Přetíženy

...asi mě to tolik nenadchlo jako ostatní...
...spoustu teorie, proč reagujeme, jak reagujeme, ale praxe tak trochu pokulhává.
Jasně, v knize najdete některé fajn tipy, ale jinak?

Prvních 30 stran jsem si byla jistá, že autorky bydlí u mě doma a popisují naši domácnost :) Za mě skvěle vysvětlený pojem mentální zátěž, spousta uvědomění a také pár konkrétních tipů, jak to změnit. Kniha mi pomohla hodně věcí osvětlit, ale také mě uklidnit, že asi teda nejsem jediná, kdo přesně toto prožívá a neví, jak s tím naložit.

(SPOILER) „Nejde o to, co se děje, ale o kontext, v němž se to odehrává.“ (str.141)

Autorky, ani jejich podcast Mrchy z pekel, jsem před čtením neznala, o knize jsem se dozvěděla na jógovém pobytu, lektorky s sebou přivezly několik knih a Přetíženy byla mezi nimi. Na první pohled mě zaujala obálkou a názvem, takže jsem si ji vypůjčila na pokoj a začala číst. Nicméně jsem ji stačila pouze rozečíst, věděla jsem však, že ji chci dočíst celou. A proto, když ji o pár měsíců později pořídili do naší knihovny jako novinku, vypůjčila jsem si ji a začala číst znovu od začátku (a tentokrát až do konce).

Styl psaní mi vyhovoval, četlo se mi to lehce, vše bylo srozumitelné, jednoduše podané a rozhovorová forma mi nijak nevadila. Text je místy doplněn černobílými ilustracemi, které text shrnují a obsahuje i příběhy ze života žen (a jednoho muže). Oceňuji autorky za to, že podaly čtenářkám i praktické návody/rady/akutní první pomoc, které povedou k tomu, že se nebudou cítit tolik přetížené nebo návodné věty jak své přetížení vyjádřit slovy.

V první části nazvané Dysregulované se mi líbila pasáž o vzteku („Právě pocit nespravedlnosti a s ním spojený vztek vedl ženy v historii k tomu, aby se postavily proti systému a začaly požadovat změnu. Jak říká americká historička Laurel Thatcher Ulrich: „Dobře vychované ženy historii netvoří.““ str.25), a kde se mimo jiné zmiňuje i paradox toho, že mužský hněv je často vnímán jako projev síly a rozhodnosti, zatímco u žen se naopak zlehčuje, zesměšňuje a popírá. Dále pak pasáž o zrcadlových neuronech a koregulaci („Protože některé chvíle nás jednoduše přerostou.“ str. 52) a obohatila mě o pojem containovat, což znamená „pojmout“ těžce zvladatelné emoce druhého - jeden člověk dočasně drží, zpracovává a zklidňuje emocionální stav druhého člověka dokud to nedokáže sám.

V druhé části s názvem Rychle a zběsile se mi líbila pasáž o stresu, o tom, jak jsou naše mozky v dnešní době přetíženy různými vjemy a o spánku. Obohatila mě o pojmy neurodiverzita, propriocepce, interocepce, vestibulární systém, spojení oblouk napětí- výkon- uvolnění. Začnu si tvořit to-do list naopak ( ne toho, co se ještě udělat musí, ale toho, co je již uděláno) – tzv. kognitivní přerámování, využívat princip titrace aneb efekt malého vítězství (rozdělení velkých úkolů na menší, aby mozek získal zpět pocit bezpečí) a zkusím i tzv. motýlí objetí.

Zajímavým faktem pro mě bylo, že „Matka dvou dětí slyší „mami“ průměrně 200krát za den.“ (str.111), a že žvýkání zklidňuje, protože parasympatikus prochází žvýkacími svaly, žvýkáním se tedy masíruje a přepíná tělo do klidového režimu, to někdy vyzkouším. Stejný účinek jako žvýkání má i pití teplého nápoje (účinek lze zvýšit i dotekem rukou na teplý hrníček, kůže má totiž stejný vývojový základ jako nervová soustava) nebo sání – pití brčkem.

