Příliš hlučná samota

od:


KoupitKoupit eknihu

Stárnoucí Haňťa pracuje ve sběrně surovin a miluje svůj lis, na kterém vytváří svérázná umělecká díla lisováním balíků, v nichž se mísí vzácné knihy i krvavé papíry z místních jatek. Chystá se zanedlouho odejít do důchodu a lis, u kterého už dlouhá léta pracuje, hodlá odkoupit. Zatím však prožívá poklidné dny plné obyčejných i neobyčejných setkání s lidmi, sní o krásné cikánce Ilonce a povídá si s myškami, které s ním žijí ve sklepním bytě plném knih. Jeho poklidný život se začne hroutit v okamžiku matčiny smrti a instalací nového supermoderního lisu. Zklamaný muž vidí jediné řešení, jak završit své celoživotní dílo... ...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/10_/1098/prilis-hlucna-samota-1098.jpg 4.3669
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Maťa
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (63)

Přidat komentář
anna0480
22. listopadu

Od Hrabala je to má prvotina a musím říct, že jsem se už po pár stránkách do knihy doslova zamilovala!

sgjoli
11. listopadu

Knihu jsem začala číst kvůli semináři ve škole, ale vůbec toho nelituji. Naopak jsem ráda, že mne škola v tomto případě „přinutila“, protože sama bych po tomto díle nesáhla. A já bych tak přišla o skvěle napsaný příběh člověka, který zachraňuje věci, které jiní považují za odpad, ale přitom jde o hodnotné umělecké kousky. A samotného ho dostihne osud – symbolika tu je neskutečná. Zajímavá je tu myšlenka toho, jak kdo přistupuje k umění. Co jeden má za poklad, druhý bez rozmyslu vyhodí. Kde je ta hranice? Knihu bych určitě doporučila. Je zde řada zajímavých myšlenek, u kterých se vyplatí se pozastavit.

XnnX
02. listopadu

Truhla perel na dně

novecento
21. října

Můj Bůh je slovo. Jsem džbán plný živé a mrtvé vody, stačí se jen naklonit a tečou ze mne samé pěkné myšlenky, jsem proti své vůli vzdělán, a tak ani nevím, které myšlenky jsou moje, ze mne a které jsem vyčetl. Já když čtu, tak vlastně nečtu, já si naberu do zobáčku krásnou větu a cucám jí jako bonbón, jako bych popíjel skleničku likéru tak dlouho, až ta myšlenka se ve mně rozplývá tak jako alkohol. Každý ze čtenářů si hledá a vybere kousek svého Hrabala.

mi-380
25. srpna

„Já už pětatřicet let balím starý papír, a na tu moji práci aby člověk měl nejen univerzitní vzdělání nebo klasické gymnázium, ale i bohoslovecký seminář. A jsa proti své vůli vzdělán, začal jsem teď snít o tom, že progressus ad originem si odpovídá s regressem ad futurum“
„My všichni staří baliči jsme byli proti své vůli vzdělaní, proti své vůli jsme měli doma slušnou knihovnu z knih nalezených ve sběru a každý jsme ty knihy četli v bláhové naději, že jednou si něco přečteme, co nás kvalitativně změní.“
95% (652 hodnotících s průměrem 86%).

sebesta
13. srpna

Kdybych musel spálit svoji knihovničku a nechat si jedinou knížku, byla by to Hrabalova Příliš hlučná samota.

VesmirnaOndatra
11. srpna

Niekde na strane 3 mi začalo byť ľúto, že sa to o 109 strán skončí

david5746
04. srpna

Bez mučení přiznám, že nebýt výzvy, asi bych se k tomuto dílku nikdy nedokopal. Ale, protože jsem v Libni prožil větší část života, tak "něco od Hrabala" porazilo při výběru Malého Bobše, což by bylo dílko prozměnu z mého rodiště. :-)

No nehodnotí se mi lehce. Myšlenky samotáře, který těch 35 let lisuje ten starý papír, jasné, atmosféra jeho příběhů často super. Na druhou stranu se mi to prostě nečetlo jednoduše, nevím proč to, asi se na autora musí člověk víc naladit (možná při čtení víc chlastat), možná od něj časem ještě něco zkusím.

