Předehra k Nadaci

od:

Předehra k Nadaci

Odvážné líčení budoucnosti lidstva uvozující jedno z největších mistrovských děl vědeckofantastické literatury, jímž je cyklus románů o Nadaci z pera Isaaka Asimova. Jde o dílo dosud nepřekonané co do jedinečného skloubení nepřetržité akce, smělých myšlenek i propracovanosti, které mapuje boj statečné skupiny lidí o záchranu civilizace před nezadržitelným přílivem temnoty a násilí – a to vše začíná příběhem jednoho mimořádného muže. Píše se rok 12 020 E. G. a císař Kleon I. neklidně poposedává na říšském trůnu v Trantoru. Zde ve slovutném, mnoha kupolemi zaklenutém hlavním městě galaktické Říše vytvořilo čtyřicet miliard lidí civilizaci oplývající nepředstavitelnou technickou i kulturní složitostí. Kleon však ví, že někteří lidé usilují o jeho pád – ti, které by dal zničit, kdyby uměl předvídat budoucnost. Hari Seldon přijel na Trantor zveřejnit pojednání o psychohistorii, své pozoruhodné predikční teorii. Mladý mimosvětský matematik však ještě netuší, že už zpečetil osud svůj i celého lidstva. Hari je totiž obdařen prorockými schopnostmi, které z něj činí nejhledanějšího muže Říše… muže disponujícího klíčem k budoucnosti – apokalyptickou mocností, která bude už navždy známa pod názvem Nadace....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/16_/163840/predehra-k-nadaci-163840.jpg 4.5278
Série:

Nadace (6.)

Originální název:

Prelude to Foundation (1988)

Žánr:
Romány, Sci-fi
Vydáno:, Triton, Argo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (24)

Přidat komentář
Hellrampage
včera

Šiesty diel Azimovej Nadácie a prvý v chronologickom poradí. Ja som ju čítal až po prvej pätici kníh a aj keď som očakával oveľa nudnejší dej, nebolo to až také zlé. Hari cestuje spoločne s Dors po celom Trantore, navštívia množstvo kultúr, ktoré autor dokonale opíše - ich zvyky, život, "náboženstvo" a schovávajú sa pred císárom. A na konci nám to Asimov zasa raz natrie, ako je to u neho zvykom. Nižšie hodnotenie dávam za zdĺhavosť niektorých pasáží a aj keď nám autor ozrejmil život Seldona a začiatok psychohistórie a Nadácie samotnej a doplnil chýbajúcu časť skladačky, pre mňa to bol trochu zbytočný diel a bojím sa, že ma posledná kniha z tejto série sklame.

mrwendor
14. ledna

Po předchozích knihách to byl opravdu hyperprostorový skok. Kniha se četla úplně sama. Spoustu toho bylo vysvětleno a jsem rád, že jsem četl tak jak to autor psal postupně a nezačal zrovna touto knihou. Byl bych o mnohé ochuzen.

Lukyz
26.09.2017

Díky svojí neznalosti jsem čekal na velkolepé odhalení fungování Galexie a dostal jsem ledovou sprchu ve formě mladýho Hariho, který po nocích nakopává zadky pankáčům na Trantoru. Tenhle návrat o cca 500 let zpět jsem musel chvíli chroupat, ale nakonec se povedlo a kniha rozhodně nedělá sérii ostudu. Jen mě opravdu trochu mrzí, že jsem sérii nečetl chronologicky, jelikož jsem celou dobu tušil, jak to vlastně dopadne. Jedinou opravdovou výtku bych měl k překladu, který byl místy opravdu špatný, kostrbatý nebo doslovný (vydání 1992).

000nugatovej
16.09.2017

Po letech, kdy jsem s chutí četl R. Bradburyho či S. Lema, jsem se vrátil touto knihou k sci-fi. Jak se pustit do Nadace? Číst v pořadí, v jakém psal Asimov, nebo podle obsahové následnosti? Dal jsem přednost druhému způsobu. Předehra se dobře čte, dobrodružné putování po Trantoru je plné fantazie a přináší i několik aktuálních myšlenek. Závěr je doslova překvapivý. Asi zkusím i A zrodí se Nadace.

No, trochu mi vadí, jak překladatelé doslovně a bez invence přebírají anglické he says apod., ačkoliv máme v češtině pro uvozovací slovesa spoustu různých vhodných ekvivalentů. Když jsem si to uvědomil, to monotónní „řekl, řekla“, mi dokonce chvíli fakticky vadilo. Pak jsem to ale vytěsnil a nechal se vtáhnout do děje.

