Proces
Franz Kafka
V den svých třicátých narozenin se bankovní prokurista Josef K. probudí ve svém bytě za přítomnosti dvou cizích mužů, kteří mu oznámí, že je zatčen. Nedozví se však, z čeho je obviněn. Během vyšetřování na svobodě se Josef K. snaží záhadu svého nesmyslného zatčení vysvětlit, ale když je opravdu pozván k procesu, ukáže se všechno jako mnohem závažnější a absurdnější, než si myslel. Nedokončený román považovaný za jedno z klíčových děl dvacátého století se stal předlohou řady divadelních zpracování po celém světě. ... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2008 , Academia
Originální název:
Der Prozess , 1925
více info...
Přidat komentář
Mé první setkání s Kafkou. Setkání to bylo nečekaně zajímavé. I když se toho co se týče děje a zvratů moc nedělo, bylo to čtení zajímavé poutavé a hlavně k zamyšlení. To co mi u většiny autorů příjde jako zbytečná, nic neříkající omáčka, pro mě bylo v procesu čtivé a zajímavé.
Nosnými motivy jsou ANONYMITA a SAMOTA. Víc se toho nedozvíme, než dozvíme. Místem děje je Praha, ale chodí se po nějakém mostě (Karlův), těče nějaká řeka (Vltava), navštíví nějaký velechrám (Svatovítský), čas neurčitý i hlavní postava je anonymní Josef K. (Josef Kdokoliv). Kdokoliv může být obviněn a odsouzen anonymním soudem, nepsaným zákonem - společností.
Čím se Josef K. provinil? Svoji samotou, ignorací společnosti, neměl přátele, jeho "přítelkyni" Elza byla jen osobou známou a za to musel pykat před nepsaným zákonem.
Kafka nikdy nechtěl být spisovatelem, dílo není hotové a řeší v něm svůj nejtěžší životní problém - chce (a zároveň musí) v mezilidských vztazích jednat naprosto korektně, slušně a zdvořile. Často si vyčítá každou špatně konstuovanou větu, špatné vyznění slov.
Celou knihou mě provázel silný pocit bezmoci a temna. Myslím že není třeba zaměřovat se na to co je na povrchu ale na to co je pod ním... Pro mě byla kniha sledováním obrazů, ostatně příběh ani není dokončený, a to dávalo větší svobodu mojí představivosti.
U této knihy nevím, jestli se mi líbila či nikoliv. Líbil se mi děj, protože rychle uplíval. Potom se děj zastavil. Poprvé mi to nevadilo. Když se to podruhé opakovalo, tak jsem měla chuť knihu odhodit. Popis okolí a charakteristika postavy byly dobře vykresleny.
Proces byl mojím prvním seznámením s Kafkou. Popravdě jsem od toho čekal trochu více i přest to všechno čtení mezi řádky. Začátek příběhu měl v celku spád, dokonce mi nevadili ani "nekonečné odstavce", druhá část knihy mě však trochu zklamala. Na knize se mi nejvíce líbila ona pošmourná a temná atmosféra. Podruhé si to však už nejspíše nepřečtu...
Je až s podivem, kolik lidí nechápe skrytou podstatu téhle knihy. Tohle opravdu není povrchní dílo, kde se stačí zaměřit na to očividné. Tady je nutné vidět to skryté. A to platí pro všechny knihy Franze Kafky.
Knihu od Kafky jsem četla poprvé a také naposledy - byla jsem dost zklamaná.
Není jasné, za co byl veden proces, co vlastně pan K provedl.
Po Proměně jsem se pustila do Procesu. Hlavní hrdina Josef K. nese autobiografické rysy Kafky, jakožto člověka uzavřeného do svého světa. Josef K. sice potkává další postavy a mluví s nimi, čtenář si však po celý čas čtení říká, že něco není v pořádku. Malé detaily v nás vzbuzují jistá podezření. Za co má být Josef K. odsouzen? Proč pro něj přišli v den jeho narozenin? Proč mu nikdo nechce k jeho případu nic říci? Stejně podivně, jako tento proces začal, taky tak podivně končí...
