Předčítač

Předčítač https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15205/bmid_predcitac-Mo3-15205.jpg 4 1241 276

Román se na pozadí osudové lásky mladého chlapce a mnohem starší ženy zabývá otázkou německé viny za zločiny druhé světové války. Poté, co patnáctiletý Michael prožil vášnivý milostný vztah k téměř o dvacet let starší Hanně, se s ní opět setkává jako student práv u soudu při procesu s dozorkyněmi z jednoho koncentračního tábora u Krakova. V jedné z nich poznal právě Hannu. Vybavuje se mu vše, co spolu prožili a snaží se vyrovnat s minulostí, kterou před ním zatajila. Hlavním motivem tohoto psychologického románu je snaha Němců o vypořádání se s nacistickou minulostí. Jeho autor využil milostného příběhu jako výchozího prostředku k zamyšlení nad otázkou viny a trestu, přístupu dvou generací k ní (stud dětí za jednání svých rodičů apod.). Román je napsán v ich-formě – vypravěčem je sám Michael, který děj provází svými niternými filozofickými úvahami.... celý text

Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: , NLN - Nakladatelství Lidové noviny
Originální název:

Der Vorleser , 1995


více info...

Přidat komentář

terezarath
12.03.2020 4 z 5

Příběhově úžasná kniha. Ze zvědavosti jsem sáhla po anglickém překladu a byla jsem po přečtení spokojená. Ale nedá mi to, musím uznat, že filmové zpracování mám radši.

Amazonka72
07.03.2020 3 z 5

Po knize Předčítač jsem sáhla ze zvědavosti. JIž před delší dobou jsem viděla film, který mě zaujal, a to především tématem, kterému se věnoval. Takže když jsem objevila téma letošní čtenářské výzvy "kniha o holocaustu", padl výběr právě na Předčítače.
Narozdíl od filmu mě kniha nijak zvláště neoslnila. Ne, nebylo to špatné čtení, dokonce jsem půlku knihy zvládla přečíst v kuse během jednoho volného odpoledne, ale chybělo tam "něco navíc". Proto dávám 3 hvězdičky.
Téma je pro mě velmi silné, i proto ráda sahám po knihách, které se otázce viny či neviny věnují. Jak těžké je rozhodnout někdy o tom, zda je člověk vinný. A co všechno naše jednání ovlivňuje. Že je někdy těžké odsoudit člověka za jeho činny, pokud nevíme, jaké okolnosti ho k jeho jednání dohnaly. Hanna se odsoudila sama, nepotřebovala k tomu žádný veřejný soud.
Na druhou stranu je tato kniha i příběhem o hlubokém citu a lásce. Ano, myslím si, že vztah Hanny a jejího "chlapečka" byl naplněný opravdovou láskou, a to i přesto, že většinu svého života prožil každý z nich v osamění.


Dandy1
05.03.2020 3 z 5

Smutný příběh na jedno odpoledne.

kamibe
04.03.2020 4 z 5

Jsem trochu zklamaná. Nikoli samotným příběhem, dokonce ani velmi hloubavým stylem promýšlení opravdu vážných témat kolem zločinů a trestů, pochopení, odsouzení a odpouštění, ba i ty dvě hrubé pravopisné chyby, kterých jsem si při čtení všimla, jsem přešla jen s malým povzdechem. Já si totiž knihu vybrala podle názvu do Čtenářské výzvy a chtěla jsem ji zařadit do tématu, kde hlavní hrdina má moje vysněné povolání. A já opravdu ráda předčítám přátelům a moc by se mi líbilo dělat to profesionálně. Jenže tady to k mé smůle není povolání. Musím se poohlédnout jinde. Nebo si zvolit něco jiného. Přesto jsem ráda, že jsem si ten příběh přečetla a tady se dozvěděla, že je podle něho natočen i film, který má být dokonce lepší než kniha. To láká.

InaPražáková
25.02.2020 5 z 5

Příběh je i na málo stránkách hutný dost, hlavně je ale kniha plná úvah o možnostech vyrovnání se s nacismem, o pocitu viny a studu, a jakou paseku můžou způsobit. Schlink se hodně ptá, ale nedává jednoznačné odpovědi a i u citlivých témat zůstává umírněný, což je velmi příjemné. Navíc jednoduše formuluje pocity, se kterými se do určité míry potkává každý, ale bývá problém je vyjádřit, namátkou: láska k rodičům je přirozená, ale nezaplétá děti přece jen do jejich viny, není to schvalování? A není odsudek té viny jen umytí si rukou a pohodlný důvod, proč je nebrat vážně? Dá se zároveň jednoznačně odsuzovat vina i chápat viník? A smí se mluvit o tom, třeba s odsudkem, před čím by se mělo v hanbě mlčet, není každé mluvení jen rozmělňování?
Stejně opatrně vytvořil Schlink i postavu Hanny, ani ji nehájí, ani nezatracuje, ale přes všechny sympatie, které ve mě vzbuzovala (a které vzbuzovat má), je dobré mít na paměti jeho zdůraznění, že je vždycky rozdíl mezi vězni a vězniteli. Četla jsem Předčítače v dobrou dobu, intelektuálně i citově jsem si přišla na své.

kape97
20.02.2020 5 z 5

Jako první jsem viděla film, i když velmi dávno před tím, než jsem četla knihu. Kniha je velmi čtivá, se silným příběhem, určitě doporučuji ke čtení.

