Probudím se na Šibuji
Anna Cima
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/385705/bmid_probudim-se-na-sibuji-Ios-385705.png
4
1243
311
Když se sedmnáctiletá Jana dostane do vysněného Tokia, nejraději by zde zůstala navždy. Záhy se přesvědčí o tom, jak nedozírné následky může takové přání mít. Ocitne se totiž uzavřená v magickém kruhu rušné čtvrti Šibuja. Zatímco mladší podoba Jany bloudí městem, zažívá podivuhodné situace a hledá cestu domů, čtyřiadvacetiletá Jana v Praze studuje japanologii, usiluje o stipendium do Tokia a společně se starším spolužákem si láme hlavu nad překladem japonské povídky. Osud jejího autora, donedávna zapomenutého spisovatele Kawašity, bude mít na vývoj událostí větší vliv, než by kdy obě Jany čekaly… Čtivě a svěžím hovorovým jazykem napsaný román mladé debutující japanoložky je o hledání cesty k odlišné kultuře, o nejednoznačnosti reálného světa a o ošemetnosti splněného snu.... celý text
Přidat komentář
“A pak mě to napadlo. Jestli já náhodou nejsem myšlenka. Doslova jsem se v duchu modlila, jenom ať nemusím domů, ať tady můžu zůstat.”
Strašně se mi tahle knížka líbila! Kompozice románu, kdy se proplétají tři děje ve třech časových rovinách je velmi příjemný, prvky fantasy příběh ještě ozvláštňují. Nemám ráda knihy psané hovorovou češtinou, ale tady autorce nejen prominu, dokonce si myslím, že tímto oslovila i “málo čtoucí “ počítačovou generaci -náctiletých.
Čekala jsem, že to bude povedené, ale nečekala jsem, že až tak moc. Autorka píše zralým způsobem, jako kdyby měla za sebou už nejméně 5 románů. Nejvíc nadšená jsem byla z paralelních textů, které hrdinka nachází při výzkumu a které úžasně korespondují s tím, co sama prožívá. Kniha ve mně probudila zájem o japonskou kulturu. Opravdu nerada jsem dočítala, takovou knihu bych četla nejraději pořád.
Japonsko, Šibuja, japonská literatura, trochu duchařina a romantická zápletka. Tuhle jsem si dala jako audioknihu a po poslechu mám chuť začít se učit japonsky, což asi stejně nezačnu, ale chci tím demonstrovat, jak moc skvělá tahle kniha je. A myslím, že mě teď chvíli ta fascinace Japonskem nepustí
Tuhle knihu jsem měla v hledáčku už dlouho (Magnesia Litera), ale až teď během olympiády jsem dostala chuť po ní sáhnout a vydat se na náštěvu do Tokia.
Nikdy jsem nic podobného nečetla, Japonsko je pro mě úplně neznámej vesmír. Příběh mě oproti očekávání tak uchvátil, že jsem ji přečetla nadvakrát (večer jsem začala, ráno po probuzení jsem ji dorazila). Postupné odkrývání životního příběhu spisovatele Uedy bylo tak tajemně poutavé, že jsem se nemohla od knížky odtrhnout... Moc mě nebavily Janiny milostné románky (přišlo mi to nějaké nevyzrálé), a hodně mě mrzel ten trochu zbrklý konec - ještě bych se tam na pár večerů klidně vrátila.
Takže už jsem si v knihovně objednala Verše psané na vodu a možná si přečtu i nějakého toho "Murakáče" ;)
Probudím se na Šibuji je kouzelná záležitost. Potýká se se dvěma hlavními příběhovými linkami, které se zprvu něžně a opatrně oťukávají a nakonec zcela nestydatě proplétají. A funguje to výborně. Akademické prostředí a všední život v kontrastu se záhadou opletenou existencí myšlenky v tokyjské Šibuji zkrátka fungují perfektně. Prostředí, témata, vztahy i příběh jsou skvělé a fakt je žeru.
Co ale nežeru jsou postavy. Většinu postav. Jaká je pointa Kristýny? Proč tam je, k čemu slouží? A proč se autorka rozhodla představit Janu jako arogantní, elitářskou a povrchní kravku? Prvních pár kapitol jsem skutečně měla chuť knihu zahodit, protože mi Jana neuvěřitelně pila krev a moc nechápu, proč musela být takhle protivná a zlá, když to stejně v příběhu žádnou roli nehrálo. Navíc se v průběhu knihy všechny tyhle její negace záhadně vytratily a já si furt nejsem jista proč. Bylo to díky japonské literatuře, díky jejímu zažrání do Kawašitovy záhady, díky společnosti V.K.? Nevím, nevyrozuměla jsem, nepochopila jsem. A je mi to popravdě docela líto, ráda bych viděla za tím vším, co postavy mají představovat, něco víc, ale prostě tam nic není.
