Půjčené kopce

Vynikající kniha. Anglie 2001 - ovčí farma, nelítostná a nehostinná země a lidé, kteří ji obětují celý svůj život.

Při čtení mě pořád dokola napadalo, že by z této knihy mohl být úžasný film. Záběry na cumbrijskou krajinu svrchu, plnou bečících ovcí... Robert Pattinson jako Steve, Tom Hiddlestone jako William a Claire Foy jako Helen. No, to jsem se trochu zasnila. Nicméně, bylo to působivé ve své drsnosti a nehostinnosti, tamní farmáři neznají nic jiného než tvrdou dřinu, která leckdy vyjde vniveč. Vnitřní monology a úvahy (ale není to žádná nuda) jsou protkané pragmatickými popisy péče o ovce, krajiny a denního režimu. Je to ale něco, co mi hodně sedlo, a mám velkou touhu tento kraj navštívit. 85%

Kniha Půjčené kopce je jednoznačně naprosto originální dílo, takový ovčácký opus. Místy jsem si nebyla jistá, ale nakonec se mi to líbilo... zaujal mě popis přírody (žít bych tam teda rozhodně nechtěla, ale je možné, že ten, kdo se v holovrších narodí to prostředí může vnímat poeticky) Líbila se mi Stevova citlivost a vnímavost, se kterou jako "ovčák" bez větších ambicí popisoval svět kolem sebe, svoje útěky z kraje, svůj návrat a práci u ovcí. Stevovi jsem děsně přála jiskřičku naděje, kterou zažíval při svém "hnízdění" zařizování ovčáckého domku atp. Kniha je příležitostí rozšířit si obzory ...kde jinde se dozvíte, že jsou ovce suffolkské, romneyské, ryelandské i ovce křížených plemen, swaledalky, roughfellky a balwenky a samozřejmě herdwičky. Herdwičky s bílou srstí....Každopádně celá kniha je taková depkoidně, ponuře a "smířeně" naladěná, člověk jako já úplně vidí ty mlhy, představuje si ty deště, vichr, ten puch spáleniny, trusu a tu mizérii kolem...je to zkrátka ovčí opus, ale pro široké masy bych to jako oddychové čtení asi nedoporučila. Ukázka:
Měl jsem seznam prací nejmíň na rok, vepsaný do dlaní v podobě puchýřků. Setí pšenice a žita, setí raného ječmene pro jehňata, která půjdou na porážku, setí tuřínu, kapusty, řepky na zkypření půdy, setí jetele a orobince, orání, mlácení obilí, které za mě dělaly stroje, sušení mokrých plodin a svazování toho, co zbylo, kotouče sena obalené černým plastem za stěnou, která by se dala prorazit špendlíkem, krmení ovcí siláží, krmení ovcí kopřivami, koryta naplněná dešťovkou, opravování blbostí, opravování nemocných kopyt, opravování motorů, vyhánění tisíce ovcí za pomoci jediného psa, křičení, hulákání, řvaní, chytání ovcí mezi nohy, zahánění za plot, odčervování, máčení, páření, stříhání,bahnění, probouzení jehňat zpátky k životu a krmení matek placentou, kydání hnoje a ještě víc kydání hnusného hnoje, který byl jednou travnatý, jindy sladký a lepkavý, značkování, kupírování, vrtění čerstvě useknutých ocasů na zemi, nadávání, krvácení, sraní, zapáchání po benzinu, lití léku do tlam i všude kolem a pohřbívání mrtvých kusů, o které nestál ani pohodný.

