Věž srdcí

Netradiční a velice zajímavá fantasy. Pro mě, jakožto člověka korejskou kulturou zcela nepolíbeného, působil příběh chvílemi trochu zmateně. Svět ve kterém vedle sebe koexistují různé i ne-lidské rasy je představen jen zběžně, snad se to v dalších dílech trochu rozvine. A kdo je xakru Keigon Draka? Ten chlápek se tváří jak terminátor křížený se sopkou těsně před výbuchem. :D
Překlad je uspokojivý i když by si překladatelky mohly zopáknout češtinu. Ta neobratnost, pravděpodobně ovlivněná jiným slovosledem korejštiny, občas vyloženě ruší. Doufám, že v dalších dílech už bude toto ošéfováno. Byla by škoda zabít příběh nedobrým překladem.

Táto kniha sa bude páčiť najmä fanúšikom kórejských seriálov. Mne sa kultúra východu nepáči a kniha pre mňa bola naivná. Bohužiaľ, ale to sa odrazí aj v hodnotení. Jednoducho taká dievčenská literatúra.

Za mě parádní knížka, od které jsem se nemohla odtrhnout. Bavilo mě, jak vybočuje z klišé západních fantasy. Hostu tleskám a těším se na další díl!

Jediné, co bych vytkla, jsou chybějící vysvětlivky u některých pojmů (ala Kolo času), protože když se v začátku knihy zmiňují některé rasy, naprosto jsem se ztrácela, kdo je kdo a co je co. Ale nakonec se všechno v průběhu vysvětlilo.

(SPOILER) ,,Jaké to asi je žít se srdcem v těle?"
,,Každý den žiješ ve strachu ze smrti."
,,Nebo naopak, každý den cítíš, že jsi naživu, ne?"

Ve městě nágů se schyluje k obřadu, při kterém dospívajícím jedincům vyříznou srdce z těla. To je pak ukryto ve Věži srdcí. V bezpečí nágského města a nágové se tak stanou téměř nesmrtelní. Jenže, co když existuje nága, která má z obřadu strach. Rjun je přesvědčený, že obřad nemůže přežít. Jeho kamarád Hwarite se má obřadu také zúčastnit, a pak má splnit tajný úkol, o kterém nikdo neví. Jenže celý obřad se naprosto vymkne kontrole a Rjun zjistí věci, které ho donutí utéct. Utéct do džungle a vydat se cestou na sever. Na území, kde nágy nemohou přežít. Jeho jediným štěstím je to, že na cestě není sám. Doprovází ho pěkně nesourodá trojice. Člověk Keigon, rekon Tynahan a tokkebi Pihjong. A tak výprava do chrámu Hainša, kde má Rjun důležitý úkol, může začít.

Knihu jsem dočetla již před týdnem, ale ani po týdnu úplně nevím, jak mám hodnotit.

Korejská mytologie se tu krásně snoubí s výpravnou fantasy. Já mám však obecně trochu problém s asijskou literaturou. Na mne asijští autoři píší většinou tak odlišně, že se málokdy dokážu pořádně začíst a obdivovat příběh. A to se mi stávalo místy i tady.

V knize jsou úseky, které naprosto miluji, ale právě i části, které mne dost nudily.
Ta jinakost je cítit hned v první kapitole.

Moc se mi líbil humor, který mezi sebou měli všichni účastníci výpravy. Všichni tři společníci byli skvělý. Oblíbila jsem si každého z nich. Rekona, obřího válečníka s šesti metrovým kopím, který se bojí vody. Tokkebiho, mocného čaroděje ohně, který léta na obřím broukovi, ale nesnáší krev. I člověka, který loví a pojídá nágy. Tihle tři byli popsáni vážně skvěle. I humor mezi nimi fungoval. Malý problém jsem měla s Rjunem, ten mi úplně nesedl.

Zajímavá byla nitromluva, kterou spolu nágové komunikovali, aniž by je někdo jiný slyšel. Líbilo se mi i celé nágské společenství,ve kterém vládnou ženy.

Příběh se na 440 stranách moc neposunul. Stále nevíme spousta věcí. A mnoho stran za mne byla jen vycpavková vata.

Chyběla mi i mapa.

Na jednu stranu je to obyčejný fantasy příběh, který lze shrnout pár větami. Hrdina-outsider se ocitne v situaci, kdy se musí vydat na dalekou cestu v doprovodu průvodců. A po cestě se mu dějí různé věci. Navíc je to začátek série, takže musím jen doufat, že nastolenou úroveň si další díly udrží.

Na druhou stranu nevím, do jaké míry ta spousta nápaditých detailů vychází z korejské mytologie (fakt, že se draci rozmnožují rozséváním semen a jejich první životní etapa je květ, přičemž drak vlastně vyroste z kořenů rostliny... ach!), ale čtenář se může nechat těmi nápady a detaily okouzlit tak jako já. Rozhodně to stojí za přečtení.

