Šílenství davů
Louise Penny
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542897/bmid_silenstvi-davu.jpg
5
65
65
Případy vrchního inspektora Gamache série
< 17. díl
Vrchní inspektor Gamache je požádán, aby zajistil bezpečnost na přednášce hostující profesorky. Ačkoli váhá, proč by tímto měl být pověřen šéf oddělení vražd, zní to docela jednoduše. Ovšem jen do chvíle, než Gamache objeví odpudivou agendu profesorky Robinsonové. Požádá tedy vedení univerzity, aby akci zrušila. Ta to odmítne s odvoláním na akademickou svobodu a obviní Gamache z cenzury a intelektuální zbabělosti. Zanedlouho však začnou profesorčiny názory pronikat do rozhovorů. Šíří se a infikují. Pravda a skutečnost a klam jsou tak zmatené, že je téměř nelze od sebe odlišit. Z diskusí se stávají debaty, z debat hádky, z nich v boje. Ovšem Abigail Robinsonová lidem slibuje, že pokud ji budou následovat „Všechno bude v pořádku“. Jenže ne pro všechny. Když je spáchána vražda, připadne Armandu Gamachovi, jeho zástupci Jeanu Guyi Beauvoirovi a jejich týmu úkol vyšetřit zločin i toto mimořádné lidové poblouznění. A šílenství davů.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2024 , KalibrOriginální název:
The Madness of Crowds, 2021
více info...
Přidat komentář
Každý máme v sobě něco o čem nevíme a někdy se každý z nás nechal ovlivnit reklamou, řečníkem, politikem anebo názory na internetu, ale pevně doufám, že já nikdy nezabřednu do takové hloubky, jakou popisuje autorka v tomto příběhu. Je temný a děsivý protože mohl by být pravdivý. I já už dlouho nečtu příběhy inspektora Gamache jako detektivku. Je to o lidské mysli, lidské povaze. Dalo by se říct, že je to studie o citech člověka, skrytých hluboko v nás, ať už dobrých nebo špatných. Dlouho ve mně bude doznívat tento příběh, ale budu se těšit na další, ať už bude jakýkoliv.
Moc jsem se těšila na další díl, na mého oblíbeného inspektora Armanda Gamache, jeho rodinu a na všechny obyvatele vesničky. Tentokrát je Gamache požádán, aby zajistil bezpečnost na univerzitě, kam je pozvána přednášet profesorka Abigail Robinsonová, která jako za jediné správné považuje dát smrtící injekci bez souhlasu!!! všem postiženým, těžce nemocným a starým, aby bylo dost léků pro ostatní. Na všech jejich přednáškách je plno a Gamache i Jean Guyi jsou z její přednášky zhnuseni, ale když je na Abigai vystřeleno, Gamache před ni skočí a srazí k zemi, aby ji chránil. Druhý den je zabita její asistentka a Gamache začíná vyšetřovat. Ale důvod nenávisti sahá daleko do minulosti, Gamache rozplétá a rozplétá nitky, které se znovu zase a zase zaplétají. Ano, je tu také hodně psychologických úvah, ale nepřeskočila jsem ani řádku.
Kniha se mi z hlavy jen tak nedostane. Tady nejde jen o pátrání po vrahovi, jde o to, jak jakákoliv zcestná myšlenka, pakliže je dobře podaná, dokáže zmanipulovat a zfanatizovat dav. A jak píše čtenářka babicka amalka:
" .....je rovněž děsivé, jak je to téma aktuální a hrozba reálná;"
Dlouho budu mít příběh v hlavě,.
Opět jsem sáhla po dalším díle s vrchním inspektorem Armandem Gamachem,vydáme se do malé vesničky Three Pives,kde Gamachovi bydleli.
I tu postihla covidová pandemie a právě, bylo oficiálně prohlášeno,že je nákaza zažehnána.Místní obyvatelé se shromáždili na návsi, aby zde četli jména mrtvých,kteří pandemii podlehli.
Do tohoto poklidu se vmísí ambiciózní profesorka Abigail Robinsonová,se svou přednáškou a svými scestnými názory,aby mezi občany zasela semena hněvu a strachu.
Děj mi tentokrát připadal méně zajímavý a nepřehledný.
Autorka se v knize věnovala hlavně vzájemným vztahům postav -než vyšetřování.Podle mě byl počet stránek nadbytečný a dlouhý závěr vyšetřování mi také nenadchl.
Ještě mám nepřečtených několik předešlých dílů,ale teď se k nim vracet nebudu.
Tento díl mi vyloženě nesedl.
