Proces

Těžká kniha na čtení i pochopení. Není to kniha o ději a dialozích, je to příběh, který si hraje se slovy a myšlenkami autora. Je to kniha, která poukazuje (podle mně) na absurditu a zkostnatělost byrokracie, na bezmocný zápas osamoceného a vyčleněného jedince ze společnosti proti systému, kdy nemůže vyhrát, jen oddalovat svůj osud.
Spíš než jednotlitý příběh jsou to příhody Josefa K. z jeho života, které jsou provázány jeho procesem.
Kniha je byla pro mě těžká na udržení pozornosti, dlouhá souvětí a spousta myšlenek.

Došla jsem k závěru, že pro čtení Kafky se člověk musí narodit. Jinak nemá šanci mu porozumět a dostatečně ocenit hloubku jeho myšlenek a díla. Bohužel se v této kategorii nacházím, takže jsem měla co dělat, abych se Procesem prokousala. A jednou opravdu stačilo.

....Ne,“ řekl duchovní, „není třeba, abychom pokládali všechno za pravdivé, je jen třeba, abychom to pokládali za nutné.“ „Bezútěšné mínění,“ řekl K. „Lež se nastoluje jako světový řád.“
K. to řekl na závěr, ale jeho konečný soud to nebyl. Byl příliš unaven....

Osobně vnímám Proces více jako sondu do lidské duše a psychiky než jako kritiku byrokracie. Hlavní hrdina je obviňován z něčeho, o čem ani sám neví, což mi připomíná, jak i my sami sebe či různé situace často zcela nelogicky odsuzujeme a posuzujeme. Nevím, zda kouzlo této knihy nespočívá právě v tom, že není dokončená – čtenář si tak domýšlí možná více, než autor původně zamýšlel. Za mě je to skvělá kniha.

Jsem ráda, že Proces není moje první zkušenost s Kafkou, protože bych asi neměla tolik trpělivosti. Takhle jsem už věděla, jaký styl psaní a struktury příběhu mám očekávat, přesto jsem se ale do čtení musela docela nutit.
Kniha vypráví o rozvleklém a vcelku absurdním soudním procesu Josefa K. Velmi oceňuji vývoj hlavního hrdiny a tu neskutečnou přemíru byrokracie. Díky tomu má celý román velmi zvláštní až neosobní atmosféru, která kontrastuje s emocemi hlavní postavy. Mrzí mě, že příběh není zcela dokončen, protože takhle je konec opravdu hodně uspěchaný.
Abych to shrnula, tak s Procesem musíte mít velikou trpělivost. Není to odpočinkové čtení, ale stojí to za to.

Jediné co se dá o této knize napsat - ABSURDNÍ. Musí se na ní dívat opravdu očima doby kdy byla napsaná, protože upřímně mohla by být klidně poloviční aby dokázala popsat se stejnou silou to nepochopitelné chování a jednání kohokoliv z aktérů. Takže z mého pohledu měl Kafka sice úžasné nápady ale jako spisovatel se neuměl vyjádřit dostatečně přímočaře. Možná byl ten rozvláčný styl schválně aby ještě podpořil tu neuvěřitelnost, ale na mě to už bylo prostě moc. Tak by mě zajímalo zda se Heller nechal v Hlavě 22 inspirovat.

Před 14 lety jsem k maturitě četla Proměnu. Bylo to jasné, svižné, snadno pochopitelné. S Procesem je to jiné. Možná proto, že jde o nedokončené dílo, možná že v něm musíte hledat jinotaje, stejně jako u Orwella. A právě na jeho 1984 jsem si při četbě vzpomněla. Některé věci jsou nadsazené, jiné až absurdní a ač bych ráda řekla, že mě dílo oslovilo svým přesahem a pochopila jsem jeho podstatu, tak bohužel. Náročné čtení a závěr velmi rychle ukončen bez jediného slova vysvětlení, jak mohlo k tak rychlému a radikálnímu konci dojít.

Bravo mistře. Bravo.

Kdybyste zažil Českou poštu, jistě byste napsal pokračování.

Je až děsivé, že se toho od roku 1925 vlastně příliš nezměnilo.

Ne, Kafka není absolutně můj šálek. Poprvé jsem přečetl asi 4 strany a knihu odložil. Dal jsem Procesu ještě jednu šanci a dočetl asi o 2 stránky dále a mrtvý nudou knížku opět odložil. Na tohle musíte být stavěný, Kafku dokáže číst prý asi 1 čtenář z 20. Já mezi ně nepatřím. Nuda, nuda, šeď, šeď.

Není co dodat, top.
Snad jen, čtěte to až později. Kafka Vám fakt nedá moc prostoru chápat bez znalosti jeho světa.

Dej mi prišiel zmätočný a pri mnohých pasážach som umierala nudou. Kafka nie je môj šálku čaju.

Velmi pěkný mrazivý Roman. Hlavní hrdina Josef K se jednoho rána, probudí a má v bytě cizí muže od nich se dozví že je zatčeny ale neřeknou mu důvod od té doby se utkava neviditelnou soudni silou pri ní zjišťuje se nemůže bránit. Kniha konci když psi kro Josefa K přijdou na 31 narozeniny 2 muzi a odvedou ho do opusteneho lomu kde ho popravi. Ronan0 pojednává o bezmoctnosti jedince proti kterému se bez neznámého důvodu spikla soudni moc. Rád se k knížce rád vrátim. A přečtu si další knihy od autora.

