Příběh služebnice

28.08.2023

Četla jsem se zájmem. Dobrý nápad na děsivou diktaturu.

05.07.2023

Tak jo, viděla jsem seriál a ten je bez diskuze perfektní. Po zjištění, že se jedná o knižní předlohu jsem byla nadšená, v knihách je vždy víc než v seriálech. Musím ale říct, že pro mě to bylo velkým zklamáním.

Bylo to nezáživné, utahané, a chybělo tomu takové to jak Vám běží mráz po zádech, když čtete dystopii..

Je to asi mnou, kdybych knihu četla před seriálem, mohla by se mi i líbit. Ale za mě to kromě nápadu, nemá nic. Ale na druhou stranu, kdybych to nejprve četla k seriálu bych se asi nedostala, protože konec knihy by pro mě byl velkým zklamáním.

19.06.2023

Knihu jsem přečetla prakticky jedním dechem. Bohužel konec mě trochu zklamal, protože nejsem zastáncem otevřených konců ale proti gustu ... Víc jsem očekávala i od koncové "přednášky". Nápad skvělý ale měla obsahovat víc informací, které by děj osvětlili, místo toho nejasného "asi to bylo takhle".

18.06.2023

Tento příběh vlastně začíná docela dost nenápadně, ale čím víc jsem se nořila do děje, tím víc jsem si říkala, jaká je to síla. Především tím svým sdělením a tím, jak moc reálně to vyznívá - jako moc "snadno" by se něco mohlo opravdu stát. Autorka v prologu upozorňuje, že při vytváření společensko-politicko-náboženského prostředí v Gileádu vycházela z toho, co se kde reálně ve světě stalo. A je to tu opravdu znát. Nebylo třeba vymýšlet nové světy, nové technologie, nové bůh ví co. A o to tahle kniha skutečně působí autentičtěji.
Velmi zajímavý mi tu přišel ten kontrast mezi stylem psaní a tím, co autorka sděluje. Styl psaní je hodně učesaný, spořádaný, vlastně svým způsobem dost klidný, nespěchá kupředu, neřítí se přes překážky. A přesto je to sdělení, které z toho vyplouvá, velmi silné. Možná ještě o to silnější, kolik toho je schovaného mezi řádky a není sděleno napřímo. Dost možná právě to, co není řečeno napřímo čtenář si musí domýšlet, vyznívá o to naléhavěji a křičí na čtenáře "jak se tohle jen mohlo stát?".
Líbí se mi, že kniha nutí čtenáře spolupracovat a přemýšlet nad tím, co se v knize vlastně děje. Zároveň jsem měla potřebu srovnávat děj knihy s tím, co se děje v současné době kolem nás. Jaká je pravděpodobnost, že se některé věci v knize dějí i v našem reálném světě? Nebo co z toho s potenciálně mohlo stát v naší nedávné historii?
Zároveň kniha může sloužit jako jakési varování a ponouknutí k tomu, že by se člověk měl zajímat, co se kolem něho děje. Sbírat vědomosti. Ověřovat si informace. Starat se. Protože ve chvíli, kdy se většina tohoto vzdá, tak se pak můžeme jen divit, jak moc toho nezájmu může někdo využít ve svůj prospěch...
Nakonec dávám 4 hvězdy. V tuto chvíli neumím popsat, co přesně mi na té knize chybělo, abych dala plný počet. Každopádně Příběh služebnice rozhodně stojí za pozornost a mohu tuto knihu určitě doporučit.

04.06.2023

Je to vlastne jeden dlhý monológ, v ktorom sledujeme myšlienky a vnútorný svet hlavnej hrdinky. Ani nepoznáme jej meno. Proste "služobníčka".
Príbeh je bezútešný, depresívny, surový.
Dystopický obraz pochmúrnej budúcnosti.
Teokratická diktatúra.
Memento, akýsi zdvihnutý prst, kam ľudstvo môže dospieť. Stále nad tým rozmýšľam...
Aký bol koniec príbehu "Fredovej"...

