Proces

Nedotčeno, ať to má přesah jaký chce pro mě je to prostě jen kniha ve stylu ,,na tripu" a já mám raději přímočaré knihy a věřte tomu že i takové dokáží mít hloubku. Kafka poletí do světa v knihovně se neohřeje

Před lety se mi kniha nelíbila ale teď s odstupem času když jsem ji četl znovu jsem jí přišel na chuť. Skvěle vystihnutá atmosféra absurdnosti kdy je člověk odsouzený aniž by věděl za co, pátrání po pravdě která ne a ne vyjít najevo až na pro mě nečekaný konec. Zároveň je zde hodně prostotu k tomu aby si každý vyložil jinak co tímto dílem autor chtěl říct.

Lítostivě musím oznámit, že mi stovky let trvalo, než jsem se dobabrala na konec tohoto díla. Holt, bohužel, akademické povinnosti umí zprotivit i ty nejlepší knihy. Ucelenější názor přijde s druhým čtením.

Absurdní příběh - není tam mnoho konkrétního - autor sám nikdy dílo nevydal - ale je tam ukryto tolik myšlenek a podnětů, že nemám sil vše vstřebat. Ale je to nadčasové dílo, předcházející 1984. Polopravdy, lži, likvidační policejní a soudní moc - dobře organizovaná - zde podpořená ještě mocí duchovní - dokáže zlikvidovat každého!

Není třeba přesvědčovat přesvědčené nebo komentovat něco tak evidentního - Proces je klenot. Vrátil jsem se k němu po letech, kdysi to byla moje první Kafkova knížka a teď, o čtvrtstoletí starší, o stovky knih bohatší jsem stále nadšen a unešen. Kafka je unikátní autor světového významu a Proces je jeho nejlepší věc. Tady se nepochybuje.

(SPOILER) SPOILER.
Zaujímavý pohľad na Posledný súd.
Jedine touto optikou dáva všetko to psychedelické, transcendentné a metafyzické zmysel, od začiatku, do (vraj nedokončeného) konca. Celá kniha pôsobí ako myšlienkové pochody minútu pred smrťou; tu sa však, na rozdiel od iných autorov, nepremietne umierajúcemu zrýchlene celý doterajší život, ale obavy z nadchádzajúceho súdu a ortieľa.
Od knihy neočakávam žiadne ďalšie pasáže, nič jej nechýba, skôr je tam toho priveľa, k téme by sa hodil skôr kratší rozsah. Vety sú ťažkopádne, dialógy dlhé, súvetia si treba prečítať viackrát, aby človek pochopil, čo chcel autor vyjadriť. Ale ak to bolo myslené ako katarzia, potom súhlasím: každý, kto knihu zvládne prečítať až do konca, má Očistec istý a Pekla sa nemusí báť. :-)
Dielo by som doporučoval zaradiť do Trestného zákonníka, pre zločincov, odsúdených na doživotie, s možnosťou predčasného prepustenia: ak sa ho naučia doslovne naspamäť, svoje by si tým odtrpeli a určite sa budú po zvyšok života chovať tak, aby väzenie a podobný trest už nikdy nezažili :-)

Proces není moje první knížka od Kafky a je to dobře. V porovnání s Proměnou je to úplně jiný šálek kávy. Proměna je pochopitelná a já jsem u čtení nemusela tolik přemýšlet. Proces je zas o pochopení. Nebudu lhát některé pasáže jsou dlouhé a nezáživné pak ale přijde úsek (př. dveřník), který vás nutí přemýšlet, je tak absurdní, ale pravdiví. Knihu hodnotím kladně a do budoucna, s odstupem času, se k ní budu chtít vrátit.

Také musím bohužel knihu zařadit do svého malého seznamu nedočtených knih. Opravdu jsem se snažila, co jsem mohla, ale ke knize jsem si prostě nenašla tu správnou cestu. Tohle zkrátka není nic pro mě...

