První starosti
Jacqueline Wilson
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/383893/bmid_prvni-starosti-CGa-383893.jpg
4
309
26
Líbí se vám, jak vypadáte? Já myslím, že vypadám příšerně jsem odporně a nechutně t-l-u-s-t-á. Moje kamarádky Magda a Naďa si myslí, že jsem blázen, protože samy takovéhle starosti nemají. Magda je úžasná kočka (i když si to kluci někdy nesprávně vykládají). A Naďa vypadá jako modelka - a navíc možná bude na titulní straně jednoho časopisu pro dívky! To jen já jsem sele Sally (moje kamarádky mě někdy něžně oslovují "vepříku Sledo"), takže je nejvyšší čas začít držet dietu. A tentokrát to vydržím, ať se děje, co se děje.Jen ten, kdo zažil problém zvaný "mentální anorexie" na vlastní kůži ví, o jak záludnou a nebezpečnou nemoc se jedná. Hlavní hrdinka Sally, která trpí komplexy méněcennosti pro svou tloušťku, se rozhodne, že se s ní rychle vypořádá. Pomalu se ale zaplétá do sítí lží, hádek s rodinou a roztržek s kamarádkami, z nichž jakoby nebylo úniku... Anebo se jí přece jen podaří překonat posedlost hubnutím, na jejímž konci často čeká smrt?Volná trilogie Jacqueline Wilsonové je povzbudivým čtením pro -náctileté dívky, které prožívají první lásky, starosti a problémy spojené s dospíváním. S jejich hlavní hrdinkou, sympatickou Sally, se dívky snadno ztotožní. Nad jejími příhodami se mohou smát i plakat, protože „v devítce“ není nic snadnějšího...... celý text
Literatura světová , Pro děti a mládež
Vydáno: 2004 , BB art
Originální název:
Girls under Pressure , 1998
více info...
Přidat komentář
Velice dobře napsaná kniha. Jen ten konec... Z mentální anorexie se nedostanete tak snadno! (radši to nezkoušejte)
Asi najsilnejší diel zo série, čo akiste súvisí s témou. Autorke sa podarilo (nakoľko to môžem posúdiť) autenticky zachytiť myšlienkové pochody dievčaťa, ktoré sa pomaly stáva anorektičkou. Verila som jej každé slovo, pocit. Myslím, že celkové vyznenie a vypointovanie autorka tiež zvládla. Konkrétne túto knihu by som sa zrejme dať násťročnej dcérke nebála.
Poučný příběh o dvou vážných nemocech, které můžou potkat každého z nás a potom není lehké s tím skončit. Autorka to napsala a popsala úplně přesně.
Kačkaknihomol: Já myslím, že Sally ji ještě neměla tak rozjetou. Zaseklo se to včas. ;)
Sérii jsem přečetla celou. Docela pěkné. Pokud si chcete přečíst románek pro dospívající dívky, doporučuji spíš Alici od Karen McCombie.
2012
Knížku jsem přečetla minimálně pětkrát a jako mladší mě děsilo, co opravdu mají holky s anorexií a bulimií v hlavě. Doporučuju.
Pěkná a celkem hodně dějově silná knížka.Konec byl až překvapivě dobrý a snadný.
ACH BOŽE! Snad nejhorší kniha od Jacqueline. Myslím, že nemá absolutně páru, co to ta mentální anorexie je. Z mentální anorexie se nedostanete jen pohledem na vaši zmrzačenou kamarádku. To opravdu ne. Hrozný propadák.
Série První … mě z děl Jacqueline nezaujala, nelíbila se mi a nedočetla jsem ji. Díla od Jacqueline Wilsonové jsou obvykle skvělé. Doporučovala bych Vám od této autorky jiná díla, ale výběr je samozřejmě na Vás.
Boží kniha o Sally, která není hubená ani největší kráska a jak se dostává do problémů.
Ještě že má kámošky.
Super,doporučila mi to kamarádka. Někdy mi z toho bylo pěkně zle,ale stojí to za to.
