Vražedný chlad
Louise Penny
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/208793/bmid_pripady-vrchniho-inspektora-gamache-pHc-208793.jpg
4
608
184
Případy vrchního inspektora Gamache série
< 2. díl >
Ve Three Pines se zase vraždí. A dokonce o Vánocích. Tentokrát se obětí stala zlá, sobecká, panovačná CC de Poitiers, která si v malebné kanadské vísce koupila „prokletý dům“. Zdá se, že její smrti nelituje vůbec nikdo včetně nejbližší rodiny a že důvod zabít ji měl tady snad každý. Navíc pachatel zvolil naprosto originální způsob vraždy – tak rafinovaný, že dokázal pořádně zamotat hlavu nejen místní policii, ale i vrchnímu inspektorovi Armandu Gamachovi z quebecké Sureté. Gamache však má oproti ostatním jednu velkou výhodu – dobře ví, že aby našel vraha, musí ho nejdřív pochopit. „Vražda je hluboce lidská věc, a to se týká jak zavražděného, tak i vraha.“ Druhá kniha detektivní řady z pera kanadské spisovatelky Louise Pennyové vynesla autorce prestižní cenu Agatha Award za nejlepší klasický kriminální román roku – a jejímu hlavnímu hrdinovi přirovnání k legendám: svéráznému Columbovi či jedinečnému Herculu Poirotovi.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2014 , Knižní klubOriginální název:
A Fatal Grace (Dead Cold) , 2007
více info...
Přidat komentář
Hm, první díl se mi líbil možná o trošku dřív, i když to ke konci začalo být zajímavé ohledně případ Arnot, Lemiouxe a té Nichol (btw Ari Nichol z Československa? Typické české jméno:P a strýček Saul, taky typické… to mi vadilo a my češi zrovna nemáme moc příbuzných v Litvě a v Maďarsku… hmm, co si o nás ty Kanaďané myslí…). Bylo to nějaké krátké a ty tři starší paní mě moc nezajímaly… takže tak, čte se to hezky, Gamache i ten jeho pobočník jsou fajn, na Claru jsem si taky zvykla a na ostatní, ale každopádně až se objeví nová postava, bude to vrah:P).
Knihu jsem si vybrala kvůli krásné obálce a tomu,že se děj odehrává v zimě.
Jak vidět ,to opravdu nestačí. Neříkám,že je kniha úplně nečitelná ,to bych se ani nesnažila prokousat ,ale nebylo to ani nic v čem bych chtěla pokračovat.
Proto jen 3*
Nenávist vmraženà hluboko do srdcí. Tajemství zmrzlá na kost. Idylický vánoční čas....a blizzard, jehož síla některá tajemství odhalí a některá přikryje hlubokou vrstvou nového sněhu.
Tak tohle byla ta pravá kniha po několika krvavých thrillerech. Pomalá, jednoduchá, sympatický hrdina, trochu překombinovaný způsob vraždy. Ještě víc než příběh se mi líbilo prostředí, ve kterém se odehrává. Kouzelná, malebná vesnička, která ani není na mapě, s jejími pitoreskními obyvateli, kteří jsou vykresleni trochu černobíle, ale vůbec mi to nevadilo. A co teprve to jídlo! Hned bych se tam, navzdory té zimě, vypravila.
Louise Penny dokáže zaujmout od první věty. A asi ty úvodní kapitoly mám nejraději - navození atmosféry, myšlenky postav... Hodně jsem váhala, jestli si tuto zimní knihu nenechat na chladnější období, ale četla se dobře, příjemně ochladila a třeba si ji kvůli mrazu, sněhovým bouřím třeskuté kanadské zimě znovu přečtu v prosinci, až budu v rozbláceném období fňukat po sněhu.
“Three Pines halila bílá. V posledních několika týdnech napadlo asi třicet centimetrů sněhu a každý ze starých domků kolem návsi teď měl vlastní čistě bílou čepici.” A já rozečetla i dočítala na dovolené u ranní kávy na terase zalité sluncem. Přesto se mi povedlo naladit na vánoční atmosféru a neskutečně jsem si to užila i se všemi těmi croissainty a domácími marmeládičkami. Líbí se mi styl psaní Pennyové se všemi těmi odbočkami, citáty, atmosférou a moudrý inspektorem Gamachem. Jen zápletka mi přišla zbytečné překombinovaná.
I ve druhém díle je inspektor Gamache hlavní postavou v příběhu, který je opět zasazen do prostředí malebné vesničky Three Pines a jeho milých obyvatel. Zajímavý příběh, krásně vykreslené postavy i prostředí, příjemná i když zimně studená atmosféra, lidé si vzájemně pomáhají a mají se rádi. Tak proč vražda? Nu je to jasné.....je třeba hledat v minulosti. Jak jinak.
Další díl si určitě nenechám ujít.
