Záhrada smrti

14.11.2023

Další setkání s Kurtem Wallanderem, první část knihy tj. další detektivní příběh opět sqělý. Zbytek knížky je celkem nezajímavé shrnutí celé série samotným autorem. Nic nového tam, bohužel, není. Snad jen to, že autor s Wallanderem skončil dobrovolně, myslel jsem si, že důvodem byl autorův odchod.

24.07.2023

(SPOILER) Wallanderova kariéra se pomalu blíží ke konci, a tak se komisař začíná poohlížet po nějaké "chaloupce na důchod". Při obhlídce jedné nadějné nemovitosti Wallander na pozemku objeví lidskou ruku, čímž se rozjede obvyklé vyšetřovací kolečko. Po překopání zahrady k ruce přibydou ještě dva kosterní nálezy - několik dekád stará kostra muže a stejně stará kostra ženy, obě se známkami násilné smrti.
Vyšetřovatelům se začínají kupit otázky, na které prozatím neznají odpovědi. Především kdo byli tito lidé? Kdo byl jejich vrahem? Je možné, aby byl pachatel stále naživu a pokud připustíme, že stále žije, dokážou ho vyšetřovatelé vypátrat a popřípadě obvinit? Pátrání je zajímavé a překvapivě krátké. Wallander odjíždí do domova seniorů, kde se mu podaří případ uzavřít. Řešení je na Mankellovy poměry velmi přímočaré a triviální, ale po bitvě je každý generálem. Wallander také jenom díky obrovské náhodě přežije setkání s agilním staříkem, který se ke zločinům dozná, své motivy logicky vysvětlí a nakonec Wallandera zastřelí. Tedy takový byl jeho záměr, než archaická pistole tento brilantní plán poněkud zhatila.
Celá novela je skvěle napsaná a její největší slabinou je její délka - je prostě na knihu příliš krátká.
Právě kvůli délce novely Ruka autor připojil druhou část knihy s názvem Wallanderův svět. Na rozdíl od produkce divadla Járy Cimrmana, kde vědecké semináře často svou kvalitou, vtipem a neotřelou interpretací překonávají vlastní hru, toto bohužel nemohu tvrdit o Wallanderově světě. Autor zde pouze metodicky publikuje suché medailonky nejdůležitějších postav Walanderova univerza (jméno, příjmení, povolání, vztah k protagonistovi, rodinné poměry, občas lékařská diagnóza, nebo nějaká zajímavost, či charakteristický rys ). Pozorný čtenář tyto informace zná z Mankellových knih a pokud pozorný není, tak mu je autor v daném díle nevtíravě předloží. Troufám si tvrdit, že takto podané informace málokoho zaujmou, pokud tedy nehodláte sestavovat kvíz s otázkami typu např. kolikrát se Wallanderova bývalá manželka Mona po jejich rozchodu vdala, nebo jak se jmenoval a na jakou nemoc zemřel Wallanderův mentor?
Druhou část knihy nebudu hodnotit, neboť by, dle mého názoru, publikaci potopila. Novela Ruka je podařená, ale krátká celkově 70%.

21.03.2020

Začal jsem od konce. Nápad dobrý, výsledek dobrý není. Doporučení ostatním: nedělejte stejnou pitomost, zde jsem byl já pionýrem slepé uličky. Přecházím k jinému románu, dle dostupnosti k dílu 4. Wallander jako postava mě zaujala, snad to tak bude i nadále.

17.09.2019

Tak krátká novela Ruka byla opravdu suprová. Četla se sama. Mankell byl fakt top spisovatel. Wallander se stal legendou... A Wallanderův svět bylo zajímavé čtení. Doporučuji přečíst všem fanouškům tohoto vynikajícího švédského detektiva...

23.07.2019

Je to takové moje rozloučení jak s panem Mankellem tak s Wallanderem. Škoda, že už nebudou žádné další příběhy, opravdu jeden z nejlepších spisovatelů severské krimi. Kurt jako osoba se mnou žil v příbězích, přišlo mi to jako kdyby byl reálná osoba. Opravdu velice dobrá série. Povídka Ruka, jako obvykle, skvělá :-) poté přiblížení Wallanderova světa a jeho nejbližších přátel, jeho případů je skvělý, zavzpomínala jsem si :-)
Celou sérii mám v knihovně, ráda se k dílům vracím. Televizní seriály (myslím, že byly tři verze) nedosahují kvality knih, ale byly výborně natočené a herci velice dobří.

13.10.2018

Ruka dobrý. Wallanderův svět??? Asi jsem to nepochopila a ani nezačala číst.

11.10.2018

Ke knížce jsem se dostal velmi brzy, což bylo do značné míry na škodu (čteno jako 3.kniha v sérii s Kurtem Wallenderem). Při výběru této knihy jsem si totiž nepřečetl, že jde spíše o soupis postav, dílů a rekapituluje se zde celý vývoj detektiva z Ystadu. Proto dávám pouze 3 hvězdičky.

15.06.2018

Taková milá jednohubka. Úplně vidím, že by to mohl být plnohodnotný příběh, kdyby autor chtěl. Vzhledem k tomu, že jsem o Wallanderovi předtím přečetla už všechno, co vyšlo, beru to jako takové symbolické rozloučení s ním. A fakt jsem ho měla/mám ráda.
Ze druhé části Wallanderův svět jsem četla jen úvodní část, o tom, proč a jak se zrodil, výtahy z knih ne. Myslím si totiž, že se k nim ještě někdy vrátím.

29.05.2018

Ruka se mi líbila, nevybočuje z řady příběhů komisaře Wallandera. Zajímavý je Wallanderův svět - velmi podrobný a chronologický popis všech komisařových příběhů, všech jeho hrdinů, přátel, lokalit - poslouží k podrobné orientaci v příbězích tohoto oblíbeného policisty.

