Prokletí Salemu

Malé a zdánlivě klidné městečko, kam se spisovatel Ben vrací s naivní představou, že minulost lze přepsat. Chce dokončit knihu a zapomenout na dětství plné strachu, křiku a temnoty. Jenže Salem si pamatuje. A nezapomíná.

Nocí se začnou ozývat kroky, okna se plní šepoty a lidé mizí beze stopy. Místní tváře blednou, oči se vyhýbají pohledu a strach se šíří rychleji než oheň. Marstenův dům, léta opuštěný a prohnilý zlem, znovu otevírá svá ústa – a přijímá nové obyvatele. Tajemné cizince, kteří nepřijeli obchodovat, ale lovit.

Pan Barlow a Straker nejsou jen návštěvníci. Jsou nákazou. Zasévají zlo do těl i myslí, pijí krev města po kapkách a sledují, jak se Salem pomalu dusí vlastní bezmocí. Hrůza klíčí v temných ložnicích, na hřbitovech i v dětských pokojích. A noc co noc přibývá těch, kteří už nespí… protože nemohou. Nebo proto, že už nejsou tak docela živí.

Pokud vás zajímají horory, které kombinují temnou atmosféru, nadpřirozeno a psychologickou hloubku, je toto ta správná volba. Prokletí Salemu je jedním z nejznámějších děl Stephena Kinga a považuje se za klasiku žánru.

Posloucháno v originále, unabridged.
Pořád je to King: Je to dobře napsané, bravurní sloh, solidní přímá řeč a charaktery.
Ale všechno je tu jakési nedopečené. Tradičně dlouhá expozice tady neplní svůh účel. Nevytvoří nám obraz hlavních postav, jeví se spíš více méně náhodná. Řada vedlejších postav je neúměrně exponovaná a některé hlavní postavy se přidají jakoby mimochodem třeba až v poslední třetině románu. To je matoucí a po čase jsem se přistihl, že v té spoustě jmen vedlejších postav netuším s jistotou, kdo je kdo a co je horší - je mi to jedno. V určitých místech nás autor mate vyloženě záměrně (spoiler: Barlow se poprvé objeví na smetišti, ale jeho popis vůbec neodpovídá druhému jeho zjevení, neboť jako upír mládne; oukej, ale jestli z nás, autore, chceš dělat detektivy, měl bys možná dodržovat zákonitosti detektivního žánru a dát nám všechny důležité informace v první části příběhu).
Je to zkrátka neučesané. Rané, jako jeho povídka Tělo (i když ta je bravurní). Všechno tam je, ale chybí zlušený vypsaný autor, který to poskládá dohromady.
A pak je tady ta Kingova potřeba brnkat nám na nervy násilím na dětech. Není to nutné a je to otravné a působí to lacině. (SPOILER): Dělat z dětí upíry je jedna věc, ale autor trýzní a traumatizuje Marka zcela bez důvodu ("Nechci tam jít." "Musíš!" - ne nemusí sakra, aspoň jsi nám fakt nedal důvod, proč by musel malej kluk být u těch masakrů, kromě toho, že je to ústřední postava).

Dlouho se mi nestalo, aby pro mě nejzajímavější částí knihy byla předmluva. Už to mě mělo varovat...
Kinga mám ráda, ale asi jsem po něm sáhla ve špatném období, protože jsem se do čtení musela vyloženě nutit a stránky prostě neubývaly. Navzdory tomu jsem si užívala pasáže houstnoucí atmosféry a tíživého neklidu, jeho styl mě jako obvykle upoutal - ale zážitek to zkátka nebyl. Příště zkusím audioknihu, třeba změním hodnocení.

"V dnešní době víme, jak je nezdravé se vůbec zastavit a o něčem přemýšlet, navíc vydavatelé brání tomu, aby se do zábavného dílka vloudily jakékoliv ideje. Knihy jsou dražší a nabízejí méně než kdy jindy - existuje pro to nějaký výraz? Není to redukce obsahu při stejném objemu. Spíš půjde o redukci myšlenek."

Klidný rozjezd a poté dech beroucí finále, které mi nedovolilo odtrhnout oči. Autor to umí dobře, ale u této knihy jsem měl místy opravdu znepokojivý pocit. Skvělé dílo.