Ten maličký miloučký slaďoučký svět Three Pines je tak idylický, že to začne časem člověku jít na nervy. Že tam není žádná akce a že to není vysloveně kriminálka, by nevadilo, ale myslím, že jenom s líčením láskyplnosti a vzájemnosti sousedů, jejich vzájemné bezmezné tolerance k vlastním nepříjemným vlastnostem, popisy jídla a posedávání kolem krbu tu se šálkem kávy, tu s citronovým koláčem se prostě vystačit nedá. Komisař Gamache s paní z toho vycházejí svým vzhledem a chováním jako osmdesátníci. Zcela tam chybí humor, aspoň nějaká jiskra, i když se o něj autorka zjevně snaží prostřednictvím obligátních navrčených babek a nezbytné dvojice gayů, která provozuje rovněž nezbytné bistro se starožitnictvím. Klišé - kolikrát už jsem narazila na tyto motivy! Chápu ovšem, že těžko tvořit, když všecko na světě už bylo nejméně jednou napsáno... Forma vítězí nad obsahem. Stěží jsem dočetla. Ale také chápu, proč má série tak vysoké hodnocení, je určena pro široký okruh čtenářů, kteří hledají především laskavost, odpoutání se od reality a odreagování. Proto ji nepokládám za špatnou, je to prostě průměrná konzumní literatura. Odkazuji zájemce na komentář od pollyanna, který vystihuje také můj názor.
(SPOILER) Ve kterém dílu jste se stali na Three Pines závislí? Já asi teď. Jak si s těmi postavami autorka hraje. U jedné osoby jsem pevně doufala (a vy beztak taky), že zmizí a už se tam neobjeví, ale obávám se, že mám smůlu.. 'Pohřběte své mrtvé'... Kéž by se tam prodával nějaký domeček. Jak bych si dala café au lait u Gabriho s Olivierem.. jdu pro třetí díl :-)
Druhý díl mám za sebou a navrch těch 133 komentářů, za které děkuju. Oslovily mě především ty od uživatelů Ulala (laskavá jako klíčové slovo), Beovulfak (zamindrákovaná šedivá myš), moudivlacek, kapp66, marlowe a z duše mi promlouvá kratičký komentář martiline: ani mě tolik nezajímá, kdo to má na svědomí, ale co se děje s obyvateli téhle krásné vesnice i s vyšetřovateli.
Takže mě velice potěšilo alespoň letmé objasnění často zmiňovaného a pro kariéru Gamache zřejmě zásadního Arnotova případu. Agentka Nicholová je stále víc nesympatická a sympatický agent Lemieux se snad ještě vybarví.
Zmiňované francouzské vsuvky mi kupodivu vůbec nevadí; ani já sice tento jazyk neovládám, ale mám pocit, že tak nějak tuším, co tím chtěl básník říct. Mnohem větší problém jsem měla s vyjadřovacím stylem Billyho Williamse - jeho "To židem!" nebo "Oh, vílu smetám" mě velice mátlo, ale vyluštění přesmyčky (pravda, až s notným odstupem) mě nadchlo.
A úplně nejvíc mě na téhle detektivce, respektive na autorčině stylu, baví ty nedetektivní odbočky. V prvé řadě všudypřítomné jídlo - úplně cítím tu vonící snídani, slaninu, croisanty a kávu. Úctyhodná Gamachova konverzace s jeho paní, nenásilná výuka jeho pracovního kolektivu, všudypřítomná slušnost a lidskost, jakoby navzdory zlému činu. Zkrátka pohádková detektivka, jak nám skvěle objasnil marlowe, který je v daném oboru zajisté osobou nadmíru povolanou.
"Vzal ji do náruče a políbil ji. Přes kabát cítil její měkké tělo. Od jejich prvního setkání oba trochu nakynuli a do svého svatebního oděvu by se žádný z nich teď rozhodně nevešel. Ale vyrostli i v jiných směrech a Gamache usoudil, že je to dobrý obchod. Jestli život znamenal růst do všech směrů, jemu to nevadilo."
Já jsem moc spokojená. Klasická detektivka. Atraktivní prostředí (řadím se k těm, co by tam chtěli vyrazit a dát si snídani v bistru), atmosféra popsaná tak, že jsem tu zimu úplně cítila. Těším se na další návštěvu v Three Pines.
Armand Gamache se stává mým oblíbencem. Aktuálně jsem si k němu přiřadila podobu jednoho z českých herců zralé generace - je interesantně prošedivělý, nosí elegantní knírek a je veskrze sympatický (pan Rosák to ale není...).
Druhý díl série se mi velmi zamlouval, i když mě trochu štvaly nekonečné úvahy na konci knihy. Navíc jsem poměrně brzy tušila, kdo asi bude pachatelem. Ale způsob, jakým dokáže Louise Pennyová zprostředkovat prostředí, osoby i děj, je úchvatný. A vůbec nevadí, že příběh sám o sobě občas někde možná trochu drhne a ne vždy je úplně logický a uvěřitelný. Mně se quebecká vesnice Three Pines a její přběhy líbí, i když tam zrovna řádí blizzard a pro samý vítr a sníh není na krok vidět. I tak je to pohoda.
