusové body má tenhle díl za to, že velkou část příběhu jsou Bryce a Hunt od sebe oddělení a oba jsou pro mě samostatně mnohem zajímavější, než když jsou spolu a mozek jim zatemňují hormony.

Bryce jako hlavní hrdinka mi celkově nepřirostla moc k srdci a můj vztah k ní zůstává neutrální. Bavila mě její drzost a pohotovost ve vypjatých situacích, ale mnohdy byla arogantní a empatická jako brambora, zejména vůči svému druhovi

Příjemně mě překvapily postavy Jesiby a Lidie, které jsem si obě velmi oblíbila

Nemůžu se rozepisovat, abych nespoilerovala, budete si to muset přečíst sami (jakože doslova budete muset, podle mě to bude dost důležité před tím, než vyjde pokračování acotaru)

3,75*/5*

Ajaj.
Tohle... nebylo dobré. Paralelně s tímto dílem jsem se dala do rereadingu Dvorů a ten rozdíl je teda propastný. První díl Půlměsíčního města byl super, ale pak se to začalo rozpadat... překombinované katastrofálně, půlku knihy putují kanálem nebo tunely a někdy za půlkou jsem měla fakt krizi, jestli to dočtu...

Je to dlouhé. Je to zatraceně dlouhé, a je tam spousta výplně, kterou obyčejně nemám ráda... Ale víte co? Já se hodně dlouho nebavila tak skvěle, jako při téhlé celé sérii.
Na začátku jsem byla fakt skeptická. Myslím, že jsem to u prvního dílu dokonce i napsala, ale...
ALE
Nehorázně mě štve, že je konec. Jsem z toho vyčerpaná, nadšená, poplakala jsem si, povztekala si, zasmála se... A ani na chvíli jsem se fakt nenudila. I ty výplně, a jak tomu říkám s oblibou "vata", mě bavily. I když se tam zrovna nic nedělo, čehož za mě moc nebylo. Maasová má podle mě dar to prostě napsat tak, že mě to baví, i když si tam jen někdo povídá o ničem.

Ale abych nepsala jenom samá superlativa, musím uznat, že mě Bryce v tomhle dílu srala asi nejvíc.
Ona nazývá chlapy "alfablbci", ale podle mě je ona nejhorší alfablbec ze všech. A vůbec není týmový hráč, a dokázala to mockrát. Popravdě mi to dost vadilo. To, jak je nechávala mimo mísu. Neřekla jim, na co přišla a hodněkrát je dostala do pozice, kdy neměli tušení, co mají dělat. Působilo to na mě, že jim buď nevěří, nebo je tak nehorázně arogantní a namyšlená, že se jí to prostě říkat nikomu nechce a je jí jedno, do jaké situace je tím dostane. To mi vadilo už ve druhém díle a vadilo mi to i v tomhle díle.

A moc ráda jsem se zase viděla s Nestou a Cassienem, jelikož ACOTAR jsem četla před touhle sérií. Jdu pozpátku, takže... až budu mít čas zase hodně číst, vrhnu se na Skleněné trůny.

Slovy Daniky Fendyrové, s níž bych v knize moc ráda strávila mnohem víc času: "Koukejte to rozpálit!!!"

Jsem neskutečně ráda, že mám celou tuhle sérii konečně za sebou. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna od téhle autorky budu číst něco, co mě bude tak strašně nudit. O to víc mě to mrzí, protože podle mě měla série obrovský potenciál.

Opravdu mě bavil jen první díl (jakmile se člověk dostal přes úvodních zhruba 100 stran) a pak propojení se Dvory ve třetím díle. Jinak to pro mě bylo jedno velké zklamání. Většina postav mi byla extrémně nesympatická a Bryce mě svým dětinským chováním vytáčela od začátku až do konce.

Největší problém pro mě ale byla zbytečná délka. Každá kniha byla šíleně natahovaná a podle mě by jí minimálně 200 stran kratší verze jen prospěla. Tolik scén bylo zbytečných a děj se často vlekl.