Už před několika díly jsem přestala číst tyto knihy Louise Penny jako detektivky, považuji je spíš za etudy o životě. Takže ano, souhlasím s ostatními čtenáři, kteří namítají, že zločinná zápletka je zastřená spoustou slov... Úvahy jednotlivých postav a jejich vzájemné vztahy, to je podstata této knihy, nikoli vyšetřování vraždy asistentky jedné pomýlené akademičky. Ovšem bavilo mě to moc, od prvního do posledního písmenka. Já dávám plné hodnocení a doporučuji.
Když jsem četla anotaci k 16. dílu v sérii - Ďáblové jsou tu -, pocítila jsem lehké zklamání. Bude to v Paříži a ne v naší milované kanadské vesničce. Nakonec mě ale kniha velmi zaujala a hodnotím velmi dobře. V tomto díle - Šílenství davů - se sice do naší milované kanadské vesničky vracíme, užijeme si opět folklór místních postaviček i husy.....ale, bohužel. Děj mi tentokrát připadal méně zajímavý, nepřehledný. Dočetla jsem, ale vlastně mě to tentokrát moc nebavilo. Kdyby nebylo charismatického inspektora Gamasche, jeho rodiny a přátel, zasněžené vesničky......ODKLÁDÁM. Ta paní ze Sudánu tam byla proč? Ráda si vzpomenu na ty první díly série, kdy se prostě jen řešili vesnické "domácí zabijačky". Ty byly pro mne ty nejlepší.
Kriminální zápletka románu je velmi zajímavá, ale - jak dokonale popsal níže čef - zahlcená vatou. Knížka mě rozhodně nevtáhla rychle do děje, prvních 40 stran docela nuda a dlouhý závěr ještě horší. A mezi tím děj, jehož spád rovněž narušuje přemíra psychologicko-filozofických úvah. Na pozadí detektivky nám toho autorka jako vždy chce říct hodně, z mého pohledu je tíživých témat v jednom příběhu až příliš. Např. postava Haníji mi do děje připadá naroubovaná dost podivně.
Příběh sám mě ale zaujal. A jako pokaždé u knih paní Penny mě přinutil hledat další informace o tom, co jsem se dozvěděla, toho si cením. Dojala mě postava Jean-Paula, autorka tak určitě vzpomíná na milovaného manžela a pojala to moc krásně.
Můj oblíbený kanadský detektiv chrání pachatelku doktríny za právo odstranit z populace nemocné, staré a postižené. Při tom umírá násilně její asistentka a celoživotní kamarádka a vesnička Three Pines je opět ve hře. Děj plný emocí by se mi mohl i líbit, kdyby nebyl tak přeplněný různými úvahami a mnoha a mnoha variantami debat okolo základního děje v současnosti i minulosti. Zejména závěr je únavný avšak bohužel nikoliv překvapivý. Nadbytečný rozsah počtu stránek ale omlouvám spisovatelčinou nudou během covidové epidemie, tak snad příště bude vše v pohodě - ça va bien aller!
Opäť výborný diel s ťažkou témou... eugenikou. Pani Pennyová to ale zvládla bravúrne, ako sme u nej už napokon zvyknutí. Vždy spustí úvahy v čitateľovi a mimovoľne ho prinúti rozmýšľať, ako by reagoval on, keby...
"Svätá trojica" (trpezlivý a láskavý vrchný inšpektor Gamache spolu s Beauvoirom a Lacosteovou) v Troch boroviciach dumá nad morálnymi dilemami, láskou, nad ľudskými motívmi, dávno vykonanými činmi, slabosťou i silou ľudského ducha, rodičovstvom a ťažkými rozhodnutiami..., až napokon odhalí, čo odhaliť treba, v citlivom príbehu, ktorý je viac psychosociálnou sondou než prvoplánovou detektívkou. Tento diel je navyše obohatený o nové zaujímavé postavy, pričom stretneme aj starých známych, samozrejme.
Miluji vesničku Three Pines, všechny její obyvatele a moc ráda se tam vracím. Tento díl byl pro mne ale trošku slabší, tak nějak se vlekl, nebýt místních postaviček, které děj oživují, bylo by to až nudné čtení, hodně psychologických úvah (mám je ráda a k autorce patří, ale tady jich bylo prostě moc a opakovaly se) na úkor napětí a posouvání děje. Kniha však za přečtení určitě stojí, donutila mne opět dohledávat různé informace, to mám ráda, když kniha kromě příběhu přináší i pro mne nové vědomosti.
Nevymyslím nic nového...
Knihy Louise Penny jsou pro mě jako návrat domů, mezi přátele. I nadále jsou pohlazením po duši, setkáním s moudrostí, trpělivostí, tolerancí, pochopením, láskou...
