Přece to nevzdáš

Jako malá jsem si tuto knížku přečetla, protože mi ji moje mamka koupila. V tu dobu jsem nerada četla, ale tahle knížka mi z nějakého neznámého důvodu utkvěla v paměti. Včera jsem si ji znovu přečetla, protože jsem si na ni opět vzpoměla. Teď už jsem starší (16) a tak jsem to vše vnímala trochu jinak. Také se tam objevilo mnoho věcí, které jsem prožívala, nebo stalé prožívám a tak mě to mírně dohnalo k slzám. Knížka má zajímavý příběh a úplně chápu, proč jsem si ji jako dítě zamilovala. Vyskytují se tam témata a věci, které je dobré znát, nebo aspoň minimálně o nich vědět. Knížku bych doporučila dětem, které neradi čtou, protože věřím, že by jim tato knížka mohla změnit názor na čtení samotné.

Pro děti 9-10+

Velmi silný příběh o holčičce, která je nemocná, ale tak statečná. Dělá radost ostatním, ale kdo udělá největší radost jí?
Jako rodiče mě to dost zasáhlo.

" Jak ji mohl opustit a nechat ji tu samotnou. Vždyť nic neprovedla."
Klárka je usměvavé dítě, které se řadí učí. Ale před několika měsíci odešel táta z domu a nechal tři holky doma, aby se staraly o sebe. Klárka si to vyčítá, že tomu mohla nějak zabránit, ale nedokázala to.

" Maminka se rozplakala. Ta nemoc, kterou Klárka trpí má takový divný název."

O prázdninách byla Klárka nemocná, ve škole zase. Jidlo se mění v divné tvory s chapadly. Výsledky nepřinesly nic dobrého. Leukémie- zněl verdikt.
Mezi přestávkami na jidlo a krátké popovídání se spolupacientkou Aničkou dlouho spí. Léky, které dostává infuzí , jak bude později vypravěčem řečeno ji hodně unavují. Ve snech se potkává a mluví s Martinem , který je po autonehodě. Ve skutečnosti s ním mluvit nemůže. Nikdo neví jestli se vůbec probudí...

Příběh pro děti o dětech a pomoci druhým, ale hlavně sama sobě.

Moc krásný příběh, který problém váné nemoci řeší dětskou, dětem přijatelnou formou.

Neuvěřitelně krásná kniha. Určitě doporučuji.

Čteno na střídačku s knihou P.Braunové Evička lhářka, žhářka, a možná právě tohle těsné sousedství mi knížku Přece to nevzdáš představilo jako knihu, kterou bych klidně devítileté čtenářce nabídla - a potom bych si s ní o přečteném ráda povídala.
Přes všechny nehezké (ale bohužel reálné) situace mi připadá velmi statečná, dá-li se to o knize vůbec napsat, a úžasně nadějeplná. Ilustrace Ivony Knechtlové jsou velmi vydařené - jakoby dětské. Jelikož jsem během několika posledních let byla v dětských nemocnicích poměrně častým hostem, moc se mi líbil nejen obrázkový, také slovní popis jejich výzdoby. Obecně Klárčina fantazie byla obdivuhodná a její "převod" do textu a ilustrací mi vyloženě lahodil. (Hned na s.8 se sice do textu vloudila chyba, která by v diktátu byla označena jako hrubá, ale tohle ojedinělé klopýtnutí lze snadno prominout.)
Takže já tuhle knížku budu našim třeťačkám ráda nabízet a doporučovat. A věřím, že si na ni troufnou i někteří empatičtí kluci, vždyť Klárka s Aničkou mají v nemocnici i kamaráda Martina!

Dětská kniha s tématikou, která dle mého je pro děti dost těžká a plně nepochopitelná. Dcera ji má jako společné čtení ve škole, ale spoustu věcí nedokáže bez vysvětlení pochopit.
Viz. co má Klárka za nemoc? U dětské knihy bych asi ocenila jasnější (šťastnější) konec. I když dcera konec pochopila jako jasný "happy end".

Knížka mě zaujala neobvyklým tematem pro děti. Bohužel mně přišla nedokončená a místy i dost zmatená. Ani na konci knížky se nedozvíme, zda Klárka přepere vážnou nemoc... A spousty dalších informací je čtenářům utajeno.

Knížka se četla moc hezky, ale přiznávám, že mi místy přišla nedotažená a také, že rodiče (Klárčin tatínek, Aniččina maminka) mě pěkně štvali .