„ Zvládání stresu není otázka vůle nebo disciplíny, ale výsledek komplexní spolupráce těla, nervového systému, emocí, myšlení a prostředí.“ (str. 65)

„Méně výkonu, více regulace. Protože nejde o to všechno stihnout. Jde o to nezhroutit se cestou.“ (str. 109)

Třetí část s názvem Přetížení nevzniká ve vakuu pro mě byla nejčtivější. Pojednává např. o mentální zátěži, o férové domácnosti, o změnách (protože „Náš mozek si raději volí známé peklo před neznámým rájem.“, str.208), o komunikaci („Odmítnutí aktivuje v našem mozku stejné oblasti jako fyzická bolest.“, str. 229), o říkání „ne“ nebo o každodenních aktech mikrofeminismu, protože i drobný krok jednoho člověka může započít změnu, která může zasáhnout celou společnost.

„Jsem fakt mrcha z pekel, nebo jen reaguju na peklo, které nikdo kromě mě nevidí? Všechen stres, únava, úzkosti i fyzické obtíže, které nás zahlcují, mají společného jmenovatele. Nevznikají v prázdnu, ale v konkrétním prostředí: v dnešní společnosti. Ta od žen očekává, že budou pracovat, jako by neměly děti, a vychovávat děti, jako by nechodily do práce. Ze všech stran na nás útočí nesplnitelné a mnohdy protichůdné nároky.“ (str. 181)

Doporučuji k přečtení.

Pro mě je to kniha plná AHA momentů, uklidňujících vysvětlení i rad k zamyšlení. V druhé polovině jsem měla pocit, že je napsána přímo o mě :-D Jen si myslím, že by bylo fajn, kdyby si ji přečetli také (a možná hlavně) muži.

Připadá mi, že to je "jen" přepsaný podcast Mrchy z pekel do podoby knihy.

Skvělá kniha plná užitečných informací. Srozumitelně popisuje druhy stresu a jeho vliv na naše tělo i psychiku. To vše z pohledu každodenní reality moderních žen a maminek.

Dobré a objevné čtení i pro muže. Asi moje jediná výtka jde k použití sousloví "moderní doba", když jde použít to slovo na "k" - autorky citují Jarkovskou a Liškovou, které se nebojí kapitalismus zmiňovat když jde o feminismus. Na druhou stranu chápu, že některé pravicovější čtenářky by to neocenily a kniha vychází u Melvila a ne u Alarmu.

Kniha se mi četla dobře. Akorát škoda, že nevyšla o několik let dřív. Za tu dobu jsem na řadu věcí a rad z knížky přišla sama nebo přečetla jinde. Je tam pěkně shrnuto, jak přetížení ženy vzniká a jak s tím pracovat a předcházet mu. A třeba si po přečtení opravdu některé ženy stáhnou formulář s auditem z ferovadomacnost.cz a sednou si nad ním s partnerem. Jo, jsme přetíženy.

Navzdory tomu, že se mi podařilo úspěšně některé rady aplikovat...tak mě ta kniha přišla dost zbytečná.
Divný, co?
Ale asi mi nesedl rádobyrozhovorý styl a příklady ze "života kamarádek", nevím.
Nebo možná se autorky pohybují "v mých vodách" a spoustu (kromě těch dobrý rad) jsem četla jindy a jinak...nevím.

Ale v každém případě ta kniha vtoupila do dějin jako kniha, kterou jsem prodala dřív, než jsem ji dočetla :-D

Proč někdy člověk vyletí kvůli maličkosti, kterou jinak 10x ustojí bez mrknutí oka?

“Protože některé chvíle nás jednoduše přerostou.”

Kniha, která se nebojí říct, že rodičovství není procházka růžovou zahradou. Nesoudící, nápomocná. Zároveň dává hodně prostoru k zamyšlení, nastiňuje běžné situace, které doplňuje o poznatky z psychologie a neurovědy. A to velice čtivou formou.

Setkáváme se tu s běžnými situacemi, na které více či méně často přijde neadekvátní reakce. Tyto situace jsou nejen doplněné o vysvětlení, ale zároveň jim kniha učí předcházet.

