Prosím, zachraň mě

Tohle je opravdu silný a emocionální příběh a je mi smutno z toho, že takové věci se bohužel stále dějí. Mandy si prožila utrpení a zneužívání, ikdyž byla zoufalá a plná bolesti, tak i přesto v sobě našla sílu bojovat aby zachránila sebe a své děti.

Mrazivá výpověď, která se vám zaryje pod kůži. „Prosím, zachraň mě“ od Mandy Yousaf a Lindy Watson-Brown je autentickým a srdcervoucím svědectvím o přežití dětství plného sexuálního a fyzického násilí. Mandy, teprve jedenáctiletá, se stává obětí nejen brutality vlastního otce, ale i šokující lhostejnosti ze strany matky, babičky, sousedů i školy. Kniha je psána v první osobě, syrově, bez příkras, a nutí čtenáře k palčivým otázkám o tom, proč nikdo nezasáhl. Přestože je plná bolesti a zoufalství, je to také příběh neuvěřitelné síly a odolnosti člověka, který přežil, aby mohl promluvit a dát hlas těm, jejichž utrpení zůstává skryto. Knihu doporučuji všem, kteří hledají hluboký a podnětný příběh, a obzvláště těm, kteří pochybují o existenci podobných traumat. Je to hlas, který je třeba slyšet.

Neuvěřitelný příběh o zneužívání dcery svým otcem, ze kterého vzešly i dva incestní synové. Snadné by bylo i zneužívanou dceru obvinit z nepochopitelného jednání, ale kdo jsme my, abychom soudili, že. Nicméně, kniha se nečte vůbec dobře, tolik hnusu se moc dobře nevnímá. Určitě by to měli číst především potřební z obdobných poměrů, ale tak naivní ovšem nejsem.

Příběh šokující, nepředstavitelný a strašný, ale forma zpracování se moc nepovedla.

Průměrná kniha (ano, jsem už otupělá podobnými příběhy a není to napsané tak, abych se do toho vžila), ale ta závěrečná kapitola za přečtení stála, ta mi dala hodně. Děkuji. Za sdílení.

Šokující příběh, na kterém je nejhorší fakt, že se jedná o skutečnost, nikoliv fikci. Jak může někdo toto provádět své dceři, jak může matka nezasáhnout, jak si může okolí nevšimnout a nic neudělat?

Toto je opravdu šokující případ.Přečteme si v něm zpověď mladé ženy,kterou od jejích jedenácti let její vlastní otec pohlavně zneužíval,dokonce s ní měl dvě děti.
Řekneme si proč se nebránila,ale v jedenácti letech proti otci nic nezmohla,jen doufala že si někdo všimne jejích modřín, které byly z bití ,když otce neposlechla .Když byla větší v podstatě to trpěla,aby otec nezačal zneužívat i její dvě mladší sestry-tak je chránila.Její matka o tom věděla,ale nic neudělala a raději se utápěla v alkoholu.Když se svěřila své babičce,kterou měla ráda,ta jí odbyla ať si nevymýšlí.Smutné na tom je,že nejen její matka a babička,ale i všichni, kterým se svěřila se k ní otočili zády a věřili otci,že ho svedla.
Knihu jsem si přečetla,protože se mi velmi příčí,jak se přistupuje k obětem zneužívání.
Mandin příběh by měl sloužit,jako varování,pro všechny kteří zavírají oči,před epidemií zneužívání dětí napříč celým světem.