no, jak několik předemnou, i já váhám, jak s dojmy naložit... western ? jako jo, mlčenlivý Steve, plahočící se pastvinami, kde si stejně ovce dělají, co chtějí.. mohl by být cowboy, ale je to spíše ovčák, no ne ?
kraj krásný, ale nevlídný a týrající své obyvatele počasím.. a lidé, žijící mezi kamennými zídkami a ovcemi jsou podobně mií vůči sobě i svým rodinám.. vztahy příkré, jednoslovné, bolavé...
Stevovmu rozhodnutí zapojit se do pomoci Williamovi jsem tak úpplně nechápala..jako by Steve sebemrskačsky potřeboval pokračovat v žvotě svých předků.. jakkoliv to půjde. U Williama mi zas žádné zdůvodnění nepomohlo pochopit epizodu s Colinem, Bogem a Georgem...
Taková jedna velká změť sraček, s prominutím... a ještě popisováno tak zvláštním stylem, že si furt říkáte, o co vlastně jde.
No a konec byl až magicky realistický. Symbolický. Otevřený. a možná i tak trochu šokující, jako celý román... nechám ještě doznít a uvidím..některé obrazy zůstanou dlouho.
A..nejlepšího hráče zápasu vyhrává Rusty...

Bylo to neco uplne jineho, nez jsem doposud cetla. Drsne a surove, jak kdyby to popisovaly osoby, kterych se to vubec netyka.
Pribeh tak plynul, popsal desetileti, a mne stejne jako by neco unikalo mezi prsty, jako by to celou dobu bylo mezi radky, ale ja to nedokazala uchopit.
Tenhle dojem jen umocnil surrealisticky konec.

Půjčené kopce Scotta Prestona jsou drsným a tísnivým portrétem života v Cumbrii zasažené epidemií slintavky a kulhavky. Dva farmáři, kteří přišli o všechno, se snaží znovu postavit na nohy – a postupně se zaplétají do osudových chyb. Kniha se rozvíjí pomalu, ale s působivou atmosférou sychravé, nevlídné krajiny, která dýchá na každé stránce. Preston mistrně vystihl beznaděj i houževnatost lidí, kteří se odmítají vzdát. Syrové, ponuré, melancholické a hluboce lidské čtení, které sice není pro každého, ale kdo vydrží, bude odměněn silným zážitkem, který dlouho nevyprchá.

Ne. Až na jedinou kratičkou epizodu se tenhle román neopájí štěstím. A spíše než by dějově pádil se pohupuje po pláních jako rozpačitá ovce. Dusí. Ale ne nijak teatrálně, spíše lidsky, dojemně. Doporučuji nečíst si dost obšírnou anotaci a nechat se jen tak pozvolna unášet cumbrijským vichrem. Něco mi říká, že tahle atmosféra ve mně bude doznívat ještě pár dlouhých neděl. A kdoví: možná i let.

Drsný.
Syrový.
Nelítostný.
Tísnivý.
Znepokojivý.
Temný.
Bezútěšný.
Takový je román Půjčené kopce.

Píše se rok 2001 a sever Anglie postihne epidemie slintavky a kulhavky... Steve se svým otcem musí vybít celé své ovčí stádo... Zdá se, že tuhle tragédii už nic nepřekoná, jenže je to jen začátek temnoty... Steve odchází na sousední statek za Williamem a to spojení dvou farmářů se neukáže jako dobrý tah...

Knize se nedá upřít sugestivní atmosféra... Farmáři se v drsném kraji musí chovat drsně... Události autor líčí bez sentimentu, takřka reportážně, byť popisuje naprosté hrůzy - například likvidaci ovcí hned na počátku...

Můj problém byl, že jsem vůbec nerozuměla postavám, zdály se mi úplně ploché, bez emocí, což měl být asi odraz toho, že jsou semlety okolnostmi a životními trably, jenže já jak se nemůžu do postav aspoň trochu vcítit, nečte se mi ta kniha moc dobře...

Navíc jsem nečekala, že bude tak syrová, takové knihy běžně nevyhledávám, čili to čtení pro mě kolikrát bylo těžké ... Na jednu stranu je to vlastně důkaz, jak je ten román silný, ale na druhou to pro mě osobně nebylo úplně to pravé, a to ze zcela subjektivních důvodů...

Hodnocení: 3,5 * z 5 *

Za recenzní výtisk v rámci spolupráce děkuji nakladatelství Host

Severozápadní část Anglie, kde každé stavení má kolem sebe dostatek prostoru pro chov zvířat, postihla v roce 2001 epidemie slintavky a kulhavky. Místní farmáři, které nemoc připravila o jejich stáda ovcí, musejí buď začít znovu od nuly stejně jako William, nebo si najít jinou obživu, což zkusí Steve...

