Pryskyřice
Ane Riel
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431591/bmid_pryskyrice-PhU-431591.jpg
4
336
122
Malá Livie vyrůstá se svými rodiči izolovaně na malém dánském ostrůvku. Původní venkovská idyla a šťastný život v souladu s přírodou netrvají věčně. Otec rodiny Jens Haarder svou rodinu sice miluje, ale několik nešťastných událostí ho natolik poznamená, že se život na ostrůvku změní spíše v horor. Haarder v domě a kolem něj hromadí tuny harampádí a svoji rodinu včetně Livie zcela odřízne od okolního světa. Kdo by chtěl jeho způsob života narušit, se zlou se potáže… Haarder se nezastaví ani před vraždou. Livie nechodí do školy a nikdy si nehraje s jinými dětmi, zato umí perfektně střílet z luku. Ona i její matka Marie otce zpočátku podporují, postupně se ho ale začínají i trochu bát a jeho paranoidní svět se jim víc a víc zajídá. Důmyslně nastražené pasti kolem domu ale brání komukoliv z vnějšího světa se přiblížit a pomoci jim… Pryskyřice je román o lásce a přírodě, ale i o trápení, strachu ze ztráty, paranoidním vnímání světa a nezamýšleném zlu.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2020 , Vendeta
Originální název:
Harpiks , 2015
více info...
Přidat komentář
Tak tohle bylo šílené, odporné, ujeté nechápu,příběh ponurý deprimující, mazec. Na knížku podle hodnocení jsem se těšila pak při čtení mě to tak nějak přešlo dočetla jsem to proto, že jsem byla zvědavá jak to s Livií dopadne. Nebudu patřit asi mezi nadšence, kteří dávají 5*původně jsem chtěla dát 3***,ale za ten konec dám 4*
Nejprve jsem se nemohla nějak začíst a přemýšlela jsem, proč jsem vlastně tuto knihu chtěla. Ale pak se to rozjelo, bylo to mazec. Doufám, že žádné dítě na světě nemusí něco podobného prožít. Hlavně, že to dobře dopadlo, ne pro všechny, hlavně pro to dítě.
Už při první větě jsem váhala zda mám pokračovat ve čtení. Nakonec jsem knihu přečetla, ale přátelé toto je fakt ujeté až odporné co člověk může udělat. Kdo je slabé povahy tak nečíst. Já si jdu přečíst něco veselého.
Asi nikdy jsem nečetla něco takového. Je to odpudivé, neuvěřitelně kruté a nesmírně působivě napsané. Místy mi bylo až fyzicky špatně a přesto jsem nemohla přestat číst.
Co bylo příčinou těch hrůz? Dalo se vůbec něco takového vydržet? Šlo něčemu předejít?
Hlavou se mi honí spousta dalších otázek a na celý příběh asi dlouho nezapomenu.
Naprosto desivá kniha, celý čas som si hovorila, že tá rodina je pekne na hlavu....velmi zaujímave čítanie
Jak jsem si našla, jedná se o Diogenův syndrom jinak také chorobné hromadění věcí a je v podstatě neléčitelný. No tedy slyšela jsem už o tom, ale když jsem si začala vše představovat, tak jsem si řekla "zaplať Pán Bůh", že manžel je jen obyčejný "bordelář", to bych asi nedala :) Doporučuji přečíst.
Velice zajímavá kniha - krásná, smutná i brutální. Určitě nejde o thriller. Nemyslím, že jsem někdy četla něco podobného...Výborně napsána kniha, brutální začátek vystřídaly i milé, krásné a dojemné scény.
Kniha je o osobní tragédii člověka, co se nevyrovná se ztrátou a "zblázní se" a jak toto trauma poznamená i jeho nejbližší o mnoho let později...Zajímavý příběh.
Perfektně napsané, po půlce už se kniha nedala odložit, prostě jsem musela vědět jak to s Livií dopadne. Není to vysloveně detektivka, ale příběh je plný ponuré atmosféry, kterou umocňuje to, ze hlavní hrdinkou je malá holčička.
Hodně zajímavé čtení. Ikdyž jsem stále čekala nějáký zvrat, který přišel až téměř za půlkou knihy.
Je to kniha, na kterou po přečtení nemůžete přestat myslet. A tak to má být.
Je mi zle. Normálně je mi fakt fyzicky špatně. Přečetla jsem dost knih o holocaustu, o válce jako takové, o nucené prostituci, o brutálních vraždách...ano, všechno to ve mně zanechalo nějaký smutek, splín, lítost. Ale tohle...tohle bylo prostě moc. Dělal se mi knedlík v krku, stahovalo se mi srdce. Já ani nevím jak to popsat. Je mi z toho zkrátka hodně hodně smutno. Dávám pět hvězd, protože mě to fakt zasáhlo jako doposud žádná jiná kniha. Ale už si ji nikdy v životě nepřečtu a doufám, že na ten příběh rychle zapomenu.
