Příběhy Artura Gordona Pyma

Příjemné překvapení. Celá kniha působí jako "Fever Dream"; neustále zvraty, barvité popisy prostředí, hnus a krása v jednom. Konec je takový ustřižený, ale k autorovi se dokonale hodí. Roman je sice psán trochu náročnějším stylem psaní, je potřeba neustále být ve střehu, protože se pořád vše kolem postav mění, ale četba se určitě vyplatí.

Celou dobu jsem v knize čekala na vyústění, ale nebyl by to Edgar Allan Poe, kdyby to bylo tak jednoduché.
Každopádně kniha byla velmi čtivá, i když mi přišlo, že v první polovině se toho moc neděje a ve druhé se toho zase děje příliš.

Moc mi to sedlo,
takové fajn dovolenkovo-prázdninové.
Dobrodružné čtení, dosti dramatické leckdy až drastické,
vzpomínala jsem na mládí, tábory, prázdniny...
všechny ty dobrodružné knihy,
které jsem v té době hltala a měla moc ráda.
Doporučuji!

Skvělá kniha

Edgara Allana Poea mám jako autora rád, ale ne všechna jeho díla mi dnes přijdou čtivá. Příběhy Arthura Gordona Pyma jsou bezpochyby klasika, a jako celek mě tento dobrodružný a postupně dost temný příběh bavil. Přesto musím přiznat, že se mi nečetl s takovou chutí a lehkostí jako jiná Poeova díla.

Navíc kniha obsahuje i bonus v podobě povídky Bezpříkladné dobrodružství Hanse Pfalla, která mě bohužel nebavila vůbec. Na rozdíl od jiných Poeových povídek, které mám opravdu rád, mě tady autor příliš neoslovil. Přesto jsem si k hlavnímu příběhu našel cestu znovu díky audioknize v podání Lukáše Hlavici, jehož hlas a přednes mám velmi rád.

Závěrem mohu říci, že mě kniha moc nepotěšila, ale jsem rád, že jsem ji poznal. Audioknihu si časem rád poslechnu znovu, ale k tištěné verzi se už vracet neplánuji.

Čteno na doporučení z mého oblíbeného antikvariátu a za doporučení jsem nakonec poděkoval.

Audiokniha. Dobrodružné knihy mě moc nebaví, ale tohle bylo pěkné povídání. Krátké, přitom spousta napínavých situací. Pěkně popsaný život námořníků. A otevřený konec nutí čtenáře k přemýšlení.

I po těch dlouhých letech má kniha stále své čtenáře. Ano, styl psaní je už dnes nemoderní, vzpoury a ztroskotání rovněž, ale ta nápaditost příběhů. V jednu chvíli jsem myslela, že ho přítel uspal a místo na lodi ho přenesl do domácí podzemní skrýše a vysměje se mu po probuzení... takže i po tolika letech probouzí fantazii čtenářů, a to ani nemluvím o jízdě kánoí, teplé vodě a záhadném konci...

Kniha je rozdělená na dvě části. První pojednává o cestách Arthura Gordona Pyma a je bohužel přeťata v nejlepším. Druhá kratší část je dopis rotterdamského rodáka z jeho neobvyklé cesty v jakési vzducholodi. Jazyk i téma mi v mnohém připomínalo mi důvěrně známé verneovky, vždyť Verne se v mnohém učil právě od Poea a napsal také volné pokročování tohoto díla. Oba příběhy jsou napínavé, nepočítám-li dlouhé popisné části, a zkrátka dobrodružné.

Knihu jsem si nyní naservírovala jako četbu na pokračování v podání Lukáše Hlavici a musím přehodnotit svůj původní komentář. Jediný román E.A.Poea je, oproti jeho strašidelné a tajemné tvorbě, dílo spíše dobrodružné, avšak napínavé a plné dopodrobna vylíčených situací a pocitů, a to takovým způsobem, že má čtenář dojem jako by na té výpravě také byl. Právě toto důkladné líčení událostí a rozpitvaný popis vnitřního rozpoložení postav jsou pro autora vlastní. Otevřený tajemný konec dodává příběhu nádech mysticizmu.

Audio ČRo: Bohužel příběhy o nalitých námořnících mě moc neberou.

Po operaci oka jsem nečetl, ale poslechl na pokračování v ČR. I po téměř 200 letech zajímavé, poutavé.

Čtení "cestopisu" se mi opravdu moc líbilo. Knihu jsem četla 2x a to v různých překladech. A musím tedy říci, že překlad velmi ovlivňuje čtivost novely (či románu).


Čtení je velmi poutavé a velmi rychle se přenesete do děje a veškeré nesnáze prožíváte s hrdiny. Čtení to je pochmurné, tak jako snad vše od Poe, co jsem doposud četla. Nádech tajemna, strachu, nejistoty zítřka. A v tom i příběh končí. Podle mne se jedná o velmi kvalitní literaturu a Poe se řadí mezi mé oblíbené autory.

