Konstáblova smrt

17.08.2011

[082/11] Zdá se, že Murdoch se pro mne stane jedním z detektivů, kteří se budou dělit o přední příčky na stupnici tohoto žánru. Ne ani tak pro jeho charakterové kvality, ale pro čtivost, velmi dobré kriminální zápletky a jistou specifičnost daného prostředí. Z této série je prostě cítit vznik moderní Kanady se všemi jejími hříchy a neduhy a je vidět, že autorka si je jistá v tom o čem píše. Není to zkrátka jen fádní plácání o něčem, o čem ve skutečnosti spisovatel nemá ani páru.

Na třetím dílu jsem pocítila jakýsi pokles. Ne ani tak v práci samotné autorky, jako v trošku stereotypním prostředí nočních uliček, nevlídného počasí a velmi vysokého počtu prostitutek. Podle seriálu ale věřím, že s každou další knihou se Maureen bude rozvíjet a vymyslí si daleko květnatější pole působnosti a seznámí nás s více (do budoucna) hlavními postavami.

Zápletka byla dobrá. Podle názvu jsem si ji spletla s jiným případem a tak jsem si byla neuvěřitelně jistá, že vraha znám a až teprve po pár stránkách jsem si uvědomila, že je to jiný případ, u kterého si padoucha ale opravdu vůbec nepamatuji. No, další rána novinami po čumáku. To mě naučí fandit si dopředu. Ovšem ale musím říct, že mě autorka i přes svoji snahu nedokázala nikdy tak úplně svést ze stopy.

Je tu vidět i velký rozdíl v pojetí postav na dlouhou štaci mezi těmi literárními a těmi seriálovými. Murdochova sousedka na televizní obrazovce není vůbec sousedka a zatímco její vizuální syn nás ohromuje jakousi dávkou dospělosti a smíření se s tím, že nemá otce, v knize je to do jisté míry pěkně protivné dítě, alespoň podle názoru detektivova, které však má občas i své světlé chvilky. Murdochův velitel je docela protivný člověk a s patoložkou se blíže seznámíme nejspíše až naprší a uschne. Ale i přes to všechno jsem nikdy neměla v úmyslu příliš těžit ze seriálu. Plně jsem se oddala původní verzi na papíře a až na druhou kolej stavím práci filmařů.

Nejzábavnější mi pak připadala scénka u zubaře, kdy probíhalo dilema mezi opiem, rajským plynem a (asi) morfiem. Ten výjev naprosto vysmátého Murdocha po zákroku, kdy nevěděl co mluví, mě neuvěřitelně naladil na notu celého příběhu. Co je velkým plusem, tak spekulace o víře, vyznání a vůbec náboženství, které v detektivově životě hraje značnou roli. Ale i tak je psychologie postav poměrně chudá, což ovšem není nic, přes co by se nedalo tak úplně přenést.