Proces

Musím uznat, že jsem se do knihy ponořila a svým způsobem mě vtáhla (nejprve jsem chtěla napsat bavila, nicméně ve mně vyvolávala spíš pocit bezmoci, deprese). Zajímavé a zvláštní.

Číst znovu....

Jak už tu někdo zmínil: neberte si Proces jako svou první ( a jedinou) Kafkovu knihu. Proměna je lidštějši a snazší na pochopení. Proces začíná zajímavě, ale rád utíká do metafyzické roviny, propadá se do bezvychodneho zoufalství, hraje si s absurditou a sexualitou. Jojo, chápu, že je to skvělý exemplář na literární pitvu, právě proto, že je všechno metafora ( ovšem čeho přesně - zničujícího tlaku společnosti, vlastních ambicí?) Nicméně se to částečně blbě čte a za to musí body dolů. Naopak se u toho skvěle usíná - kdo chce literaturu do postele, berte Proces.

Kafka v Procesu vystihuje stíhání, proti kterému není účinné obhajoby, které je patrně nespravedlivé a zdá se být i nesmyslné. Román proto poměrně často bývá vnímán jako obraz totalitární společnosti. Vzniká ale dávno před nacismem a stalinismem – v letech 1914 a 1915. Tudíž zkušenost s totalitarismem, ani zprostředkovanou, Kafka mít nemohl. Je tedy na místě vnímat jeho knihu jako obraz totalitární společnosti?
Byl to právě vývoj dvacátého století, to znamená totalitarismus, stalinismus a nacismus, který dodal románu Proces a celému Kafkovu dílu jeho nesmírnou aktuálnost. Máme tady totiž některé rysy, které jsou pro totalitární společnost typické: soud je instituce, která je opravdu všeobjímající, je všude, a obžalovaný se nemůže vymknout z jeho vlivu. Josef K. s úžasem a ohromením zjišťuje, že kanceláře soudu jsou vlastně na každé půdě. Další věc, která je pro totalitární režimy typická, je, že tady není hranice mezi soukromým a veřejným. Už zatčení Josefa K. se odehraje velmi zvláštním způsobem, ale pro totalitární režimy typickým, když si čtete například vzpomínky disidentů v Sovětském svazu, jak byli zatýkáni. K. leží v posteli, je ráno, bydlí v penzionu a kuchařka jeho bytné mu nedonese snídani. Zazvoní – a objeví se cizí muž. Když K. řekne, že by chtěl snídani, cizí muž mu odpoví, že to není možné, a K. se dovídá, že je zatčen. Toto zrušení soukromé a veřejné sféry se pak táhne celým románem.“
Není to ale jenom nějaký tlak, kterému by hrdina čelil zvnějšku. Už od prvních řádků je jasné, že je to spíš naopak. Josef K. nebojuje s nějakým pouze vnějším bezprávím. Na několika místech se zdá, že závisí jen na něm, nakolik a jestli vůbec proces bude pokračovat. Jako by z hrdiny samotného vycházel teror, kterému pak čelí.
Josef K. je souzen, vůbec však nevíme, z čeho je obviněn. Jeho vina je zcela nekonkrétní, obecná a působí i odvěce. V tomhle smyslu má jeho vina až religiózní povahu. Nabízí se otázka: vyrovnával se Kafka v románu s pojetím dědičného hříchu nebo obecněji s náboženstvím?
Právě to činí Kafkův román tak znepokojivým, mnohostranným a mnohoznačným. Můžeme ho interpretovat nejrůznějším způsobem. Vina je základní kategorií v Kafkově díle, není to ale vina ve smyslu trestního práva nebo v mravním smyslu, ale je to metafyzická, náboženská vina, od které se člověk vůbec nemůže osvobodit. Náboženské interpretace se nabízejí, už Max Brod pokládal Franze Kafku za v prvé řadě religiózního myslitele, a v tomto ohledu vůbec není jediný. Kafka psal náboženské aforismy, velmi se zajímal o chasidské legendy a četl i dílo Sørena Kierkegaarda, křesťanského existencialistického myslitele.“

Těžká kniha na čtení i pochopení. Není to kniha o ději a dialozích, je to příběh, který si hraje se slovy a myšlenkami autora. Je to kniha, která poukazuje (podle mně) na absurditu a zkostnatělost byrokracie, na bezmocný zápas osamoceného a vyčleněného jedince ze společnosti proti systému, kdy nemůže vyhrát, jen oddalovat svůj osud.
Spíš než jednotlitý příběh jsou to příhody Josefa K. z jeho života, které jsou provázány jeho procesem.
Kniha je byla pro mě těžká na udržení pozornosti, dlouhá souvětí a spousta myšlenek.

Došla jsem k závěru, že pro čtení Kafky se člověk musí narodit. Jinak nemá šanci mu porozumět a dostatečně ocenit hloubku jeho myšlenek a díla. Bohužel se v této kategorii nacházím, takže jsem měla co dělat, abych se Procesem prokousala. A jednou opravdu stačilo.

....Ne,“ řekl duchovní, „není třeba, abychom pokládali všechno za pravdivé, je jen třeba, abychom to pokládali za nutné.“ „Bezútěšné mínění,“ řekl K. „Lež se nastoluje jako světový řád.“
K. to řekl na závěr, ale jeho konečný soud to nebyl. Byl příliš unaven....

Osobně vnímám Proces více jako sondu do lidské duše a psychiky než jako kritiku byrokracie. Hlavní hrdina je obviňován z něčeho, o čem ani sám neví, což mi připomíná, jak i my sami sebe či různé situace často zcela nelogicky odsuzujeme a posuzujeme. Nevím, zda kouzlo této knihy nespočívá právě v tom, že není dokončená – čtenář si tak domýšlí možná více, než autor původně zamýšlel. Za mě je to skvělá kniha.

