Proces
Franz Kafka
https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/86115/mid_proces-zqg-86115.jpg
4
2148
274
V den svých třicátých narozenin se prokurista velké banky Josef K. probudí a ke svému překvapení zjistí, že dva neznámí muži vnikli do jeho bytu, aby jej zatkli, protože je obžalován pro neznámé provinění před záhadným soudem. Začíná rok trvající proces, v němž se průměrný úředníček musí utkat s neviditelným mocenským aparátem, s dusivou byrokracií, z níž pozná jen nejspodnější příčky, s přezíravostí okolí... To vše v něm vzbudí sice nejasný, ale nutkavý pocit vlastní viny. Kdo jej soudí a proč? ptá se čtenář společně s protagonistou románu a přesto - nebo snad právě proto - že tato otázka zůstává až do poslední stránky bez odpovědi, je Kafkův Proces jedním z nejvýznamnějších literárních obrazů odrážejících atmosféru pohnutého dvacátého století.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2005 , NLN - Nakladatelství Lidové noviny
Originální název:
Der Process , 1925
více info...
Přidat komentář
Přijde mi, že tento román je naprosto absurdní a bez pointy. Celý příběh a jeho události jsou naprosto zbytečné a neodůvodněné. Obsahuje spoustu zdlouhavých popisných pasáží. Jak je možné, že za celou dobu se K. (potažmo čtenář) nedozví, za co je vlastně souzen? Opravdu mě to neoslovilo. Je mi líto.
Smutné probuzení K. do narozeninového dne...
I když jsem k románu přistupoval s obavami, tak jsem se dokázal vypořádat se sáhodlouhými odstavci a mezi řádky jsem vnímal nadčasovost - sisyfovský úděl úřední(č)ka.
"Domnívám se totiž, že nejsou vůbec ničím vinni, vinna je organizace, vinni jsou vysocí úředníci." (s. 65)
"... proti tomutu soudu se nelze ubránit, je třeba se přiznat." (s. 82)
Kafka jako by vyprávěl nějaký depresivní sen - prostředí soudu (půda) je nereálné, setkání se soudcem absurdní. Hlavní postava ztělesňuje vztah jedince a společnosti. K. je odsouzen, okolí o tom ví, ale K. netuší nic.
Jednotlivé kapitoly působí jako samostatné celky (nejzajímavější mi přišlo setkání K. s manželkou pomocníka soudu a (ne)setkání s Italem v chrámu.
Nepoučený čtenář Fragmenty asi nepochopí. Já už neměl sílu u nich přemýšlet, jak by je Kafka zakomponoval, kdyby...
Můj druhý "pokus" skamarádit se s panem Kafkou, proběhl nad mé očekávání, více než dobře, a to i přes to, že po dočtení posledních řádků a zavření knihy, jsem měla hodně depresivní, prázdný pocit.
Už od prvních (dlouhých !) odstavců se mě podařilo začíst a sžít se s hlavním hrdinou Josef K. Ale musela jsem být naprosto soustředěná, abych to dokázala takříkajíc pobrat...
Občas jsem měla pocit, že pan K. si ve své situaci libuje a svým nenapodobitelným humorem se jí snaží zlehčit.
Zvláštní dílo je tento Proces, opravdu těžké čítání a právě proto, se chystám na Zámek....Kafkův Zámek :)
Josef K. neví, co špatného udělal. A ani se to nedozví. To však na děj knihy nemá sebemenší vliv, naopak to dává čtenáři možnost představit si vlastní prostředí i provinění K. Na K. je popsán psychologický posun člověka, na kterého dlouhodobě působí tíha byrokracie. Ačkoli K. neví, co udělal, nakonec sám uznává svou vinu.
Přestože Kafka román nestihl dokončit, právě i pocit nejasnosti přidává dílu na kráse i hloubce. Dílo ukazuje, jak absurdní život někdy může být.
Kafka popsal neznámý soudní proces.