Asi jediná drobná vada na kráse je chvílemi nejednotný styl promluv postav. Občas tam probublávala obecná čeština (což není špatně samo o sobě, ale trhalo mi oči, jak to bylo jen jednou za x stran) - ale ne dost často na to, aby se v tom dal vysledovat systém.

Výborná plošinovka, na jejímž překladu pracovaly dokonce tři překladatelky. A myslím, že se povedla. Z místa A, Hatengráže jsme se přes nástrahy a nepřízně dostali do místa B, chrámu Hainša. Kdo je my? Nága Rjun, tokkebi, rekon a Keigon Draga. Naprosto nesourodá partička, která ale spolu výborně ladí. Což je dobře, protože smysl tohoto putování nevíme a tak se můžeme soustředit na postavy. Hlavně na nágy. Jejich hierarchie a rodové zvyky jsou opravdu neobvyklé. Pro středoevropana až úsměvné. Na ději není moc co popisovat, protože se toho tolik neděje. Jdou a jdou, občas někoho potkají. Jdou džunglí. Nebýt v té džungli pyramida a v ní vodopád z ostatků, tak tu není žádná akce. Zajímavé je, že to vůbec nevadí. A ve chvíli, kdy na povrch vyklíčí dračikvět, jsem byla přes zdánlivé nicnedění, hodně napnutá. Neznám korejskou mytologii, takže nevím, co je autorův nápad a co pověst, nicméně příběh je to vynikající. Až na ten konec! Odpovědi v dalším díle...

Vynikajúca fantasy kniha. Pútavá, dobrodružná a zábavná, skvelo kombinuje prvky ázijskej mytológie s tradíciou klasických fantasy románov.
Číta sa veľmi príjemne, čo je iste z veľkej časti aj zásluhou prekladu, a ponúka príbeh postavený na klasickom scenári záchrannej misie.

Nebude to baviť čitateľov, ktorí potrebujú veľa akcie a prudký spád, no pre tých ostatných z nás, čo si dokážu užívať pozvoľnejšie tempo, detailný worldbuilding a krásne postavy, tí budú, podľa mňa, nadšení.

Veľmi, veľmi zaujímavá kniha a sľubný začiatok série.
V podstate je to klasická hrdinská fantasy - ale riadny slow burn, nevyhýba sa miestami ani svojskému humoru, a má v našich končinách nevídanú prímes kórejskej mytológie a folklóru. Ak patríte medzi náročných a skúsených čitateľov fantasy, túto knihu by ste si nemali nechať ujsť.
Na druhú stranu niekoho, kto nemá so žánrom mnoho skúsenosti by mohla jej literárnosť a podivnosť odradiť - v tomto sa trochu podobá Kopiji, ktorá pretne vodu od Simona Jimeneza.

Na tento príbeh som sa tešila a nesklamal ma. Čítal sa mi skvelo, užívala som si (skoro) každú stranu. Najviac sa mi páčilo putovanie trojice, všetky postavy boli zaujímavé, mali svojský charakter a veľmi dobre sa dopĺňali. Chcela som sa o nich dozvedieť čo najviac, hlavne o Keigonovi - to sa mi síce nesplnilo, ale nádej zomiera posledná a snáď neskôr sa jeho občas zvláštne správanie objasní (a jeho minulosť takisto). Tiež sa mi páčil ten vtipný podtón, ktorý ich cestu sprevádzal. S dejom v Hatengráži, najväčšom nágskom meste uprostred džungle som už mala trochu problém. Okrem Rjuna (toho, čo si to srdce nechcel nechať vybrať), mi nágy veľmi sympatické neboli. A keď od nich Rjun odišiel, tak ma tam ten príbeh veľmi nezaujímal a asi som ani úplne nepochopila spôsobu ich života. Ale predpokladám, že to, čo sa tam dialo bude dosť dôležité v ďalších častiach. Celkovo ma to veľmi bavilo, ale priznávam, že častokrát sa tam toho veľa nedialo a niektoré dejové vsuvky mi prišli, že sú navyše, len na predĺženie strán, ale tak možno tiež raz budú dôležité. Ale autorov štýl písania mi veľmi sadol a v podstate mi vôbec nevadilo, že postavy len putujú a raz za čas niekoho stretnú. Príbeh som si užila a teším sa na ďalšiu časť.