Obálka téhle knihy je velmi výrazná, proto jsem si jí hned všimla a začala pátrat, o čem vlastně příběh je. A i když jsem zjistila, že se nejspíš z velké části věnuje chovu ovcí, čemuž vůbec nerozumím, stejně jsem neodolala. (A dobře udělala!)

Půjčené kopce je velmi zajímavý román, který v sobě skrývá příběh muže, jež byl předurčen stát se chovatelem ovcí, stejně jako jeho otec. Ukazuje nám ne zrovna přívětivou stranu přírody a ujistí nás, že s jemnocitem v téhle krajině, na pohled možná krásné, ale jinak neskutečně drsné, moc daleko nedojdeme.

Vůbec jsem netušila, co od příběhu čekat – není to thriller, i když tu najdeme „krimi zápletku“, není to ani western, kde by se kovbojové proháněli na koních jak na Divokém západě, i když většinu doby strávíme v přírodě. Krásná ale krutá krajina tu ze sousedů dělá spíš rivaly, kteří si chrání svůj kus půdy, ale zároveň je, v případě nutnosti, spojuje. Pro většinu čtenářů to tak bude velmi nevšední pohled do nelehkého života, který přináší hlavně těžkou dřinu a hodně odříkání.

Autorova prvotina možná nenadchne každého, už vzhledem k dost specifickému tématu, ale já jsem byla nadšena. Kombinace představ, tužeb a drsné reality příběhem hýbe od prvních stran, a i když se může zdát, že farmaření je pro nás jedna velká neznámá, pořád jsou to jen lidé. A ti mají své chyby, dělají chyby a bohužel někdy není v jejich silách chybám zabránit, i když se o to snaží.

Půjčené kopce je příběh o lidech, kteří dělají to, co znají nejlépe a vlastně mají nejraději, o jejich životním údělu, který je svede i na scestí. Je o drsné krajině, zvířatech, vztazích i osobních pocitech, nadějích, výhrách i prohrách.

Opravdu hodně tarantinovské. Skvělý živý styl psaní včetně černočerného humoru a nejspíš i hluboká znalost drsného kraje a nehostinného prostředí, ale jako by se mi nedařilo postavám a jejich jednání úplně porozumět.
Souhlasím ve všem s hodnocením od Jane2016

Jedním slovem bych tuto knihu popsala jako DRSNÉ.

Drsný kraj. Drsné zacházení. Drsná konverzace. Drsný život. Drsný úděl farmářů. Drsný osud.

Půjčené kopce od Scotta Prestona jsou takovým drsným pohledem do anglické „divočiny“ – ne té v národních parcích pro turisty, ale té, co se odehrává tam, kde je zem tvrdá, povídání strohé a přežití není samozřejmost. Děj se odvíjí během epidemie slintavky a kulhavky roku 2001, která zdevastuje ovce a farmáře zanechá bez obživy. Hlavní postava Steve se vrací domů jen proto, aby se ocitl na hraně zoufalství a nečekaně i ve spárech ilegálního plánu, který je surový, tajemný a přitahuje pozornost svou absurdní naléhavostí.

Prestonův styl je drsný – prostý, místy až poetický, ale bez zbytečných kudrlinek. Někdy mi připadal, jako kdyby ti chlapíci mluvili navzájem a literatura jen tiše naslouchala. Krajina není jen kulisa, je to spíš protivník i spojenkyně – krutá, krásná a neodpouštějící. Humor je černý, ale někdy se u něj musíš skoro usmát, protože jinak bys brečela nad tou realitou.

Autor pochází z anglického Lake District, studoval filozofii a pak kreativní psaní – až k disertačce. Tohle je jeho první román, ale rozhodně se netváří jako „průběžná cvičná práce“ – je vážně nabroušený, liknavý a řekněme, že má koule. Pokud hledáš něco, co tě dostane svým drsným srdcem i neskrytým smyslem pro tohohle života, tahle knížka tě možná překvapí — a možná i otočí.