Pražské hyeny
Pavel Verner
V románu Pražské hyeny (s podtitulem Románové falotikum) modeluje [autor] groteskně zkarikovaný, hyperbolizovaný obraz české polistopadové společnosti. Nástup mechanismů svobodného trhu jej zde podnítil k černému humoru, k výsměšné satiře s výrazně akcentovanými erotickými a funebrálními motivy, která v závěru přerůstá až do blasfemie. Vernerův styl charakterizuje pozměňování a parodování tradičních motivů a témat spolu se sarkasmem a chladně ironickým odstupem, s jakým sleduje osudy svých hrdinů, aniž by cítil potřebu nabízet jim řešení a vnášet do jejich životů perspektivu. Příznačná je zpravidla i vynalézavá, dynamická dějová konstrukce, založená na splétání dvou paralelních příběhů, popřípadě dějových rovin.... celý text
Přidat komentář
Jedna z mých nejoblíbenějších knih, tak strašně neuctivá. Potřebujete vědět, kdo je Vdova po Miláčkovi národa. Ale co už, vždyť to vlastně víte.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1994 |  Pražské hyeny |
| 1999 |  David a Goliáška |
| 2004 | Maryša naruby |
| 1990 | Žádné slzy pro mrtvého |
| 1989 | Dranciáš |
Kniha Pražské hyeny je v
| Přečtených | 14x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 5x |
| Chci si koupit | 2x |
| dalších seznamech | 1x |
Literární veledílo to není, na mnoha místech to hlasitě skřípe, logika pláče a styl je chatrný, ale přeci jen knížka umí chytnout drábkem a až do poslední stránky nepustit. Na ocenění děje je potřeba být černočerný cynik a trochu i úchyl a pokud to splňujete, tak jste cílovka.
Lze pochválit postavy - hlavně hlavního hrdinu Mirdu.