Headvay
09.09.2017

Někde v půli knihy jsem ji musel odložit aby jsem ji byl schopen dočíst, ale ve druhé polovině už dostává děj větší spád. Tak dočtení už nebylo tak náročné.

parxel
15.03.2017

Přestože byla Předehra k Nadaci vydána v pořadí jako šestá kniha celého cyklu, tak časově patří na úplný začátek. Hariho Sedldona potkáte v době, kdy právě objevil teoretické základy psychohistorie a je plný pochyb o jejím praktickém využití.

Musím říct, že tento aspekt knihy mne, společně s poněkud rozvláčným úvodem, zpočátku dost iritoval. Na něco takového jsem u proslulého a báji opředeného Hariho Seldona nebyl z předchozích knih zvyklý a v této části knihy jsem se do jejího čtení musel trochu nutit.

Postupně se z Hariho nakonec vyklubal ten Hari, na kterého jsem byl zvyklý a Předehra k Nadaci nabrala kvalitu předchozích knih. Takže za mě super počtení. Navíc jako bonus luxusní pointa, která vás asi mnohem víc překvapí pokud neznáte předchozí knihy. A pokud je znáte, tak v ní spaříte veškeré aspekty, které se prolínají předchozími díly.

Shrnutí: Další skvělý díl do sérii Nadace. I přes poněkud utahaný a ufňukaný úvod se příběh nakonec rozjede a všechno dobře dopadne. Dávám plný počet hvězd.

vaclavv29
04.11.2016

Někdy nechápu, že jako pokračování série příběhů je návrat před jejich začátek. Tady je to ale docela zajímavé. Za předpokladu, že máte načteny knihy Nadace, Nadace a Říše, Druhá Nadace, Nadace na hranicích, Nadace a Země ale i Ocelové jeskyně, prože se tu řeší i roboti a Asimovovy zákony robotiky. Pak to dává smysl.

Palorizek85
01.04.2016

Nádherný průzkum lidskými pohnutkami a pohnutími a náhled na rozklad společnosti. Snaha zajistit vědní obor, který by byl schopen předvídání je "nadlidská" ale zajímavá myšlenka a v podání Asimova je to výborné čtení.

vincek1
10.03.2016

Hezké čtení od mého oblíbeného autora. Zpočátku chce kniha trochu trpělivosti, ale pak se příběh "rozjede" do téměř akčních rozměrů. Řekl bych, že se jedná o "nejakčnější" příběh, který jsem od něho četl.

Hadati
09.02.2016

Tato kniha, jak už název napovídá, se odehrává předtím, než vznikla samotná Nadace. Hari Seldonovi je teprve 33 let, když zveřejní svou teorii o matematické možnosti vypočítat budoucnost a tuto teorii nazve psychohistorií. Přestože prohlásí, že se jedná pouze o teorii, která je v praxi nevyužitelná, vyvolá tím mezi místními vládci Trantoru, hlavní planety Říše, bouři zájmu. Kvůli tomu se musí v různých částech Trantoru ukrývat před jejich pozorností a mezitím získává zkušenosti, díky kterým zjišťuje, že by mohl vypracovat psychohistorii, která by mohla mít i praktické využití.
Na této knize je znát, že ji Asimov vydal v roce 1988, tedy 37 let po vydání první knihy Nadace. Kniha má ucelený příběh, nejedná se o povídkovou sbírku jako byly první tři knihy ze série Nadace. Je zde také mnoho odkazů na předchozí knihy, tedy vlastně na věci budoucí. Dozvíte se tu tak, že známky rozpadu Říše jsou již patrné, přestože si toho není téměř nikdo vědom a Hari Seldon ani do konce knihy nerozpracuje psychohistorii tak, aby její rozpad dokázal předpovědět. I tak je tu však zmínka o tom, že by bylo nutné založit Nadaci a Druhou Nadaci. Dozvíte se zde i to, kde Hari Seldon získal dostatek prostředků na založení těchto dvou společností. Asimov v této knize také jemně propojí další knihy ze série Nadace. Je zde zmíněn i jakýsi „další projekt“ na záchranu lidstva, což je jasný odkaz na události z Nadace na hranicích. Stejně tak je zde i mnoho odkazů na knihu Nadace a Země, zejména co se týče „mýtů“ o Auroře a Zemi. Dost se tu také řeší roboti, čímž Asimov propojuje se sérií Nadace i svůj svět robotů se třemi zákony robotiky. Tato kniha je tak lahůdkou pro ty, co četli všechny předchozí knihy o Nadaci a mají alespoň nějaké povědomí o ostatním díle Asimova.
Proto doporučuji nejprve přečíst knihy Nadace, Nadace a Říše, Druhá Nadace, Nadace na hranicích, Nadace a Země a knihu ze série o robotech Ocelové jeskyně.