Ale jako bonbónek se mi dostala inspirace, co mohu provozovat v okolí svého bydliště s kamarády:
======
Já jsem ale už na Veliký slalom zapomněl, už jsem si ani nemohl vzpomenout na jedinou branku, a tak ten můj kamarád, jehož jméno jsem taky zapomenul, mi nadšeně líčil, aby mne získal pro ten slalom, že začneme jedním pivem u Hofmanů a pak projedeme brankou na Vlachovce a pak Na růžku, pak pěkně dolů na Ztracenou vartu a pak projedeme brankou u Milerů a pak k Erbu a všude si dáme jen jedno velké pivo, abysme měli dostatek času projet brankou u Jarolímků, a pak jedno pivo u Ládi a hned zahnout ke Karlovi Čtvrtému a pak sešupem dolů do automatu Svět a pak už zpomaleným tempem projet brankou u Hausmanů a u Pivovaru, pak přes koleje ke Králi Václavovi a pak projet brankou u Pudilů neboli u Kroftů a pak můžeme ještě projet brankou u Doudů a u Merkuru a dojet na cílovou rovinku na Palmovce anebo v automatu u Schollerů a eventuálně, když bude čas, tak celej ten slalom zakončit buďto u Horkých, nebo U města Rokycan…

druzickaster
28. července

Třicet pět let lisuju papír... Jsem učarovaný touto niterní zpovědí Hňáti a jeho sklepa a lisu a červeného a zelenéo tlačítka. Hrabal rozezní ve čtenáří struny o kterých ani nevěděl a nebo už nechtěl vědět. Před očima naskakují obrazy a zvuky a myšlenky a není u toho vždy dobře po těle, ale musí to být ať si připomeneme kdo jsme a kam jdeme. Knihu jsem jistojistě nečetl naposledy a rád se k ní vrátím.

Pár postřehů:
- je vidět, že autor ve "starém papíru" dělal, podrobnosti někdy až šokující.
- brzy dopadnu jako hlavní hrdina s policema nad postelí a na záchodě a všude jen s tím rozdílem, že Hňáťa tahal knihy ze šmelcu a já z antikvariátu :)

Na závěr jedna věta z díla
A zatím co v kloakách a kanálech hlavního města Prahy dva krysí klany se vytěsňují zdánlivě nesmyslnou válkou, ve sklepích pracují svržení andělé, univerzitně vzdělaní muži, kteří prohráli svou bitvu, kterou nikdy nevedli, a přesto pracují dál na přesnějším obraze světa.

zanetkov77
13. června

„...protože já si mohu dovolit ten luxus být opuštěn, i když já opuštěný nikdy nejsem, já jsem pouze sám, abych mohl žít v myšlenkami zalidněné samotě, protože já jsem tak trochu furiant nekonečna a věčnosti a Nekonečno a Věčnost mají asi zálibu v takových lidech, jako jsem já.“

Těžko hledám pro tohle dílo slova, přestože mě tak pohltilo. Anebo právě proto? Příliš hlučná samota je plná mezních „nešťastně šťastných“ pocitů a právě takové jsem prožívala i já během čtení. Hrabal ve mně vyvolal smutek nad lidmi, zvířaty a samozřejmě knihami, a zároveň svým způsobem nadšení pro jeho práci, jako jakési zachraňování všech krásných a kvalitních knih před zkázou, čtení všech těch velkých spisovatelů a filozofů a obohacování sama sebe. Kniha je dynamická nejen díky dlouhým souvětím, která na sebe však jednoduše navazují, ale také dějově, a rozhodně se zařadila mezi mé nejoblíbenější knihy a má úcta k Hrabalovi jako Spisovateli je ještě větší.

Anie94
09. března

Tuto knihu jsem si zvolila jen kvůli čtenářské výzvě a jsem si jistá, že Hrabal nebude můj šálek kávy. Nebyl zde žádný děj, žádná hlubší myšlenka. Vadily mi i dlouhé věty přes půl stránky, připomínalo mi to slovní průjem.

