Přítel z domova

25.11.2020

Jak může tak mladý člověk napsat příběh, velmi dobrý příběh, o lidech, kteří už doputovali na sklonek svého života? Ano, pracovala (pracuje?) jako dobrovolnice v domově pro seniory, kde určitě získala nějaké zkušenosti, vyslechla příběhy. Přesto klobouk dolů.

Kniha obsahuje mnoho mouder, ale nemoralizuje a celou škálu citů, ale není sentimentální. Navíc Doskočilové práce s českým jazykem je také velmi dobrá. Vždyť „jejími ústy“ promlouvá desetiletý chlapec, zamilovaný mladík, zralý muž i stařec. Optimista i škarohlíd. Člověk, který „ústav“ vnímá jako nedobrovolné vězení, kam ho odložila rodina, ale i ten, pro koho je to skutečný domov a jako „poslední štaci“ si ho zvolil dobrovolně.

Příběh má tajemnou zápletku, gradující děj a čte se lehce, i když popisuje těžké životní situace. A na otázky, zda je správné ve jménu dobra páchat zlo, či kdy – a zda vůbec – odpustit, si každý musí odpovědět sám.

Byť jsou hlavními hrdiny senioři, přála bych si, aby kniha našla své čtenáře napříč generacemi.

15.09.2020

Přítel z domova se dostal na mou vysokou hromádku nepřečtených knih shodou šťastných okolností. Prvotina a ještě k tomu příběh z domova seniorů? Obojí předurčovalo k pomalému klesání ke dnu, ale nakonec jsem po ní sáhl jako první, zvědavý, proč mladá autorka objevila svou chuť psát a vydávat knížky právě na takovém tématu. První stránky jsem nečetl zrovna s potěšením – setkání s jedním nerudným a druhým infantilně radostným starcem bych se raději vyhnul i naživo. Jenže tento úvod má svou logiku. S událostmi, vzpomínkami a nalezenými stopami minulosti se rozvíjí dávný příběh, knížka je stále čtivější a snad ještě důležitější je transformace hrdiny v současnosti. Vlastně jsem se v půli zarazil: toto má být prvotina? Kniha je tak směle, sebevědomě a bez zaváhání napsána, jako by to bylo několikáté dílo v pořadí. Obdivuji, že se Veronika Doskočilová vyhnula snad většině nástrah literárního debutu. Nepředvádí se, nerozplétá zbytečnosti, píše jednoduchým stylem, nic tam nevadí, je to poutavé, čtivé, příběh je promyšlený, má spád i trochu tajemství nedořečeného a především je to milé čtení, plné naděje, navzdory stáří protagonistů i tragických osudů. Jak říkají filmoví kritici: vše drží pohromadě. Knížka má svůj rytmus a drží si pozornost čtenáře až do konce. Nic nepřebývá, i přes snahu o optimistický pohled na život se dovedně vyhýbá kýči. Naopak, našel jsem v ní osvěžující dávku životní moudrosti, která neurazila ani mě, věčného škarohlída.

„Největší chybou, kterou na sobě pácháme, je, že neustále odkládáme žití.“

4* se dají vyložit i jako potenciál pro další růst ;-)

30.08.2020

Skvělé, jsem nadšená. Nádherný příběh plný myšlenek a úvah,které nejsou ani plytké, ani nabubřelé. Moc hezky vystihnuto přátelství i pochyby člověka. Povedené a vyzrálé, kvalitní prvotina.

15.08.2020

WOW! Jedním slovem WOW! Dlouho jsem nečetla knížku (jestli vlastně vůbec kdy), která by mě tak dostala. Krásný čtivý příběh, hluboké myšlenky, grandiózní závěr. Knížku jsem přečetla jedním dechem (tedy třemi, pravda...). Myslím, že knížka má potenciál oslovit de facto každého čtenáře, každého se může a asi dotkne jiným způsobem, každý si z ní může vzít, co aktuálně potřebuje a hledá. Mě knížka potkala v období velkých změn v osobním i pracovním životě a byla učiněným balzámem na duši. Ráda se k ní zase vrátím.

23.07.2020

Stručně a výstižně - čte se to samo. Příběh má spád i momenty k zamyšlení, hrdinové jsou sympatičtí (dokonce i ti nesympatičtí), a podle ohlasů v mém okolí, kam jsem knihu půjčila, líbí se napříč generacemi a povoláními (moje maminka - babička, kamarádky - matky na rodičovské, manžel, kamarádi - racionální manažeři:-)
Kniha je o různém pohledu na svět, když naše sklenice může být buď poloprázdná nebo poloplná. Odlišný přístup mohou mít staří i mladí. Spíše než o starých lidech je kniha o tom, kam který z těchto dvou přístupů může vést. Zde sice vedly obě cesty do domova seniorů, ale jejich nositelé prožívali a prožívají životy natolik jinak, že nám to dává jasnou informaci - život není takový nebo makový, to jen my rozhodujeme, jaký je, tím, jak sami sebe a své okolí vnímáme.
Kniha zahřeje na duši, pobaví, podnítí v člověku zajímavé myšlenky. Všem doporučuji!

09.07.2020

Na první pohled možná nenápadná knížka rozkrývá příběh, který mi i po několika dnech stále leží v hlavě. Příběh dvou staříků určitě není cílen pouze na starší generaci čtenářů. Přítel z domova skvěle kombinuje téměř detektivní zápletku, která po střípcích odkrývá tajemství života jednoho z hrdinů. Zároveň čtenáře podněcuje zamyslet se nad svým životním příběhem a uvědomit si, jestli ho prožívá tak, aby si jednou mohl říct, že ničeho nelituje.

29.06.2020

(SPOILER) Náhodně koupená kniha od dosud neznámé mladé autorky mě zaujala od první stránky.
Snad proto, že jsem ve stejném věku jako protagonisté, stále dobře naladěný Paul a stále
mrzutý Geoge. Oba se ocitli v domově důchodců a každý z nich snáší ten pobyt jinak.
Paul je spokojený, ke každému přátelský, Georg naopak je stále mrzutý, cítí se svou rodinou odepsán.
Až náhlá Paulova smrt jím otřese a začne uvažovat o Paulově minulém životě, zvláště když
se mu dostanou do ruky jeho zápisky. Přímo zaníceně začíná sledovat Paulův osud, setkává
se s lidmi, ktří ho znali, nebo o něm někdy slyšeli, až se mu podaří, na sklonku svého vlastního života, složit celý Paulův zajímavý a velice plodný život. Je to kniha, která mě skutečně vzala za srdce. Mohu vřele doporučit starším čtenářům.