Provinční příběhy
Leonid Maximovič Leonov
Tři psychologické novely (Provinční příběh, Bílá noc, Konec malého člověka) o ,,malém člověku" z provinčního města navazují motivy fantastiky i groteskna na tradice ruské klasické literatury, zejména na Dostojevského a Gogola.
Knížka, která obsahuje tři povídky, byla milým překvapením. Zejména když autor je sovětský spisovatel a dramatik, opěvující velké stavby socialismu. Ukázalo se, že přesně ve zmiňované tradici Gogola dokáže vytvořit dramatickou situaci odrážející společnost "malých lidí" s velkou ruskou duší, ale prodchnutou nejen revolučním optimismem, ale daleko spíš neskonalým širokým smutkem. Kromě povídky Bílá noc, která se odehrává poslední noc vlády bělogvardějců před nástupem těch rudých, se socialistická budovatelská poetika v povídkách vůbec nevyskytuje. Celou dobu jsem byl na pochybách, jestli to opravdu nenapsal nějaký mladší Gogol - jakoby ty povídky byly mimo čas a soustřeďovaly se opravdu jen na člověka a jeho hodnoty. V tom je nesmírné plus této sbírky. Na druhou stranu ani jedna mi výrazněji neutkvěla v paměti, slévají se do jedné a zůstává jen pocit.
Autorovy další knížky
1988 | Ruský les |
1969 | Dravá řeka |
1974 | Temné vody |
1971 | Jezevci |
1959 | Talent a práce |
Kniha Provinční příběhy je v
Přečtených | 2x |
Knihotéce | 1x |