"Kráčím na roh a čekám. Dřív mi čekání moc nešlo. I ti, kdo jen stojí a čekají, mají užitek, recitovala teta Lydie. Musely jsme se ten citát naučit nazpaměť. Taky říkala: Ne všechny to zvládnete až do konce. Některé z vás padnou na skalnatou půdu nebo do trní. Jiné nezapustí hluboko kořeny. Měla na bradě mateřské znaménko, které se jí při mluvení pohybovalo nahoru a dolů. Představujte si, že jste semínka, radila nám, a v tu chvíli nasadila vemlouvavý, spiklenecký tón, jakým dřív mluvily k dětem učitelky na hodinách baletu, když říkaly: Teď dáme ruce nahoru a budeme dělat, že jsme stromy.
Stojím na rohu a dělám, že jsem strom."

"Večer co večer si před spaním říkám: Ráno se probudím doma a všechno bude jako dřív.
Dnes ráno se to opět nestalo."

14.05.2023

Je to už pár týdnů, co jsem knihu dočetla, a tak moje dojmy z ní nebudou tak čerstvé. Stále ve mně ale příběh silně doznívá, Příběh Služebnice je možná ještě vedle Zlodějky Knih za mě jednou z mála, pramála knih na českém trhu s tak nádherným, chytrým stylem psaní. Atwoodová musí být hrozně chytrá žena, toto bylo bravurní. Začala jsem teď po dočtení sledovat i seriál, byť spousta komentářů tady dlouhá vnitřní zamyšlení v knize spíše kritizuje, za mě byla vážně skvělá, a perfektně budovala atmosféru. To mi v seriálu chybí, i když samozřejmě chápu, že to do filmového formátu vnést moc nejde. Báječné, báječné. Mám doma i Svědectví, čekám na jeho čas. Úžasná kniha.

12.05.2023

Místy to bylo možná až příliš natahované, než k něčemu došlo, vždy tomu předcházela dlouhá předehra. Několik časových rovin mi ale nevadilo, neztrácela jsem se v tom, pro vytvoření atmosféry jistě dobře zvolená taktika. Bylo to hutné, plné přirovnání a popisů, ale spousta z nich je krásných a něžných, nadýchaných jako dobře upečený piškotový dort. Namátkou: "Nebo když z nich létala semínka: vidím ji, jak běží po trávníku, jsou jí dva nebo tři roky, mává pampeliškou jako prskavkou, tyčkou s bílým plamínkem, a vzduch plní malinkaté padáčky."
Vadila mi však absence uvozovek u přímé řeči při popisu věcí minulých. Někdy jsem si až po přečtení věty zpětně uvědomila, že vlastně někdo promluvil. Ale jinak super čtení, které mě udrželo v napětí až do konce, otevřený konec sice drásá nervy, ale pro napětí to v závěru bylo lepší než jasně dané odpovědi.

06.05.2023

(SPOILER) Myslím, že málokdo čte tuto knihu, aniž by věděl, o čem je. I já jsem věděla základní myšlenku - a upřímně nevím, jestli bych bez ní nebyla trošku zmatená, co se vlastně děje. Všechno je odhalováno postupně, v náznacích. To skutečně těžko soudit.

Další vadou na kráse (z mého pohledu) bylo mnoho časových rovin. Příběh se odehrává v době, kdy hlavní hrdinka je služebnicí, v době, kdy je v převýchovném ústavu (či jak to nazvat), a v různých chvílích v době "předtím". Skáče se tam a zpět bez upozornění, takže jsem si tak do třetiny knihy (minimálně) myslela, že Offred chodí přespávat do ústavu...

Nicméně mě samotnou zaujaly hlavně části, které se týkaly doby převratu, kdy se USA z normálního západního státu stávaly totalitním státem. Nějak tím, že to bylo zasazeno do normální doby "našich" 80. let (pro autorku současnost) to bylo o to děsivější a člověk si moc nemůže držet odstup...

23.04.2023

Silne, zajimave tema.
Nadchlo mne prolinani myslenek ve dne, v noci, minulost, soucasnost.
A ten fakt, jak clovek lpi na lasce. Dokud toto je, da se asi prezit vse.
Akorat par kapitol z "hotelu" me neuveritelne stvalo, ale asi proto, ze me zacala stvat sama vypravecka tou snahou to snaset.

19.04.2023

Věřím, že tato kniha v době svého vydání musela být dechberoucí, tolik předčila svou dobu, ve které byla napsána. S odstupem času ale už svou překvapivost ztrácí. Nicméně seriálové zpracování se za mě velmi povedlo, alespoň tedy první série, která je přenesla příběh do aktuální doby.
Poslechnuto jako audiokniha, Zuzana Kajnarová a její skvělý projev mě donutili doposlouchat až do konce.