Popsal ho jeho studenou, prostou, těžkou snovou realitou.
Popsal ho mnoha slovy v dlouhých složitých větách.
Popsal ho velmi abstraktně, ale přesto s jistou určitostí.
Popsal ho krásně, a nijak nevysvětlil.
Popsal ho čistě a přesně, a přesto nekonkrétně.
Popsal ho dokonce, avšak nejasně a ne zcela.
Popsal ho tak, aby z něj sršel děs a strach.
Napsal to krásně, stroze a neúplně. Škoda jen, že to není celé...
Člověk na tu knihu musí mít čas, ale také hlavně chuť, jinak si knihu moc neužije. A také musí odložit bokem nechuť ke dlouhým odstavcům... Ale celkově mě kniha nezklamala.
V rámci doporučené četby jsem se rozhodla, že Kafkovi dám šanci. Až na sálodlouhé odstavce u kterých jsem musela být maximálně v pozoru, abych neztratila přehled o ději, se mi knížka moc líbila. Kafku určitě nezatracuji a pokud narazím na jeho další dílo, tak bez váhání si ho přečtu.
Beru Kafkova génia, ačkoli mě kniha téměř nudila. Možná je to mou averzí vůči nekonečným odstavcům.
Podle toho, co jsme i o této knize říkali ve škole, tak jsem čekal něco trochu jiného. Přesto jsem nebyl zklamán. Místy to nebylo lehké čtení, muselo se přemýšlet a některé odstavce jsem musel číst znovu, abych vstřebal, co bylo napsáno, ale to je vpořádku, to je důkaz toho, že je to velké dílo a ne nějaké primitivní čtení.
Mělo to myšlenku a defakto otevřený konec. Proč K. vůbec soudili? Co se dělo potom, co děj skončil? Proč to takhle dopadlo? Škoda že některé kapitoly nebyly dokončeny, třeba s tím státním zástupcem, nemohl K pomoci?
Pro seznámení s Kafkou jsem zvolil na jaře Proměnu a k tomuto účelu není tato krátká novela ideální (viz můj komentář u tohoto počinu). Neubráním se nyní jistému srovnání těchto dvou (zřejmě nejznázmějších) děl Franze Kafky.
Po přečtení Procesu mám přeci jen lepší pocit, dílo je komplexnější a propracovanější (částečně z důvodů přirozeně vycházejících z povahy obou děl), nicméně stále se nemohu vyvarovat jistého osobního pocitu zklamání z autorovy tvorby obecně.
Proces už je těžší čtení, to jistě, leč stále o tolik lehčí, než bych čekal, když se řekne "Kafka". Autor má zkrátka svůj osobitý styl psaní, který není totožný s mou představou.
Velmi dobře to vystihl Pavel Eisner v doslovu z roku 1957:
"Dikce románu je vesměs nadmíru střídmá, hutná, srostitá, nevzrušeně věcná."
Zmíněný doslov pana Eisnera je vůbec velmi užitečný a každému bych jej po dokončení Procesu doporučoval přečísti. Zejména kvůli pokusu o zodpovězení té palčivé otázky, jež jistě bude každého trápit v průběhu celého příběhu: "Čím je K. vinen?"
Já nemohu říci, že s vysvětlením v doslovu tak úplně souhlasím, nejméně mi však tento text poskytl další pohled na celou knihu a prostor k zamyšlení.
Pan Eisner diskutuje i o jiných zajímavých aspektech díla, jako humoru, anonymisaci (Pražského) prostředí i postav v příběhu (jako i jejich přesvědčujícího zpodobnění) nebo o absenci zeleně či jiné zajímavé symbolice.
Je to dílo bezpochyby velmi zajímavé, s hutnou atmosférou, propracovanou psychologií hlavní postavy a několika úrovněmi často se skrytou myšlenkou či dokonce mravní výstrahou.