Jedinou postavou, která mě opravdu bavila, byla Lidia. Měla nejsilnější příběh a jsem ráda, že jí autorka věnovala víc prostoru.

Kdybych od této autorky nečetla její předchozí série, tuhle bych s velkou pravděpodobností odložila.

Přečetla jsem celé Dvory, celý Skleněný trůn a tak jsme se vrhla na Půlměsíční město. Nadšení je však oproti předešlým sériím minimální. Knihy by byly super, kdyby byly tak o polovinu kratší. Některé scény byly naprosto zbytečné, protahované. Přitom sám příběh je velmi zajímavý, postavy zajímavé.. jen ta délka

Zavrseni serie. Libilo se mi propojeni s jinymi knihami autorky. Bryce mi ale v prubehu knihy zacala docela vadit a celkove to bylo zdlouhave. Ve vysledku jsem rada, ze jsem si serii precetla, ale take jsem rada, ze jsem na konci.

(SPOILER) ***SPOILER JAKO PRASE***

Mám smíšené pocity a spoustu otázek.
Začátek a world crossover byl zajímavý. Crossover postav už tolik ne, nějak mi to k sobě nesedělo a dělají se mi nepříjemné teorie, co se bude dít v dalším Dvoru.
Přes 800 stran k JEDNOMU týdnu dění? Minimálně polovina knihy mohla být e-mail. Dějová linka Ithana byla absolutně mimo a zbytečná - Sigrid? ani nekomentuju... To, že to celý stojí na jedné jediné postavě, která je teda nejvyvolenějí ze všech, nad tím bych dokázala přivřít oči, ale musela dělat i kompletně všechny rozhodnutí a všichni ji tupě následovat a přitakávat? Jakože nikdo z těch 500 letej páprdů do toho nemohl co mluvit, když se k něčemu rozhodla? Dál, proč museli všichni umřít a znovu ožít? Mám pocit, že každá alespoň trochu hlavní postava byla buď šíleně zraněná nebo jakkoliv jinak na pokraji smrti a najednou WOW! pozor!! proti všem předpokladům to přežila, uff. Rigelus (a stejně asi i ostatní...) - velký a obávaný pán a vesmírný cestovatel, ničitel světů, Bytost s velkým B, dostal konec na dvě stránky a tím to zhaslo, protože se 20 letá holčina rozhodla, že je všechny hodí do prázdna :D to mě celkem pobavilo. Bylo to utahaný, na konci všichni hlavní dostali panáka se zázračnou tekutinou a byli najednou hrozně mocní.. Všechny setkání s mrtvýma mi tam hrozně neseděly. Tharionova žena přispěla v jaké lince či rozuzlení tak, že by to bez ní nešlo? Zbytečných zhruba 500 stran knihy, mohla to být záživná 350 stránková kniha s našlapaným dějem, ale asi by to vizuálně nesedlo ke zbylým dvěma bichlím.
A ještě jako bonus: v prvních dvou knihách byla Bryce s Athalarem dvojka, která mi dělala radost o nich číst a teď to bylo mdlý a nudný a netušila jsem, o co mezi nima vlastně jde... nakonec to (vzhledem k tomu jednomu týdnu) dávalo smysl, že se prostě mohli chvíli hádat, ale dost to kazilo celkový dojem.

Abych dodala i něco pozitivního - stejně od S. J. Maas přečtu vše, co vydá, protože je to moje top favourite spisovatelka (Skleněný trůn i Dvory budu doporučovat vždy a všem i přes mrtvoly a může to mít nedostatků kolik chce). Umí psát, jen mi tahle kniha asi moc nesedla. Zkusím to někdy znovu a třeba to bude o něco lepší.

Moc hodnocení poslední dobou nepíšu, ale tohle mě ne moc příjemně dostalo :')

Ufff, tohle bylo extrémně dlouhý. Asi tak první čtvrtka knihy mě bavila zatím ze všech dílů nejvíc, ale pak se to začalo děsně táhnout a myslela jsem, že to už snad ani nedočtu :D Na mě to už bylo ke konci strašně překombený, všichni jsou prostě strašně dobří, nejvíc power na celým světě a bla bla, za mě už dost přepal. Navíc propojení s ACOTAR světem bylo úplně zbytečný a už stačilo, aby se tam zjevily i postavy ze Skleněnýho trůnu.

