Psí roky
Günter Grass
Gdaňská trilogie série
< 3. díl
Závěrečný díl Grassovy slavné Gdaňské trilogie, kterou tvoří román Plechový bubínek (1959), novela Kočka a myš (1961) a román Psí roky (1963). Na přelomu let 1961 a 1962 píší tři vypravěči současně tři knihy románu Psí roky: Eddi Amsel Knihu první, Ranní směny, Harry Liebenau Knihu druhou, Milostné dopisy, a Walter Matern Knihu třetí, Materniády. Stanou se tak kronikáři předválečných, válečných a poválečných „psích roků“ dvacátého století. Na cestě z Gdaňska do západního Německa vypravěče provázejí psi – němečtí ovčáci Senta, Harras, oblíbený Hitlerův pes Princ a podsvětní pes Pluto, dívky Tulla a Jenny, ptačí plašidla, mechanické figury a strašidla. Román končí v dole, ve kterém Eddi Amsel alias Brauxel průmyslově vyrábí ptačí plašidla k obrazu člověka a vyváží je do světa. „Cesta z Gdaňska do plašidlového dolu nemá čtenáře k tomu, aby se mstil jako Matern, ale aby Harrymu záviděl Tullu, Eddimu Jenny, studijnímu radovi Bruniesovi bonbony a Grassovi fantazii.“ (Peter Härtling, 1963)... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2005 , Atlantis
Originální název:
Hundejahre , 1963
více info...
Přidat komentář
Plechový bubínek je sice jenom jeden, ale kdo má rád ten neuvěřitelně košatý a jazykově vytříbený Grassův styl, nemůže být nespokojený. Znovu, tentokrát z pohledu tří různých vypravěčů, podrobuje nemilosrdné a zároveň nesmírně poetické analýze hlavní traumata německé, potažmo evropské historie 2O. století: nástup fašismu, válka, rozdělené Německo. Jako obvykle to není jednoduché čtení, vypráví se pomalu a detailně, ale trocha té námahy a soustředění rozhodně stojí za to.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1969 |  Plechový bubínek |
| 2005 | Psí roky |
| 2009 |  Kočka a myš |
| 2007 | Při loupání cibule |
| 2005 | Jako rak |
Kniha Psí roky je v
| Přečtených | 24x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 14x |
| Chystám se číst | 35x |
| Chci si koupit | 15x |
| dalších seznamech | 3x |
Přečíst Psí roky není nic jednoduchého, i když je text někde repetitivní. Grass se opět vyrovnává se svou minulostí, tudíž i němectvím a nacismem, který zažil, když dospíval. Ku posledku je jeho kniha už dost politická přesto je postavena na vině a odpuštění. Snad to tak v životě má být
KAŽDÝ ČLOVĚK MUSÍ UMĚT ZAPOMÍNAT zní z autorových úst a přitom se zaobírá pamětí a chce, aby prožité nebylo zapomenuto. Ironizuje nové pořádky: MY, TADY, NA ZÁPADĚ, MY VĚŘÍME PEVNĚ VE SVOBODU, ODJAKTĚŽIVA. Cha cha hned po fašismu? Pořádají se DISKUSE S NAŠÍ MINULOSTÍ Vše je zpochybňováno, i hrdinové mění svá jména, záplava slov, Grass opravdu dal průchod svému psaní, i v závěrečném popisu dolu typy plašidel jsou vlastně typy lidí německé společnosti.
Co se mi také líbilo: PŘIJEDOU TŘI PÁNOVÉ JSOU MLADÍ A PROTO BEZÚHONNÍ, PŘINESOU S SEBOU HALAS, NADÁNÍ A NEVĚDOMOST. Jak přesné! Jak současné! Mladí a bezúhonní se vždycky vydají měnit svět i dnes
Hrdinové končí ve vaně, nazí, jako při zrození, komunista se stal kdysi fašounem, fašouni jsou neviňátka a noví demokratičtí lidé. Tak to v Německu bylo. Poučné i my jsme prekabátili, není-liž pravda?
Gdaňská trilogie po letech dočtena. Více v recenzích.