Krom postav mi taky ještě úplně nesedl jazyk. Byl nejednotný a místy rozptylující. A ne nejednotný protože se běžné pasáže prokládaly těmi překladovými, to se nebojte, to jsem ještě pochopila, ale zvláštně zvolené puny, zničehonic se vynořivší filozofické odstavce a nepřesvědčivé dialogy zkrátka rušily. A ten freš hovorovej jazyk taky nebyl moc freš. To se povedlo Pavlu Barešovi u Mety, ale fakt ne Anně Cima v Šibuji.
Nejraději bych knížce dala 90 %, jelikož mi ale Databáze dovolí pohybovat se jen v sudých desítkách, zvolím 100 %. Je to skvělá záležitost, jsem ráda, že kdy vyšla a určitě ji vřele doporučuji. Čtení mě moc bavilo, užila jsem si ho a k polovině knížky už jsem na počáteční nesnesitelné chování Jany skoro zapomněla a mohla si nerušeně užívat jejího příjemnějšího já. Obou já.
Tohle mě bavilo. Mám ráda knihy, které mě inspirují ke čtení dalších knih, zejména takových, co nejsou zrovna můj šálek čaje, a to se tady povedlo. Mám chuť se o japonské literatuře dovědět víc.
Autorčin styl vyprávění mi sedl a hovorová řeč mi vůbec nevadila
Prolínání dějových linek se mi líbilo, hlavně ta Kawašitova mě zaujala a celou dobu působil reálně i když byl postavou smyšlenou.
I navzdory trochu uspěchanému konci svěží a velmi čtivé.
Jestli má tahle kniha nějakou cílovku, tak do ní jednoznačně patřím. Konečně hrdinka, se kterou se dokážu pořádně ztotožnit. Asi to bude mít co dočinění s tím, že má cesta se s její v hodně místech protínala, akorát, že mně ty přijímačky na japanologii o pár bodů utekly, a protože mě vzali na jiný obor, který pro mě byl stejně primární, hodila jsem sny o slovutné japanoložce za hlavu. I tak jsem ale s katedrou a některými osobami zde působícími trochu obeznámena, takže bylo milé si u některých postav představovat jejich skutečné předobrazy. No a u pasáží na gymnáziu jsem se vyloženě královsky bavila, když jsem si vybavila svá vlastní teenagerovská telecí léta a svoje kydy typu "Ty jako neznáš Kurosawu? Fakt?! To nemyslíš vážně!" doprovázené významným obrácením očí v sloup...been there, done that, gurl :D Poslouchala jsem jako audioknihu ve famózním podání Anny Kameníkové, která svou interpretací příběh posunula o další ždibíček výš. Autorka mě fakt přesvědčila, až bude k mání dotisk, poběžím si pro něj.
Tak nevím, na knihu jsem se těšila. Co se mi líbilo, byly dějové linie - překlad knihy, prolínání různých příběhů. Co se mi nelíbilo, bylo duchovno, nemám pro to pochopení. A co mě naprosto a totálně naštvalo, byl "svěží hovorový jazyk" - jak uvádějí na obalu - to je něco hrozného. To se nedalo číst, hodně mi to pokazilo dojem z celé knihy. Myslím že k označení "svěží hovorový jazyk" to má hodně daleko. Takže jsem ráda, že jsem to dočetla, ale vracet se k této knize nebudu. Ty hvězdičky jsem nedala jen kvůli tomu jazyku.
(SPOILER) Kniha se mi moc líbila do půlky. Pak už se mi všechno strašně vleklo a měla jsem pocit, že má dvojnásobně stran. Dnešní Jana, duchovní Jana, překlad knihy, příběh autora. Příběh o příběhu v příběhu. Bylo to dobré, kdyby to mělo nějaký konec. Čekala jsem nějaké rozuzlení, určitou katarzi a přišlo mi, že příběh je nevysvětlený a useknutý. Také mě vyděsil popis studentů japanologie a šílených profesorů na škole. Přišlo mi, že polovina by měla rovnou odejít na psychiatrii. Jestli to takhle vypadá na všech oborech filozofické fakulty, tak bych tam šla jen s koštětem, abych mohla odhánět podivíny. Páni docenti mi prominou. O Japonsku se nedozvíme nic, co by nebylo v dílu Cestománie. Ramen, divné oblečky, manga, sex hotely, j-pop a skrytý rasismus. Přesto je kniha velmi čtivá, neotřelá a zajímavá. Jen mi to přišlo moc zapletené a nedotažené.