Z knihy vyplývá poučení:,,buďte se sebou spokojení a kašlete na váhu". :)
Opět nejlepší knížka, příběhy od Sally mám velmi ráda a prožívala jsem to s ní.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2010 |  Vzdušné zámky |
| 2005 | Holka z popelnice |
| 2002 |  První láska |
| 2004 | Půlnoc |
| 2005 | Nejlepší kamarádky |
Kniha První starosti je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 660x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 22x |
| Knihotéce | 75x |
| Chystám se číst | 15x |
| Chci si koupit | 6x |
| dalších seznamech | 1x |
(SPOILER) Nevím,co si o téhle knize mám myslet.Oproti předchozímu dílu se mi líbila daleko víc.Ale i přesto jí dávám horší hodnocení,protože některé věci moc nedávaly smysl nebo byly jaksi dětinsky napsané.Měla jsem z téhle knihy ale pozitivnější pocit (paradoxně) než z té předchozí.
Na začátku jsem byla zmatená.Sally v 1. díle tvrdila,že Dan je její "kluk" a že spolu jsou.Tady ale tvrdila,jak je praštěný,moc obyčejný,že to není doopravdy její přítel.S čímž maximálně souhlasím,ale bylo by dobré,aby si ujasnila,jak to je.Protože když tvrdí,že spolu "chodí" a pak o něm říká,jak je šílený (což už se dalo poznat od prvního momentu,kdy se objevil),ale když tohle o něm říká,tak to vypadá,jako kdyby ho měla jen na to,aby mohla říkat,že někoho má a aby před ostatními tak vypadala...(A to vlastně na konci knihy i přiznala.)
Sally jsem chápala-téměř každý z nás si za život projde sebekritickým,podceňovacím obdobím...Co jsem ale nechápala,bylo to,že když opravdu chtěla zhubnout,tak si o tom nezjistila absolutně nic a vrhla se do toho úplně po hlavě.Přece ve svém věku musí vědět,že tím,že nebude jíst vůbec nic,se nic nevyřeší,spíš naopak.Je to psychická nemoc, která se nějakým způsobem vyvíjí,ale i přesto bych tohle do osobnosti,jako je Sally,úplně neřekla.I když trochu asi ano,ale nevěřila bych tomu,že by toho opravdu byla schopna.
Taky se trochu divím,že to jejím rodičům nedošlo dřív.Bylo to celkem viditelné,měli to přímo před očima.Chápu,že někteří rodiče ve svém dítěti vždycky vidí,nebo spíš chtějí vidět,jen to nejlepší a na negativa a hrozby ani nepomyslí,protože si myslí,že jejich dítě by toho v životě nebylo schopno.Ale bylo to evidentní.Věnovat se tomu začali až na konci knihy,a to ani ne správně a maximálně.Celkově mi přišla ta reakce okolí nereálná.Kamarádky,učitelé...Mluvili o tom,ale nic víc.Např. její kamarádky v tomhle věku by už přece měly vědět,co se děje.Mohly udělat/pomoct jí mnohem víc,než si ze Sally jen utahovat nebo jí říkat ať se nezblázní,že pizzu si dát může...Nebo ji mohly alespoň podpořit,povzbudit a ne ji ještě víc stahovat dolů.Taky minimálně dvě profesorky,se kterými mluvila.Když podle Sally byla Lilleyová tak hodná,proč se o ni víc nezajímala,když úplně jasně naznačila,že má problém a šlo z toho i poznat jaký...Vůbec nic pak neřešila,zvlášť potom,co ještě Sally řekla:,,Vždyť to víte."Tyto situace jsou zvláštní,nereálné.Hendersenová to aspoň na konci knihy nějak měla snahu začít řešit,ale to bylo už pozdě.Pak jí řekla o Zoe a problém vyřešen...Ale to předbíhám.Ani Anna to skoro neřešila,teda na to,že měla taková podezření.K tomu prvnímu podezření se asi ani vyjadřovat nebudu,protože moc nechápu,jak ji tohle mohlo napadnout.Ale když už ji napadlo to,co se vlastně dělo,a bylo to úplně jasné podle toho,co Sally říkala a jak se chovala,tak proč to neprověřila mnohem více do detailů...?Nebo proč to alespoň nesledovala trochu víc?Tohle mi opět přijde nereálné.Protože kdyby se alespoň trochu snažila,tak by na to přišla lehce a potvrdila tím její podezření,aniž by se Sally musela marně ptát.Což bylo ještě horší,protože je jasné,že to neprozradí, a hlavně si bude dávat větší pozor,když ví,že ji někdo podezírá a něco tuší.
