Prokletý rok

06.08.2021

(SPOILER) Kniha nenadchne, ale ani neurazí. Kdybych tuhle knihu nečetla, tak bych řekla, že jsem se o nic neochudila. Pozitivně hodnotím originalitu, dějovou linku mezi Tiernye a Rykerem, netradiční tragické završení příběhu. Bohužel to vše kolem hodnotím velmi průměrně. V knize byla však i nesrovnalostí. Popisy postav byly velmi chabé, magická pomatenost dívek poukazovala spíše na hloupost než cokoliv jiného, přehnaná surovost v ději knihu na vyšší level také nezvedla.
Co se týká Tiernye a jejího těhotenství, tak dopočítat se v kolikátem měsíci je, aby vše dávalo smysl, byl oříšek. K dívkám se vracela těhotná, po tom co poslední noc otěhotněla, poté proběhne zmíňka, že už tomu jsou 3 měsíce co se viděli naposledy a blíží se návrat. Následuje návrat do vesnice, kde už má viditelné břicho a velmi vzápětí je tu porod.

05.08.2021

Tato knížku mi hodně pomohla z čtecí krize. Byla skvělá, strašně dlouho jsem nečetla něco tak neotřelého. Na to, že je to fantasy a Stand-alone tak to dávalo smysl a moc se mi to líbilo. Moc moc doporučuji :)

26.07.2021

Tak tohle bylo opravdu velmi zajímavé čtení. Autorka vás vyloženě hodí do úplně nového světa, přežvýká a na konci vyplivne. Četlo se to velice dobře, děj je napínavý, nepředvídatelný, krutý a zvrácený. Popis trochu pokulhával, autorka mu evidentně nepřikládala velkou důležitost takže postavy buď nejsou popsány vůbec, nebo jen velmi stroze a v popisu prostředí se člověk dost často ztrácí. Milostná linka je velice okrajová, ale v tomto případě mi to vůbec nevadilo. Konec mě překvapil i nepřekvapil zároveň, ke knize prostě sedí. Největším přínosem je ale celkové poselství knihy a věřte, že vám bude rezonovat v hlavě ještě dlouho poté.

05.07.2021

Upřímně, tak cca do poloviny knížky jsem si byl jistá, že ji ohodnotím pěti hvězdičkami, nicméně jsem musela rozhodnutí přehodnotit. Námět byl skvělý, styl psaní vlastně taky, postavy byly také zajímavě sestavené. Hvězdičky strhávám za tempo - první cca polovina měla velmi krásné načasování a tempo, nicméně poté už se mi všechno zdálo moc uspěchané. Ano, autorka musela děj smrsknout do jednoho roku, přesto bych však v druhé polovině ocenila delší popisy a vývoj. Jinak se mi ale knížka opravdu velice líbila, doporučuji.

01.07.2021

"Oči máš otevřené dokořán, ale nevidíš nic." Věta, ze které mě po jejím prvním přečtení zamrazilo a bála jsem se, co za hrůzy se v knize objeví... Po přečtení musím uznat, že tahle věta knihu dokonale vystihuje.
~
Na Prokletý rok (tu knihu samozřejmě) jsem se strašně moc těšila. Měla jsem vysoká očekávání a ta se, bohužel, všechna nenaplnila. Začnu ale pozitivy. Svět byl naprosto úžasnej. Ať už ona vesnice, kde jsou ženy považovány jen za "takové ty věci do postele", nebo ten vzdálený ostrov, kde dívky musí strávit svůj prokletý rok, oboje bylo skvěle vymyšlené a popsané. Hlavní hrdinka Tierney mi sedla a byla mi sympatická, za což jsem ráda, protože když mi sedne hlavní postava, hned se mi kniha mnohem víc líbí. Moc se mi líbily popisy věcí, které se děly během prokletého roku, celkově tento prvek měla autorka fakt dobře promyšlený. Styl psaní autorky se mi líbil, kniha se četla moc dobře a čtivost nechyběla. Zápletka s holčičkou z Tierniných snů byla krásná a dojemná a poděkování taky stálo za přečtení. Romantická linka byla taky moc hezká, mužského hrdinu jsem si oblíbila a těm dvěma to spolu slušelo, jen mi bohužel přišla dost uspěchaná a kdyby byla delší, vůbec by mi to nevadilo. A tímto jsem se pomalu dostala k negativům, kterými byla uspěchanost. Ať už zvratů, zmíňené romantické linky nebo poslední části knihy. Jak už jsem psala, kdyby tohle všechno bylo delší a trochu pomalejší, kniha by splnila moje očekávání. Takto bohužel budu muset pár desetinek hvězdičky strhnout.
Přesto vám knihu doporučuju. Jedná se o krásnou knížku, ve které je vyobrazený nejen úžasný fantasy svět, ale donutí vás také přemýšlet o věcech, kterými si ženy v minulosti, ale bohužel i teď musí procházet. Hlavně kvůli druhému zmíněnému tématu si knihu stojí za to přečíst.
~
4,75*/5*

