Pulchra
Josef Škvorecký
Příběh o krásné planetě Hrdinka novely, mladá paleontoložka, se na počátku čtvrtého tisíciletí vydává s meziplanetární výpravou zdokumentovat život na vzdálené planetě. Výzkumná kosmická expedice se na počátku čtvrtého tisíciletí vydává z planety Země vstříc planetě A10E749-O-119-E-09P, kterou její obyvatelé nazývají Pulchra. Stejnojmenná nová knížka Josefa Škvoreckého nese mnohé obvyklé rysy literatury science fiction, k příběhům o „dobývání vesmíru“ má však velmi daleko. Skrývají se v ní především úvahy a pochybnosti o cestě, po níž se naše civilizace na počátku 21. století ubírá, ale jde také o zamyšlení nad hodnotami, na nichž je od počátku vystavěna. Novela bude zajisté velkým překvapením pro autorovy věrné i příležitostné čtenáře.... celý text
Přidat komentář
Škvorecký a sci-fi, koho by to napadlo? Ale v podstatě jde o jeho věčná témata: lásky, hudba (v níž nesmí chybět jeho nejoblíbenější nástroj) a samozřejmě zase lásky. Jenže v první řadě celou novelou zní autorovo porovnávání vzdálených starých časů s těmi novými, tolik jinými. Slyším, vidím a cítím životní zkušenosti člověka, který zažil svět východu i západu, války, revoluce i bouřlivé proměny civilizací ve dvacátém století, a svůj pohled na lidstvo jako by namaloval do tohoto dílka, které orámoval křesťanstvím a jako plátno mu posloužila vzdálená planeta.
80 % (zatím 15 hodnotících s průměrem 72 %).
…
Na to, že jsem měla doktorát z historie na slavné Miskatonické universitě, kde se pyšnili nejlepším ženským družstvem amerického fotbalu, zely mi ve znalostech povážlivé díry. Jenže stejně děraví byli všichni, co jsem je znala, studenti i profesoři.
Martinovsky pojatá sci-fi.
Eduarda Martina jsem před třiceti lety četl moc rád.
Příběh je velice hezky vystavěn, postaven na křesťanství a bibli.
Ze stránek dýchá sečtělost a chytrost pana Škvoreckého.
Dějově nenáročné, filozoficky konstruktivní.
Závěr překvapí, ale je přísně logický a smutně nekompromisní.
Až se zdá k této sci-fi novele krutý.
Jistě ostuda, ale PULCHRA je první dílo od Škvoreckého, které jsem přečetl.
Ještě tento týden půjdu panu Škvoreckému vzdát hold k jeho lavičce na náchodské náměstí.
Minimálně za tento literární počin si jej plně zaslouží...
Autor se s využitím klasických sci-fi prvků v kombinaci s biblickými podobenstvími zabývá vývojem morálních hodnot pozemské civilizace, vycházejících z křesťanského prostředí. Leč jak příběh sám, tak zamýšlené poselství mi připadají nedotažené, povrchní. Dávám zlatý střed.
Příběh z daleké budoucnosti o expedici skupiny kosmonautů na krásnou, zářící planetu Pulchra, kde žijí její obyvatelé ve shodě s přírodou téměř idylickým životem, zatím co na planetě Zemi se schyluje k apokalypse v podobě obřího asteroidu. I když je to sci-fi, úvahy o životě v současném světě stojí za zamyšlení.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 |  Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Kniha Pulchra je v
| Přečtených | 37x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Knihotéce | 20x |
| Chystám se číst | 11x |
tak já nevím, žánr u Škvoreckého nečekaný, nepobral jsem poslání, že by kreacionismus zaplavil už i Toronto?
mate mne spoustu nelogičností: například rozumím, že na "rajské" planetě, kde lidstvo nepoznalo hřích, tedy chtíč, tedy touhu, nevzniklo umění (literatura, malba, architektura...), protože žádný člověk necítí potřebu vyjadřovat krajní emoce, OK, ale za jakou příčinou tedy existuje hudba (samozřejmě jazzová)?
ne, Škvorecký neumí psát ženské postavy, jeho "hrdinky" jsou pouze rekvizity (s prominutím většinou pouze masturbační pomůcky) a - nemluvě o jalové vypravěčce - v této sci-fi novele dovedl svůj věčný model "ženská, která mi nechce dát" do dokonalosti = planeta plná dokonale krásných žen, které bez jakékoli vášně, touhy a prožitku rozkoše souloží pouze dvakrát, výjimečně třikrát za život, a to pouze za účelem zplodit potomka, který se ovšem vyklube z vejce, které žena brzy po oplodnění snese - mám brát tuto symboliku doslova???
závěr je jen na efekt, z hlediska pravidel žánru úplně mimo - v kontextu Škvoreckého známého "Desatera hříchů" v detektivkách se Mistr tentokrát utnul