Můžu ale říct,že jsem Sally v další části knihy pochopila v souvislosti s Danem.Ona o něj zájem vůbec neměla,ale stejně,když se o ní on přestal zajímat,začala přemýšlet nad tím,proč...Což jí ještě víc snížilo seběvědomí,i přesto,že to byl Dan...Byla jsem ráda,že tam Dan skoro celou knihu nevystupoval,protože ho fakt nemusím.A když už se objevil,tak se fakt předvedl...To jsem ale čekala už od jejich prvního telefonátu v téhle knize.
Celkově jsem se Sally v tomto dílu mnohem více soucítila.Přišlo mi,že se o hodně změnila a dospěla od prvního dílu.Měla už názory a myšlenky,se kterými se dalo souhlasit.Přišla mi sympatická.Mnohem sympatičtější než v prvním díle.Tam byla ještě trochu takové děcko,které chtělo všechno,co mají ostatní,a hnalo se za tím.I její kamarádky,Magda a Naďa,se mi zdály mnohem dospělejší a přátelštější.Tyto tři postavy, možná ještě Anna,se hezky vyvíjejí oproti prvnímu dílu.A líbilo se mi jejich kamarádství.Přijde mi, že se zde mnohem více projevovaly a byly mi zkrátka mnohem více sympatičtější.Všechny tři řešily nějaké své problémy,tak byl vždycky dobrý moment,když si promlouvaly do duše jedna druhé.Protože vlastně to,co poradila jedna té druhé,se dalo krásně použít oboustranně.A to bylo takové úsměvné,protože si to vůbec neuvědomovaly.
V této knize mi vadila taková ta přímá řeč,kterou dokáže vymyslet i desetileté dítě.Prostě věty,které se v reálném životě nikdy neodehrají a přijdou mi takové trapné,když je čtu...Nevím,zda to náhodou není překladem,to asi ne,ale Jacqueline se svým spisovatelským talentem si to těmihle dětinskými větami lehce kazí.Zase tak výrazné to není,jen když to čtete,tak si připadáte jako malé dítě.Přitom kdyby to bylo napsáno jen trochu jinak,tak se to hned mnohem lépe čte.Zejména věty se Sallyiným tátou,který má většinou naprosto nereálné řeči.Ale na tohle jsem si tak nějak přes celou knihu/sérii zvykla,takže jsem tomu nevěnovala takovou pozornost.
No.Takhle to podle mě ale úplně nefunguje.Osobám s poruchou příjmu potravy se tohle v hlavě neodehrává úplně stejně a člověk se z toho nedostane takhle ultra jednoduše.Ani v té rodině se určitě neděje v realitě to stejné,co tady v knize.
Konec byl hodně přitažený za vlasy.Ne jen klasický happy end.Prostě zcela nereálný a směšný konec.Vím,že si Sally v té nemocnici něco uvědomila.Ale opravdu tahle nemoc nefunguje tak,že si rychle uvědomí,že to,co dělá,je blbost a okamžitě s tím přestane jako by se nic předtím neodehrálo.Kéžby.Konec byl tím pádem hrozně směšný a lehce se tím kniha pokazila.Byl i motivační,ale byl opravdu příliš rychlý a pozitivní.Sally sice asi nebyla ve stádiu jako třeba Zoe,ale i přesto.Jsem ale ráda za to,že se vzpamatovala.Je to silná a oči otevírající kniha.Ale kéžby to tak snadno šlo i v realitě...