24.01.2018

Záhrada smrti je krátka detektívna poviedka, kde nečakajte siahodlhé pátranie, ale prenesie vás na krátko do Wallanderovho života. Ide o útle dielo, ktoré má ale hlavu i pätu. Mankellove romány sú mi sympatické, a Záhradu smrti by ste preto mali mať prečítanú.

12.10.2017

Skvěle napsaná detektivka. Mankell byl doopravdy mistr. Žádné potoky krve, ale chytře a čtivě se doberete k závěru. Tady poznáte, že když je knížka dobrá, vadí Vám, že je krátká, jako tato.

01.10.2017

Rozloučení s H. Mankellem. Z jeho knih jsem se dozvěděla hodně z míst, která nikdy nenavštívím. A "Ruka" - to byl jeho styl. Budu se k jeho tvorbě vracet.

19.05.2017

Patřím mezi skalní fanoušky komisaře Wallandera a nerada se s ním budu loučit. Velice pěkná a krátká novela - a vše ostatní napsal už čtenář Sagasir, připadá mi zbytečné vše opakovat. Děkuji panu Mankelovi za jeho knihy a je opravdu škoda, že už nic nenapíše.

01.05.2017

Povinnost pro každého fanouška komisaře Wallandera.

01.03.2017

Moje poslední kniha mého oblíbeného autora, bohužel jich už víc nenapíše.

11.02.2017

Pieta - děkuji autorovy za hlavní postavu a vzpomínky.

10.02.2017

Slza skoro ukápla při loučení s Wallanderem Hodně dobrá kniha plná informací .Dám si pauzu a začnu znova.

31.12.2016

No, vraj napínavý dej do samého konca? Čo som čítal inú knihu? Od pána Mankella som prečítal doteraz všetko, k čomu som sa dostal a toto bol posledný kúsok. Sklamanie, čo viac napísať? Pôsobilo to na mňa, akoby to napísal nasilu, narýchlo, len tak halabala, nech už to má z krku, bolo to povrchné a ako keby to ani nenapísal on, veľký Mankell, hm... a potom ešte ten detail, ako hlavný hrdina opäť raz unikol pred istou smrťou...toto bolo pre mňa dosť ťažko uveriteľné, nemecká pištoľ, i keď poriadne stará a neudržovaná, by takto neexplodovala, jedine, že by mala upchatú hlaveň, ale aj keby to tak bolo, pochybujem, že by to strelca zabilo, hm...to už je však len môj hnidopíšsky sklamaný dovetok, aby som to úplne zaklincoval...kto má rád Mankella, toto ani nečítajte, nemá to valný zmysel...česť práci (a robote pokoj)

05.12.2016

Detektivní ikona a její svět

Tuhle knihu si prostě musí přečíst každý milovník této nyní už detektivní ikony, bez toho by to prostě nešlo. Tohle je prostě velice povedená sonda do komisařova světa a nebude se vám z ní chtít zrovna moc odcházet. Jen pro upřesnění píšu, že jsem tuto knihu četl před Neklidným mužem. Dějově totiž probíhá před ním a Neklidný muž je i označen jako poslední případ komisaře. V této samotné knize pak není z Neklidného muže skoro nic představeno, takže spoilery nehrozí.

Nejprve ke krimi novele. Jednoduše starý a dobrý Mankell s Wallanderem. On to snad ani nijak neumí. Odmyslíme si to obrovské klišé, že zrovna v zahradě u statku, který možná komisař koupí objeví ruku a následně celou kostru a celá novela je rázem bez chybičky. Je přehledná, jasně někde začíná, pokračuje a má jasný a uzavřený konec. Rozsahem kolem sto stran ji máte hned přečtenou, takže to je spíš taková literární jednohubka. Zápletka jinak uspokojivá až na to klišé, ale to autorovi ihned odpustíme. Čte se jednoduše a v ničem neodvádí od hlavního děje. Neočekávejte nějaké kdovíjaké krváky, přemíru napětí a akce, ale nudit vás rozhodně také nebude. Prostě opět povedený příběh s oblíbeným komisařem. On to snad ani autor jinak neumí, ale to už jsem psal. Jen možná trošku chybělo nějaké to větší cestování, kterým je Mankell ve svých příbězích tolik pověstný. Postavy se zde jinak chovají více než klasicky aneb žádná odchylka od normálu a komisař je jednoduše už starý a oblíbený pardál. Jazykově se novela také nijak neliší a nabídne nám jazykový styl, na nějž jsme u Mankella zvyklý.

Druhá polovina knihy už je taková encyklopedická, informativní a ocení ji hlavně fanoušci komisaře a jeho světa. Na jeho svět se podíváme veskrze sumárum jeho případů ale i hlavních postav z nich. Nechybí však ani obecnější jmenný rejstřík. Objevíte i rejstřík míst z jeho světa (Do Ystadu kde žije a pracuje, bych se jednou velice rád podíval), pár informací o samotném komisaři, třeba jak přišel vůbec na svět a co má vlastně rád. Prostě exkurze do jeho světa se vším všudy. Na úplný závěr pak nechybí ani kratičká lekce výslovnosti Švédštiny. Je to velice zajímavý jazyk a silně uvažuji o jeho učení.

Nevím jak vy, ale já Wallanderův svět beze zbytku miluju a tato kniha mě v tom opět na 295 stranách jen utvrdila. Jak jsem psal výše, tak tohle je prostě povinnost pro každého jeho oblíbence, kterou hodnotím 100 %. Mankell skrz Wallandera stvořil detektivní ikonu a na tom se už nikdy nic nezmění.