Ono to asi není zrovna ohromující čtení, to k sobě buďme upřímní, ale přeci jenom má toto vyprávění jakési kouzlo tajemna, kterému je vlastně dost těžké odolat. Ostatně i proto jsem si knihu přečetl již podruhé. Druhým (pravda, silnějším) důvodem je fakt, že Lovecraftův příběh V horách šílenství odkazuje na tento výtvor opravdu ve velkém a když už jsem si přečetl jedno, chtěl jsem doplnit i druhé.

Text to opravdu není z literárního hlediska nijak ohromující. Ale obsahuje jistě poměrně zajímavé příhody, které jakoby byly psány za účelem vzbuzení úzkosti a to ony tedy byly. Počínaje surrealistickou poutí v temnotě, přes vzpouru na lodi, při které se hlavní hrdina neváhal sáhnout po dosti strašné metodě vystrašení protivníka, naprosto děsivé setrvání na troskách lodi, uvěznění na ostrově uprostřed nebezpečného a cizího. Prostě úzkost.

Dovolím si jednu poznámku, kterou snad lze demonstrovat podivuhodnost našeho světa a dějin. Poslední odstavec jedenácté kapitoly obsahuje děsivý nápad: Parker navrhuje, aby jeden z trosečníků byl zabit a sněden. Tak se stane. Kniha, nezapomeňme, byla publikována 1838. Na podzim roku 1884 pak padl rozsudek High Court of Justice. Jmenuje se Regina v Dudley and Stephens. Jedná se o jedno z nejslavnějších soudních rozhodnutí vůbec. Případ byl prostý. Čtyři námořníci bez jídla se po ztroskotání zachránili ve člunu. Ale opakuji, bez jídla a vody. Jedním z nich byl, vedle jmenovaných Stephense a Dudleye, jistý Richard Parker. Mladý Parker onemocněl, nemohl přežít. Jeho kolegové se proto rozhodli ukončit jeho trápení a sníst ho. Tak se i stalo a zbylí tři námořníci právě díky tomuto činu přežili, zachránila je německá loď po tom, jak Dudley napsal ve svém deníku, co si dali snídani. Tak podivuhodné paralely nabízí dějiny a literatura.

Nejsem si jist, kde přesně se vzal mýtus o tom, že se snad jedná o nedokončený román. Naopak, román (spíš novela, ale co jí vím) končí tak jak končit měl v tom nejgeniálnějším možném okamžiku. Končí v momentě největšího napětí a největšího tajemna, díky kterému se stal historicky slavným. Končí nevysvětlitelně, podivně, zvláštně. Bílá nadlidská postava, tekeli-li a kdo ví, třeba díra do planety, ve které se nachází průchod do nového světa. Neboť nezapomeňme, že knihy vyšla v době teorií o duté planetě, ba dokonce na základě těchto teorií. Co je ovšem skutečně uryto za bílou postavou, to si lze jen domýšlet, jak autor ostatně chtěl.

Za mě super! Takový hororový cestopis.

divukrásná kniha vykradlavší robinsonády do té doby sepsané, a pilně vykrádaná (nejen) autory robinsonád dodnes. etalon svého žánru.

Kniha je skvela, ale nie je pre kazdeho. Je to tazky jazyk budujuci narocnu temnu atmosferu.

Odposlechnuto během dvou pracovních dní, a musím říct, že některým zdejším nízkým hodnocením úplně nerozumím. Kniha má tu správně ponurou atmosféru, hororvé prvky, při jejichž čtení se tají dech, a otevřený závěr, který nechává naplno pracovat představivost i dlouhé minuty po dočtení.

Již nějakou dobu jsem přemýšlel nad četbou Poeova jediného románu, leč zdejší velice nízké hodnocení a komentáře mne od tohoto záměru po nějakou dobu úspěšně odrazovaly.
Každý mladý muž se ale dostane do stádia, kdy si musí věci omakat sám, a varován zdejšími komentáři jsem se vyhnul edici Omega, a místo toho vsadil na vydání od Europy od brati Slovákov.

A učinil jsem dobře, poněvadž jinak bych se ošidil o jeden z nejčtivějších a nejmrazivějších „cestopisů“, jaké jsem doposud četl (a nic na tom nemění datum prvního vydání originálu), ve kterém není nouze o doopravdy hororové momenty (férově – ve scéně, kdy hrdinové losují, koho zkanibalizovat, jsem dejchal jenom vlasovýma kořínkama).

Další část komentáře bych rád věnoval doporučení: kniha má být dělena do 25 kapitol (samozřejmostí jsou odstavce), a má obsahovat 5 ilustrací/ nákresů, jakož i předmluvu a koncovou poznámku. Nevím, zda vydání od Omegy tímto disponuje, ale než začnete číst, výše zmíněné si překontrolujte. Zvláště předmluva a poznámka jsou důležité, neboť de facto vysvětlují, proč se v cca polovině knihy změní styl, jakož i to, proč je konec „ustřihnutý.“

Téhle čtivé, atmosféricky ryze poeovské knize s lehkým začátkem a mrazivým koncem zkrátka nemohu dát méně, než 5 vykuchaných *.