Prekrásny nový svet

17.09.2021

Dobrý.
Za mě dobrý.
Půlka knihy takové lehké nijaké, popis světa.
Konec se mi líbil.
Řešení v knize je snadné, protože SOMA je řešením

15.09.2021

(SPOILER) Všechno a všichni patří všem, emoce jsou nežádoucí, lidé se stali jednou velkou masou, jejíž vývoj a množení řídí vědci v laboratoři - na pásu, po celých řadách a v přesně stanovených kategoriích. Je potřeba být produktivní. Svět je pro všechny tyhle civilizované lidi krásný, protože musí být, vlastní uvažování si zachovávají pouze nikým neovlivnění a přirozeně se rozmnožující divoši v rezervacích, kam civilizace nedošla. Jednou se tyto dva světy setkají a pak to křísne. Je docela neuvěřitelné, že knížka už je skoro sto let stará, působí jako současná vize nedaleké budoucnosti a zároveň reflexe nedávné socialistické minulosti. Doporučuju.

22.08.2021

Pravda a krása nebo pohodlí a štěstí? Dát tyto dvě volby do protikladu se po přečtení Brave New World rozhodně nezdá divné. Dostal se mi do ruky výtisk z roku 1970 se zajímavým doslovem M. Holuba. Knížka dává miliony otázek a nabízí pár odpovědí. O čem je civilizace? Co je víc - jednotlivec nebo celek? Masy určitě je potřeba řídit, ale tady je to teda z gruntu. Určitě se ke knížce někdy vrátím, i po devadesáti letech má co říct.

08.08.2021

V první půlce jsem tápal, jakoby až moc roztříštěné a neosobní. Potom už jasnější příběh, i jasnější poselství. Záblesky geniality a vizionářství tam jsou. Zároveň bez mučení přiznávám, že se nezařadí mezi moje nejzásadnější milníky literatury.

05.08.2021

Orwell se obával těch, kteří by zakázali knihy. Huxley se obával, že by nebyl důvod knihy zakazovat, protože by nebyl nikdo, kdo by chtěl nějakou číst. Orwell se obával těch, kteří by nám odpírali informace. Huxley se obával těch, kteří by nám jich dali tolik, že by nás uvrhli do pasivity a egoismu. Orwell se obával toho, že by byla pravda před námi skryta. Huxley se obával toho, že by pravda utonula v moři bezvýznamnosti. Orwell se obával, že se staneme nesvobodnou kulturou. Huxley se obával, že se staneme kulturou zcela zaujatou obdobou smyslových filmů, heče peče a her s odstředivým míčem. Jak Huxley poznamenal v Brave New World Revisited, zastánci občanských svobod a racionalisté, kteří vždy varují před tyranií, zapomněli na téměř nekonečnou lidskou touhu po rozptýlení. Huxley dodává, že v 1984 jsou lidé ovládáni způsobovanou bolestí. V Konci civilizace jsou ovládáni způsobovanou rozkoší.

Ve zkratce, Orwell se obával, že nás zničí to, co nenávidíme.
Huxley se obával, že nás zničí to, co milujeme.

01.08.2021

Zase jednou knížka, kde anotace nedokáže ani zdaleka vystihnout obsah.
Teprve až o tom teď přemýšlím, napadá mě, kde se asi vzala inspirace pro Sexmisi.
Tohle je její děsivější předchůdce.
Obzvlášť oceňuji, že je knížka napsaná tak, že neutrpěla její aktuálnost ani po 90 letech po napsání a nenarazila jsem tam na žádný úsměvný moment, vzhledem k aktuálnímu stavu technického pokroku.
Za sebe hlásím "zásah, potopená".