Soudní mašinérie nám připomíná nepříjemné byrokratické obstrukce, s nimiž se ve svých životech denně potýkáme a neubráníme se rozčarování při zamyšlení nad nesmyslnou donebevolající složitostí všech takových "procesů".
Čekal jsem však, že Kafkovo dílo obecně dopadne na čtenáře drtivěji. Že slabší povahy budou mít problém je unést. Že nás tato síla donutí zastavit během čtení a pomalu to "rozdýchat". Že budeme po zavření knihy ještě dlouho nad ní hloubat a některé výjevy a myšlenky nám nedají spát.
Nic takového se nekoná a tak nemohu dáti plné hodnocení. Čtyři hvězdičky si však Proces zaslouží, už jen za tu dokonale vykreslenou atmosféru a jímavost.
Pan Eisler po právu píše, že je Kafka pokládán za jeden z velkých zjevů světové prózy 20. století.
Probudte se společně s Josefem K. v tomto příběhu.
Obsah knihy je černá vlajka,na ní plápolá do ruda šklebící se ironický nápis PROCES.Stanete se obětí,to je přeci ten z toho soudního řízení,nikdy už nebudete to co dřív,váš obraz zustane stejný,ale viděni budete jinak.Objektivní pravdu jen stěží poznáte i kdyby je nemožné se jí dopídit.Jste v podstatě stroječkem i ozubeným kolečkem zároven,vstupujete do kanceláří,ordinací,dílen,k přepážkám,sekretářkám napospas,soukolí dává najevo,že jste právě na jejich hřišti,veškerý osud mají kolečka spolu z dalšími pružinkami ve své moci.Usměv na tváři,znenadání vystřídá vaše uzkost,někdy se něco pokazí je nevyhovující a musí být odstraněno,nahrazeno dalším dílkem,aby mechanismus-organismus zdánlivě byl v pořádku a stále fungoval dál.Tahle sranda vede k postupné proměně se zjištěním,všichni jsou svým zpusobem viníci.Až si tímhle vším projdete,čeká vás intenzivní tlukot vašeho srdce,vaše nitro bude pátrat po odpovědi.
Proces narozdíl od Zámku má lehčí strukturu,nemusíte se pozastavovat tolik mezi řádky,až na pár justičních odstavcu rozebírajích anatomii soudu se čte nezaměnitelný Kafkuv styl výtečně.Před takovými deseti lety,bych se jí nedal pohltit,vše je však pouhý proces a jednou k tomu dojít zkrátka muselo.Bylo by toho nekonečně,co by se dalo psát...
Místa které samotný autor škrtnul: (zkráceno) ...je přece podivuhodné,že když ráno procitneme,aspon zpravidla najdeme všechno beze změny na témže místě,jak to bylo večer...člověk byl ve spaní zdánlivě ve stavu odlišném o bdění,je třeba nekonečné duchapřítomnosti,abychom otevřením očí všechno,co tu je,jaksi uchopili na témže místě,na kterém jsme to večer opustili...je také okamžik procitnutí nejriskantnější okamžik dne,jakmile jej přečkáme,aniž jsme byli někam odtaženi ze svého místa,mužeme být po celý den klidni.
Pokud se vám to podaří zustante nadále klidni,čtěte a svýma očima sjíždějte řádky této knihy,budete možná mít po dočtení pocit,že patří do opravdu vyjimečných,zvláštních,zásadních.
Zložito napísaná kniha, pritom dej sa dá zhrnúť dvoma vetami. Páčil sa mi vnútorný rozmer diela, hoci som ho určite nepochytila v celej nádhere. Ešte sa ku Kafkovi vrátim.
Neupírám dílu jeho umělecké hodnoty, ale Proces byl pro mně velmi nesrozumitelný. Jedna zajímavá myšlenka střídala druhou. Při čtení pociťujete úzkost, absurditu, ale i grotesknost. Kafkův boj s byrokracií je nekonečný a nesmyslný. Smrt je chápána jako vysvobození.