Alethea_k
04. března

Stejně jako Murakami ve mně pouze Hrabal dokáže vyvolat stavy deziluze. Ztrácím veškerou víru v lidstvo a nejvíce víru v sebe sama. Zároveň mne paradoxně dokáže vybudit k touze něco se sebou dělat, abych neskončila stejně špatně jako Hrabalovy postavy. V pokryvu šedi, obyčejnosti, beznaděje a samoty. Příliš hlučná samota je za mě doposud nejlepší dílo, které jsem od něj měla čest číst a právě díky této knize se řadí mezi mé nejoblíbenější autory. Knihu si přečtu určitě ještě vícekrát.

gonegirl
02. února

Má prvotina od Hrabala a hned můžu říct, že jsem mu propadla. Píše krásnou češtinou, všímá si všedních každodenních maličkostí a všechny úkony provádí vědomě a se vší láskou a grácií. Nádherně popisuje prostředí Prahy a ryze českou povahu. Vidíme, jak se naše země v průběhu let měnila a formovala...

daniel0663
17.12.2017

Nádherné nádherné. Dvě tuny knih pomalu mlčí na to až v jeden den si pro svůj džbán piva dojít už nebudu moct...

mcleod
01.09.2017

Co k tomu napsat jiného než "krása"? Po několika předchozích náznacích jsem po přečtení Příliš hlučné samoty už zcela beznadějně propadl kouzlu Hrabalových příběhů. I ty nejobyčejnější věci, dokonce i věci jinak odpudivé dokáže přiblížit s takovou lehkou nenásilnou poetikou a přitom nevtíravou hloubkou, že se rozplývám nad každým jeho výborně voleným slovem. Nechávám se unášet proudem děje a myšlenek, který je jen výjimečně přerušen jako život sám pouze na těch nejzásadnějších místech, nasávám tu vůni macešek lynoucí se z tváří všech lidí, které v knihách potkávám a velebím nádheru každodennosti a obyčejnosti, která se projeví vždy v okamžicích narušení plynulého proudu času... tu objevem nové knihy, tu rozhovorem se starým profesorem, tu návštěvou cikánek, tu tvořením galerie z balíků starého papíru, tu osvěžením dobře vychlazeným pivem s výhledem na procházející lidstvo. A u toho držím v rukou Hrabalovu knihu a říkám si, jak je autorovo vidění světa nádherně nakažlivé.

stellapotapecka
09.05.2017

A já jsem brečela jako malé dítě.

susu
08.01.2017

Gejzír myšlenek, ekvilibristika se slovy a Haňťa - vzdělanec proti své vůli :) Geniální dílo!

Jochy3
24.10.2016

Přečteno s přestávkami za jediný večer.
Tato kniha obsahuje přesně to, co dělá Bohumila Hrabala tak silným a velkým spisovatelem. Jeho pohled na svět bez příkras, někdy až smutně tvrdá realita, kterou dokáže přesto popsat s literární grácií a precizností.
Vykreslení pocitů s jeho neskutečným talentem popisu a přirovnání.
Kniha mě naprosto vtáhla, a i přes cinkání pivního skla a hlasité konverzace hostů mé oblíbené hospůdky, ostatně právě na tomto místě je asi nejlepší Hrabalova díla číst, jsem se odtrhl od okolního světa a několikrát jsem musel čtení přerušit ke vstřebání síly autorových slov a zážitků.
Závěr knihy je fascinující. Kniha s opravdu velkým a tučným K, která i přes pochmurný děj patří mezi nejlepší, jaké jsem kdy v životě přečetl. To jistě dokazuje, jakým byl pan Hrabal spisovatelem. Díky za to!

Jednoduchej
18.09.2016

Další autorova perla.

Marbo
21.07.2016

Zásadní kniha mého života, dnes v noci jsem ji přečetl na jeden zátah stejně jako kdysi, když jsem býval ještě student a cítil mnohé, jsa však naprosto neschopen to pojmenovat...díky pane Hrabale.