Co velice oceňuji je, že čtení vůbec nepůsobilo na sílu. Nemám pocit, že bych četla studii a musela si dělat poznámky. Mám pocit, že jsem si přečetla rozhovor dvou kamarádek, který mi byl neskutečně přínosný. Spoustu věcí do sebe zacvakla a třeba já na sebe budu teď mnohem laskavější.

Přetíženy jsou rozhodně nejlepší seberozvojová kniha, se kterou jsem se doposud setkala a strašně jí doporučuju všem ženám, které občas cítí, že je toho na ně “moc”.

5/5

Za knihu v rámci #spoluprace moc děkuji @janmelvil

“Protože nejde o to všechno stihnout. Jde o to, nezhroutit se cestou.”

Zajímavá a poučná kniha nejen pro maminky malých dětí.

“Když si dovolíme říct”ne”, často tím zároveň říkáme “ano” samy sobě.”

Moc dekuji za otevreni tehle cerne diry alias rubove strany rodicovstvi. Neco uz jsem znala, ale i tak spousta AHA momentu a inspirace (jak na 8 smyslu, intenzivni rodicovstvi, mikrofeminismus...).

Doporucuji vsem, nejen zenam s malymi detmi.

Výborná kniha na velmi důležité a aktuální téma. Škoda, že nevyšla dřív - v době, kdy jsem byla na rodičovské se čtyřmi malými dětmi, bych ji velmi ocenila. Ale i teď, když jsou děti už větší, se hodí, mentální zahlcení a vyčerpání nám ženám hrozí neustále... Během čtení jsem často přikyvovala a říkala si, že to je o mně. Škoda, že knihu nečtou muži, snad by pak lépe chápali své partnerky...

Bohuzel jsem se nasla v podstate ve vsem nastinenem (a v horsich variantach)... neni spatne se nad tim zastavit a udelat kroky pro zmenu. Az zas bude s kym, treba to promyslim....

Kniha volně navazuje na podcast Mrchy z pekel, který teda neznám a ani jsem nezaregistrovala, ale určitě na to mrknu.

Díky této knize jsem si uvědomila spoustu věcí, člověk se přetěžuje a pak nežije a snaží se zvládat milióny věcí.
Ale potom se přetížíme a dopadá to špatně na psychiku a reagujeme jak reagujeme.

V knize jsem našla spoustu aha momentů.

Kniha se opírá o poznatky neurovědy, vývojové psychologie, nabízí paletu nástrojů, ze kterých si vyberete to co vám sedí. A dává prostor se vůbec zamyslet nad přetěžováním, opěvovat svou nervovou soustavu a najít cestu jak dobře fungovat nejen pro sebe, ale
i pro ostatní.

Našla jsem tu spoustu situací a pocitů které znám a zjistila jsem proč tomu tak je.

Kniha pro mě byla velkým uvědoměním a pochopením.

Doporučuji všem ženám, které jako já musí zvládat spoustu věcí až se začnou přetěžovat a nervový systém reaguje.

Líbil se mi obrázek, který též přikládám, když kamarádka má starosti a cítí se přetížena, tak jdeme obejmeme ji a utěšíme, proč to nedokážeme sami k sobě?


Kniha mi byla poslána k recenzi v rámci #spoluprace s @dobre knihy, děkuji.

27.03.2026

Podcast Mrchy z pekel, na který volně navazují Přetíženy jsem neznala. Ale možná jsem měla!
Věta nejste hysterická, jen přetížená mě rozhodně zaujala, protože nevím jak vy, ale já zejména na rodičovské dovolené sleduju, že můj pohár trpělivost přeteče nějak snadno. A kniha, která slibuje vysvětlení, a i nějaký návod na zlepšení tohoto stavu, byla rozhodně něco, do čeho jsem se chtěla pustit, ale prostě nebyl čas. Typické že? Naštěstí vyšly Přetíženy i jako audiokniha a tam už zkrátka nebylo o čem.

