Příručka pro syna: Ideální portrét šlechtice karolinské doby
Dhuoda
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475950/bmid_prirucka-pro-syna-idealni-portret-s-Z6v-475950.png
4
3
2
Kniha Rady synovi (Liber manualis ad filium), jejíž autorkou je francká šlechtična Dhuoda, vzniká ve druhé fázi karolinské renesance, kdy je aktivní znalost latiny a literární činnost téměř výhradní doménou církevních kruhů. Představuje výjimečný příklad laické literární tvorby 9. století a je zároveň důkazem pozvolného pronikání karolinské latinské vzdělanosti mezi aristokratické vrstvy. Poskytuje cenné informace o životě a smýšlení západofrancké aristokracie, především o jejích etických principech a vnímání vlastní role v raně středověké společnosti. Dílo, které Dhuoda věnovala staršímu synovi, se námětem a morálně-etickým pojetím blíží k ve středověku oblíbenému žánru zrcadla, avšak v určitých aspektech se od jiných známých středověkých zrcadel odlišuje. Neobvyklá je především jeho geneze – Liber manualis vzniká jako bezprostřední reakce na autorčinu bolestnou životní zkušenost matky odloučené od dětí. Není adresována anonymnímu šlechtici, ale vlastnímu synovi a v důsledku toho je, na rozdíl od jiných zrcadel, obohacena o autobiografický prvek a silný citový rozměr. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.... celý text
Literatura světová , Literatura naučná , Osobní rozvoj a styl
Vydáno: 2021 , Argo
Originální název:
Liber manualis ad filium , 843
více info...
Přidat komentář
Franská šlechtična Dhuoda byla na svou dobu (9. století) překvapivě sečtělá paní. A to tehdy uměl číst a psát málokdo, a ženy vůbec! Až si člověk říká, jak to zvládla, když k tomu spravovala panství svého manžela, který sloužil u králova dvora. Ale nejspíš to opravdu napsala: je to celé prodchnuté mateřskou láskou k synovi, o kterém si myslela, že ho už možná nikdy neuvidí a potřebovala mu dát rady do života. Aby byl moudrý, sečtělý, zbožný, odvážný, uctivý k autoritám, věrný atd. atd., zkrátka jak se na šlechtice sluší. Dnešní teenager by podobnými radami pohrdl, ale tohle je středověk, doba jiných ideálů. Přesto jsem tam našel řadu nosných myšlenek, použitelných i dnes.
Štítky knihy
etika mravní výchova karolinská renesance (8.–9. století)
Příručka pro syna: Ideální portrét šlechtice karolinské dobyKniha Příručka pro syna: Ideální portrét šlechtice karolinské doby je v
| Přečtených | 3x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 11x |
| Chystám se číst | 15x |
| Chci si koupit | 4x |
| dalších seznamech | 2x |
Jedná se o pramen z Francké říše první poloviny 9. stol., přeložený českou medievistkou Janou Daňhelovou, v edici Arga Memoria medii aevi. Tento pramen je pro nás velice zajímavý, neboť poskytuje vhled do vztahu milující matky Dhuody (asi 803-844), na svou dobu velmi vzdělané šlechtičny, a syna Viléma, kterého dlouho nespatřila, protože působil ve družině západofranského krále Karla Holého. Kvůli tomu, že nemohla ovlivňovat jeho výchovu, odvážila se sepsat pro svého syna zrcadlo/příručku, inspirovanou slavným dílem sv. Augustina „Enchiridion“ a spisy dalších církevních otců. Nejen, že se tedy jedná o dílo napsané ženou, manželkou septimánského (JV Francie) vévody Bernarda, ale samotná příručka reflektuje reálné dobové uspořádání nastupujícího feudalismu, tj. nevychází jen z křesťanské morálky jako většina zrcadel. Příručka je také koncipována jako věčná památka Vilémovi na milující matku, která se obává blížícího se konce. Obsahuje Dhuodin epitaf a také žalmy, které chce, aby pro ni zpíval.
Samotné dílo je velmi osobní a plné emocí, které z textu vystupují ještě dnes. Dhuoda trpí, protože je odloučena od svého syna Viléma a také jeho mladšího bratra, o kterém nemá žádné bližší informace, dokonce nezná jeho jméno. Mezi oblasti, do nichž se při výchově syna v díle obrací, patří poučení o církvi, obecná poučení o Bohu, jak chovat úctu k nejbližším (a to jak v rodinném, tak dvorském kruhu), jaká mají v křesťanské nauce symboliku různá čísla, jak se má chovat v ženám, chudým atd.
Dílo, dle informací v textu, napsala (zřejmě text pouze diktovala) mezi lety 841-843, během válek mezi syny zesnulého císaře Ludvíka Pobožného Lotharem I., Ludvíkem II. Němcem a zmíněným Karlem II. Holým. Její manžel Bernard v těchto konfliktech lavíroval svou podporou mezi Pipinem II., vnukem Ludvíka Pobožného, který smrtí svého otce r. 838 přišel o akvitánské dědictví, a Karlem II. Holým, dědice západní části říše. Bernard se nejprve stavil na stranu Pipina II., ale po jeho přemožení odpřísáhl věrnost Karlovi a svého jediného syna Viléma mu svěřil k výchově. Přes toto urovnání vztahů však nakonec podpořil další povstání Pipina II., který odmítl rozdělení říše dle Verdunské smlouvy, za což jej nechal Karel Holý roku 844 popravit. Syn Vilém se rozhodl následovat svého otce v podpoře Pipina II. (čímž se paradoxně dostává do rozporu s Dhuodiným výchovným spisem) a také on byl v Barceloně popraven.
Další životní osudy Dhuody neznáme. Je pravděpodobné, že zemřela někdy v polovině čtyřicátých let, krátce po dokončení své příručky, neboť sama se v ní svěřuje o svém špatném zdravotním stavu. Konec pozemského bytí je prý už nadosah. Co se jejího mladšího syna týče, je pravděpodobné, že se jmenoval Bernard, a jeho syn Vilém „Zbožný“ založil benediktinský klášter v Cluny.