Forma, nebo obsah? Dlouho jsem si myslel, že to musí být obsah, který je nosnou částí všeho. Včera, při čtení P., jsem se přistihl, že je to právě forma románu, která do mě vstupuje jako stoletá stařena při výstupu do svého bytu ve druhém patře. A do rukou jí ještě můžeme vmyslit uhláky. Přestože obsahově mi P. přijde celkem naplněn, možná lépe řečeno téma a motivy jsou zde základní hnací silou, uspával mě. Podvědomé senzory ve mě pro nečinnost spouštěly režim hibernace. Vnitřní, vůlí neovladatelný proces, který nejsem sto oklamat, měří bez skrupulí. Podobně jako u hudebního zážitku, kdy mi na tváři buď samovolně vyskočí, nebo nevyskočí rohlík a já tak poznám, jestli se né že baví má hlava, ale má duše.
Ale jsem za P. rád. Kvalita se zpochybňuje z neporozumnění. Dílo a autor jsou kontextem doby, doba je kontextem díla a autora. Je to další kousek skládanky důležitý pro pochopení mnohého. A parafrází na Kafku je všude plno a bez základního pochopení základního, nelze důsledně pochopit nic.
Nějak bohužel nemůžu říct, že by mi kniha něco dala. Celou dobu jsem si myslela, že je Josef K. trouba a jedná zcela špatně v tom světě zvláštní logiky, které by však on měl být schopen porozumět nebo alespoň vědět, jak se chovat, i když nechápat proč. Alespoň se kniha četla podstatně lépe než jsem čekala a vlastně to bylo i docela zábavné, ale pak už mě to docela nudilo. Ale ano, pochopila jsem myšlenky v dílu zabudované (nebo si alespoň myslím, že jsem je pochopila), přesto však to na více než tři hvězdičky nevidím.
Proces rozhodně není knihou pro každého, jako každé výjimečné dílo. Jeho neskutečná originalita je nesporně důvod, proč lidé tento skvost milují a nechápou. Já patřím do té první skupiny. Nečekala jsem od Procesu dodržování jakýkoliv pravidel, ani takový základ jako souvislou dějovou linku a nebyla jsem zklamaná, naopak - tak silná depresivní atmosféra, těžká jako tlustá chlupatá dusící deka, se jen tak nevidí. Ti, kdo z knih čerpají emoce budou nadšeni - neviditelná mašinérie něčeho vyššího, co člověk nedokáže sebemíň ovlivnit, neuvěřitelná zmatenost a obscénní absurdita, autobiografická nesvazatelná úzkost dohánějící člověka k šílenství, to je vše činí z Kafkova díla něco nepopsatelného a neuchopitelného a strašidelně fascinujícího.
(VELMI doporučuji k četbě poslouchat například jedno album pořád dokola.. požitek to dovede k dokonalosti, já si zvolila 100th Window od Massive Attack.. kdykoliv si ho pustím, vybaví se mi veškeré emoce)
Štítky knihy
tajemství soudy byrokracie rozhlasové zpracování absurdno středoevropská literatura
ProcesKniha Proces je v
| Právě čtených | 82x |
| Přečtených | 3 412x |
| Čtenářské výzvě | 200x |
| Doporučených | 182x |
| Knihotéce | 856x |
| Chystám se číst | 769x |
| Chci si koupit | 114x |
| dalších seznamech | 30x |
Četla jsem již dávno, své nynější pocity bych shrnula zhruba takto: myslím, že nejde z dnešního hlediska o román, který by popisoval jedince v začarovaném kruhu byrokracie. Vzpomeňme si spíš, kolikrát denně slyšíme: ONI říkaj, ONI píšou a my jim zobeme z ruky, místo abychom žili SVÉ životy. Myslím, že tento princip popsal Kafka ve svém románu. Člověk jedinec versus člověk ovce. Nadčasové.