Předci: Svazek první
Jeff Lemire
Deset let poté, kdy obří roboti zvaní Ženci napadli devatero planet Spojené galaxie, se na opuštěném měsíci probouzí dětský android Tim 21 a vydává se na výpravu s cílem najít své blízké. Timův kód však v sobě skrývá tajemství hrozivých Ženců, a tak po něm pátrá doslova celá galaxie. Malý robot se tak ocitá ve víru událostí, doprovázen svým robopsem Lumpem a starým důlním droidem Vrtákem. Emotivní akční space operu společně stvořili uznávaný scenárista Jeff Lemire a výtvarník Dustin Nguyen.... celý text
Literatura světová Komiksy
Vydáno: 2024 , Comics CentrumOriginální název:
Descender, Deluxe Edition, Vol. 1, 2017
více info...
Přidat komentář


"Vrták je fakt kruťák" a Jeff Lemire je fakt pašák. Zatímco (nejen) hollywoodští scenáristé tápou a za originální námět by se upsali ďáblu, on tahá z rukávu jeden příběh za druhým a opakovat se snad neumí, natož aby nudil. Předci jsou zjevně další takový jeho kousek, ovšem tentokrát ve spoustě ohledů jiný. Opět tu máme uvěřitelné postavy v bezvýchodných situacích, opět se dějí věci, které působí nesmírně originálně, ale zároveň je to i akční sci-fi zábava plná ničení planet, přestřelek, soubojů... Po pár stranách si vás - i díky úžasné kresbě - omotá kolem prstu. A to je teprve první svazek!


Naprostá paráda! Po příběhové stránce vše funguje, jak má, Lemire opět dokazuje svůj statut jednoho z nejlépe píšících scénáristů, jehož příběhy jsou nabité emocemi a zajímavými vztahovými peripetiemi jeho postav, ať už lidských nebo robotích. I když zrovna nemusíte scifi, tak si dovoluji tvrdit, že tento komiks vás i přes to zaujme. V některých scénách dojde i na docela brutální a krvavé záběry, což jenom dokazuje, že jde o dost vážné vyprávění a jen čekám, kdy některá z hlavních postav opustí stránky komiksu. Kniha první končí tak napínavě, karty jsou tak rozdány, že jdu okamžitě na druhý svazek.
Ještě se sluší zmínit druhou podstatnou věc každého komiksu a tou je výtvarná stránka. Nguyenova kresba je skvělá, odlišná od všeho mainstreamového, s krásnou paletou barev, radost pohledět a protože kniha vyšla v luxusním velkoformátovém vydání, za což velké díky vydavatelství Comics Centrum, si ji můžete řádně vychutnat. Epické dílo a zatím nejrozsáhlejší a pro mě nejzdařilejší Lemierův počin u nás vydaný. MASTERPIECE!