28.06.2021

(SPOILER) Tak tenhle počin bych rozhodně za fantasy neoznacila, dočetla jsem to snad silou vůle.. vymyšlený kus světa, anebo možná ne, možná jen nějaká sekta, kde se žije podle "náboženských" zákonů a zákonů společenství, magie, která není magii, fanatismus, šikana, pokrytectví, vraždění? Fantasy literaturu si představuju naprosto jinak a to už jsem něco přečetla... To bych jako fantasy mohla označit každý druhý thriller.. A pro děti? V žádném případě...

22.06.2021

Knížku bych popsala jedním slovem - divná. Ale tím se nenechte odradit! To vůbec ne. Vždycky když se mě na ni někdo zeptá, tak nevím jak ji popsat, a právě slova jako divná nebo zvláštní se v mém popisu objevují víc než dost.

Knížka je ale tak nějak "skvěle divná" XD. Nápad a děj mi přijdou neskutečně zajímavý, dostalo mě, že knížka není rozdělená do kapitol - jen do ročních období. Skvěle popsané vztahy mezi dívkami, které jsou spolu rok zavřeny v táboře v lese (bylo mi jasné, že si budou určitě lézt na nervy, víme jaké umí být vztahy mezi holkami :D). Suprově popsané i prostředí, kterým vás ale autorka neznudí.

Co bych knížce vytkla je romantická linka. Přišla mi taková moc uspěchaná, určitě by se z ní dalo vymáčknout mnohem víc.

Čte se velice rychle - řekla bych, že počet stránek je akorát vyhovující (kdyby se to snažila autorka nějak natahovat asi by to už jen nudilo, takhle super).

16.06.2021

(SPOILER) Zvláštní kniha.
Musím říct, že čtu ráda YA, ale tady vlastně nevím jak hodnotit...
Začátek mě dost navnadil, byl napínavý, hlavní hrdinka Tierney a ostatní dívky z města musí strávit svůj 16 "prokletý" rok za hranicí okresu, přijmout svojí magii a následně se od ní očistit.

SPOILER: co mě dost zklamalo je, že ty slečny:
1. neměly vůbec žádnou magii a ony to vůbec nevěděly? jasně měly ji teprve přijmout, ale ani potom ji neměly a jen halucinovaly z vody ze studny...
2. proč by pily vodu z prašivé studny (mimochodem zvyklé na mnohem lepší pohodlíčko), když jim Tierney nabízela jak získat lepší vodu...
3. nějak mi ušlo jaký vůbec byl důvod toho, že se ty holky mezi sebou snažily jedna druhou zabít, vystrčit za bránu....???? - samozřejmě jsem pochopila, že Kiersten je mrcha a ta to dělala pro zábavu, ale ostatním stačilo počkat rok a jít domů...