20.06.2021

U kolika knížek člověk až nějakou chvíli po přečtení pochopí poselství díla, její hlubší význam. Tady tedy, že ideální svět neexistuje a ani v něm nemůžeme být šťastní a svobodní. Protože bylo to opravdu ideální? Na první pohled možná ale jakmile nahlédneme pod pokličku, už tak úžasné to není a naopak je to až děsivé. V díle je taktéž zajímavé sledovat, koho mají určité lidi napodobovat, představovat, čeho je vlastně dílo kritikou...
Na to, v kterém roce to bylo napsané (1931) a vydané (1932) je to až neuvěřitelné. Závěr už jsem četla jedním dechem. Aldous Huxley byl jeden z těch opravdu skvělých spisovatelů!

13.05.2021

Osobně tuto antiutopickou vizi vnímám jako silnější a pravděpodobnější odvar toho, co může jednou nastat. Huxley zde vyřešil jednu z nejstarších diskuzí psychologie lusknutím prstu → nativismus X empirismus (dědičnost/vrozenost X výchova). Lidé se rodí v danými genetickými predispozicemi a skrz výchovné kódy, hudbu, jednoduchou zábavu a konečně tlumící drogy naplňují prázdné nádoby těchto predispozic. Celá společnost je hierarchicky rozvrstvena a funguje na principu štěstí a slasti (stejně jako v Bradburryho románu 421 stupňů Fahrenheita). Nicméně kde Orwell boduje, Huxley tápe. V první polovině si Huxley vybral jednotlivé odstavce na sebe nenapojovat, což mě uvedlo trochu do rozpaků. Jeho věty za sebou tak trochu dřou a postrádají šťávu. To samé jsem pociťoval při čtení Brány vnímání.
6,5/10

06.05.2021

Kdybych dělala pomyslný žebříček nejoblíbenějších a zároveň nejpůsobivějších knih mého celého čtenářského života, tak tato kniha je na bedně. Nevím jakou medaili by získala, ale rozhodně by jednu ze tří měla. A přitom jsem ji přečetla zcela náhodou, protože tento žánr vůbec nečtu. Bylo to na dovolené, když jsem dočetla své knihy a kamarád mi další půjčil. Přesně si vybavuji jak se mnou zacloumala hned první stránka a že jsem potom četla celou noc až do rána, protože jsem byla zvědavá, jak celý příběh dopadne. Trochu samozřejmě připomíná G. Orwella 1984, ale jen v obrysech.
Jak, proboha, člověk dostane takovýto nápad z budoucnosti a zcela přesně odhadne klonování, epidemie, závislosti na drogách, platidlo budoucnosti, život společnosti zcela bez ekonomiky a peněz jako takových a ještě způsob vypořádávání se s lidmi jinak smýšlejícími a těmi, kteří za žádnou cenu nikdy nepochodují s davem? To musel vymyslet buď génius, anebo jasnovidec.
Knížka mě šokovala před 25 lety a teď, v lockdownu, když jsem se k ní vrátila tak ještě víc.
Uvědomila jsem si, jak jsme za těch 25 let pokročili v technologiích, v myšlení lidí, v umělém oplodnění..... A uvědomila si, že teď už vlastně knížka nevyznívá tak moc futuristicky.
Naopak.
Dneska už by se plno věcí z ní klidně mohlo uskutečnit.
Nebo, už se uskutečňuje????

01.05.2021

Skvostná a nadčasová kniha. Musím říct, že některé myšlenky jsou tak neortodoxní a prostě zvláštní, třeba blíženci nebo i „one night stand“, že mě to děsilo, ale zároveň přitahovalo. Určitě o knize bude ještě pár dní přemýšlet... Doporučuji

17.04.2021

Pokud někde funguje umělé společenstvo a vyvrhel, toužíme se v něm najít. Věříme, že bychom to byli my, kdo skončí jako Helmholtz. Ale ruku na srdce, nespí v nás spíše Bernard?:)
"Tak tedy ano," pravil Divoch vzdorně, "požaduji právo být nešťastný."