Jak to tady čtu, dopustil jsem se chyby tím, že jsem začal tímhle Procesem. Prý jsem měl začít Proměnou, Amerikou a Zámkem. Beru na vědomí a zkusím to napravit.
Pořád jsem jen četl, Kafka, Kafka, Kafka, snad nejznámější spisovatel žijící v ČSR. Musím si od něj také tedy konečně něco přečíst. Četl jsem a dost trpěl. Vůbec ne proto, že by to bylo špatně napsáno. Jsem odolný čtenář a tak jsem brzy pochopil o co autorovi jde. Ale je to tak depresivní, že jediné co jsem si přál bylo to, aby už byl konec. Asi škoda, že to nedopsal, třeba by se ve skutečnosti probudil a zjistil, že to vše byl jen jeden z těch odporných snů. Každý máme občas nějaké. Protože si Kafka drží od první až do poslední stránky tu svou linii odepřu mu jen tu jednu hvězdu.

Tento nedokončený román byl mým prvním setkáním s Franzem Kafkou. Velice mne zaujala originalita tohoto díla, ať už se to týká myšlenky či kompozice. Odstavce dlouhé několik stran, dlouhé dialogy postav i různé myšlenkové procesy hlavní postavy, s tím vším jsem se ještě dosud v takové podobě nesetkal. Navíc jsem četl již několik knih s vězeňskou tématikou, ale snad v žádném díle jsem se nesetkal s takovou nevědomostí hlavní postavy. To bylo též velice originální a zajímavé. Celé to bylo prodchnuté paranoiou, sledováním a temnými zákoutími tehdejší doby. Je jisté, že tento román v sobě ukrývá mnoho různých možných interpretací. Mě se kniha líbila, i když jsem občas měl problém se do některých pasáží začíst a pochopit jejich význam. Nicméně i tak jej hodnotím velice pozitivně.

Možná nedokončené, ale tím jak je to všechno schizofrenní, tak to vlastně působí, že tomu nic nechybí. Celkem síla.

Sice nedokončené, ale dle mého názoru kompletní mistrovské dílo, kterému ty chybějící kapitoly dodávají auru větší propracovanosti, než kdyby vše bylo dopsané. Jak proces K nedává smysl, v některých případech nedává smysl ani poskládání kapitol, což jen umocňuje tápání čtenáře "co se to vlastně děje". Čtivý, chytrý a povedený román, s tisíci různými možnostmi výkladu, kde všechny můžou být správně.

Pokud chcete začít s Kafkou, tak by Proces neměl být první, co od něj čtete. Musíte se mu nejdřív trochu dostat pod kůži, jinak tuhle knihu po chvíli odložíte s poznámkou "co to kurva je..." Doporučuji pořadí Proměna-Amerika-Zámek, a Proces až potom. Připravte se na to, že Kafka v podstatě nerozlišuje mezi fantasmagorickými scénami z horečnatých snů a "realitou" příběhu, minimálně to nijak nerozděluje a nevysvětluje. Čeká vás ponor do beznaděje, temnoty a zaprášených zákoutí nejen spisovatelovy duše, ale i městských uliček a nesmírně depresivních podmínek bytů a pokojů, kde románové postavy bydlí a přebývají. Pro všechny tu existuje jen práce a služba, neustálé ohledy na konvence a to, co si myslí ostatní... Jestli v tomhle, třeba jen vnitřně (duševně) Kafka žil (a patrně to tak opravdu je), tak pozor, přátelé - jak vám to začne připomínat vás, honem pryč z toho, bavte se a žijte. Kašlete na všechny "procesy" neustále probíhající v mezilidských vztazích - a hlavně se nenechte smířeně odtáhnout na místo konání rozsudku, tak jak to nakonec všechno vzdal K. Proces je kniha sáhodlouhých dialogů, které vám nebudou moc dávat na poprvé ani smysl, ale přeci ho mají. Některé scénky, které vám budou připadat jako hodně nepovedené pokusy o komedii, nutno brát jako podobenství, jinak autora okamžitě zavrhnete jako divného pavouka - což on sice na jednu stranu určitě byl, přesto věřím, že smysl, který tam vidím, byl tak i zamýšlen. Pro čtení široké veřejnosti doporučit nelze - jde o literaturu velmi náročnou, vhodnou pro knihomoly a literární fajnšmekry. Každopádně děkujme panu Brodovi, že nesplnil jedno z posledních Kafkových přání a jeho dílo nespálil, ale vydal a tím i zachoval i pro nás.

Tohle není apriori kritika byrokracie, byrokratický proces je tu alegorií na mezilidské vztahy, za mě je to popsaná tísnivost autora ve společnosti plné předsudků, vzájemného odsuzování a předem rozhodnutých obžalob člověka. Kde soudy jsou prováděny bez obhajoby - ta ani nemá skutečnou roli obhajoby jako spíš osobní pomoci. Není tu přímé odsouzení, proti soudu nemožno se odvolat, soudy probíhají na každé pavlači a každý je součástí procesu, ze kterého vyjde obviněný vinen za jakýchkoliv okolností. Může se rozčilovat, nemusí s tím souhlasit,.. ale nakonec podlehne. Jednou obžalovaný má svůj osud zpečetěn, je zde možnost věčné obhajoby, či zapomnění, ale to člověka již nikdy nezbaví procesu. K. doběhl život a chápe svou vinu, ano - zemře jako pes.

Kafka citlivý a bezvýchodný, jako obvykle.

Z Procesu som úprimne sklamaný. Na strednej som čítal nejaké poviedky, z ktorých som bol nadšený a tak som sa na román naozaj tešil. Pointa dobrá (na mňa malo dielo pomerne Orwellowskú náladu), ale tá bezduchosť postáv ma úplne dostala. Niektoré pasáže boli absolútne nudné a zbytočné rozpísané. Nevytvoril som si vzťah so žiadnou z postáv. Dočítal som to popravde len kvoli tomu, že kniha má málo strán, inak by som ju ale odložil a s čistým svedomím sa k nej už nikdy nevrátim.