Jsem ráda, že Proces není moje první zkušenost s Kafkou, protože bych asi neměla tolik trpělivosti. Takhle jsem už věděla, jaký styl psaní a struktury příběhu mám očekávat, přesto jsem se ale do čtení musela docela nutit.
Kniha vypráví o rozvleklém a vcelku absurdním soudním procesu Josefa K. Velmi oceňuji vývoj hlavního hrdiny a tu neskutečnou přemíru byrokracie. Díky tomu má celý román velmi zvláštní až neosobní atmosféru, která kontrastuje s emocemi hlavní postavy. Mrzí mě, že příběh není zcela dokončen, protože takhle je konec opravdu hodně uspěchaný.
Abych to shrnula, tak s Procesem musíte mít velikou trpělivost. Není to odpočinkové čtení, ale stojí to za to.

Jediné co se dá o této knize napsat - ABSURDNÍ. Musí se na ní dívat opravdu očima doby kdy byla napsaná, protože upřímně mohla by být klidně poloviční aby dokázala popsat se stejnou silou to nepochopitelné chování a jednání kohokoliv z aktérů. Takže z mého pohledu měl Kafka sice úžasné nápady ale jako spisovatel se neuměl vyjádřit dostatečně přímočaře. Možná byl ten rozvláčný styl schválně aby ještě podpořil tu neuvěřitelnost, ale na mě to už bylo prostě moc. Tak by mě zajímalo zda se Heller nechal v Hlavě 22 inspirovat.

Před 14 lety jsem k maturitě četla Proměnu. Bylo to jasné, svižné, snadno pochopitelné. S Procesem je to jiné. Možná proto, že jde o nedokončené dílo, možná že v něm musíte hledat jinotaje, stejně jako u Orwella. A právě na jeho 1984 jsem si při četbě vzpomněla. Některé věci jsou nadsazené, jiné až absurdní a ač bych ráda řekla, že mě dílo oslovilo svým přesahem a pochopila jsem jeho podstatu, tak bohužel. Náročné čtení a závěr velmi rychle ukončen bez jediného slova vysvětlení, jak mohlo k tak rychlému a radikálnímu konci dojít.

Bravo mistře. Bravo.

Kdybyste zažil Českou poštu, jistě byste napsal pokračování.

Je až děsivé, že se toho od roku 1925 vlastně příliš nezměnilo.

Ne, Kafka není absolutně můj šálek. Poprvé jsem přečetl asi 4 strany a knihu odložil. Dal jsem Procesu ještě jednu šanci a dočetl asi o 2 stránky dále a mrtvý nudou knížku opět odložil. Na tohle musíte být stavěný, Kafku dokáže číst prý asi 1 čtenář z 20. Já mezi ně nepatřím. Nuda, nuda, šeď, šeď.

Není co dodat, top.
Snad jen, čtěte to až později. Kafka Vám fakt nedá moc prostoru chápat bez znalosti jeho světa.

Dej mi prišiel zmätočný a pri mnohých pasážach som umierala nudou. Kafka nie je môj šálku čaju.

Velmi pěkný mrazivý Roman. Hlavní hrdina Josef K se jednoho rána, probudí a má v bytě cizí muže od nich se dozví že je zatčeny ale neřeknou mu důvod od té doby se utkava neviditelnou soudni silou pri ní zjišťuje se nemůže bránit. Kniha konci když psi kro Josefa K přijdou na 31 narozeniny 2 muzi a odvedou ho do opusteneho lomu kde ho popravi. Ronan0 pojednává o bezmoctnosti jedince proti kterému se bez neznámého důvodu spikla soudni moc. Rád se k knížce rád vrátim. A přečtu si další knihy od autora.

Jak to tady čtu, dopustil jsem se chyby tím, že jsem začal tímhle Procesem. Prý jsem měl začít Proměnou, Amerikou a Zámkem. Beru na vědomí a zkusím to napravit.
Pořád jsem jen četl, Kafka, Kafka, Kafka, snad nejznámější spisovatel žijící v ČSR. Musím si od něj také tedy konečně něco přečíst. Četl jsem a dost trpěl. Vůbec ne proto, že by to bylo špatně napsáno. Jsem odolný čtenář a tak jsem brzy pochopil o co autorovi jde. Ale je to tak depresivní, že jediné co jsem si přál bylo to, aby už byl konec. Asi škoda, že to nedopsal, třeba by se ve skutečnosti probudil a zjistil, že to vše byl jen jeden z těch odporných snů. Každý máme občas nějaké. Protože si Kafka drží od první až do poslední stránky tu svou linii odepřu mu jen tu jednu hvězdu.

Tento nedokončený román byl mým prvním setkáním s Franzem Kafkou. Velice mne zaujala originalita tohoto díla, ať už se to týká myšlenky či kompozice. Odstavce dlouhé několik stran, dlouhé dialogy postav i různé myšlenkové procesy hlavní postavy, s tím vším jsem se ještě dosud v takové podobě nesetkal. Navíc jsem četl již několik knih s vězeňskou tématikou, ale snad v žádném díle jsem se nesetkal s takovou nevědomostí hlavní postavy. To bylo též velice originální a zajímavé. Celé to bylo prodchnuté paranoiou, sledováním a temnými zákoutími tehdejší doby. Je jisté, že tento román v sobě ukrývá mnoho různých možných interpretací. Mě se kniha líbila, i když jsem občas měl problém se do některých pasáží začíst a pochopit jejich význam. Nicméně i tak jej hodnotím velice pozitivně.

Možná nedokončené, ale tím jak je to všechno schizofrenní, tak to vlastně působí, že tomu nic nechybí. Celkem síla.