Pro mě překvapení roku. Počkala jsem si až opadne všudypřítomné nebetyčné nadšení, abych měla trochu klid a mohla si utvořit vlastní názor a hergot jak jsem překvapená. Kniha je neuvěřitelně čtivá. Hlavní hrdinka je sice ve svých teenagerovských letech dost na přesdržku a má pocit, jak je nejspeciálnější na světě, což člověka vytáčí, ale upřímně, přesně takový všichni teenageři jsou, takže z psaní postav má autorka za jedna.
Moc se mi líbilo střídání dvou dějových linek, postupné skládání příběhu z drobných dílků, které se na konci krásně spojí v jeden obraz. Nejvíc oceňuji atmosféru lehkého mystična, která provázela celou knihu, ale vždycky přesně tak akorát, aby se z toho najednou nestalo fantasy.
Ano, občas je v knize poznat, že s jedná o prvotinu - zvláštně použitá slova, někde trošku deus ex machina či drobný oslí můsteček. Jsem ochotná to autorce všechno odpustit, protože jsem si příběh náramně užila a byla jsem překvapená, že máme takto nadějné mladé autory. Jen tak dál. Za mě velký dobrý!
Svěží hovorový jazyk, na jaký láká anotace na obalu knihy, mi doslova rval uši, oči, prostě všechno. Namátkou: správnej vodvaz, klidnej rok mýho života, bílý vlasy, modrý oči - za mlada to musel bejt nádhernej chlap ... a tak to jde řádek po řádku, stránka po stránce, od začátku až do konce. Takový styl psaní opravdu nemusím a úplně mi to znehodnotilo čtenářský zážitek. Kniha se mi jinak moc líbila - česká i japonská linka a překlady japonských knížek taky, ale strhávám hvězdy za ten jazyk.
Jde o několik příběhů v jedné knize. Jednak hlavní hrdinka autobiograficky popisuje svojí cestu k japonštině a Japonsku. V rámci studia narazí na málo známého spisovatele Kawašitu a jeho knihy jsou dalším příběhem. Pak je tam ještě motiv, kdy "duše" mladé hrdinky zůstala před lety uvězněna v Tokiu. Nejvíc mě bavila ta osobní část, které je psána vtipně a s ironií, i příběh Kawašity je zajímavý. Nejmíň mě oslovila ta "mystery" část, které se pak ale protne s realitou.
Na knihu jsem se moc těšila, vždyť se o ní tolik mluvilo. Pak mě ale zklamal příběh a vyprávěcí styl. Kniha je dle mého názoru nečtivá a příběh ne moc rozvinutý, přesto, že obsahuje hned několik dějových linií. Konec nedotažený.
Ano, mám Japonsko ráda a docela hodně jsem o něm četla. Co mi chybělo ve všech hodnoceních - tedy těch, které jsem pročetla, bylo to, jak skvělou češtinou je kniha napsaná!!Nenutila mě k rychločtení a ikdyž už nejsem školou povinná, bavila mě i tím, jak bylo vtipně využito japonských reálií, že nebyla "ukecaná" to je v dnešní době opravdu vyjímečné, poslední dobou román pod 400 stran není ten pravý tak i za to bych dala hodně bodů, udržet příběh sevřený je dost kumšt. Držím autorce palce, aby jí to vydrželo. Body 5,5
Napřed mi těch dějových linií připadalo zbytečně moc, ale ke konci to dostalo celkem smysl, takže ano , líbilo se mi to i když celkový dojem z knihy mi kazila obyčejná technická banalita, vazba brožované knihy byla tak pevná, že rozevřít stránky, abych se dostala k celému textu byl na každé nové stránce boj, ještě se nestalo, aby mne ze čtení bolely ruce...
Jůůů, to byla zase zvláštnost, ale v dobrém smyslu slova. Knížka je vlastně takovým vyprávěním hlavní hrdinky Jany, velmi specifickým a zajímavým způsobem, samotný námět knihy je poutavý, netradiční a podmanivý. Závěr knihy je za mě zrychlený a mohl být více dotažený, ale nemělo to u mě vliv na hodnocení, spíš jen taková drobná poznámka pod čarou. Příběh je vystavený velmi zajímavě a kladně hodnotím i použití obecné češtiny, která se právě do tohoto textu velmi hodila. Za mě takové průměrné čtení, ale věřím, že si od autorky ráda zase něco přečtu (až napíše a vydá).