Upřímně jsem ráda že jsem to konečně dočetla. První dva díly mi šli lépe k chuti. Do téhle knihy jsem se musela nutit a ačkoli je tam hodně zajímavého děje, mnohem více je těch zbytečných pasáží, rozhovorů a myšlenek. Celkově sérii hodnotím pozitivně a konec se docela povedl. Jen to bylo dost natažené. Miluji tlusté knihy ale tady bylo moc, pro děj, zbytečných stránek. Zajímala mě nová stránka Lidie a pasáže o ní byly šokující. Neuvěřitelně se mi sprotivil Ithan. Všechna rozhodnutí a nápravy těch rozhodnutí aby to ještě víc podělal. Miluju Bryce a její plány o kterých nikomu nic neřekne. Je skvělé čekat to nejhorší ale pak děj hodí vyhýbku a skončí to úplně jinak a nejlepší na tom je, že to byl její plán. Asi tak...

3.5/5 Lidia bola TOP. Iba kvôli nej som vôbec sériu dočítala. Inak ma kniha ani celkovo tento svet neohúril. Možno ak po rokoch vyjde 4 diel ešte skúsim ale momentálne som rada, že toto je posledná kniha. :D

(SPOILER) Po předchozím, za mě výplňovém dílu, závěr série kvalitou dosáhl zpátky k prvnímu. Děj odsýpal a konečně jsme se dočkali rozuzlení.
Co jsem si neužívala, byly vztahy mezi postavami. Snad jen Ruhna a Lidii. Sexuální scény byly všechny hrozně podobné a už mě je ani nebavilo číst.
Popravdě nevím, jestli se mi ten konec líbil nebo ne. Jednak mi přišlo, že Bryce má tolik moci, že už to je dalece za hranou na jednoho člověka a navíc ji prostě jen tak přibývala pořád další a další, aniž bych to vůbec pochopila. Celé to bylo zatraceně složité, překombinované a někdy zase až moc jednoduché.
Už mě nebavilo ani to opakované zmrtvýchvstání. Autorka prostě hlavní postavu nezabije.
Série byla celkově fajn, ale nemám potřebu ji číst někdy znova. Naopak by mě víc zajímal osud princů z Helu. Stejně tak Zmijí královny.

Další epický závěr série. Mělo to vše… Pravda, v této sérii je to poněkud větší chaos a popuštění fantazie na plné obrátky. Taky jsme v úvodu svědky celkem značné brutality, která v žánru fantasy nemusí mít ani hranice, čehož autorka tedy využila, uf. Do třetice lehká kritika nad zoufalostí a sebemrskačstvím některých mužských postav. No ale už dost o nevýznamných postřezích, hihi. Stále je u mě Maasová jedničkou mezi vypravěči příběhů, mistryní v balancování děje, který mě opět strhnul a hnal kupředu. Zjevení Vladaře a jeho týmu mi vyloženě vehnalo slzy do očí. Budete mi chybět, paličatá, tajnůstkářská, odvážná vtipná Bryce, neodolatelný, oddaný chlape, Hunte Athalare, sexy úžasný příteli Ruhne, Ithane, štěňátko s duší alfy…A všichni další …Lydie… skvělá byla tvoje linka, tak skvělá, Tharione, malé skřítky - lásky, princové Helu, Pax a Jesibo - hráčko na pozadí s esy v rukou. Budete mi chybět. A jak

