Pražský hřbitov

11.03.2016

K románu Pražský Hřbitov mám po přečtení ambivalentní postoj. Hlavní hrdina, jedna z mála fiktivních postav, si nezískal moje sympatie, což asi ani nebyl cíl. Po zhruba stovce stran jsem sáhla po historickém atlasu, wiki a začala jsem si dělat výpisky, protože historicko-kulturní prostředí 19.století je mi vzdáleno více, než jsem si myslela. Když jsem se dostala do fáze spikleneckých teorii, tak mi příběh přišel jako snůška nesmyslů, ale jen do té míry, než jsem zjistila, že většina postav, historických událostí, dokumentů není nesmyslem, ba naopak výtečně vykonstruovanou zápletkou, v níž se prolíná neuvěřitelné množství méně známých historických epizod. Nic naplat, témata politického pletichaření, tajných služeb, jezuitů, antisemitismu, tajných loží mě prostě nepohltilo, možná právě kvůli vnitřní nesympatii s hrdinovým postojem zaprodance, kdy historie je utvářena na zakázku mocných, pravda a čest pozbývá významu a fabulace tvoří dějiny. Asi děsivé, jak moc může být toto stále aktuální téma. Dávám bod za nápaditou konstrukci vyprávění, a nakonec nezbývá, než přání propracovat se k lepšímu porozumění románů Eca, které prostě nebyly a nejsou jednoduchým čtením.

01.02.2016

Co Pražskému hřbitovu škodí nejvíc, je roztříštěná dějová linka. Stejně tak se dá úpět nad zmateností hrdiny, který trpí rozdvojením osobnosti, ale vy ani on netušíte proč a jak. Jenže to, co mě přinutilo všechny nešvary ignorovat, je autorův osobitý jazykový styl. Co bych jinému spisovateli omlátil o hlavu, tady jsem si vychutnával plnými doušky. Je to zvláštně vtipné, zvláštně archaické, zvláštně hravé, takže i když se třeba ve stostránkové pasáži nestane nic zásadního, užil jsem si ji do posledního písmene.
Jde o jakousi historickou fresku jedné epochy vyprávěnou fiktivní postavou poháněnou zcela skutečnými emocemi. Autorovo vypodobnění nenávisti k Židům či jezuitům je neuvěřitelně aktuální vzhledem k momentální celosvětové situaci, kdy za vším vidíme Araby nebo Američany. Některé věci se prostě nemění. Stačí si najít správného nepřítele a všechno na něj svalit.
P.S. Po dočtení vřele doporučuji k nahlédnutí komiks Spiknutí, který začíná takřka přesně tam, kde Pražský hřbitov končí.

24.01.2016

Bohužel jsem skutečný historický přesah knihy objevila až po přečtení doslovu, což je určitě škoda. Pro neznalého čtenáře jako jsem já, tohle dílko sice nabízí zajímavý pohled na antisemitismus (tentokrát ne ze strany židů), ale tak nějak nedokáže vtáhnout do děje.

30.11.2015

Moc mě bavilo, jak se střídaly zápisy v deníku kapitána Simoniniho a abbého Dalla Piccoly - jak se postupně rozmotávaly vzpomínky obou. Téma celého románu (manipulace se "zaručenými" zprávami) se mi zdá vystupňované ad absurdum, ale kdoví, jestli to právě takhle nechodí den co den? Rozhodně je to kniha k zamyšlení. Na autorovi - možná paradoxně - oceňuji fakt, že ne všechno znám a všemu rozumím. Nutí mě tak, abych si prohlubovala své vzdělání a rozhled, což se počítá.

25.11.2015

Furt tam žerú! Skutočne, keby sa vyškrtali všetky jedálne lístky reštaurácií, ktoré postavy navštívia, všetky recepty a všetky jedácke fantázie a reči, ktoré medzi sebou vedú, kniha by bola o štvrtinu tenšia. Nie že by mi to vadilo, ale moje časté návštevy chladničky počas čítania veľmi spomaľovali plynulosť a spád deja. Mimochodom, dosť mi to pripomínalo Stančíkov Mlýn na mumie (alebo naopak?).
Inak je Pražský cintorín vcelku krutým, miestami až veselým osobným útokom na každého pravoverného hltača konšpiračných teórií. Židia, slobodomurári, svetovláda, to teraz letí! Obávam sa však, že tí, ktorých sa táto satyra dotýka, môžu pochopiť Pražský cintorín iba ako ďalšie veľké odhalenie zamlčiavanej pravdy...

Velmi tlusta kniha a velmi těžke čteni spousta jmen nazoru děju a postav pro naročneho čtenaře

08.07.2015

Umberto Eco je mým oblíbeným spisovatelem, mám na něm ráda jak s elegancí sobě vlastní zahltí čtenáře množstvím faktů, ale u této knihy toho bylo až moc. Některé pasáže jsem musela číst několikrát, k některým se zpětně vracet a kniha mě příliš nenadchla. Čekala jsem od ní něco jiného, něco trochu víc románového, přišla mi průměrná.

Jméno růže miluju, ale co má být jako tohle?hned na začátku urazí všechny národy a i církev nechápu jak by tohle mohlo konkurovat Dumasovi, jak se píše v úvodu:(

27.02.2015

Tahle kniha splňuje všechny předpoklady, proč dát 5*, je opravdu výjimečná ... pro mě především tím, kdo jí napsal ... autor s ohromným spektrem znalostí historie, faktů, souvislostí, ... filozof, vědec ... také autor s ohromující představivostí ... způsob, jakým skládá kaleidoskop všech těch historických událostí dohromady s fikcí je úžasný, výsledkem je příběh (o mystifikaci, moci, nenávisti, ...)