Připadalo mi, že hodně věcí nedává smysl...
Tierney a Ryker mi nakonec přišly jako příjemné osvěžení příběhu, myslela jsem , že spolu možná něco změní, NO NEZMĚNILI....
Spousta věcí zůstala nedořešených, nevysvětlených, muži si vymýšleli svá pravidla, hodně z nich tušilo - nebo věděli, že prokletý rok je nesmysl, ale hodilo se jim to do karet, aby mohli pěkně vládnout ženám...
Ženy se zase tajně scházely, ale klidně nechaly své dcery bez varování odejít do lesa, nechat je zblbnout pitím jedovaté vody a doufat, že přežijí...
Možná je to tím, že už mám načteno strašně moc fantasy a YA, nebo i tím , že je mi 38 a už se holt nedokážu na všechno podívat jako šestnáctiletá :-) ale tenhle příběh mě upoutal až ke konci, kdy se dívky semkly a postavily za Tierney, což ale řekněme si upřímně nevím nevím jestli by se při jejich charakterech vůbec mohlo stát, ale dobře alespoň ji nenechaly padnout - už jen za to všechno co pro ně udělala, jak jim v táboře pomáhala a zachránila Kiersten...

Přečtěte a posuďte sami....

10.06.2021

Bylo to zajimave, prekvapive a poměrně originální. Ale taky dost drsné. To, jak se k sobě holky chovaly mi přišlo chvílemi až nechutné. Ale chapu, ze to do te situace a toho sveta asi patří.

03.06.2021

(SPOILER) No, s touto recenzí půjdu proti proudu. Obálka i anotace mě zaujala, navíc to je humbooktip myslím, ale pak to šlo z kopce. Obecně to nebylo špatné, ale zázrak to taky prostě nebyl. Hlavně mě mrzela propagace a názory, že tam není žádné klišé. Really? Parta holek co si nedokáže poradit s jednou, která je terorizuje? Převaha asi 20:1 ale tak necháme se trápit, a ještě ji začneme podporovat? Insta láska až za hrob (pak už i pěkně přeslazená), která dopadne tak, jak dopadne? A pointa u konce? Prostě klišé a ještě spousta logických děr. Další, co mi chybělo, byla nějaká historie světa a trochu větší podrobnosti.
Co knížce nemůžu upřít je rozhodně čtivost, přečtete ji za chvilku. Napětí tam v některých částech taky nechybí, jindy je to naopak přitažené za vlasy.

Trigger warnings : komplikovaný porod, genderové násilí, lynčování, násilí, hladovění

01.06.2021

Musím zakřičet: "Konečně!" Konečně se mi zase po strašně dlouhé době dostala do ruky knížka, kterou byl problém odložit...
Den 1. - neděle - Jedu se synem na kolo - pro mě to znamená, že po 15 kilometrech jízdy budu hodiny sledovat mlaďocha, jak řádí v bikeparku. Což je podnětné jednou, dvakrát, ne po pěti letech každovíkendové zábavy. Takže hážu novou knihu do batohu, abych měla co dělat. No, nechtělo se mi ani domů. Šlapala jsem jak o život, že jsem si pořídila cestou parádní svalovku. V horké vaně jsem po knížce znovu sáhla jen, co jsem se ponořila pod vodu - a ta tam zvládla vychladnout. Četla jsem a četla a mezi půlnocí a jednou ráno jsem se asi 10x přistihla, že si říkám, že už bych fakt měla jít spát, když v 6 vstáváme, ale: "Ještě jednu kapitolu a kašlu na to."
Resumé 269 stran za neděli.
Den 2. - cesta do práce, a z práce a chvíle po večeři... zbytek jsem slupla jak malinu...
Bože, proč už musel být konec... :D

22.05.2021

Tato kniha je velmi zajímavá. Dala mi příležitost přemýšlet nad rovnoprávností žen a mužů a dalších podobných tématech. Četla se velmi dobře, což u tohoto tématu velmi oceňuji. Přišla mi v některých pasážích až trochu brutální a strašidelná. Ale myslím si že to je asi dobře, protože bez nich by mě tolik nezasáhla.

