Protokoly

23.12.2014

Kdybych vlastnil stroj času a mohl s ním podnikat cesty do minulosti, nastavil bych na palubní desce „období normalizace“ a jeden z mých výletů by směřoval do disidentského bytu na premiéru hry Vyrozumění. V křesle by s pozitivním výrazem v obličeji sledoval dění autor předlohy Václav Havel a na provizorním jevišti by se střídali v jednotlivých scénách všechny ty osoby, jenž později sehrají důležité role v cestě Československa za svobodou. Protokoly ukazují Havla jako filosofa, dramatika a také tvůrce kaligramů. Absurdní styl se přelévá z humorných do mrazivých pasáží. Všudypřítomná jsou témata hledání pravdy, zneužití moci, ale také odcizení člověka vůči světu, lidem i sobě samým.

Václav Havel – hra Vyrozumění:

„Žijeme ve zvláštní, komplikované epoše! Jak řekl Hamlet: vymknuta z kloubů, naše doba šílí. Jen uvaž: létáme na Měsíc, ale přitom je pro nás stále těžší doletět ke svému vlastnímu já, ovládáme rozpad atomového jádra, ale rozpadu své osobnosti zabránit neumíme, budujeme skvělé komunikace mezi kontinenty, a přitom je pro nás stále větším problémem vybudovat komunikaci člověka s člověkem! Jinými slovy: náš život ztratil jakýsi vyšší úběžník a my se nezadržitelně rozštěpujeme – stále hlouběji odcizeni světu, lidem i sobě samým. Jsme jako ten Sisyfos – valíme balvan života na kopec jeho iluzorního smyslu, aby se vzápětí skutálel zpět, do úskalí své vlastní absurdity. Nikdy nežil člověk tak vysunut na sám okraj neřešitelného rozporu mezi vůlí své mravní subjektivity a objektivní možnosti její etické realizace. Manipulován, zfetišizován a zautomatizován, ztrácí člověk zážitek vlastní totality: zděšen hledí jako cizinec na sebe sama, bez možnosti nebýt tím, čím není, a být tím, čím je.“