Další kniha, kterou jsem od Kafky přečetla a musím zase jen konstatovat, že se mi líbila.
Nepovedlo se mi ponořit se do děje. Četlo se to špatně a chvílemi mě to nudilo. Na druhou stranu je to skvělý nápad, který jistě potěší jiné čtenáře. Já mezi ně ale nepatřím…
Celou střední jsem si říkala, jak to musí bejt super kniha a jak si ji někdy přečtu. Celá nadšená jsem ji v Levných knihách koupila, potom začala číst. No a moje natěšenost byla tatam. Nevím, zda jsem na tohle čtení asi ještě příliš mladá nebo pitomá. Očekávala jsem něco ve stylu 1984 a pak přišlo zklamání a já se jen těšila, ať už je to za mnou, protože knihy vždy dočítám.
Človek. Nejaký, neznámy, zástupca spoločnosti, súdený. Ale pre aký prečin, začo? Vie to niekde? Kde v procese administratívy a chaosu sa to stratilo? Zaujíma to vôbec niekoho? Na zreteli je len absurdný cieľ, koniec: vinný. "Proti Josefovi K.-ovi vzniesol ktosi asi falošné obvinenie, lebo ho istého rána zatkli, hoci nevykonal nič zlé."
Když na knihu čtenář přestane nahlížet jako na historický román, ale vidí v něm opravdu absurní román, je to zajímavé čtení se spoustou míst k zamyšlení. Hlavní hrdina během roku, kdy je obviněn přechází od výsměchu a pohrdání soudem až skoro k úlevě z rozsudku. Mně to evokuje tak trochu boj s vlastním svědomím.
Kniha rozhodně není pro každého, ale i tak doporučuji přečíst.
Tohle je moje první dílo od Franze Kafky.Proces jsem si zvolil kvůli námětu, který se mi zdál vcelku zajímavý.Záčátek ujde, K. je obviněn a zatčen, ale pak už je to celé o ničem, protože poté už se vůbec, ale vůbec nic nestane. K. se snaží zjistit co se děje, ale nic se nedoví, zbytek knihy je prostě na palici.
Ani Kafkův styl mi neseděl.Na přebalu je napsáno, že se jedná o absurdní román, tak to teda jo, protože absurdní to bylo, a jak.
No a závěr...nebudu prozrazovat,ale ten tomu nasadil korunu.
Parafráza slov mojej učiteľky slovenského jazyka alebo O Kafkovom Procese na hodine literatúry na gymnáziu: „Ono je to také zmätené, nič nie je jasné, proces sa deje, vlastne nedeje, v zvláštnych priestoroch a za zvláštnych okolností.“ (?) Z tohto som vôbec nepochopila, o čo v diele ide a čo ním chcel autor povedať. Snáď som čo-to pochopila teraz, keď som si Proces prečítala.
Asi typický výklad – dusivý príkrov absurdnej, často až obludnej byrokracie, ktorý visí nad bežnými ľuďmi aj úradníkmi. Ja to vidím trochu inak, nie doslovne – skôr ako metaforu na nejaký problém, ktorý človeka vnútorne zožiera. Nevie presne, čo chce, čo bude najlepšie... nevie, čo potrebuje k riešeniu ani ako sa k nemu vlastne dopracuje... hľadá zmysel v kope nezmyslov? Zisťuje, že nikto iný mu nemôže pomôcť, ba dokonca že rady ostatných sú zbytočné a obmedzené (pretože najlepšie sa pozná každý sám). Až zúfalo pátra v odľahlých kútoch duše (špinavých, nízkych, tmavých, zatuchnutých, plných haraburdia), odkiaľ sa vynárajú dotieraví kostlivci minulých hriechov. Úporne sa snaží prekonávať prekážky, ktorých význam preceňuje, pitve nepodstatné detaily, zapája fantáziu, dokonca sa utieka k Bohu... ale aj tak nevidí koniec trápenia. K definitívnemu riešeniu sa však musí dopracovať naozaj sám + dúfa, že ide správne = práve v tomto je ten postupný proces. Duševný proces, ktorý niekedy takto zreje asi v každom z nás. Čo je na konci všetkých peripetií – nikto nevie. A pozor, toto všetko spôsobuje, že problém akosi žije vlastným životom. :-)
Žiadny rukolapný príbeh – bola to nuda? Ani náhodou! Hltala som každé slovo, dej-nedej „odsýpa“ a je to vynikajúco napísané.