triatlet
15.06.2016

Z vydání Hlučná samota (r.1994) jsem četl Příliš hlučnou samotu - veršovanou variaci jsem prolistoval, stejně jako druhou variaci.
Hrabal přesvědčí o své sečtělosti (aluze na Hegla, Nietzscheho, Rotterdamského, Schillera, Lao-c´e...), sobě vlastním pábením přibližuje smutnou dobu. Při ničení knížek připomíná Koniáše. Přes všechna úskalí (popis školní exkurze v lisovně působí asi nejnaturalističtěji) si Hrabal zachovává poetiku, která pobaví. Pro mě nejvtipnější je příběh "posrané" Mančinky. "...na jedné lyži, za jejími botami, leží ohromné lejno, tak veliké lejno jako těžítko, jak o tom napsal krásnou báseň Jaroslav Vrchlický..."
Smutný je osud cikánečky. "...spálili ji někde v Majdanku nebo Osvětimi..."
Hrabal dokáže s nadsázkou zachytit smrt nejbližších (mrtvý strýc ležící 14 dnů na zahradě) stejně jako pohled na vlastní hygienu ("Já kdybych se vykoupal, tak z toho hned onemocním, já musím na hygienu oparně a zvolna[ ...] umeju si jednu nohu a někdy i krk, jiný týden si umejvám pak druhou nohu a jednu paži...").

marukm
06.05.2016

Smutný, avšak hluboký příběh obyčejného člověka, který vykonává obyčejnou práci neobyčejně.

hanka24
28.03.2016

Kniha zajímavá, ale asi je potřeba se nad ní zamýšlet trochu jinak, metaforicky možná. Pro tentokrát dávám průměr, ale myslím, že se k ní časem znovu vrátím a pokusím se proniknout více do autorových myšlenek.

morava
28.03.2016

Tato utla knizecka vas rozesmutni, na par strankach mozna rozesmeje, Krasne dilo pana Hrabala.
Urcite stoji za to, si tento kratky pribeh jednoho obycejneho clovicka, ktery uz 35 let pracuje u lisu papiru precist a zamyslet se nad zivotem.

SMITH
06.02.2016

Asi najlepšia Hrabalová kniha . Nádherné filozofické úvahy a myšlienky nad ktorými sa človek musí pozastaviť ...

gersie
05.02.2016

Moc hezká kniha....nejkouzelnější na psaní pana Hrabala mi připadá jeho umění vidět věci obyčejné, nebo podle námi zaběhlého způsobu souzení ošklivé , jako věci kouzelné , obdivuhodné či krásné. Je to vlastně způsob , jak si uvědomovat krásu života , kterou pro její všudypřítomnost už ani nějak nedovedeme vnímat....

maple34
12.11.2015

Podle mě nejlepší Hrabalovo dílo. Text barvitý, typický hrabalovský styl, spousta historek, trefný jazyk, realistické vidění světa v době nerealistické, filosofický rozměr textu zaujme a "nenásilně donutí" k rozvaze o smyslu lidského bytí.

Erudite
16.09.2015

Kniha o knihách. Člověk si zamiluje papír tohoto díla a přemýšlí, že si půjde vylisovat vlastní balík se stranami polepenými stránkami z příliš hlučné samoty. V této knize je shrnut život takový jaký je bez vyhlazování vrásek a zastírání situací-sice nemilých-které k životu jednoduše patří. Žádné šperky a přesto se mi kniha zapsala do srdce svou úžasností a jednoduše tím, že je knihou. Papírem, slovy a myšlenkami života.

RobertRoberts
13.03.2015

Romantickou představu moudrého starce obklopeného knihami z kterých dokáže kdykoliv citovat - tak tu přesně Hanťa nesplňuje. Hovno na lyži Mančinky, zakrvácené papíry z řeznictví, pivní smrad, naturalismus cikánky, touha po zachování osobního přístupu k práci a také samozřejmě Hrabalův nezaměnitelný styl je tím, co dělá tuhle knihu tak dobrou..

cucíno
09.02.2015

Touto knihou jsem si zamiloval Bohumila Hrabala. Krásná poetika Hrabalova stylu psaní je prostě nádherná... Chudák Hanťa, že dopadl tak špatně, ale to je prostě Hrabal, komika se mísí s tragikou. Krásně humorná scéna byla, když si jeho Mančinka namočila své pentle v na pyramidu navršené latríně a samozřejmě scéna se starým zakrváceným, řeznickým papírem, kdy kolem Haňti létá tisíceré mračno much a on stále lisuje a lisuje a vytváří krásné umělecká díla. Každý slisovaný balík obsahoval rozevřenou knihu nějakého klasika světové literatury nebo filozofie a byl oblepen kopiemi obrazů mistrů malířů.

Nikdy nezapomenu na to, že byl jen tak mimochodem: Vzdělán proti své vůli...