Jasně, trochu připomínek by se třeba i našlo, mně se ale nechce je hledat :-)
Tak a je to. Poslední kniha tohoto roku.
Miluji vesničku Three Pines a její obyvatele. Příběhy inspektora Gamache, jeho podřízených i jeho blízkých bych mohla číst stále. Jsou pohlazením po duši, i když jejich témata jsou velmi vážná. A téma této knihy je velice závažné a znepokojující. Tento příběh má velké poselství, ale jako vždy se všechny uzly podařilo rozmotat.
No a co dál? Snad jenom, že jsem v POHODĚ!!!
(31. 12. 24 - 30 105 - 76)
Jako vždy, inspirativní, neotřelé, nutící k zamyšlení.
Pro mě obzvláště těžké čtení. Pečujeme o dceru s hlubokou mentální retardací. Vlastní zkušenost a prožitky dodaly knize další rozměr. Jenom moje poznámka: předpokládat, že sourozenec postiženého dítěte převezme štafetu v péči o něj, je nesprávný postoj. Může k tomu dospět sám, ale musí mít možnost svobodné volby.
I já jsem po dočtení zůstala v zamyšlení ....
A přemýšlím nad poselstvím této knihy .... o manipulaci s davy a odvahou jedince postavit se proti zlu ....
Kniha má spoustu odkazů - tak, jak to mám ráda, na bajku La Fontaina o zvířátkách zasažených morem, na vybrané m,yšlenky ze světové literatury,
na oblast eugeniky .... a na morální zásady v člověku ....
Velmi ráda čtu díla této autorky a vracím se do té malé zde zasněžené vesničky - a sleduji dění a pospolitost svérázných obyvatel ....
Další ze sympatických a empatických postav vyšetřovatele - to je inspektor Gamache ....
.... Když vidíte kolem sebe tolik smrti, začnete si vážit života ....
.... Když vidíte tolik krutosti, začnete si cenit laskavosti ...
A když v závěru zaznívá myšlenka Boba Dylana " Ještě není tma, ale už se stmívá " - to cítím jako varování ....
A raději se připojím ke sdělení " všechno bude dobré " - a doporučím.
Ááá, konečně moje milovaná vesnička s oblíbenými postavami . Opět skvělý a čtivý díl. Gamache bych mohla číst pořád a pořád .
právě jsem dočetla a myslím, že se z knihy budu ještě dlouho vzpamatovávat;
o vlastní detektivní pátrání v podstatě vůbec nejde; ale téma je tak drsné a tak aktuální: je děsivé, jak snadno lze zmanipulovat a zfanatizovat dav - ostatně vidíme to dnes a denně kolem sebe;
a je děsivé, jak zrovna tahle zdánlivě jasná myšlenka je tak strašně nebezpečná, protože stírá hranici mezi "mohu" a "musí se" a v první chvíli dobrovolná volba se převrací v nátlak či rovnou konání bez souhlasu;
a je děsivé, jak snadno dnes mnozí zaštiťují svůj nátlak údajným "právem" oněch, jichž se volba týká přímo;
a je rovněž děsivé, jak je to téma aktuální a hrozba reálná;
Čím dál méně se dají případy ze Three Pines, toho quebeckého Midsommeru, číst jako detektivky. Protože Louise Penny vás donutí zpomalit skoro k zastavení a přemýšlet. Jak je možné, že se některé teorie lavinovitě šíří, třebaže jde o evidentní blud? Jak se stane, že věříme někomu, kdo je lump a každým svým slovem, gestem to dokazuje a ještě se tím chlubí? Opravdu chceme mít moc nad životem a smrtí? Ze zákona? Jak moc nás ovlivňuje osobní prožitek rodičovství? A co s námi vlastně udělala pandemie, ta v našich generacích první skutečně sdílená globální zkušenost? Zahojí se zranění, která si z ní neseme, vůbec někdy? - Ta pomalost se trochu podepisuje na závěru detektivní části. Gamache není Poirot - ten ví a oznamuje, Armand se prodírá k pravdě a váhá do posledního prozření. Tentokrát na mne toho myšlenkového "škatulat hejbání" bylo trochu moc. Ale co už - do Three Pines se příští podzim/ zimu opět s rozkoší vrátím. Všechno bude dobré...
Autorovy další knížky
| 2014 |  Zátiší |
| 2014 | Vražedný chlad |
| 2015 | Nejkrutější měsíc |
| 2017 | Hladový duch |
| 2017 | Pohřběte své mrtvé |
Začala jsem číst, a jako vždy skvělý příběh.