Prokletý rok je kniha s neuvěřitelně silným příběhem. Myslela jsem si, že mě nijak nezasáhne, ale právě naopak. Při čtení prožíváte emoce a pocity, které autorka popisuje. Stránky hltáte jednu za druhou a občas musíte prostě přestat číst a nechat se unášet myšlenkami. Kim Liggettová napsala něco, co mi bude ještě dlouho vrtat hlavou.

02.05.2021

Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Zajímavý námět a originální děj. Četla se úplně sama. Autorka má tento svět do detailu promyšlený. Postavy se mi zdály skutečné. Od začátku do konce se ve mně střídalo spoustu emocí a na konci jsem se neubránila slzám. Skvělá knížka!!

01.05.2021

(SPOILER) Co říct. Kniha má rozhodně kladné stránky, ale je tam i spousta těch špatných. Chyběla mi zde mapa tábora, protože jsem se místy vážně hodně ztrácela. Dále mi vadila romantická linka, ne že by byla špatná, ale vadilo mi bezdůvodné úmrtí Rykera. A co si budem, i tak to nebyla žádná romantika. Chování ostatních dívek bylo velice nevyspělé a připomínalo spíš divokou zvěř. Poté ta záhada s vodou mě nijak nenadchla. Ovšem celkově to mělo dobrou pointu, až tedy na to těhotenství na konci. Líbilo se mi lehké dotčení tématu Hunger games, ale děj mohl být víc propracovaný a každé období mohlo mít svou vlastní knížku.

30.04.2021

(SPOILER) První recenze, kterou píši se spoilery. Tato kniha ve mně však zanechala tak silné emoce, že se z nich prostě musím vypsat.
Ještě jsem snad u knihy nebrečela. Mlží se mi oči, takže ani nechci domýšlet, jak ta recenze bude vypadat.
Hned zkraje: tato kniha je klenot. Nejen, že je skvěle napsaná, ale utvrzuje mě v názoru, že i znovu použité témata se mohou zpracovat originálně. Příběh je silně inspirovaný Příběhem služebnice (já osobně tam vidím i Hunger Games).
Samotnou recenzi bych ráda rozdělila do pěti kapitol:

PODZIM: Upřímně, tato kapitola je nejlepší. Má největší spád. První půlka se odehrává v okrese a jediné slovo, které se mi vybaví je: znechucení. Ani Příběh služebnice ve mně nevyvolal takový odpor. Suverénně mohu tvrdit, že Prokletý rok předčil román Atwoodové na plné čáře. Pro mě je to důkaz, že i "opsaný" román může být lepší jak originál. Druhá půlka kapitoly se odehrává za plotem a je také nabitá emocemi. Nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Postavy jsou neuvěřitelně promyšlené. Téměř cítíte jejich přítomnost vedle sebe. V životě se mi to u knihy nestalo. Za tohle musím paní Liggettové sklonit neuvěřitelnou poklonu.
ZIMA: Tato kapitola byla o trochu slabší jak předchozí, co se týče děje. Nicméně přítomnost Rykera nám přidává nový pohled na příběh. Z čistého boje o přežití se nám rodí zakázaná láska, což jsem tedy vůbec neočekávala.
JARO: Jaro je nádherná kapitola. Plná lásky, naděje, smutku, síly a přátelství. Vše se k dobrému obrací a já jako čtenář kypěla nadšením.
LÉTO: Kapitola má celkem tempo, i když se v ní nic zásadního neděje ohledně přežití. Byla jsem překvapená Hansovou linkou. Vůbec jsem ji neočekávala. Docela šok. Líbilo se mi, jak nakonec dívky táhly za jeden provaz, jak se změnily a odhodlaly se pomoci dalšímu ročníku. Co se týče Rykera... to snad ani nemůžu komentovat. Doufám, že jsem nebyla jediná, která až do konce tajně doufala, že přežil. Celou tu dobu, jak jsem knihu dočítala, jsem autorku proklínala. Tohle bylo prostě a jednoduše kruté. To jsem ale ještě nevěděla, co mě čeká poté...
NÁVRAT: Tuhle kapitolu bych nejraději z knihy vyrvala. Kde začít?
Celou dobu jsem byla nadšená, jak autorka pracovala s tématem feminismu. Byl to boj, byla tam vášeň, síla, naděje. Když se Tierney zamilovala do Rykera - fandila jsem jim. Protože je to přesně to, v co věřím. Že se najdou páry, které se berou z lásky a vášně. Jejich vztah byl metaforou mé víry v lásku mezi dvěma lidmi.
To, že nakonec Tierney skončila s Michaelem, mě naštvalo. Protože se jedná o věc, proti které bojuji už odmalička. Lidé se už pomalu přestávají brát z lásky. Roli zde hraje sexuální touha, povinnosti, děti, smutek, strach, přátelství... Proto jsem byla NEUVĚŘITELNĚ zklamaná, že takhle příběh končil. Asi jsem byla naivní, ale doufala jsem v nějakou revoluci. Ta však nepřišla. Jediné, co nám autorka naservírovala, byla tichá naděje. Uznávám, že je to originální konec, nicméně pro mě je to hořkosladké rozloučení. Ano, pochopila jsem, co představuje její narozená dcera, ale prostě mi to přijde nějak neukončené.... Ano, pravděpodobně jednoho dne se to spraví (Podle snů je narozená dcera právě tou dívkou ze snů - což mě potěšilo i zklamalo zároveň. Celá kniha je vedena v tom, že magie neexistuje, a přesto je toto určité věštění budoucnosti.), ale to my nevíme a nikdy nezjistíme, což je opravdu frustrující.
Tajemství ohledně matky mě taktéž zaskočilo. Moc pěkně zpracované.
Těhotenství Tierney bylo jediné, co jsem v knize očekávala. Sama jsem se tomu smála, protože jsem si od jejich prvního styku v duchu říkala, že určitě s ním otěhotní. A buch, bylo to tady.
A ten konec... nepochopila jsem ho zprvu. Netušila jsem, jestli Tierney usnula, nebo zemřela. Až tady v recenzích jsem se dozvěděla, že druhá možnost byla ta správná. Což mě jistým způsobem mrzí i těší zároveň. Tierney jsem měla moc ráda. Upřímně je to jedna z nejlépe napsaných hrdinek, za které jsem měla kdy čest číst. Mrzí mě, že neodešla s Rykerem, že se neusadili, že ani jeden z nich neuvidí svoji dcerku vyrůstat...
Na druhou stranu doufám, že se aspoň po smrti setkají... (i když... jsem jediná, kterou zamrazila narážka na procházejícího Rykera v hábitu??? - další hořkosladký konec)
Neuvěřitelně kruté zakončení. Upřímně nevím, jestli mám autorce zatleskat, nebo jí vyškrábat oči.

Co se týče stylu psaní, jedná se o naprostou špičku. Perfektně napsané. Vůbec mi nevadila absence kapitol. Celistvý text mi přišel v tomto případě jako skvělý nápad. Využití květin jako způsob komunikace? Úžasný nápad.

Vůbec nevím, jak knihu ohodnotit. Za ten konec mám chuť nemilosrdně strhnout jednu hvězdu, protože tu de facto nedošlo k žádnému obratu. Všechno se dělo i před Prokletým rokem (matka byla uchvatitelka, dívky se scházely). Jedinou změnu jsem zachytila v táboře, kdy se dívky postaraly o další generaci (což je ale v kapitole Léto, ne Návrat).
Ale nikdy, NIKDY jsem z knihy nezažila takové emoce. Takže já (na rozdíl od autorky) nebudu krutá a dám plný počet.

V mých myšlenkách však Tierney a Ryker utekli a žili šťastně až do smrti... A to už mi nikdo nikdy nevezme...