S panem Lemirem jsem se už párkrát setkal. Nějak zásadně mi nevadí ani jeho kresba, ani jeho samoléčebné výpravy za vlastními démony. Mám ho vlastně docela rád, ale na opravdový "majstrštyk" jsem dosud čekal...
A je to tady vážení! Epicky famózní a originální sci-fi je to nejlepší co u nás od Lemira vyšlo. Předci, komiks u kterého Vás napadá, že chemie při jeho tvorbě zafungovala snad ve všem. Příběh, snad kdyby byl více detektivní a méně akční, můžeme hnedle zařadit někam do asimovova světa Nadace a románů a povídek o robotech. Nečekejte ale přímočarý boj metadobra s metazlem plným metakrávovin a metacintů, jak to známe z jiných komiksových sci-fi. Příběh Předků je chytrý a promyšlený, plný emocí, nečernobílých propracovaných linek postav bez křečovitých plot-twistů. Hlavní velkolepé téma je o vztahu člověka s technologií tak, jak se mu věnuje právě Asimov, ale bez obav! Na životní dílo sci-fi velikána spíše navazuje, než že aby jej vykrádalo. Otázku, zda sní androidi o elektronických ovečkách už zde máme v podstatě vyřešenou a Lemire zkoumá další, navíc jiným, unikátním pohledem. Coby vedlejší, nikoliv však okrajová, jsou pak velmi osobní témata osamělosti, přátelství a zrady, identity a v neposlední řadě lidskosti. Množství flashbacků, zcela, až učebnicově, funkčně, citlivě a nenásilně dávkovaných, nám postupně odhaluje to zásadní, co potřebujeme k plnému pochopení příběhu.
Druhou stranou mince je nádherná a originální kresba Dustina Nguyena, která mi vyrazila dech už na prvních stránkách a neomrzela mě až do samotného konce. Akvarel není v komiksu příliš obvyklou technikou kresby a už to ji dělá zajímavou. Kresba dodává jedinečnou atmosféru jemné organičnosti, intimity a emocí. Působí ohromně svěže, v dnešní záplavě komiksů kreslených a kolorovaných digitalizovanými postupy. Promyšlené použití barev, kontrastů a linií, stejně jako skladba panelů přivádí pozornost tam, kde je jí třeba a spolutvoří celkové pocity z příběhu. Další rozměr originality vnáší zřejmě původ jejího autora. Ač vyrostl a žije v USA, styl kresby celkově, i přímo postav má lehký asijský nádech. Ne tolik, aby to rušilo čtenáře navyklého na moderní americký komiksový styl, ale dostatek, aby to zaujalo dojmem jisté unikátnosti. U kresby musím upozornit, že má obrovský význam velký "kolosální" formát knih, díky kterému může úchvatné dílo plně vyniknout.
Lemire definitivně dokázal, že umí tvořit i bez toho, aby si léčil své osobní mindráky. A nemusí do toho ani zatahovat odpadlé superhrdiny s ručním nářadím. Nguyen pak vše dotvořil ve skutečné mistrovské dílo. Předci čtenáře vtáhnou a pohltí. Snadno se pak stane, že jimi prolétnete příliš rychle a nevychutnáte si drobnější detaily příběhu i kresby. Proto se těším na druhé přečtení, které mi zkrátí čekání na pokračování – Potomci.
Autorovy další knížky
2019 | ![]() |
2021 | ![]() |
2019 | ![]() |
2017 | ![]() |
2019 | ![]() |
Roboti s emocemi jsou tu s námi prakticky od vzniku slova robot. Přesto se mi to zde zpočátku zdálo lehce nepatřičné. Možná proto, že jinde jsme většinou zvyklí vnímat emoce u robotů jako něco vtipného. Tady jde ale o mnohem více. Tohle je Jeff Lemire, takže jde o skutečné emoce. Tohle je drama, ve kterém nejde o nic menšího než o střet uhlíkových a silikonových bytostí. O střet plný nenávisti a zášti. A na jeho pozadí se snaží malý nevinný robotický chlapec najít svého lidského bráchu.
Příběh je poměrně zajímavě vystavěný. Nepracuje se spoustou nezodpovězených otázek, ale občas se odhalí něco, co celý příběh posune, a celý svět udělá o něco složitější a komplexnější. Je zde jediná velká otázka. Kdo jsou obří roboti, kteří zdecimovali populaci v celé galaxii a kdo je vyrobil. Velmi si cením toho, že všechny otázky byly průběžně zodpovězeny.
Není to nekonečná sága, ale poměrně komplexní a uzavřený příběh. Je to akční sci-fi jízda s jasný rukopisem Jeffa Lemira. To znamená, že z vás v pravidelných intervalech vymáčkne emoce a případně i nějakou tu slzu. Myslím si, že to je přesně ten důvod, proč jeho příběhy máme tak rádi.
Velmi výrazné je výtvarné zpracování tohoto komiksu. Stručně by se dalo říct, že je to vybarvené vodovkami. Popsat ale kresbu Dustina Nguyena nějak více není vůbec jednoduché. Než jsem si ty knihy koupil, tak jsem viděl jenom pár obrázků a okamžitě mi to spadlo do složky “chci, protože vodovky”. Pak mi ta kniha dlouho ležela v knihovně a já jsem se na tu kresbu těšil a možná si ji i idealizoval. Na začátku pak proto přišel trošku šok. Kresba není dokonalá ve smyslu preciznosti. Kresba je dělaná tužkou nebo pastelkou a tvoří ji jen tenká linka. Často je kresba jen částečná a zbytek je dodělaný barvami. Zpočátku jsem se možná příliš soustředil na detaily a někdy mi ta kresba přišla trošku odbytá. Tento pocit ale poměrně rychle odezněl.
Stejně jako kresba, zpočátku místy působil nedokonale i koloring. Obdivuji u všech autorů, kteří pracují s barvami, jak umí pracovat s prázdnými plochami, které zůstávají bílé, a které tam musí být, aby celý obraz fungoval. Obdivuji to, jak to musí mít dopředu promyšlené a oni s tím přitom pracují zcela přirozeně. Tady je to tak, že nevíte, jestli všechny bílé plochy, nedotažení, nebo naopak přetažení, jsou záměrem anebo ledabylostí. Ale to nejdůležitější na Nguyenově kresbě a koloringu je to, že jako celek to vypadá naprosto úžasně já jsem si to užíval. U mě je to ještě umocněno tím, jak je v barevných plochách vidět struktura uměleckého papíru, což se mi hrozně líbí.
P.S. Na začátku jsem zmínil vznik slova robot. Myslím že s R.U.R. se zde dají najít pěkné paralely a Jeff Lemire se Čapkem dost možná inspiroval.
P.S.2 Knihu jsem četl v anglickém vydání, ale věřím, že Comics Centrum odvedlo dobrou práci a plný počet hvězdiček patří i českému vydání.