Pettinka
15.02.2020 2 z 5

Já nevím, ale asi jsem podle hodnocení a obalu knihy (ano, jsem ten typ, co vybírá knihu i podle vzhledu, jak na mě působí :D) a popisu příběhu, čekala víc. Nějak jsem tomu na chuť nepřišla. Jako moc zajímavá zápletka, ne že ne. Ale na mě moc těžko psané, odborné právnické prostředí taky není nic na mě. Nevím no. Tématiku války, holocaustu mám ráda, ale tohle bohužel :/

petrarka72
05.02.2020 5 z 5

"Co byste dělal vy?" Melancholická zpráva o ztrátě chlapecké nevinnosti, nejednoznačná zpráva o zločinu a trestu. A spousta otázek.

Dresia
01.02.2020 2 z 5

Jedna z mála knih, kde byl film natočený podle ní mnohem lepší než předloha.

ivetdos
30.01.2020 4 z 5

Hluboký, neotřelý příběh z poválečného Německa, plný životních pravd, o vkusném milostném erotickém vztahu, který byste nečekali. Autor poukazuje na plno věcí, nad kterými může čtenář přemýšlet, které vás donutí se na určité věci dívat z úplně jiného úhlu. Kniha se fakt dobře četla a můžu vám ji vřele doporučit. Určitě se k ní budu chtít jednou vrátit.

Ella_85
20.01.2020 3 z 5

Musim priznat, ze jsem kdysi videla film, ze ma knizni predlohu jsem vedela. Rika se, ze original (mysleno kniha) je lepsi nez kopie (film). Tady tp neplati. Neznam jinou Schlinkovu tvorbu a tak nevim, jestli je podrobny ve vsem co napsal, misty to bylo dost „otravne“. Film se v podstate drzel tech tri casti jako v knize, sem tam navrat do minulosti a pak zase do soucasnosti. V knize jsem si tu „otravnost“ pretavila do osoby R. Fiennese a hned se mi cetlo lepe. Mozna se k ni nekdy vratim, ale ted bych se radeji podivala na ten film

kiraa
13.01.2020 2 z 5

Nestanu na straně příznivců a nadšenců. Mně se totiž líbil jen začátek a konec. A kdybych nectila zásadu, že všechno až do konce, hodila jsem do toho vidle už v půlce. Dlouhatánskej prostředek, kterej čítal nekonečný množství filosofických úvah o vině a nevině, včetně soudního procesu s Hannou a neustálý se pitvání v pocitech spojených se vztahem jednoho puberťáka a o generaci starší ženský. Nechci zlehčovat, protože na to byla tahle doba pěkně svinská, ale už jsem četla jiný, a po letech bych o nich dovedla něco říct. Tady to jen tak prosvištělo kolem a nic.

ronnie_vrh
11.01.2020 5 z 5

schlinkovo psaní je jak pohlazení od maminky.

Moja16
09.01.2020 5 z 5

Jedna z těch knih na jeden dech, od začátku až do konce. Naprosto perfektní!

tabaluga
24.10.2019 4 z 5

Není to kniha, ze které bych byla úplně paf. Zpracování tématu velmi zajímavé, ale u něčeho jsem měla pocit, že si to musím přečíst i dvakrát, abych vlastně pochopila myšlenky autora. Myslím, že tato kniha krásně vystihuje, že život opravdu není pouze černobílý a vše, co děláme, se nedá generalizovat, že to je či není správné. Úplně mne dostala otázka ve smyslu, co bychom dělali my v té situaci a já jsem ráda za to, že takové rozhodnutí dělat nemusím..

Eicherik
13.10.2019 5 z 5

Velmi smutný příběh. Na Hannu dlouho nezapomenu.

Malýmedvěd
18.09.2019 4 z 5

Dobrá a silná kniha. Motivů a rovin má hned několik. Někoho zaujme milostný vztah mladíka a zralé ženy, někoho zaujme proces se členy SS, někoho zujme motiv dilematu Němců jak se vyrovnat s válečným dědictvím. Kniha na vás sype otázky jednu za druhou. Nemoralizuje, nedává žádné návody na odpověď, jen zdánlivě suše vypráví a popisuje. Dělá to však skvěle. Člověku se honí otázky v hlavě jedna za druhou. Je to dobře, nebo špatně? Jak měli soudit, jak měli odpouštět, jak měli žít? Umíme asi pochopit Hanu, Michaela, nebo třeba soudce, ale já si neumím představit sama sebe na jejich místě. Nevím co bych dělal já. Dokonce si neumím představit ani sebe v té době. Napadají mě otázky jako: Je právo jen papír?, Je je právo jen "šablona na chování"? Může být právo hranicí a strážcem kultury a společnosti? Je právo derivát společnosti pro její očištění a nebo je to hromosvod a nástroj pomsty? Jak moc si jednotlivci a společnost něco sebenalhávají? Jak moc se před ostatními stydíme za to co jsme?

Dela111
19.06.2019 5 z 5

Tyhle silné příběhy, které nutí k zamyšlení, mám moc ráda. Setkání dvou na první pohled velmi odlišných lidí, jak povahou a vzděláním, tak především věkem, poznamená hlavního hrdinu na celý život.
Předčítač je výjimečný příběh, v jehož centru je milostný vztah, pozadí je historické s nacistickými procesy a zamyšlením nad otázkou viny a trestu a po dočtení zůstává ležet v hlavě. Je to jedna z těch knih, na které se hned nezapomíná a to si zaslouží nejvyšší hodnocení.

hs777
09.06.2019 5 z 5

Silný příběh a velmi působivý, možná i proto, že se mi ho podařilo přečíst v jednom kuse.
Co všechno člověk může pochopit, omluvit a odpustit někomu, koho kdysi miloval?

martineden
08.06.2019 5 z 5

Perfektní!