Výzva 2026 - Kniha, kterou jste v minulosti nedočetli.
Zkoušel jsem to vloni. Zkoušel jsem to i letos. A fakt ne. Kafka se OPRAVDU nedá číst! Na druhou stranu - napsat něco tak brutálně nudného, bez hlavy a paty a xmrti nezáživného, v tom musí být také pořádný kušmt.
Pro mě je však Kafka definitivně a navždy na seznamu "Nevermore"

Musím uznat, že jsem se do knihy ponořila a svým způsobem mě vtáhla (nejprve jsem chtěla napsat bavila, nicméně ve mně vyvolávala spíš pocit bezmoci, deprese). Zajímavé a zvláštní.

Číst znovu....

Jak už tu někdo zmínil: neberte si Proces jako svou první ( a jedinou) Kafkovu knihu. Proměna je lidštějši a snazší na pochopení. Proces začíná zajímavě, ale rád utíká do metafyzické roviny, propadá se do bezvychodneho zoufalství, hraje si s absurditou a sexualitou. Jojo, chápu, že je to skvělý exemplář na literární pitvu, právě proto, že je všechno metafora ( ovšem čeho přesně - zničujícího tlaku společnosti, vlastních ambicí?) Nicméně se to částečně blbě čte a za to musí body dolů. Naopak se u toho skvěle usíná - kdo chce literaturu do postele, berte Proces.

Kafka v Procesu vystihuje stíhání, proti kterému není účinné obhajoby, které je patrně nespravedlivé a zdá se být i nesmyslné. Román proto poměrně často bývá vnímán jako obraz totalitární společnosti. Vzniká ale dávno před nacismem a stalinismem – v letech 1914 a 1915. Tudíž zkušenost s totalitarismem, ani zprostředkovanou, Kafka mít nemohl. Je tedy na místě vnímat jeho knihu jako obraz totalitární společnosti?
Byl to právě vývoj dvacátého století, to znamená totalitarismus, stalinismus a nacismus, který dodal románu Proces a celému Kafkovu dílu jeho nesmírnou aktuálnost. Máme tady totiž některé rysy, které jsou pro totalitární společnost typické: soud je instituce, která je opravdu všeobjímající, je všude, a obžalovaný se nemůže vymknout z jeho vlivu. Josef K. s úžasem a ohromením zjišťuje, že kanceláře soudu jsou vlastně na každé půdě. Další věc, která je pro totalitární režimy typická, je, že tady není hranice mezi soukromým a veřejným. Už zatčení Josefa K. se odehraje velmi zvláštním způsobem, ale pro totalitární režimy typickým, když si čtete například vzpomínky disidentů v Sovětském svazu, jak byli zatýkáni. K. leží v posteli, je ráno, bydlí v penzionu a kuchařka jeho bytné mu nedonese snídani. Zazvoní – a objeví se cizí muž. Když K. řekne, že by chtěl snídani, cizí muž mu odpoví, že to není možné, a K. se dovídá, že je zatčen. Toto zrušení soukromé a veřejné sféry se pak táhne celým románem.“
Není to ale jenom nějaký tlak, kterému by hrdina čelil zvnějšku. Už od prvních řádků je jasné, že je to spíš naopak. Josef K. nebojuje s nějakým pouze vnějším bezprávím. Na několika místech se zdá, že závisí jen na něm, nakolik a jestli vůbec proces bude pokračovat. Jako by z hrdiny samotného vycházel teror, kterému pak čelí.
Josef K. je souzen, vůbec však nevíme, z čeho je obviněn. Jeho vina je zcela nekonkrétní, obecná a působí i odvěce. V tomhle smyslu má jeho vina až religiózní povahu. Nabízí se otázka: vyrovnával se Kafka v románu s pojetím dědičného hříchu nebo obecněji s náboženstvím?
Právě to činí Kafkův román tak znepokojivým, mnohostranným a mnohoznačným. Můžeme ho interpretovat nejrůznějším způsobem. Vina je základní kategorií v Kafkově díle, není to ale vina ve smyslu trestního práva nebo v mravním smyslu, ale je to metafyzická, náboženská vina, od které se člověk vůbec nemůže osvobodit. Náboženské interpretace se nabízejí, už Max Brod pokládal Franze Kafku za v prvé řadě religiózního myslitele, a v tomto ohledu vůbec není jediný. Kafka psal náboženské aforismy, velmi se zajímal o chasidské legendy a četl i dílo Sørena Kierkegaarda, křesťanského existencialistického myslitele.“