10.12.2025

Kouzlo z poprvé se lehce vytratilo. Ale to je vcelku pochopitelné. Nicméně jsem si tento jeden z nejlepších upířích příběhu moc ráda připomněla, tentokrát v podobě audioknihy. Tu načetl velmi dobře pan Jan Zadražil. Přesto si myslím, že s narátorem který umí lépe pracovat se změnou barvy hlasu, by vzniklo daleko děsivější dílko. V této audioknize je místo změny barvy hlasu použité zvukové echo, které má působit mrazivě. Mě ale spíš při poslechu rušilo. Příběh jako takový je klasicky kingovský. Fantasticky navozená atmosféra celého příběhu. Detailní, velmi popisné seznámení se všemi aktéry hlavního děje. Děs se blíží po špičkách a s postupem času tak jak děj postupně graduje, se znatelně násobí. Nikdo není ušetřen, je lepší být mrtev, nežli mít věčnou žízeň.

Teda ale to je knížka! Draculovský příběh jak jinak než plný upírů. Rádi se bojíte? Tak tato kniha je přesně pro vás. Nejinak než mistrně zpracováno králem hororů. U některých pasáží mi šel vážně mráz po zádech. Ústřední postavou je spisovatel Ben Mears, který v Salem's Lotu strávil část dětství a jel se tam znovu podívat a napsat novou knihu, potkává slečnu, která se mu dost líbí a pak se začnou dít věci, nenadálá úmrtí, mizení těl, podezřelé chování,... Tohle bylo fakt skvěle mrazivé čtení, to si musíš přečíst!

„V takovém pěkném městečku se nemohlo přihodit nic ošklivého. Tam ne."

Prokletí Salemu je už kultovní horor z Kingová pera. A je to jeden z jeho nejlepších hororů vůbec.

V malém městečku Jerusalem's lot můžeme sledovat příběh, který je jakousi společenskou sondou do typických zástupců obyvatel malého města. Ať už se bavíme o záletné manželce, partičce ne úplně vzorných dětí, které dělají vylomeniny, nebo třeba mladé matce, která si svůj vztek vylévá na svém malém synovi. Třešničkou na dortu je pak kněz, alkoholik, který ztrácí nejen svou víru, ale také pevnou půdu pod nohama.

V průběhu čtení se noříme do temné atmosféry zoufalství a bezmoci a pomalu ztrácíme naději v dobrý konec. King se s tím vůbec nemazlí, představí nám spoustu postav a většinu z nich následně čeká nepěkný osud.

Všichni tito lidé si žijí své poklidné, nudné a stereotypní životy, když jim do nich vstoupí tři noví obyvatelé městečka. Jako první se nám představí vcelku slavný spisovatel Ben Mears, který se do městečka po letech vrací, aby pokračoval v práci na svém dalším románu. Chvíli na to si tohle nudné městečko vyhlédne také dvojice záhadných cizinců, kteří si chtějí otevřít krámek se starožitnostmi. Všechny tři pak určitým způsobem spojuje tajemný Marstenův dům, který ční nad městečkem jako maják, ovšem neukazuje cestu ke světlu, ale spíš vede všechny do temnoty.

Prokletí Salemu je román o upírech, ale nečekejte Twilight ani hraběte Drákulu. Vše co zde ztělesňuje zlo, se skrývá v jedné osobě a tou je právě jeden z cizinců - Barlow. Tato postava je vtělením zla ve své syrové, zrůdné a prastaré podobě. Můžete si do něj promítnout všechny odpornosti, které vás jen napadnou. Závěrečný boj s ním nebude vůbec jednoduchý a hranice mezi dobrém a zlem, jak ji známe je zde velmi tenká a křehká a kdoví jak to všechno nakonec dopadne...

To bylo dost dobré. Výborný build up děje, napětí. Takový ten typ knihy, od které se nemůžete odtrhnout. Navíc King píše tak, že to jednoduše ubíhá. Zatím asi nejlepší King, co jsem četl.

Jeden môj dobrý kamarát povedal, že King je strašný grafoman. A má pravdu. Píše veľa, ale kvalitne. Aj jeho Prokletí Salemu je svižné a prudko čitateľné. King v ňom krásne popísal atmosféru malého mestečka, ľudí v ňom, ich povahu a zvyklosti .. kto, čo, kde, s kým a prečo. Len sem-tam náznak niečoho zlého, pomaly sa to blíži .. napätie nechýba. Páčilo sa mi, že sa držal starej upírskej klasiky .. kríž, svätená voda, cesnak, kolík do srdca, pozvanie do domu .. Najviac som fanúšikovala malému Markovi, ten bez zaváhania išiel väčšinu času ako motorová píla .. ale aj ostatné postavy boli sympatické.

Prokletí Salemu je ukázkovým příkladem toho, proč je Stephen King považován za mistra hororu. Skvěle buduje napětí, pracuje s výraznými postavami a dokáže z množství motivů vytvořit dokonale fungující celek. Atmosféra je temná, dusivá a stále účinná i po tolika letech. Jde o jednu z nejlepších upírských knih vůbec a rozhodně patří do knihovny každého milovníka kvalitního hororu.