Moc oceňuju, že si autorky audioknihu načetly samy. Jejich teorie stojí na pevných základech, a hlavně posluchačům poskytnou i spoustu situací ze života. Byl to fascinující poslech plný aha a wow momentů. Nahlédnete na své problémy z trochu jiné perspektivy, a rozhodně nebudete mít pocit, že čtete nějakou seberozvojou literaturu, protože poslech místy připomíná povídaní s dobrou kamarádkou.

Přetíženy jsou hodně zaměřeny na matky, ale určitě toho hodně předají i bezdětným. Tohle by si měla přečíst každá žena. No vlastně i muž. Nejlepší seberozvojová audiokniha, jakou jsem kdy poslouchala.

Nejsem manželka ani matka, ale přesto jsem v knize našla spoustu užitečného. Díky, holky!

Knížka tak na 3 hvězdičky, půlku navíc dávám kvůli důležitosti rozebírání tohoto tématu.
Valí se to na nás ze všech stran, nonstop - vjemy, povinnosti, očekávání, možnosti. A v silách člověka (ženy) prostě není všechno zvládat.

Pokud se trochu zajímáte o psychohygienu, duševní zdraví, psycho stav populace, tak pro vás kniha nemá nejspíš nic nového.
Pokud jste žena, většinu popsaných situací znáte a oceníte pár praktických rad, jak si v běžném životě ulevit.
Pokud jste muž, nejspíš vůbec netušíte, že něco takového by mohl být problém.

Osobně mi nesedl styl vyprávění jako rozhovor autorek.

Co se mi líbilo:
+ pojmenování mentální zátěže, "Nepotřebuji pomoc, potřebuju sdílet odpovědnost."
+ mozek si raději volí známé peklo před neznámým rájem
+ volba nám dává svobodu, avšak zároveň bere klid
+ po napětí by mělo přijít uvolnění
+ zdůraznění nutnosti spánku
+ tipy na knihy

Když jsem začala číst knihu Přetíženy, asi jsem úplně nečekala, že bude tak odborná. Nakonec mi to ale vůbec nevadilo. Naopak. Spoustu věcí, které jsem tak nějak tušila nebo už znala, mi kniha konečně vědecky vysvětlila.

Ze začátku se sice žádný velký „aha moment“ nekonal, ale postupně mi docházelo, jak přesně popisuje stavy, které sama zažívám. Proč někdy vyletím kvůli maličkosti nebo proč jsem už odpoledne úplně vyčerpaná.

Pro mě byla kniha hlavně velkým uvědoměním. Pochopením, proč se některé věci dějí a že za ně vlastně nemůžu. V mnoha chvílích pro mě byla skoro jako náplast na rány. Často jsem při čtení jen kývala hlavou. Ano, přesně takhle to mám taky.

Zaujala mě třeba část o senzorickém přetížení. Najednou mi dávalo smysl, proč už večer nechci poslouchat akční filmy z televize, na které se dívá manžel, nebo proč po celém dni s dítětem nemám náladu na další doteky. Prostě už jsem přesycená.

Kniha také dobře ukazuje, kolik věcí dnešní ženy a matky během dne zatěžuje a pokaždé jsem si vzpomněla na ty, kteří tvrdí, že si dnešní ženy nemají na co stěžovat, protože jejich babičky praly na valše a měly čtyři děti.

Líbily se mi i praktické rady, jak přetížení předcházet. Nic složitého, spíš malé změny. Třeba si dovolit nebýt dokonalá. Uvědomila jsem si, že své rodině vlastně mnohem víc prospěju, když budu v pohodě, takže místo okamžitého uklízení myčky se radši půjdu na pár minut projít a prodýchat. Ono to doma neuteče.

Knihu jsem četla docela dlouho, vždy jen kapitolu nebo dvě. Bylo to čtení, které ve mně vyvolávalo emoce. A přiznávám, že to občas odnesl i manžel, na kterého jsem měla během čtení větší vztek.

Jedno ale vím jistě: tuhle knihu by si měli přečíst hlavně muži. Možná by díky ní lépe pochopili, co ženy a matky ve skutečnosti cítí.

,,Žijeme ve světě, který jede na plné obrátky, a náš mozek se ho snaží dohnat, i když na to vlastně není stavěný."