Přečteno jedním dechem. Příběh je úžasně napsaný, zajímavý. Nutí Vás přemýšlet, že jsou tu lidé, kteří jsou prostě jiní.......
Ke knize jsem se dostala na základě hodnocení oblíbených čtenářek, zde na databázi. A opět jste mě milé čtenářky nezklamaly. Kniha sečetla velmi dobře, měla jsem ji během chvilky přečtenou.
Příběh byl pro mne dech beroucí a chvílemi mi to hlava ani nebrala, že může někdo mít takové pochody myšlenek, názory, styl života a výchovu dítěte (hlavně ke konci knihy). Každopádně nad knihou jsem dlouho po přečtení ještě přemýšlela a za mne ji určitě doporučuji. Je super.
Dočteno s velkým vypětím. Čekala jsem thriller (viz obálka), ale celé to je o jedné velmi divné rodině. Dobře napsané to je, ale čekala jsem úplně něco jiného, takže jsem zklamaná. Těm, kteří chtějí číst thriller se vším všudy tedy určitě nemohu doporučit.
Knihu som dostala ako darček od mojej sestry. Na obálke stálo severské krimi roku 2016, takže som očakávala tradičný severský krimi príbeh. Avšak čo ma čakalo vnútri som naozaj nečakala. Veľmi rýchlo som pochopila, že tento príbeh má ďaleko od typickej detektívky. Kniha ponúka dramatický príbeh rodiny žijúcej na samote obklopenej lesmi. Rodina sa riadi svojimi zásadami, ktoré určite nezodpovedajú dnešnej civilizovanej spoločnosti. Každý člen domácnosti má svojich démonov, svoje problémy, ktoré ovplyvňujú ich správanie a konanie. Niekedy si ani neuvedomíme kam až naše šialenstvo môže zájsť.
Tohle je úplně jiné téma než obvykle čtu a jsem ráda, že se ke mně kniha dostala. Občas jsem si říkala, že tohle může klidně být i reálný příběh, protože lidé jsou různí. Výborně napsané, příběh mě pohltil od začátku a jen jsem čekala jak to dopadne.
Psychologické drama strhující jistou reálností. Dobře vykreslené postavy, profil psychicky nemocného Jense i prostředí izolovaného ostrova. Od druhé poloviny už se nedá přestat číst, je to děsivý, bizarní příběh.
Úryvek z první stránky:
"Když táta v bílém pokoji zabil babičku, byla tam tma jako v pytli. Stála jsem u postele. Carl taky, ale toho si nikdy nevšímali. Přihodilo se to na Štědrý den brzy ráno...
Tenkrát ještě bylo všechno jinak. Stalo se to předtím, než se tátovy věci nahromadily tak, že už se nadalo chodit do obýváku. A předtím, než máma natolik ztloustla, že už ani nevycházela z ložnice. Ale stalo se to až potom, co nahlásili, že jsem umřela, abych nemusela chodit do školy"...
Na začátku jsem si říkala, že to bude pěkná slátanina. Jsem moc ráda, že se ke mi kniha dostala do rukou. Příběh by klidně mohl být pravdivý. Přemýšlím, kdo za to může. Babička, matka, úřady, lhostejnost lidí.... K přemýšlení je toho hodně.
Zajímavý, neotřelý příběh, který vás doslova pohltí. Celou druhou půli jsem musela přečíst na jeden zátah. Asi nejlépe byla vykreslena postava Jense. Je neuvěřitelné, kam až může sběratelská mánie vést a jak hluboko člověk dokáže klesnout. I když Jens sám vlastně věřil, že nic špatného nedělá... Myslím, že některé pasáže z hlavy jen tak nevypustím.
Štítky knihy
ostrovy dánská literatura thrillery rodina lesy domácí násilí šílenství severská krimi psychologické thrillery statek
PryskyřiceKniha Pryskyřice je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 390x |
| Čtenářské výzvě | 89x |
| Doporučených | 43x |
| Knihotéce | 253x |
| Chystám se číst | 243x |
| Chci si koupit | 45x |
| dalších seznamech | 3x |
Znepokojujúce.
232 strán od ktorých som sa nemohla odtrhnúť. Napriek hrôzam, ktoré sa odohrávali v knihe som nemohla prestať čítať. Bol to príbeh o láske. O šialenej láske ženy k mužovi, tak šialenej až to ničí život celej rodiny. Neviem na koho sa mám hnevať viac, na Mariu, že neodišla od muža aj s dcérou? Na Jensa, ktorý odmietal pomoc? Alebo za to môže bolesť zo straty milovanej osoby?
“A vtedy som si začala uvedomovať, že tma už viac neoberá ľudí o bolesť…”
“Veci potrebujú svoj čas, potrebujú čas, vraví ta pani. Niekedy si myslím, že by to mala hovoriť inak. Čas potrebuje veci, berie nám ich. Mám more času, ale už nemám veľa vecí."