(SPOILER) Vůbec to nebylo špatné, nějakou zkušenost s asijskou literaturou mám, takže zklamaný určitě nejsem,i když.. Čekal jsem to víc poetické a víc lyričnosti.. Mýtické postavy neokoukané, pár věcí mě bavilo hodně (nechat draka vyrůst z květiny např).. Trochu mi vadil ten humor, přišel mi jako Evropanovi trochu prostoduchý a infantilní,ale jako největší problém knihy vidím to, že její vrchol co se týče příběhu je v podstatě v půlce knihy v pyramidě.. Pak už to tak nějak šumí ale žádný větší tah na branku to už nemá.. Vlastně mě ke konci bavila ta linka s Vias mnohem více než putování skupiny do chrámu.Tak takhle to vidím, ale těch 80% si to zaslouží Ale jestli půjdu do dalších dílů? To momentálně opravdu nevím.. Hledal jsem další Kopí protne vodu a nenašel.

…. tohle je jedna z věcí, u který si vůbec nejsem jistá, jak hodnotit.
Dějově je to typická putovačka zasazená do zajímavého prostředí. Rozdílnost ras, nutnost spolupracovat, božstva, postupně a poskrovnu se vykreslující svět, poslání, které do konce zůstává zahaleno v tajemném oparu a nakonec je to nádherně vyvedeno na papíře.

Ale nevím, nevím, jestli jsem dostala od postav tolik, kolik jsem potřebovala. Keigon Draka zůstává tajemný jako hrad v Karpatech. Tajemný tím zajímavým způsobem, ale přesto bych potřebovala o kapku víc. Zbytek postav se zatím jen opírá o základní charakteristiku dané rasy. Ale říkám si, že jsem zatím jen na prahu tohoto příběhu, že to možná ještě přijde. Protože vždy, když je nějaký prostor na hloubání, hodí do toho autor vidle v podobě nějaké podivnůstky, která může a zároveň nemusí být zajímavá. Obdobně na tom je stránka humoru. Nejsem si jistá, jestli tyhle dvě věci dokážu ocenit, protože mám za to, že vycházejí z kultury, smýšlení a mytologie, jenž jsem zatím blíže nepoznala a možná na této úrovni ani nikdy nepoznám.

Každopádně to za něco určitě zatáhlo a dvojce se bránit nebudu.
Zvědavost mi trochu škrábe na dveře.
Tak jí je pootevřu.

Popisek knihy mne opravdu zaujal a o to větší pak bylo zklamání.
Nemohla jsem se vůbec začíst a místy mi to přišlo opravdu zdlouhavé a některé pasáže vyloženě jen výplňové.
A měla jsem trošku problém i s postavami. Prakticky žádná mi nepřišla zajímavá nebo výrazná. Neupírám tomu zajímavý a propracovaný svět, ale pro mě bohužel nebyl zajímavý dost.

Svět tohoto příběhu je vystaven kvalitně, každá rasa, oblast, legendy, to vše do sebe zapadá a utváří kouzelný jednolitý celek. Jednotlivé postavy jsou zručně vykresleny a čtenář se s nimi dokáže ztotožnit, i díky tomu, že chápe jejich pohnutky i slabé stránky. Tempo je poměrně kvalitní, příběh zbytečně neretarduje.
Osobně mi některé pasáže třeba z Hatengráže nebo z města nepřišly tolik zajímavé. Konec se mi zdál jakoby ustřihnutý nebo nedokončený, chybělo mi nějaké výrazné vyvrcholení, které by příběh první knihy uzavřel, jak tomu bývá i jiných děl fantasy.
I přesto jde ale o velmi kvalitní počin, který budu doporučovat dál.

Juhokórejský spisovateľ Lee Young-do sa od prvej strany prejavuje ako skúsený rozprávač. Dokáže vhodne nakombinovať vysvetľovanie, budovanie atmosféry, zákonitosti sveta i akciu. Pomalšie okamihy striedajú tie svižnejšie. Čitateľ teda nemá pocit zahltenosti a odpovede dostáva vtedy, keď ich naozaj potrebuje.

V príbehu je teda naraz budované nielen prostredie, ale aj zápletka. No ukazuje sa, že tá je pomerne jednoduchá. Ústredným motívom je klasická dobrodružná výprava. Príslušníci rôznych národov majú splniť misiu. Tou je dostať jedného z nich na presne určené miesto. Jednoduchá úloha, ktorej naplneniu prekážajú mnohé faktory. Napriek spomenutému ale kniha nepôsobí tuctovo alebo predvídateľne.

Sviežosť tomuto putovateľskému námetu dodáva spracovaný folklór. Autor hojne vychádza z nielen z kórejskej mytológie, ale aj histórie. Na tomto základe vytvoril svet, v ktorom žijú štyri rôzne národy pod dohľadom štyroch božstiev. Nájdeme tu ľudí, ale aj nágov, tokkebi alebo rekonov.