Úvodní verše songu s názvem „Soma“ od newyorské kapely The Strokes z jejich debutového alba Is This It? (2001) mi teprve po 20 letech konečně dávají smysl: „Soma is what they would take when / Hard times opened their eyes.“ Zdá se, že v angloamerickém světe je Brave New World klasika. Byť je to nepochybně dobrá literatura, přece jenom jsou postavy spíše kulisou a hlavní hrdina se v půlce jaksi vytrácí... Nechce se ale uvěřit, že Aldous Huxley v roce 1931 de facto předpověděl totalitní systémy a přišel s tak brilantní nadčasovou dystopickou vizí moderní/konzumní/třídní/řízené společnosti to celé s Freudovskými a náboženskými podtóny. Z toho všeho nezbytně mrazí i dnešnímu čtenáři z daleké budoucnosti, a chce se dodat jen „Ó, Forde!“

12.04.2021

Já to tušila, já věděla, proč jsem se téhle knížce tak dlouho vyhýbala, přestože mám dystopie docela v oblibě. Huxleyho odosobněný, místy silně rozdrobený styl mě příliš nechytil. To mi však nebránilo v pozorném poznávání světa, kde má každý určené své místo a pevně dané mantinely ještě předtím, než je vůbec stvořen (nikoliv zrozen). Opravdu mě mrazilo z metod, jakými byli obyvatelé od miminek po dospělost vedeni k naprosté spokojenosti se svými životy. Vymývání mozků a drogy štěstí… brrr! Vůbec nejhorší je, že tyto způsoby pro leckteré současné sociální inženýry a progresivní dobrosery zřejmě nepředstavují varování, nýbrž návod. Jejich boj, snad zdravý rozum zvítězí.
Zkrat v zájmu u mě nastal, když se na scéně objevil Divoch. Už tak nevýrazná dějová nitka byla přetržena na úkor filozoficko-teologických debat s nadužíváním Shakespearových her. Nepřevratné mudrování o svobodě, citech, umění i Bohu mi dalo jen málo a nebavilo skoro vůbec.
Beru v úvahu stáří díla, ve své době bylo jistě přelomové, bohužel mi neposkytlo postavy ke ztotožnění, zápletku k prožívání, ani žádné nové myšlenky.
Ráda bych dala čtyři hvězdy za ten odpudivě spokojený svět konzumu, ovšem rozčilující chování a jednání všech zúčastněných ve spojení s (dle mého názoru) nezáživnými dialogy v poslední třetině mi nedovolí překročit hranici 70%. O fous, ale ne. K tomuto dílu se totiž nebudu vracet - neupírám mu kvality, prostě není úplně pro mě.

11.04.2021

Ó Forde, to je báječný nový svět! Lidé mají vše předem nalinkované, jsou bezstarostní a šťastní ... Tak proč konec civilizace? Přečtěte si! DOPORUČUJI.

06.04.2021

Lidé často pronáší: “I Orwell by se divil” přičemž Huxleyho vize je nám na západě bližší. Orwell měl větší literární talent, a tak je průchod jeho literární vizí i přes tíhu obsahu příjemnější. Ač Huxleyho předestřenou vizi považuji v současné době za zajímavější, protože nastiňuje humanitní regres, kterého by západ mohl dosáhnout, kdyby zapomněl na své ideály a ještě více se oddal výkonu a slastem, tak jsem si ji toliko neužíval číst, jelikož Huxley nebyl dost dobrým spisovatelem:
Hned zpočátku se střídají časoprostorové linky děje po odstavcích - Snad by pomohl vypravěč, který by napomáhal k plynulejším přechodům mezi linkami se společnými tematickými plochy, dokud by jedna linka nevypointovala druhou a naopak. - To se ale neděje, a tak je to poněkud matoucí a nepříjemné. Krom toho věty po celou dobu trochu drhnou, páč sloh není tak ladný.

Literární neduhy však vynahrazuje podmětnost obsahu.
Lidé se nerodí, nýbrž jsou eugeneticky šlechtění do náležitých společenských kast, v nichž budou dle svého předefinovaného charakteru a inteligence nejšťastnější (viz. Dělníci jsou predestinovány s nižším IQ a s odporem k přírodě, protože láska k přírodě neni žádoucí) . Takto bude každé jedinec v mechanismu společnosti odvádět svůj díl práce dobře a celá společnost je tak udržovaná v naprosté stabilitě. Nasnadě je však ptát se - ale za jakou cenu?