„A nerobte taký krik o svojej nevinnosti, lebo to ruší relatívne dobrý dojem, aký inak vyvolávate.“
... niekedy sa stáva, že sa prvé podania žiadostí na súde vôbec nečítajú ... prvé podanie žiadosti sa obyčajne kamsi založí alebo sa celkom stratí ... súdne spisy sú neprístupné obžalovanému aj jeho obhajobe ... obhajobu totiž zákon vlastne nepovoľuje ... preto vlastne neexistujú žiadni súdom uznaní advokáti ...
„Chcete tu azda niečo zlepšiť?“ opýtala sa pomaly a skúmavo, akoby to bolo nebezpečné takisto pre ňu ako aj pre K.-a.
Advokátom totiž ani nezíde na um - a aj ten najbezvýznamnejší vidí predsa aspoň čiastočne do pomerov - žiadať alebo presadzovať na súde nejaké zlepšenie, hoci - a to je veľmi príznačné - takmer každý obžalovaný, dokonca aj celkom prostoduchí ľudia začnú hneď pri prvom vstupe na proces myslieť na zlepšovacie návrhy, a tým často premárnia čas a silu, ktoré by sa inak dali využiť oveľa lepšie. Správne je údajne jedine to, aby sa človek zmieril s existujúcimi pomermi.
Proces spíš znamená životní pouť člověka a soud jakýsi "osud" člověka, snad Boha. Člověk v životě také neví, z čeho byl obviněn (rozuměj jaký je smysl a účel života) a končí tak, že zemře ("jako pes"). Jádro románu je dle mého názoru obsaženo na straně 162 tohoto vydání ve větě: "Rozsudek nepřichází naráz; to proces přechází v rozsudek", což se dá vyložit tak, že smysl lidského života je možné poznat až pro jeho prožití.
Každopádně výborný román, nad kterým se dá nekonečně hloubat. A v člověku probudí známou myšlenku o tom, jak může poznat Svět, když nepochopí ani tuhle útlou knížku.
Štítky knihy
soudy byrokracie rozhlasové zpracování absurdno středoevropská literatura
Kniha Proces je v
| Právě čtených | 82x |
| Přečtených | 3 411x |
| Čtenářské výzvě | 200x |
| Doporučených | 182x |
| Knihotéce | 856x |
| Chystám se číst | 768x |
| Chci si koupit | 113x |
| dalších seznamech | 30x |
Mé první setkání s Kafkou a pokus o zasazení knihy do kánonu. Měla jsem z knihy celkem strach, ale na začátku jsem byla nadšená. K. je zatčen, proces, který je proti němu veden, mu obrací celý život naruby a on se snaží situaci vyřešit, aniž by se, ironicky, zajímal o to, proč je proti němu proces vůbec veden. Geniální. Ale tak do čtvrtiny, když to přeženu tak do poloviny knihy. To se tam ještě něco děje a čtenář je udržován v mírném napětí. Poté ale děj končí a přichází nudné a zdlouhavé popisy různých úředních procesů apod., které čtenáři nic, ale naprosto nic nedají. Pouhé plítvání stránkami knihy nesmyslnými větami. Snažila jsem se, ale knihu jsem odložila nedočtenou. Zklamání.