Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Nepojmenovávat, tedy neodloučit se. Zůstat v nenazvánu. Kde nelze jistě odlišit začátek od konce, záchranu od zločinu, jednu od druhé, tělo od těla. Králová totiž ví, že to, co nás všechny spojuje, je tělesnost. Nekontrolovatelná, tekutá hmota. Já jsem v tobě a ty jsi ve mně. A přesto to neznamená, že budeme spolu. Ale když se pro ohroženého druhého obětujeme všichni, oběť ztratí vyznam. Sami sobě Noem. Nejen protéct. Protékat. A setkat se s dětstvím.... celý text

Literatura česká Poezie

Vydáno: 2024 , Větrné mlýny
více info...

19.04.2025

V_M

Slibný debut rozkročený mezi niternou a civilizační angažovaností, jakkoli nikterak prvoplánovou (ti titulní „ohrožení druzí“ jsou tu druzí-blízcí, druzí-neprvní, patrně též v rámci našeho já, i druhy jiné než my lidé – a to je plodné a pěkné!), dokládá, že autorka dokáže básnicky pracovat s fragmentem, frází, kontrastem i nedopovězením. Osobně mi tam chybí alespoň trochu hlubší ukotvení v jazyce coby hmotě/strůjci libosti a uhrančivosti (tj. jazyka coby estetického prostředku/cíle), prostě víc zaříkávačství, aby to celé bylo skutečně „apotropaion“. Ale uvědomuju si, že to asi prostě není ten typ poetiky a autorky. Přitom cit (lidský i básnický) tam nechybí a jakési osobní drama v hloubi, za verši, také ne:

apotropaion

záminky opadávají
velkým ohlazením

všechno se srovná
velkým ohlazením

ochladí se na stupeň
přijatelné sebekázně

vstaneš kusem omytého střepu

Za nejlepší oddíl pokládám závěrečný (s názvem stejným jako první, tj. „jedna“), tak přidám ještě ukázku i z něj:

nenazváno

vždyť co je tělo
než prodloužení okoralé
hlávky salátu
lahodné svěží okraje
šklebící se jizvy

to jenom výživná černozem
si tě bere zpátky
úrodo