Tady není moc, co dodat.
Příběh zasazený do jednoho města, kde obyvatelé bojují proti upírskému zlu.
Napínavé, četlo se mi dobře. Líbilo se mi časté použití citátů, které doplňovaly celkovou atmosféru knihy.

Je to King, takže něčím se musíte prokousat - máte dost ostré zuby? Epický závěr, tísnivá atmosféra a taky několik šoků, když nechal umřít ty, které byste vy žít nechali.

Jsem poměrně překvapen. Regulérní upířina s česnekem, křížky a kůly, které probodávají srdce. Nic víc.

Víc jsem se u Kinga snad ještě nenudila.

Prokletí Salemu je klasický upírský horor skloubený se společenským románem, kdy se autor snaží poukázat na to, jak rychle dokáže být společnost ovlivněna a zkažena zlem.

Já se na Prokletí Salemu moc těšila. S Kingem to mám totiž jako na houpačce. Nějaká jeho díla jsou pro mě fenomenální a miluju je. Ale na druhou stranu jsou i taková, která mě vyloženě zklamala. A Prokletí Salemu stojí někde v polovině. Začátek je strašně, ale opravdu strašně utahaný s mnoha postavami a já se textem prokousávala. Pak se samotný příběh celkem intenzivně rozjel, ale už si mě nedokázal naplno získat. Ano, je to upířina a v několika okamžicích mě lehce zamrazilo, ale bohužel, nadšená nejsem. Je to však klasika, která si určitě zaslouží vaši pozornost. Navíc ilustrace, které jsou na předsádkách jsou dokonalé. Ona i obálka je velice poutavá.

Tohle je zkrátka super, čtivý, poměrně svižný. Atmosféra je naprosto skvěle vykreslená. Velmi povedené!

Tak nějak jsem u knihy od Kinga očekával, že mě hned ze začátku chytne a nepustí. Tady se to ale úplně nestalo po celou dobu četby. Možná jsem ji jen nečetl ve správný čas a náladě... Zvláštní začátek, musel jsem se k němu po přečtení vrátit, abych vše pochopil :-) Hodně postav, ale asi to nebylo na škodu, jen je těžší orientace v nich. Atmosféra je fakt mrazivá. A dost mě bavilo - nevím, jak to popsat - takové Kingovo vyjadřování událostí jakoby mimochodem... Je to asi hororová klasika, já se k ní dostal až teď a nelituju, skvělá kniha.

11.10.2025

Jak už tady u mě asi víte, můj vztah s Kingem se dá označit za… složitý (taky mám pocit, že takhle začíná každá moje recenze na jeho knihy), buď jak buď, tato kniha je úžasná.
Co musím vyzdvihnout hned na začátku, jsou postavy. Na začátku jsem se trochu zděsil, protože v jedné části jich na vás King vyvalí asi 20, ale nemusíte se bát, ono se to velmi rychle omezí na úzký okruh. Skvělé bylo, jak všechny postavy skutečně zapadaly do městečka, které autor vytvořil. Nepůsobilo to prvoplánově, ale naopak tak, jako by King nejprve vytvořil fungující město, a pak teprve na něj narouboval příběh. O to víc se mi pak líbilo, jak se všemi postavami v příběhu naložil, nenechalo mě to chvíli v klidu a nutilo mě to poslouchat dál a dál.
Když už jsem u toho poslechu, tak jen pár pochvalných slov na adresu interpreta, protože ten svou práci zvládl na výbornou a celému příběhu dodal temnou a tíživou atmosféru.
I přes skvělý vývoj jsem se bál konce, protože právě tam mě King vždy nejvíce zklamal, ale tady nic takového nepřišlo. Konečně jsme se vyhnuli vystupňování příběhu a jeho následnému zabití naprosto nudným, odfláknutým a nelogickým koncem (když tak si přečtěte Outsidera). Tady to dávalo smysl, bylo to dobře vystupňované a pořád v mezích uvěřitelnosti vzhledem k postavám.
A když už vám já básním o nějaké knize od Kinga, tak víte, že bude fakt dobrá! (nebo hrozná, posuďte raději sami.)

Takhle má vypadat horor, sluníčkový začátek, jen sem tam náznak šera. Pak to graduje, postavy se vybarvují, spousta věcí se stane úplně jinak, než by člověk předpokládal. A konec je jedna velká děsivá jízda. To, že King je mistr tohoto žánru, ví asi každý. Tato kniha je toho učebnicovým příkladem. Opravdu bych chtěla, aby byla delší a já si tu atmosféru mohla užívat dál, dostala odpovědi na všechny své otázky, které přetrvávají.