~Ženy v okrese nemají povoleno vlastnit domácí zvířata. Mazlíčci jsme totiž MY.~

Ahoj:)) Tuto recenzi začnu trošku z jiného konce. Proč čtete knížky? Já čtu knížky proto, protože mě baví se vydat do jiných světů, poznat nové lidi, tisíckrát se zamilovat a přitom nikoho nepodvádět, protože se o sobě moji 'crushové' nikdy nedozví. Čtu knížky pro radost. A tu z Prokletého roku bohužel vůbec nemám.

Příběh i svět je opravdu originální a zajímavý. Nic takového jsem předtím nečetla. Vůbec se mi ale nelíbí, jak se většina lidí k sobě v knížce chová. A taky se v knížce skrývalo tolik temnoty, nejistoty, strachu a smrti, že jsem se opravdu bála a čtení si moc neužila.

První půlka mě moc nebavila. Ta druhá byla o hodně lepší, nemohla jsem se čtením přestat, ale staly se tam věci, které doteď nemůžu vydýchat. Také konec byl v jistém smyslu neurčitý.

Myslela jsem, že díky tomu, že se magie v knížce jakž takž vysvětlila, dojde ke změně k lepšímu, nějaké menší revoluci. Ale ono ne, stále tam zůstaly velké sociální rozdíly, mučení a špatné zacházení s nevinnými lidmi.

Prokletý rok bych doporučila čtenářům minimálně 15+! Moje mladší já by totiž spoustu narážek a myšlenek určitě nepochopilo. Celkem mě překvapilo, že mně, která v knížkách prožila milion válek, bojů a nechutných věcí, z této knížky opravdu nebylo dobře a bála jsem se od začátku do konce. Takovou knížku už nikdy nechci zažít.

Vůbec nevím, jak toto dílo zhodnotit, takže to dneska udělám takhle:
Hodnocení:
- příběh:8/10*
- jak jsem si čtení užila: 3,5/10*

Četli jste? Jaký máte na knížku názor? A jak jste prosím pochopili konec?

Více recenzí s kolážemi najdete na mém ig: @svet_knih! :)

24.04.2021

(SPOILER) Právě jsem dočetla a musím říct že tahle knížka je dokonalá tím, jak je originální, čtivá a kolik emocí vámi propluje během čtení. Opravdu mě mrazilo z toho, co se v příběhu děje. Oběsí ženu vlastně kvůli ničemu a donutí ženy a dívky aby se dívaly, protože pokud nebudou poslušné, stane se jim to samé. Ženy jsou vnímány opravdu jen jako majetek, nesmí říct svůj názor a v podstatě kontrolu nad jejich životy mají muži. To, co se pak děje s dívkami v táboře je také děsivé - hlavně od té doby, co zešílejí. Co mi ovšem přišlo nejděsivější bylo, když se hlavní hrdinka dozvěděla, že okres platí pytlákům aby dívky mimo tábor stahovali z kůže a donesli jim části jejich těla v lahvičkách. Což je nepochopitelné a opravdu jsem nemohla uvěřit, že se k sobě takhle lidé dokážou chovat a ani si neumím představit, že bych v takové společnosti žila já.
Hlavní hrdinka Tierney byla opravdu sympatická. Navzdory všemu uvažovala, co by měla dělat nejen aby zachránila sebe, ale i ostatní. Byla jsem ráda, že s Rykerem nalezla štěstí aspoň na chvíli.
Na konci jsem se opravdu rozbrečela, což se mi u knížky nestalo hodně dlouho. Je mi opravdu líto, že Tierney ani Ryker nemohou vidět, jak jejich dcera bude růst a jestli společnost dokáže změnit. Ani jeden z nich si umřít nezasloužil a já doufám, že spolu jsou i po smrti.

,,Oči mám otevřené dokořán a teď už vidím všechno."

21.04.2021

Jako pro děti a mládež? Jasně, fantasy... Ale i mě občas zatrnulo, jak kruté to chvílemi bylo. Každopádně knížka má zajímavý námět a četla se sama.