Dinosaur
06.01.2016

(☆10/10) Jednoznačné nadšení. Co tak (znovu)čtu Asimova, tak když si srovnám jeho povídky (nebo původní Nadaci, kde se každou chvíli mění postavy) a romány, tak si říkám, že ty kratší věci má sice zajímavé, ale jsou to většinou právě ty romány, kde propadám bezmeznému nadšení. Proto mě možná více bavila ta pozdější Nadace a teď i Předehra. Příběh jako takový v podstatě ani není moc akční a je spíše o cestování a poznávání různých kultur na Trantoru, ale je to psané neuvěřitelně chytlavě a hlavně ke konci jsem se od knihy vůbec nemohl odtrhnout. A naprosto jsem se zamiloval do Dors :)

Laki_Laki
22.05.2015

První dojem- zmatený. Trvalo mi než jsem chytila dějovou linku. Hari Seldon je zvláštní postava a očividně mu to pálí. Absolutně nechápu jek by někdo mohl dojít tak rychle k rozumnému závěru a navíc přidat neprůstřelné argumenty. Cestování po různých částech Trantoru a poznávání jejich kultur je zajímavé. Na konci je i velké překvapení a zajímavé odhalení. Skvělá kniha můžu doporučit. 4 hvězdy proto že je to moje první kniha od tohoto autora a doufám že další díly budou ještě lepší.

Akana
13.01.2015

Mám rád prequely. U knih i filmů. Baví mě sledovat, jak se autorům podaří napojit dějovou linku na místo, od něhož se kdysi odrazili a pravděpodobně ještě ani netušili, co se z něho všechno odvine. Řekl bych, že vzhledem k tomu, jak a kolika knihami Asimov svůj svět Nadace propracoval v mezidobí od prvního dílu k Předehře, se mu tenhle manévr docela povedl. Neskáču do stropu úžasem, ale docela se těším na sedmý díl.

Mako123123
03.01.2015

Postavičky - hl. hrdinovia cestujú z miesta na miesto a spoznávajú stále nových a vzájomne odlišných ľudí. Postavičky- hl. hrdinovia sa chcú k niečomu zdanlivo abstraktnému alebo nedosiahnuteľnému dopátrať/dosiahnuť a zároveň sú na úteku pred zlým impériom. Postavičky- hl. hrdinovia ( muž a žena) sa nakoniec do seba zamilujú. Koncept, klišé jak vyšité. ALE! Záverečné strany (kapitoly) sú ukážkou toho ako bravúrne zakončiť knihu bez toho aby čitateľ musel znechutene alebo aspoň sklamane prevrátiť oči (neverím na romantiku, podľa mna ide len o sexuálny pud). Celá kniha bola jemne nadpriemer hoc akcie tam bolo málo- bola len v úzadí v podobe cestovania z miesta A do miesta B a potom do miesta C, zaujali ma skôr dialógy. Nie tie ,,no a čo? koho to trápi?,, dialógy typu ,,Seldon sa nemohol vyspinkať, Seldonovi táto zmrzlina nechutila,, a podobné banálne kraviny (ocenil by ich asi skôr fanúšik týchto kníh, niekto kto už má aj ,,predchádzajúce,, časti prečítané a tým pádom ma k hl. hrdinovi kladný ba až zbožný vzťah) ale zaujali ma skôr prevládajúce dialógy (značná časť knihy) argumentačného typu strategického rázu. Viem, znie to trocha ako keby som sa snažil to napodobniť ale momentálne ma fakt nenapadá nič jednoduchšie. :D I v tomto spočíva moja hlúposť (resp. neschopnosť) kedže inak som dosť primitívny, teraz ked to potrebujem to nedokážem docieliť. Skúsim to v 3 skratkovitých a zároveň súvisiacich bodoch : 1)viacero pohľadov na tú istú vec, 2) (evolučná, ekonomická alebo socio-politická) stratégia, a pokročilá argumentácia.Takže preto tomuto dávam 4/5.
.
P:S. nemôžem si pomôcť ale Seldona si predstavujem ako Sheldona Coopera :D

opic 12
20.12.2014

Asimov opět dokazal zaujmout na všech galaktických frontách,tedy konkrétně na těch Trantorských. Dozvídáme se něco nového a další nám známá fakta jsou tu rozvíjena dál,aby se to nakonec,pěkně všechno propojilo v jeden celek a dávalo to smysl v rámci série.Odsejpá to skutečně nádherně,čtenář si rozhodně přijde na své a užívá si každou stránku.