Doporučuji.
Jak jsem si všimla už při čtení prvního dílu, rozjezd byl pro mne pomalejší, jako brodit se v hustém sirupu. Není to nepříjemné, ale nejde to rychle. A pak najednou koukám, že je to pryč a já chvátám ke konci knihy, abych už taky věděla, jak to dopadne. Charaktery postav často až bizarní, ale zapadaly mi tam tak, jak je autorka vytvořila.
Nádherné detektivky od autorky ... přenesu se na jí popisované nádherné místo a užívám si rozplétání tajemství ... ani tak nespěchám na poznání "kdo je vrah" ... protože ta kniha baví naprosto celá ... :-)
Rozjezd byl trochu pomalejší a na rozdíl od prvního dílu se mrtvola objevila až na straně 80. Víc je také zřejmé, že nejde tak úplně o čistou detektivku, autorka dává hodně prostoru různým postavám, jejich emocím a myšlenkám a osobním příběhům. Vedle vraždy se tu rozvíjí i linka s intrikami mezi příslušníky policie. Stále ale platí, že vesnička Three Pines je vykreslená tak, že byste tam chtěli bydlet, a že hodně prostoru je věnováno jídlu, až se sbíhají sliny. Co se od 1. dílu dále nezměnilo (ale ani jsem to nečekala), je fakt, že samotné provedení zločinu je překombinované a ne moc uvěřitelné a že postavy jsou všechny takové až skoro archetypální – strašně moudrý a citlivý inspektor, zamindrákovaná ušlápnutá kráva, sobecká zlá megera, manžel-osel, pitoreskní výstřední stará dáma... a tak bych mohla pokračovat. Prostě je to hodně nerealistické, čistě literární záležitost. Žádná taková idylická vesnička a žádní takoví lidé ve skutečnosti neexistují. Autorka také víc přitlačila na pilu co se týče emocí a patetičnosti. Mimochodem ze stylu psaní je hodně znát, že knihy píše žena, což ale není nic ve zlém. Myslím, že většinu mužů tahle série asi moc neuctí. Ale přes všechny výtky je to ohromně čtivé a opět jsem se čím dál, tím méně mohla od knížky odtrhnout. Další díl možná ještě pořídím, protože autorka chytře nechala otevřené otázky, a já doufám, že v třetím díle by to mohla rozuzlit, ale tím pro mě inspektor asi skončí.
Krásný příběh, velmi duchovní. Nepostrádá vtip ani všechny aspekty výborné detektivky. A ty nádherné kanadské reálie...
Knihu bych stručně charakterizovala takto: poklidné městečko, spokojená manželství a laskavý detektiv.
Jsem člověk, který nemá rád zdlouhavé úvody, potřebuji akci hned od první stránky, tady se ale vražda stane až v deváté kapitole. Dostala jsem tak dostatek času na to se seznámit s obětí, vyšetřovatelem i Three Pines a neskutečně mě to bavilo. Řezala jsem se smíchy nad autorčiným sarkastickým humorem a přála jsem si, aby tu hroznou ženskou už konečně někdo odpravil (že zemře víme hned od první věty knihy).
Jde o povídací detektivku, žádné supermoderní laboratoře. Vlastně mi Gamache i se svým "madame" dost připomínal Poirota. Silácký Beauvoir mě také neskutečně bavil. Celkově autorčina práce s postavami byla nadstandartní. U mnoha nám dala nahlédnout za oponu a skrze krátké historky nebo myšlenkový pochod nám velmi dobře představila jejich charakter.
Jediné co bych vytkla (i když to asi pramení z mé hlouposti), jsou některé pasáže ve francoužštině. Pravděpodobně jde o fráze, které by měl asi každý znát, ale já francouzky neumím ani ťuk a byla jsem z toho občas zmatená.
Štítky knihy
vraždy Vánoce detektivní a krimi romány Kanada krimi psychický teror zfilmováno – TV seriál sněhová bouře
Autorovy další knížky
| 2014 |  Zátiší |
| 2014 | Vražedný chlad |
| 2015 | Nejkrutější měsíc |
| 2017 | Hladový duch |
| 2017 | Pohřběte své mrtvé |
Kniha Vražedný chlad je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 806x |
| Čtenářské výzvě | 55x |
| Doporučených | 38x |
| Knihotéce | 376x |
| Chystám se číst | 239x |
| Chci si koupit | 47x |
| dalších seznamech | 10x |
Lepší než Zátiší, protože jsem už v Three Pines měla známé. :) Inspektor Gamache dostal pod stromeček originálně provedenou vraždu a já překvapení, že jsem vraha uhodla. Ale radost jsme neměli ani jeden.