Pro statek otcův a jiné povídky z hor

18.04.2021

Ačkoliv mám pro Jiráska slabost a nerad vidím, když mu někdo ubližuje, tak je jasné, že autor, který za sebou nechal tak rozměrné dílo, nemůže mít všechny své kusy skvostné. Po vynikajícím Temnu, Skalách a Skalácích, skvělých F. L. Věkovi, U nás, Filozofské historii atp. jsem sáhl k jeho povídkám z hor, které vycházely roztroušeně po různých časopisech. Srovnat s předchozími vyjmenovanými díly to samozřejmě nelze. Už jen ta délka je nepatrňoučká, takže Jirásek nestačí rozvinout pořádně žádný motiv. Vypadá to jako takové náčrtky větších věcí, nebo sesbírané střípky z jeho paměti, z jeho studia života v horách - figurují tu svérázné postavy a postavičky (Divous, Ančár), defilují tu různě konfliktní vztahy - zejména mezi bratry (Záliš) nebo mezi chudými a bohatšími statkáři (titulní povídka), všichni řeší samozřejmě lásku, ale také vztah k nadpřirozeným bytostem, tajemství hor. Takže dohromady to vypadá jako takový náčrtník možných linií románů, které Jirásek umí tak skvěle skloubit a "uplést" dohromady. Teprve na těchto drobničkách jsem si uvědomil, jak je Jirásek skvělý epik, když má možnost šíře. Koncentrované miniatury mu moc nejdou.