Přicházím z doby kamenné
Heinrich Harrer
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32170/bmid_prichazim-z-doby-kamenne-NS9-32170.jpg
4
10
1
Příběh o výstupu na nejvyšší horu ostrova Nová Guinea Puncak Jaya v roce 1962. Den za dnem zapisoval autor knihy své dojmy, příhody a poznatky z dobrodružné a nebezpečné výpravy, kterou podnikl s cílem dosáhnout některých vrcholů v oblasti centrálního pásma Nové Guineje. Za velmi nepříznivých podmínek se probíjel se svými společníky a domorodými nosiči nepřístupnou džunglí, zdolával nebezpečné horské masívy a dravé proudy řek a prošel neznámým, dosud nezmapovaným územím. Měl příležitost poznat život primitivních horských kmenů, žijících způsobem lidí z doby kamenné, a stát se i svědkem jejich tajuplných obřadů a slavností.... celý text
Literatura naučná , Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1967 , Olympia
Originální název:
Ich komme aus der Steinzeit , 1963
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
horolezectví cestopisy Papua-Nová Guinea (Oceánie)
Autorovy další knížky
| 1998 |  Sedm let v Tibetu |
| 2002 | Bílý pavouk |
| 1991 |  Návrat do Tibetu |
| 1967 | Přicházím z doby kamenné |
| 1973 | U jezera blaženosti |
Kniha Přicházím z doby kamenné je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 13x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 17x |
| Chystám se číst | 11x |
| Chci si koupit | 3x |
Harrer je bezpochyby fascinující osobnost. I těm největším dobrodruhům by jeho zážitky (Eiger, Tibet, Guinea) stačily na životy tři. A jisté paní na dobrou miliardu životů. Mám na mysli tu posluchačku, která poslala H. Pawlovské do rádia "neuvěřitelnou příhodu" a dala jí svolení, "ať ji po libosti zpracuje". Příhoda se týkala toho, jak si na zájezdě do Francie zapomněla v autobusu fotoaparát a řidič jí ho vrátil až po čtrnácti dnech, neboť mezitím trajdal po Evropě. Ale zpět k této knize. Je to zajímavý náhled do duše "primitivních" kmenů - na jednu stranu jsou domorodci veselí a bezprostřední jako děti, na druhou stranu dovedou být velice krutí. Z psychického trápení si sekali sami sobě prsty, takže některým zbýval na ruce jen palec. Tento fakt mimochodem omezuje i počet manželství, které může zamilovaný domorodec uzavřít. Autor popisuje případ muže, který si "ráno odřízl dva prsty, protože mu někdo předešlou noc unesl ženu". Tj. jeden muž může uzavřít maximálně pět manželství, v případě určitých genetických mutací šest. A také jsou na tomto příkladě krásně vidět kulturní rozdíly. U nás by takový manžel místo řezání prstů vykřikl pouze "Juchů!". Ale dále. Lidojedství svědčí zdraví, neboť praví kanibalové byli nádherně urostlí a zvlášť svalnatí chlapíci. Nebylo na nich vidět ani stopy stárnutí nebo tělesného chátrání. Krista na kříži zpodobňují se ženskými ňadry - protože v misijních stanicích vidí domorodci Krista vždy s pruhem látky kolem beder. A takovou látku u nich nosí pouze ženy, muži běhají docela nazí.