04.04.2023

Nešťastné řešení v skákání do různé doby příběhu. Je náročné neztratit se. Ale jinak zajímavý děj a možnost budoucnosti.

Prosím takovou nechci, ať zůstane v knižním příběhu.

27.03.2023

Skvělá antiutopie, i když je pravda, že všechny antiutopie se sobě navzájem hodně podobají. Skvělý román s propracovanými detaily a dopodrobna vykresleným prostředím Gileádu. Při čtení jsem si vzpomněla na stručné dějiny hnutí od Hůlové a napadlo mě, jestli se autorka (myslím PH) neinspirovala. Propojení s Biblí a Starým zákonem mi vzalo dech, dokonce mi přineslo i novou interpretaci příběhu o Sáře a její otrokyni. Zobrazil se mi výjev, který jsem si s tímto příběhem, nikdy nespojovala, bohužel ne příliš pozitivní. Zaujalo mě i pečlivé zpracování závěrečného historického semináře (samozřejmě fiktivního), který při četbě rozhodně nedoporučuji vynechat. Sbírám síly k četbě druhého dílu

16.03.2023

Myšlenka dobrá, ale styl psaní se mi nelíbí. Těšila jsem se a jsem zklamaná. Další díl číst nebudu, unudil by mě k smrti.

04.03.2023

Zajimave tema, ale taky mi tam neco vadilo a nedokazu presne rict co, mozna to preskakovani a zmatene myslenky hlavni postavy. A taky ten otevreny konec, ted si budu muset precist dalsi dily :)

04.03.2023

Zvláštní kniha z ne úplně vzdálené budoucnosti. Svět, ve kterém jsou ženy - služebnice - přiděleny k určitému páru, aby mu porodily děti, následně musí odejít a jsou přiděleny k jinému páru, aby porodily děti zase jemu a tak pořád dokola. Téma pro mě osobně poměrně děsivé. Čekala jsem nějakou vzpouru, nějaký zvrat, který ale nenastal. Kniha prostě jen tak nějak plynula a měla velmi otevřený konec.

25.02.2023

Nebylo to nejhorší, ale čekala jsem víc.
Další díly rozhodně číst nebudu.

22.02.2023

Tahle kniha mi přijde velmi zajímavá. Má hodně zajímavé téma. Při čtení jsem byla neskutečně ráda za to, že žiju život v této době v jaké žiju a nikoliv ve vymyšleném Gileádu.
Někomu může kniha přijít velmi zmatečná, což se mi občas stávalo a to ze dvou důvodů - minimum přímé řeči a přeskakování z přítomnosti do minulosti ve stylu hrk sem, hrk tam.
Jakmile si na styl psaní zvyknete, neřešíte to.
Za mě to byla mazecová jízda. Už teď se těším až se podívám na seriál a ráda bych si přečetla i druhý díl
Jen si teď od Atwoodové musím dát chvíli pauzu. Čtení této knihy bylo myšlenkově náročnější.

16.02.2023

Dostat se mi tato kniha do ruky v době jejího napsání a socialistického bojkotu podobné literatury, byl bych z ní neskonale nadšen. Dnes po skoro 40 letech a volném literárním trhu to je kniha zcela průměrná a dost pochybuji, že se k autorce někdy vrátím. Za city mě nechytila a pro můj technický mozek byla spíše zmatená a tudíž nepřijatelná. I jako politická proklamace dnes ztratila svou váhu. Tu naopak nabývají třeba Merleho Muži pod ochranou :-) .

07.02.2023

Dôstojný nástupca klasických distópií od Zamjatina, Orwella či Boyeovej. Atwoodovej štýl je špecifický, nezameriava sa na dramatický príbeh, ale skôr opis situácií, prostredia a predovšetkým psychiky hlavnej postavy. S tým je spojené pomalšie tempo, hĺbavosť. Kto čítal Alias Grace, vie, o čom hovorím. Hlavnou devízou je hlavne ten ženský pohľad, možné dopady totality na ženskosť ako takú. Už len kôli tomu román za to stojí. Plusom je taktiež vzťah k prítomnej dobe. Zrod totality, premena a nútené odvykanie, či zabúdanie je spojené so svetom, ako ho poznáme teraz.