Prométheus
Aischylos
Tragédie starořeckého dramatika Aischyla. Vypráví tu část Prométheova života, kdy byl z rozkazu nejvyššího boha Dia přikován ke skále za trest, že naučil lidi používat oheň. Hra byla pravděpodobně prostřední částí rozsáhlé trilogie věnované Prométheovi.
Literatura světová , Divadelní hry
Vydáno: 1994 , Petr Rezek
Originální název:
Προμηθεὺς Δεσμώτης (Promētheus Desmōtēs , -460
více info...
Přidat komentář
Poslouchala jsem jako velice povedenou dramatizaci na rádiu Vltava, která svým zpracováním podle mého názoru odpovídala autorově době, kdy tato velká řecká dramata plná patosu vznikala.
Poslouchala jsem audioknihu. Nebylo to špatně, ale tohle není žánr, který bych si vyhledávala. Měli jsme to za úkol v literatuře. Tak, co jsem měla dělat? Ale jak říkám. Nebylo to tak špatné.
Škoda, že se dochoval jen fragment. :-/ Připsané části jsou sice nápadité, ale kdoví, jak to bylo... :-\
Mile mne překvapila čtivost prvního řeckého dramatu, které jsem měl tu čest si přečíst. Co jsem pochopil z doslovu, dochovala se jen prostřední část trilogie o Prométheovi. Překladatel Ferdinand Stiebitz text opatřil krátkým prologem a epilogem, které nahrazují chybějící části a rámují tak celý příběh. Jeho ústředím je Prométheovo utrpení na Kavkaze a jeho dialogy s Íó a poslem bohů Hermem (dialog mezi ním a P. mi přišel vůbec nejlepší částí celé tragédie). Zkrátka příjemně strávená hodina a půl a aspoň jsem si zase oživil něco z řecké mytologie.
Zajímavé drama, v němž se, jako v jedno z mála děl, výrazněji objevuje vládce olympských bohů Zeus.
Další střípek z řeckých pověstí, tentokráte věnovaný krutému trestu Prométhea, který lidem daroval oheň, naučil je věštit a seznámil je s lékařstvím. Což se nelíbilo Diovi, který chtěl lidstvo zahubit a tak Prométhea potrestal přikováním na skálu.
Spis ukazuje krutost antických bohů, kteří se umí především mstít a lidstvo považují za podřadné a nezřídka jím pohrdají. Přitom jsou bohové lidem ve svých vlastnostech velmi podobní. Jsou ovládáni vztekem, nenávistí, žárlivostí i touhou.
Překlad je povedený, Upoutaný Prometheus se čte vcelku snadno, takže i méně zkušení čtenáři by neměli mít problém se svazkem prokousat. :)
Štítky knihy
rozhlasové zpracování antická dramata
Prométheus
Kniha Prométheus je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 81x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 28x |
| Chystám se číst | 13x |
| Chci si koupit | 6x |
| dalších seznamech | 2x |
Již dvakrát jsem četl o víc jak dva tisíce let staršího Odpoutaného Prométhea od Shelleyho. Jedná se o poměrně zajímavé drama, základní prvek titanismu, moderní, takřka osvícenské, uchopení klasického příběhu... který jsem znal z ústní tradice, nečetl jsem jej ovšem. Proto, když jsem se rozhodl doplnit si něco z řecké klasiky a stát se tak konečně člověkem vzdělaným, jako po prvním jsem sáhl po Prométheovi od nejstaršího z klasiků (patrně také nejnudnějšího), Aischyla.
A je to opravdu zajímavé čtení. Vždy se mi zdálo samozřejmé, že my dnes řecké bohy chápeme jako marnivé parchanty, kteří mají despotické sklony a jsou inherentně lidští, tedy nebožští – vlastně něco jako kdyby malé dítě co od malička trhá mouchám nožičky dostalo k ruce atomovku, asi takoví ti bohové jsou. Vždycky mne ale zas a zas překvapí, že přesně takto je vnímali i řečtí klasikové, tedy patrně i řecká společnost. Podívejte se na Illias a Odysseu, tam je Zeus zkrátka despotický lump, kterého neskutečně sere vlastní rodina. A podívejte se sem. Vyjádření Aischyla o Diovi krom kterého "nikdo není svoboden" se nijak neliší od Shelleyho pohledu. Což je, upřímně, dost tragické samo o sobě.
K prohlášením typu "neb dokud ho v zápase nesvrhne s mocného trůnu jiný", to muselo Shelleyho dost provokovat, což? Ale vážně, tento prorocký duch, který se táhne celou hrou je hrozně fascinující. Proroctví, jak už to u těch řeckých bývá, se naplnilo. Počátkem 19. století byl Zeus svržen. V jeho těle však i každý jiný bůh, či podobné nadpozemno. Ano, lze Odpoutaného Prométhea opravdu chápat takto osvícensky, síly nadlidské byly svrženy. Zeus už dále lidstvo tyranizovat nemůže, byl svržen, jak předpověděl Aischylos a Prométheus. Historie je nádherná.
Co povědět ke hře samé? Je kratičká, dodržuje jednotu místa, čili je nám vše krom Prométhea trpícího na Kavkaze prezentováno pouze prostřednictvím Prométheova vyprávění, prorokování. Zde samozřejmě narážím hlavně na trpící Ió. Je to drama jednoduché, dost přímé. Jsem rád, že jsem si ho přečetl a ústně tradovaného Prométhea jsem pro sebe proměnil v cosi hmatatelnějšího, navíc mi to umožnilo nový pohled na Odpoutaného Prométhea, ale vracet se k tomu nebudu. A doufám, že další dramata, která mám na seznamu, budou trošinku dramatičtější.