Těžká kniha na čtení i pochopení. Není to kniha o ději a dialozích, je to příběh, který si hraje se slovy a myšlenkami autora. Je to kniha, která poukazuje (podle mně) na absurditu a zkostnatělost byrokracie, na bezmocný zápas osamoceného a vyčleněného jedince ze společnosti proti systému, kdy nemůže vyhrát, jen oddalovat svůj osud.
Spíš než jednotlitý příběh jsou to příhody Josefa K. z jeho života, které jsou provázány jeho procesem.
Kniha je byla pro mě těžká na udržení pozornosti, dlouhá souvětí a spousta myšlenek.

Došla jsem k závěru, že pro čtení Kafky se člověk musí narodit. Jinak nemá šanci mu porozumět a dostatečně ocenit hloubku jeho myšlenek a díla. Bohužel se v této kategorii nacházím, takže jsem měla co dělat, abych se Procesem prokousala. A jednou opravdu stačilo.

....Ne,“ řekl duchovní, „není třeba, abychom pokládali všechno za pravdivé, je jen třeba, abychom to pokládali za nutné.“ „Bezútěšné mínění,“ řekl K. „Lež se nastoluje jako světový řád.“
K. to řekl na závěr, ale jeho konečný soud to nebyl. Byl příliš unaven....

Osobně vnímám Proces více jako sondu do lidské duše a psychiky než jako kritiku byrokracie. Hlavní hrdina je obviňován z něčeho, o čem ani sám neví, což mi připomíná, jak i my sami sebe či různé situace často zcela nelogicky odsuzujeme a posuzujeme. Nevím, zda kouzlo této knihy nespočívá právě v tom, že není dokončená – čtenář si tak domýšlí možná více, než autor původně zamýšlel. Za mě je to skvělá kniha.

Jsem ráda, že Proces není moje první zkušenost s Kafkou, protože bych asi neměla tolik trpělivosti. Takhle jsem už věděla, jaký styl psaní a struktury příběhu mám očekávat, přesto jsem se ale do čtení musela docela nutit.
Kniha vypráví o rozvleklém a vcelku absurdním soudním procesu Josefa K. Velmi oceňuji vývoj hlavního hrdiny a tu neskutečnou přemíru byrokracie. Díky tomu má celý román velmi zvláštní až neosobní atmosféru, která kontrastuje s emocemi hlavní postavy. Mrzí mě, že příběh není zcela dokončen, protože takhle je konec opravdu hodně uspěchaný.
Abych to shrnula, tak s Procesem musíte mít velikou trpělivost. Není to odpočinkové čtení, ale stojí to za to.

Jediné co se dá o této knize napsat - ABSURDNÍ. Musí se na ní dívat opravdu očima doby kdy byla napsaná, protože upřímně mohla by být klidně poloviční aby dokázala popsat se stejnou silou to nepochopitelné chování a jednání kohokoliv z aktérů. Takže z mého pohledu měl Kafka sice úžasné nápady ale jako spisovatel se neuměl vyjádřit dostatečně přímočaře. Možná byl ten rozvláčný styl schválně aby ještě podpořil tu neuvěřitelnost, ale na mě to už bylo prostě moc. Tak by mě zajímalo zda se Heller nechal v Hlavě 22 inspirovat.