Nemám slov. Završení téhle série pro mě bylo vážně epické. Ještě jsem plná emocí, protože jsem zrovna teď odložila knihu, ale tohle bylo vážně NĚCO :-) Miluju autorčin styl psaní. Chemie mezi postavami byla naprosto dokonalá. To, jak se postupně rozvíjely a prohlubovaly vztahy mezi postavami, ať už kamarádské, sourozenecké nebo milostné, všechny jejich rozhovory, popichování, svěřování, bylo to prostě skvělé. Nemohla jsem se odtrhnout. Všechny hrdiny jsem si oblíbila a fandila jim až do posledního konce. Několikrát jsem oněměla úžasem, jaké tam byly zvraty, několikrát jsem vyprskla smíchy nad situacemi a rozhovory, několikrát jsem napjatě čekala co bude dál a jak to dopadne. Takhle série mi dala naprosto všechno a já se nemůžu dočkat, až se k ní zase jednou vrátím a budu tenhle úžasný příběh prožívat se svými hrdiny znovu :-)

Já se tý trojky strašně bála. Jednička mě nadchla, tu jsem zhltla raz dva, ale dvojka pro mě byla naprosté utrpení. I proto jsem nechtěla další díl otevírat, bála jsem se, že by to mohlo dopadnout stejně. Nakonec ale uzrál čas a já už to nevydržela. A tentokrát jsem zklamaná nebyla. Ač zde bylo plno postav, tak jsem se zorientovala opravdu rychle, což se mi třeba u druhého dílu vůbec nedařilo. Navíc crossover s Dvory, co víc si přát... Teda... Možná tam klidně těch dvorů mohlo být víc, nezlobila bych se.
Bryce mě stále baví, stejně tak se mi líbily příběhy i ostatních hlavních postav. Konec byl v jednu chvíli takovej trochu přehnanej, tak jsem si párkrát protočila očima, ale.. Jo, proč ne..
Ani délka nebyla na škodu, stále se něco dělo. Někdy možná zkusím dát druhému dílu druhý pokus a třeba se mi zalíbí zpětně i ten.

Poslední díl se mi moc líbil. Závěr série byl rozhodně povedený.
Sice si nemůžu odpustit kritiku Bryce, která nehorázně manipulovala všemi, a to i svými přáteli, šla si za svým i přes mrtvoly, ale i tyto negativní emoce, které ve mě vyvolávala po celé čtení, značí, že to je fakt dobře napsaná postava.
Nerada se jen loučím s tímto světem a postavami, z nichž jsem si mnohé hodně oblíbila.
Celou sérii určitě doporučuji a sama si ji v budoucnu rozhodně přečtu znova.

Uf. Tak tohle byla jízda. Kdyby to šlo, přečtu Rod plamene a stínu na posezení. Ale vzhledem ke spletitosti a složitosti děje, kde je akce od začátku do konce to chce dávkovat postupně a napětí si hezky vychutnávat. Ale je to zároveň k nevydržení.

Vzhledem k tomu, že hlavní hrdinové jedou nějakou část příběhu každý na vlastní pěst, čteme paralelně pohledy několika hlavních hrdinů. Poté to ale SJM vše bravurně propojí.

Nejlepší byl pohled Bryce, když se vyloupla namísto v Helu v pro ni neznámém světě víl. Celé pátrání a souvislosti, které jsme tady dostali byly prostě wow a neměly chybu. Navíc to dejavu.. Boží.

Musím říct, že mě strašně mile překvapil vývoj Ithana, Lidie a Jesiby. Tím, že dostaly v knize více prostoru a my měli možnost poznat jejich jednání i z jiného úhlu pohledu bylo skvělé. Příběh se díky tomu stal ještě větší srdcovkou. Zvlášť Jesiba na konci.

V Rodu plamene a stínu dostaneme opět propracovaný svět s vývojem postav, které jsme zatím neměli možnost tolik poznat. K tomu rozmotání zápletek o kterých jsme věděli i nevěděli a emoční nálož jako bonus.

SJM vystavěla další svět, ze kterého se mi po dočtení nechce odcházet.

Hodnotím zde celou sérii. Na to, co umí Maasová napsat za geniální věci mi tenhle příběh přišel lehce slátaný a chvílemi na sílu vykonstruovaný. Pořád je to ale best of the best svého oboru a je radost její dílo číst.