Psí komando
Karel Fabián (p)
Z nacistického tábora psů, kteří jsou cvičeni zabíjet lidi, prchá se židovským chlapcem sudetský Němec, toužící po své vesnici. Jejich pronásledování tvoří osnovu napínavého děje, který šťastně končí mezi partyzány v západních Čechách.
Přidat komentář
Na Karla Fabiána odkazuje Mariusz Szcygiel v knize Gottland.
Fabián umí podat příběh poutavě, i když střídání vypravěčů, nebo časové posuny mohou místy působit zmatečně.
Motiv židovských osudů mi připomněl Hodinu tance a lásky od Pavla Kohouta:
„Mohla být tanečnicí na jevišti života a byla zahnána do surové arény smrti.“ (s. 50)
Fabián umí příběh osvěžit lyrickými a úvahovými pasážemi:
„Copak je možná, aby uprostřed války kvetly jabloně? Válku přece vedou nejen lidé, ale i zvířata, stromy a zjizvená země. Válku, když už jednou takové neštěstí přijde na svět, vede pak všechno proti všemu.“ (s. 83)
Je zajímavé, že autor používá správně slovo rozšafnost, jehož význam dnes čtenáři vnímají jinak.
„… jeho hlas je rozšafný, sedlácký a je v něm hodně smutku i vzteku.“
Na dobu vzniku (1959) autor klade důraz na sedláctví, levicový motiv komunistického odboje je pouze naznačen.
…………………………………………………………………………………..
Čtenářská výzva – kniha s válečnou tematikou
Napínavé, čtivé, lidské. Není to extrahlubokomyslná četba, ale ten laskavý lidský rozměr na pozadí hrůz války (vzpomínky hlavního hrdiny na jeho partnerku...) pohladí po srdci.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno
Autorovy další knížky
| 1965 |  Černý vlk |
| 1967 | Slunečné údolí |
| 1968 | Prázdniny za milión |
| 1979 |  Psí komando |
| 1958 | Pozor, bomby |
Kniha Psí komando je v
| Přečtených | 15x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 38x |
| Chystám se číst | 3x |
Tuto knihu jsem poprvé četl někdy ve 12 letech. Přestože není určená pro mládež, přelouskal jsem jí celou najednou a poté, co jí matka vyhodila, jsem dlouho truchlil. Jaké bylo mé štěstí, když jsem o deset let později našel při vyklízení kamarádovo půdy.
Kniha mě tehdy nezaujala zdaleka jen proto, že je "o pejskovi", ačkoliv to byla má hlavní motivace po ní sáhnout. Téma druhé světové války (a věcí s ní spojených) mě tehdy zajímaly, takže jsem rychle pochopil hlavní postavy a svým dětským způsobem i jejich problémy. Po celé jejich cestě jsem jim upřímně fandil.
Po letech jsem byl překvapen, jak "bohatým" stylem je Psí Komando vlastně napsané. Tenkrát to pro mě byla jen další výborná knížka a literární zajímavosti jsem nevnímal. Nejvíce se mi líbí autorovy krátké a výstižné analýzy postav, ať už důležitých, či jen kolemjdoucích. Jeho styl popisu se náhodou shoduje se způsobem mého přemýšlení, takže se dá říct, že se ta kniha v podstatě "četla sama".
Věřím, že nejsem jediný, koho toto dílo připoutá na několik hodin k židli a řekl bych, že si ho může oblíbit i člověk, který o druhé světové nikdy nic nečetl.