Jennkie
17.11.2014

Moc zajímavé čtení, i když mnohdy už se autor trochu opakoval. Obzvláště mi to vadilo, když pořád dokola vysvětloval to samé, jen jiným způsobem. Ale jinak velmi poučná i čtivá kniha :-)

Empik
09.12.2013

Četl jsem knihu až po dílech co následují a dost jsem se obával, zda mě kniha chytne. Obavy byly však liché, Asimov nezklamal a já se neskutečně bavil.

Phoenix16.cz
19.07.2013

Když se tak ohlédnu za dějem knihy, tak si nějak uvědomuji, že se toho až zas tolik nedělo. V podstatě jsme se s hlavními hrdiny přesouvali z místa na místo a objevovali jeho krásy i nástrahy (ty především) až jsme došli do poslední kapitoly, kde se všechny nitky spojily a každá akce i myšlenka zapadla na své místo. Na druhé straně se dovídáme vše ze života člověka, který dal vzniknout psychohistorii a to za přečtení rozhodně stojí. I když je kniha nejdelší ze všech, čtení jde velice rychle, protože děj se necourá a stále plyne kupředu.

Evus
16.04.2013

Prvotřídní sci-fi příběh, smysluplná zápletka a hlavně pro mě opravdu nečekané rozuzlení

Ellis
10.08.2012

Tak jsem se po hodně delší době vrátila k Asimovovi a tímto zase trošku k žánru sci-fi, tak nějak se mi zachtělo si znovu přečíst sérii o Nadaci, kterou jsem celou četla asi jako 20tiletá. A tentokrát to vezmu pěkně chronologicky, čili od Předehry. Asimov nezklamal, knížku jsem zhltla za 3 večery a musím říct, že v ní nebyl jediný odstavec, který by mě nebavil. Skvělé čtení, poběžím do knihovny pro další díl/y a určitě doporučuji!

black.susi
20.05.2012

Asimov mě překvapuje čím dál tím víc, zatím to nejlepší, co jsem od něho četla. Stránky ubíhaly jedna za druhou a konec mě docela překvapil, tak už se fakt těším až se vrhnu na další díl.

yerry
27.08.2011

Knižka je síce v poradí 6. dielom v seriáli o Nadácii, ale chronologicky 1., preto som začal týmto dielom. Dej ako to už u Asimova býva samozrejme, je dosť popisný a miestami zdĺhavý.

Matematik Hari Seldom tu začína pokladať základy novej vedy zvanej psychohistória, ktorá by mala pomôcť ľudstvu predísť chaosu a ochrániť ho tak ako celok. V príbehu sa stretneme so starým známym zo série románov o robotoch, viac neprezradím. Hari Seldon na úteku pred cisárskou administratívou Trantoru navštívi viaceré sektory tejto hlavnej planéty impéria. Neunikne mu jedna zvláštnosť, zvyky a kultúra v jednotlivých sektoroch sa veľmi líšia...

Niektoré opisy príbehu sú trochu zdĺhavé, jednanie a dialógy hlavných hrdinov ale aj jednanie protistrany je miestami trochu naivné. V knižke je pár akčných prvkov, ale len toľko aby to bol stále Asimov. Hodnotím ako lepší priemer.

Minas
17.07.2011

První kniha, kterou jsem od Asimova přečetl a hned mě pěkně chytla :) Sice jsem tušil, jak to bude s "vedlejšími" postavami a na konci knihy se mi to i potvrdilo, avšak to knize vůbec nic neubralo na čtivosti. Při četbě jsem si připadal jako Gulliver při objevování nových světů a to bylo právě to, co mě táhlo celým dějem. Už se těším na další díly ze série Nadace :)

stilgar1
26.04.2011

Před čtením téhle knihy jsem si říkal, že už mě Asimov ve své sérii Nadace nemá čím překvapit. Trochu jsem se obával - zejména proto, že se jedná o "Předehru" k celé sérii a také proto, že jde o věc zase ne až tak krátkou. Nicméně velmi rád jsem se nechal vyvést z omylu. A co je nejzajímavější - zhruba od 100 do 350 strany jsem se držel jisté hypotézy ohledně jedné z ústředních postavav, která mi přišla nejpravděpodobnější. Na dalších cca 30 stranách mi Asimov ukázal, že jsem se velmi mýlil a já tomu plně uvěřil, načež hned na stránkách následujícím mi ukázal, že jsem měl v podstatě pravdu. Něco takového jsem nečekal ...nu, Asimov nejspíš dobře věděl, jak si se čtenářem pohrát!