Údolí strachu
Arthur Conan Doyle
Příběhy Sherlocka Holmese / Sherlock Holmes série
< 6. díl >
Čtvrtý román Sira Arthura Conana Doyla je zajímavý už svou dvojdílnou výstavbou. Holmes v polovině příběhu není hrdinou v přímé akci, významnější role připadá spíše doktoru Watsonovi jako kronikáři, který věrně zaznamenává vyprávění o pohnutých osudech tajného Pinkertonova agenta, jenž se s nasazením všech sil potýká s nepřáteli v drsném prostředí hornického městečka, ovládaného zločinným spolčením.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 1986 , PráceOriginální název:
The Valley of Fear , 1915
více info...
Přidat komentář
Sherlockovy myšlenkové pochody jako vždy vynikající. V druhé části jsem brzy odhadla rozuzlení a to mě trochu zkazilo celkový dojem.
Stejně jako Studie v Šarlatové je tento příběh rozdělen na dvě části. První část je excelentní ukázkou Sherlokovské dedukce a Doylova literárního umění na poli detektivek. Druhá část, ačkoliv jsem se na ní absolutně netěšil, mě uchvátila. Dokonce se mi líbila více, než část první. Dokonalé v ní Doyle popsal napětí, strach, nenávist a zradu. Rozhodně si tenhle příběh nenechte ujít, protože za mě, je ze všech Sherlockových příběhů, ten nejlepší!
Tak trochu jiný Sherlock Holmes - už z důvodu oné dvojité výstavby, kterou zmiňuje anotace knihy. Ale ani zdaleka ne horší, než jiné jeho případy. Jedním slovem: výborné! :-)
A.C. Doyle mě nemůže zklamat. Údolí strachu sice není běžným příběhem Sherlocka Holmese, ale i tak je úžasné.
Dva, respektive tři, neb druhý je složen ze dvou vzájemně takřka nesouvislých příběhů (respektive jeden chronologick předbíhá druhý, oba však působí a fungují zcela samostatně), holmesovské (opět, spíše jeden a půl) příběhy. Detektivny mě nikdy moc nebraly, a i Doylův Holmes je průvodním znakem toho, proč. Ony příběhy mi přijdou hrozně strojené, stojící zpravidla na závěrečném géniu titulního hrdiny (jakéhokoliv detektiva). Netvrdím, že nejde o dobře napsané věci, jen mě to prostě nedokáže chytit a zaujmout. Výjimkou je Pes Baskervillský, první příběh z knihy. A důvod je prostý, a zmíněn i v závěrečném doslovu. Pes Baskervillský je totiž mnohem více než klasickou soudobou detektivkou gotickým románem. Stojícím na atmosféře a strachu. To Údolí strachu (druhý příběh knihy) není. Je jen další šablonovitou kriminálkou, kde přijde slovutný detektiv a jako pistácii v zubech levou zadní rozlouskne zdánlivě zapeklitý případ. A druhá část příběhu je ještě strojenější a méně zajímavá. Baskerville tedy za *****, první část Údolí strachu za *** a druhá část téhož za **. Ale je zajímavé, jak jsem díky Čtenářské výzvě 2016 místo jednoho příběhu (kniha umístěná ve zdejším žebříčku stovky nejlepších knih - tedy Pes Baskervillský), dostal hned dva (Údolí strachu). I když ten druhý bych si klidně odpustil. Od Holmese prostě dál jen Psa Baskervillského.
Začátek mě bavil a až překvapivě rychle utíkal, ale v druhé půlce jsem usínala. Bez Sherlocka a Watsona to nebylo ono. Závěr však zase stál za to. Pro mě lepší průměr.
Dějově se poslední román Údolí strachu (nebo děsu) stejně jako první Studie v šarlatové rozpadá vedví: v první půli Holmes takřka nesleze ze scény, ve druhé se takřka neukáže... Dokládá tato opakovaná kompozice autorovu vypravěčskou vynalézavost anebo je skrytým přiznáním, že mu lépe svědčil skladnější povídkový formát?! 32/16
Velmi důstojné rozloučení. Tento poslední z případů SH je velmi podobný prvnímu, Studii v šarlatové.
Holmese jako takového mám moc ráda, ale u této knihy si bohužel nemohu pomoci - při čtení jsem měla problém s tím, že Holmes se objevuje jen v první polovině příběhu, zatímco druhá polovina příběhu se zaměřuje na hlavní postavu, kolem níž se motá celý případ. První půlka knihy, kdy Holmes řeší na první pohled neřešitelné (ale jen na první pohled), je skvělá – je to tajemné, napínavé a velmi poutavě napsané, člověk se do příběhu ponoří raz dva. Druhá půlka však pro mne byla slabší. Kdyby to nebylo součástí příběhu o Holmesovi, neřekla bych ani popel a myslím, že jako samostatná povídka by mne to bavilo, ale vědomí, že je to jakési doplnění či dovysvětlení Holmesova případu, mi ubralo u této části na poutavosti. Osobně mi to přišlo příliš rozsáhlé a zbytečně detailní. Jako chápu, že autor tam potřeboval tu danou postavu, které se to týká, nějak víc přiblížit a popsat, proč se první půlka knihy udála tak, jak se udála, ale za sebe musím říct, že mne to prostě nebavilo. Proto jen průměrné hodnocení, za tu první část, která byla fakt skvělá. Škoda, no.
Klasická Doylovka, to nezklame nikdy. Pes Baskervillský, který tvoří první polovinu mého vydání, to je klasika a Údolí strachu má luxusní zápletku i rozuzlení, takže paráda :-)
Všechny romány o Sherlocku Holmesovi jsem si opravdu užila. Styl vyprávění mě uchvátil a myslím, že časem se s radostí podívám na zub i povídkám z pera tohoto autora.
O téhle knížce jsem se dověděla díky českému televiznímu zpracování někdy z roku 1985 a velice příjemně mne překvapila. Že Sherlock Holmes v ní má jen rámcovou roli, mi vůbec nevadí, zpětně vyprávěný příběh Birdy Edwardse je možná i napínavější než většina klasických "sherlockovek". Rozhodně se mezi ostatním dílem ACD neztratí!
Shoduji se s Keri.H na 4 a půl hvězdičkách, ale když to nejde, tu půlku radši přidám než uberu :-)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1978 | Pes baskervillský |
2010 | Případy Sherlocka Holmese |
1982 | Dobrodružství Sherlocka Holmese |
1971 | Ztracený svět |
1987 | Muž s dýmkou a houslemi |
Kniha Údolí strachu je v
Právě čtených | 2x |
Přečtených | 739x |
Čtenářské výzvě | 37x |
Doporučených | 49x |
Knihotéce | 355x |
Chystám se číst | 81x |
Chci si koupit | 15x |
dalších seznamech | 7x |
Pokud bych byla nepolíbená knihami o Sherlockovi Holmesovi, tak bych byla nadšená. Takhle jsem rozuzlení tušila a wow efekt se nedostavil. To ale neznamená, že to není zajímavý příběh. Conan Doyle nezklame, ale na Psa Baskervillského to nemá.