- tak a teď se dostávám k tomu, proč jsem z hodnocení jednu * odebrala -

... příběh vyprávěný asi jedinou fiktivní postavou (značně nesympatického, nenávistného falzifikátora Simoniniho), tahle kniha by měla být, jak jsem někde četla "brilantně vystavěným dobrodružným vyprávěním", tahle kniha je podle mě všechno možné, jen ne vyprávění, je daleko "temnější" - pouští se tak strašně hluboko, je tak složitá, že už to ani není vyprávění, ale literatura faktu? ... hlubiny autorova filozofického uvažování? ... zneklidňující příběh? ... o tom, jak je možné zneužít nenávist, jak je možné pomocí ideologie manipulovat s nevědomými (bohužel dost často i s těmi vědomými) ... jak je snadné? ... aby se něco stalo důkazem ... těch otazníků je tu strašně moc a čím víc o téhle knize přemýšlím, tím víc jich přibývá ... to množství informací, které na nás autor "vyklopí" mě bude zaměstnávat ještě dlouho ... a to je to, co mě na téhle knize popuzuje, ale i baví :-).

„Je to bezútěšné místo, ale pomohlo mi představit si pražský hřbitov, který jsem viděl jen na obrázcích. Byl jsem dobrý vypravěč a mohl by ze mne být umělec: z nemnoha stop jsem vystavěl magický prostor, temný, lunou zalitý střed všesvětového spiknutí. Proč jsem dal ten výtvor z ruky? Mohl bych tam toho zasadit ještě tolik…“

31.12.2014

Výborná kniha, která mě zaujala od začátku až do konce.

30.12.2014

Zhruba do dvou třetin mě hřbitov opravdu bavil. Poté jsem pochopil, že se opravdu nedočkám ničeho zajímavějšího, než retrospektivního vyprávění až příliš překombinované části života jednoho dokonale nesympatického hrdiny. Eco se ze všech sil snaží tvářit intelektuálně vyspěleji, než většina spisovatelů, ale mě tím rozhodně nedostal. Fabulace Sionských protokolů mě přišla využitá velice jednoúčelově a přímočaře. Od tak vyhypovaného autora jsem čekal mnohem víc. Asi se budu opakovat, ale King, nebo Dick umí konspirovat a hlavně vyprávět mnohem zajímavěji. Od dobré knížky totiž očekávám hlavně bravurně zvládnuté podání příběhu a tady, ač jde prakticky o větší část hrdinova života, se mě jej nějak nedostává. Eco vás zahltí obrovským množstvím postav, které po dočtení okamžitě zapomenete. Pamatujete na Hyperion? I v něm jsou davy hrdinů a vedlejších figurek a většinu jejich příběhů si doteď pamatuji. Ze hřbitova se mě pár dní po dočtení nevybavuje pořádně ani jméno hlavního zlobra.

24.10.2014

Jsem rád, že jsem to četl, kniha je opravdu výjimečná. Propracovaná, vtipná a také poměrně náročná. Opět se setkáváme s Ecovou, řekl bych, exibicí (?) jeho znalostí, perfekcionalismu, manýry, .. a čtenář to zhltne jedním dechem.
Takto vtipně a s převahou dehonestovat veškerá spiknutí a konspirační teorie..bravo, tleskám.

09.09.2014

Jedním slovem GENIÁLNÍ!! A už i chápu proč Ecovi Karlova univerzita zrušila avizované udělení čestného doktorátu:)

31.08.2014

Velice chytlavá kniha.

08.05.2014

Táto kniha Umberta Eca, pravdaže, nie je o tom, ako vznikli tzv. Protokoly sionských mudrcov, ale – mimo iného – o tom, ako vzniknúť mohli. Eco však zostal verný svojej „mánii“ a tak spolu s majstrovsky vystavaným dejom na čitateľa čaká úžasná študijná vychádzka do druhej polovice 19. storočia, jedinečný náhľad do udalostí, charakteru aj myslenia tej doby, okorenený skvelým humorom umne vnášaným najmä skrze chladný až nenávistný cynizmus ústrednej postavy.
Skvelé dielo skvelého spisovateľa. A jedinečný preklad Stanislava Valla (Slovart 2012) činí tento román skutočnou lahôdkou!

05.05.2014

Umberta Eca miluju přesně kvůli jeho geniální stavbě beletristických děl, v nichž staví z citací a odkazů prakticky "jinou realitu", často ale kvůli tomu, aby nám samotným nastavil zrcadlo. Vřele doporučuji všem, kdo mají sklony věřit na "tajemná spiknutí" - ale samozřejmě i čtenářům, kteří takovéto příběhy ocení pro ně samé...

05.05.2014

Nic v životě není náhoda! Aneb o tom, jak si s námi obyčejnými dokážou pohrávat. Jak to doopravdy bylo s ekonomickou krizí, s hrozící válkou na Ukrajině atd? Už tehdy to šlo, zmanipulovat "dějiny". Čtěte a premyslejte.

05.05.2014

Je to historický román, detektivka nebo životopis (fiktivní osoby)? Těžko to zařadit. To se musí přečíst :)

Postřehy:

- Hlavní hrdina je vlastně strašnej hajzl. Rozhodně ne někdo, s kým bych měla zájem se identifikovat, ale jeho osud mě zajímal, chtěla jsem vědět, co ještě provede a kam se dokáže vyšplhat.

- "Detektivní" část, dávkovaná po částech v průběhu celé knihy, je napínavá a udrží u příběhu i toho, koho by nezajímala historie (které je v knize hodně). Clever.

- Bavily mě odkazy na spiritismus a okultismus, v 19. století mimořádně oblíbený, jakož i na rodící se psychoanalýzu.

30.04.2014

Od knihy jsem čekal více, Eco je výborný spisovatel, ale tohle mě příliš nenadchlo.