Každá rasa má pritom vlastný rebríček hodnôt, odlišné myslenie a aj výzor. Niektorí sa ešte ponášajú na ľudí, iní ich v ničom nepripomínajú. Nehovoriac o rôznorodých stvoreniach, ktoré na svojich potulkách protagonisti stretnú. Lee ale všetkým venoval rovnakú pozornosť a vštepil im čosi vlastné, osobité. Tuzemský čitateľ to asi najviac zaznamená pri nágoch, ktorí, ak sa už niekde objavia, tak v podobe hadích démonov. Avšak v tomto prípade ide o šupinatý národ s matriarchálnou mocenskou štruktúrou.

Navyše sa nágovia prejavujú ako pomyslený katalyzátor. Je to práve mladý nága, vďaka ktorému sa táto rôznorodá skupinka spojí. Každý zo štyroch spoločníkov je odlišný, čo je neraz zdrojom napätia. Tokkebi spovedá človeka a nerozumie jeho pohnútkam. Rekon je výbušný. No a nága zabúda, že ostatní nekomunikujú myšlienkami.

Tieto rozdiely sú mnohokrát zdrojom vyhrotených situácií. Tiež sú dôvodom, pre ktorý sa členovia družiny neustále dostávajú z dažďa pod ďalší odkvap. Rozprávanie má vďaka tomu výraznú komediálnu linku. Neprerastá do paródie, ale určite vyvolá nejeden úsmev. Nehovoriac o tom, že tieto trampoty zabezpečujú svižné tempo a autor vďaka nim môže čo-to odhaliť. Občas o postavách a ich motivácii, no viackrát ide o zákulisnú hru alebo intrigy.

Lee však drží opraty pevne v rukách. Rovnakou mierou buduje charaktery aktérov a opisuje dej. Čitateľ sa nemá čas nudiť a navyše sa miestami dobre pobaví. Nielen vďaka komickosti situácií, ale aj občasnej absurdnosti. Gradácia napätia a napínavý záver tiež nie sú príbehu na škodu. A keďže zmysel celého putovania ostáva záhadou, bude čakanie na pokračovanie veľmi dlhé.

V románe Věž srdcí spracoval autor dobre fungujúci námet s dobrodružnou výpravou. Napriek tomu pôsobí sviežo. Ponúka totiž svet vybudovaný na kórejskom folklóre a histórii. K tomu sa pridávajú aj komediálne prvky a rozprávačská obratnosť. A keďže zvláda venovať sa postavám i deju, poteší mnohorakých čitateľov.

Co to bylo, jaké kouzlo, že jsem dočetl až do konce a zatoužil i po dalším? A přitom si pořád neumím představit tokebiho, rekona, nágu. Asi bych potřeboval i výkladový slovník, abych pochopil, co je odkaz na korejské tradice a co autorova fantazie. A přitom jsem si pořád říkal, že na tom příběhu něco je. Tajemství Keigona Draky? Tajemství říše nágů? Na co potřebuji mniši Rjuna, resp. nágu? A co jsou zač rekoni a tokebiove? A jak bude příběh pokračovat?

Lee Young Do stvořil dechberoucí fantasy román, protkaný korejskou mytologií, který vás naprosto ohromí. První díl série Pták, který pije slzy si pohrává s u nás nepříliš známou korejskou mytologií a díky propracovanému ději a dechberoucí atmosféře má předpoklady uspokojit i náročnější čtenáře.

Věž srdcí je první díl fantasy série, která na vás dýchne kouzlo ne příliš známé mytologie a tak návykového příběhu, že odmítnete knihu odložit. Musím se hned přiznat, že jsem čekala hutný příběh, který asi bude vyžadovat klid na čtení, ponoření se do hloubky a že možná budu sem tam tápat. Ó jak jsem mýlila!
Korejská mytologie není u nás až tak známá a možná i to víc je fascinující. Příběh je srozumitelný, napínavý i když není zrovna akční a rozhodně se několikrát i velmi pobavíte. Jen upozorním, že jsou tu i krvavé scény a pak taky pár extra „chuťovek“.
Věž srdcí mě naprosto okouzlila a moc se těším na druhý díl.

Stará dobrá fantasy kde jsou odlišní hrdinové, kteří spolu musí spolupracovat, aby došli ke společnému cíli.
Trošku jsem bojovala z délkou kapitol, ale jinak mě příběh bavil.
Do pokračování se časem pustím.

Po delší době záživné fantasy, kde se i něco stane dříve než po 500 stranách. V jádru jde o fantasy ve stylu putování skupiny různorodých hrdinů s cílem splnit určitou misi. Skupinu tvoří zástupci různých ras, které zde čerpají z korejské mytologie. Děj je tedy vcelku prostý, nicméně v celé sérii má potenciál vyrůst v epičtější příběh. Kniha se také nebere až tak moc vážně a sem tam překvapí různě kvalitním humorem.