Musím se přiznat,že i přes veškerou snahu mi japonská a potažmo i asijská literatura moc nesedí.Proto jsem čtení této knihy dlouho odkládal, domnívajíce se,že autorčin styl bude kopírovat právě japonské autory.Jaké bylo ale moje překvapení,když jsem zjistil,že příběh je velmi čtivý, zábavný a s lehkým nádechem humoru!Z mého pohledu svěží a osvěžující dílko.Příběh mě bavil,i když konec mi přišel zbytečně useklý.Jako prvotina výborné, až později jsem zjistil,že kniha byla oceněna,což si bezesporu zaslouží.
Na tenhle příběh jsem se dlouho těšila. Inspirace Murakamim (všechno to mizení, bloudění a znovunalézání) je tu znát. Hlavní hrdinka (i autorka) je sympatická, baví mě její zapálení pro věc, pro japonskou kulturu jako takovou, dva paralelně se protínající příběhy... Postupem času však příběh své kouzlo trochu ztrácí, zbytečně se natahuje, překlady Kawašitových povídek mě moc nebraly, možná kdyby více souvisely s aktuálním dějem? Plus za ilustrace a povedenou obálku. Kniha rozhodně nebude pro každého, ale minimálně nás, milovníky Japonska, potěší. Vzhledem k tomu, že jde o prvotinu, dávám průměr a přeju Anne Cimě spoustu další inspirace.
5,5
Úžasná, skvělá , dokonalá .....Naprosté nadšení a pro mě nejlepší kniha čtená v tomto roce, nevěřím že ji letos něco překoná. Skvělé prolínání dvou možných realit, milované Japonsko, originální, čtivé, tajemné....... ,kdo miluje Murakamiho nemůže být zklamán.
....................................Výzva 2021/2
Štítky knihy
prvotina Japonsko česká literatura japonská literatura magický realismus rozhlasové zpracování Magnesia Litera Cena Jiřího Ortena
Probudím se na ŠibujiKniha Probudím se na Šibuji je v
| Právě čtených | 26x |
| Přečtených | 1 625x |
| Čtenářské výzvě | 376x |
| Doporučených | 129x |
| Knihotéce | 328x |
| Chystám se číst | 581x |
| Chci si koupit | 139x |
| dalších seznamech | 16x |
Na knihu jsem se těšila - nejen kvůli získanému ocenění, ale i proto, že se o Japonsko zajímám a na japanologii jsem se dokonce i hlásila, takže vylíčené reálie trochu znám :-)
Nezklamala mě, i když se najde pár věcí, které lze vytknout, ale ráda je odpouštím, neboť jde o velmi zdařilou prvotinu.
Autorka dokázala skvěle propojit několik časových rovin: zvláště mistrně pracuje s napětím, neboť umí děj včas "utnout" a přesunout pozornost na další linii. Děj nestaví pouze na příběhu rostoucí náklonnosti dvou postav - hravě zvládla i kompozici "románu v románu", kdy do textu vměstnala nejen průběh bádání nad osudem neznámého a tajemného spisovatele, ale i jeho vlastní text.
Jana, hlavní hrdinka a vypravěčka, je nepochybně autorčiným "alter-ego" - určitě vychází z vlastních zkušeností při hledání smyslu svého života, který nakonec nachází ve studiu japonštiny. Její styl psaní hodně připomíná spisovatele Murakamiho, jímž se bohužel až téměř "nezdravě" nechala inspirovat. Možná i proto přidala "duchařskou notu", neboli pobyt Janina "mladšího já", které bloudí po Šibuji. Tato linie však zároveň celý příběh ozvláštňuje.
Trochu problematické je to s psychologií postav - jsou příliš povrchní, jejich vnitřní prožívání je poněkud upozaděno /výjimku snad tvoří líčení spisovatele Kawašity/. A z příběhu se navíc zcela zbytečně vytratí nejméně dvě další zajímavé postavy: otázkou zůstává, proč zde byly vůbec zmiňovány a zda se jim tedy nemohlo dostat většího prostoru.
Autorka chce zřejmě za každou cenu zpopularizovat japonštinu u nás, způsobem psaní /hovorový jazyk/ cíleně míří na mladší generaci čtenářů. Ti pak mohou získat dojem, že na japanistice se toho vlastně moc neděje. Přitom jde o velice náročný obor, vyžaduje plné zaujetí, pečlivou přípravu a ponoření do studia - zdá se mi, že Jana je taková "flákačka", v reálu by asi tímto způsobem neuspěla.
S napětím jsem očekávala konec: byla jsem však trochu zklamaná, přišel mi příliš ukvapený a jaksi... nedomyšlený. Hodnotím vysokým počtem bodů právě za způsob zpracování náročné látky. Líbí se mi myšlenka "uvíznutí v čase" a motiv přízraků. Rozhodně si nemyslím, že jde o nějaký "lepší dívčí románek": je jen na čtenáři, co si z textu vybere. A těším se na autorčinu další tvorbu :-)