Věřím, že každý jedinec má potenciál přispívat celku a při správné systémové podpoře a apelu na humanitní vzdělání bychom snad mohli napravit systémové chyby z nichž vyrůstají devianti, kteří celku škodí. Takový systém je stabilní jen relativně, avšak stále je to lepší, než vize, kterou nám předestřel Huxley, kde umění není žádoucí, protože vnáší do duše člověka duševní rozsah, jenž by byl rozvracel stabilitu civilizace postavenou na nesvobodě. Pravda a krása je nahrazena pohodlím a štěstím. Jedinci nemají právo býti nespokojení. Jedinec není “někdo”.
Jedinec je infantilní jednorozměrný hňup, plytké osobnosti, kterou mu zformovalo okolí a on žije na volnoběh ve své nízkosti, udržujíc se šťastný dávkami somy a ušetřujíc se čehokoliv, co by ho vyvádělo z “rovnováhy”. Rovnováhy, která je slabostí, ale za cenu všeho toho, co lze považovat za dobré a lidské. Vždyť člověka definuje to, nakolik je schopen překračovat vlastní stín.

05.04.2021

Konec civilizace po 1237. Tak jen pár poznámek:

„Ale proč je to zakázáno?“ ptal se divoch.
Inspektor pokrčil rameny: „Protože to je staré; to je hlavní důvod. Tady nám staré věci nejsou na nic.“
„I když jsou krásné?“
„Zejména když jsou krásné. Krása je přitažlivá a my nechceme, aby lidé byli přitahováni starými věcmi. Chceme, aby měli rádi věci nové.“
(Jak současné!)

Komentář:
"Myslím, že skutečná příčina neštěstí, vší dnešní komercionalizace a takzvaného rozvoje tkví ve ztrátě smyslu pro starobylé. Ztráta starobylého znamená ztrátu vědomí bezčasého v přítomnosti pokaždé, když je pokácen starý strom, když je srovnána se zemí nějaká pamětihodnost." (R. Aitken - Vlna zenu)

„Ford Pán sám velmi přispěl k tomu, že se důraz přesunul z pravdy a krásy na pohodlí a štěstí. Takový přesun si vyžádala hromadná výroba. Všeobecné štěstí udržuje kola v neustálém chodu, což pravda a krása nedokáže.“
(Zaměňte krásu za lásku a jste doma!)

Skvělá definice filozofa: „Člověk, jenž sní o tom, co je mezi nebem a zemí.“

Co je filozofie: „Člověk věří určitým věcem, protože byl predestinován, aby v ně věřil. Hledání špatných důvodů pro to, čemu člověk věří z jiných špatných důvodů – to je filozofie.“

A ještě k Shakespearovi: jako spojnice věků je W.S. použit i v knize V jedné osobě (John Irving).
Konec civilizace jsem četl z vydání v roce 1970 s opravdu prastarými citacemi z jeho her. Už u Irvinga si někteří čtenáři stěžovali na nezáživnost Shakespearových děl. Tyhle ukázky v Konci civilizace by asi vůbec nedali…

31.03.2021

Nadčasové, zajímavé a to především pro myšlenku budoucnosti. 1984 to nepřekonalo a styl psaní mě moc nebavil ale mělo to své

27.03.2021

V Orwellowom 1984 bola spoločnosť nedokonalá v nedostatku.
V Prekrásnom novom svete - je spoločnosť dokonalá a v prebytku.

Zaujímavé, že oboch príbehoch to dopadlo rovnako.
Nepomôže ani SOMA :D

A MUST READ

ODPORÚČAM !!!

18.03.2021

neuvěřitelně nadčasový román v roce 1932 neexitovalo umělé oplodnění, genové manipulace. Za pozornost stojí doslov od Miroslava Holuba