Pravomil aneb Ohlušující promlčení
Petr Stančík
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470524/bmid_pravomil-aneb-ohlusujici-promlceni-qWn-470524.jpg
4
166
45
Nový román nositele ceny Magnesia Litera inspirovaný skutečným příběhem válečného hrdiny, který se na sklonku života vrací do vlasti, aby vykonal spravedlnost. Pravomil na vlastní kůži prožívá klikaté dějiny 20. století od prvních lásek za první republiky přes výslechy na gestapu, mrazivé peklo sovětského gulagu, krvavé boje na frontě a dobývání uranu pro Stalinovy bomby, aby nakonec došel k poznání, že vzít spravedlnost do vlastních rukou znamená ztratit srdce. Pravomil je strašidelně poetická kronika dvacátého věku lidstva, prosáknutá tématy zločinu a trestu, práva a nespravedlnosti anebo nejobecněji smyslu života.... celý text
Přidat komentář
Souhlasím s komentářem kolegy Lubošovo, jen s tím rozdílem, že mě tam ten Stančíkův humor bavil, jinak by to byla dost nuda. Nejvíc mě pobavilo líčení atentátu na Kennedyho.
Tohle téma (Mnichov, protektorát, ww2, procesy, komunisti, odsun) už začíná být poslední dobou dost zprofanované. Autoři by měli umět nacházet i jiné náměty a ne pořád dokola ohřívat stejnou polívčičku. Jo, a byl jsem pedikér v Osvětimi.
Tak pro me drsná kniha s prvky černého humoru, která mě provedla 20.stoletim formou deníku Pravomila. Hodně událostí k zamyšlení.
Petra Stančíka mám rád zejména kvůli barvitosti jazyku. Tu napěchoval i do tohoto díla mapujícího naše dějiny v minulém století z pohledu zapáleného vlastence. Tentokrát se ale do textu nehodil humor, který je pro mě u Stančíka hned na druhém místě za slovní zásobou. Pravomil je vyčerpávající dílo a dozvíte se z něho spousty důležitých faktů i zajímavých informací. Bohužel o této době už bylo napsáno tolik knih, že ani autorův sympatický hrdina z ní nedokázal vyždímat nic vyloženě inovativního. Obávám se, že tahle Stančíkova novinka patří mezi jeho slabší počiny. Tak snad příště.
Páně Stančíkovy knihy považuji za svátky obžerství. V tom nejlepším slova smyslu. I tahle tak začala. Než mi došlo, že má setsakra hodně blízko k realitě samotné. A to mi úsměv ztuhl na líci. Takhle popsat třicátá, čtyřicátá, padesátá léta a skončit v dnešním nevypořádání se s minulostí. To mi neměl dělat. Určitě si budu muset doplnit řadu vědomostí. A mám zase popsaný papírek všemi nápady, které se mi v hlavě objevily při čtení.
Poslouchala jsem jako audioknihu, poutavě načtenou převážně Pavlem Batěkem, dále pak Janem Vlasákem a Jitkou Ježkovou. Se zájmem jsem poslouchala Pravomilovo vyprávění z naší historie, při kterém se mi chvílemi tajil dech. Potěšily mě zmínky o místech z mého okolí.
Zápletka nepravděpodobná, hrdina Pravomil též skoro neskutečný, postavy a události trochu jak z nějaké šablony o kladných a záporných hrdinech, trochu mystická babička, laskavý a erotice nakloněný kněz , milosrdný pan továrník, moudrý pan prezident, nicméně kniha docela baví, je to vlastně spíš pohádkový příběh a obrazy z naší i světové historie 21. století, také příběh o dobru a zlu. Není to špatné, některé pasáže ale trochu nudné, různá historická poučení sloužící jako časové značky pro lepší orientaci v příběhu.
Dočetla jsem den před Štědrým dnem a mám jasno: nic lepšího pod stromečkem najít nemůžu, takže já jsem si ten pravý vánoční dárek rozbalila, přečetla a do posledního písmenka vychutnala už v předstihu!
Výborné, vtipné, vlastenecké, československé (ale i německé, maďarské, rusínské, rumunské a ruské), prostě skvělá a téměř po všech stránkách dokonale povedená kniha. Za sebe vypíchnu jen babičku Gudulu, Jarku Baterku, jablečný viklan nebo třeba Svobodu a jeho averzi ke "hvězdářům".
A ta předsádka, už jen ta je naprosto dokonalá!
Takže doporučuju převelice a děkuju databázi knih a jejím čtenářům za skvělé reference, díky nimž jsem se s touhle knihou potkala mnohem dříve, než by mě k ní nasměrovala jakákoli reklamní kampaň.
"Úředník na dráze, pan Obrteloun, přišel volit ve svém klobouku z tvídu se vzorem kohoutí stopy, na němž se leskl zbrusu nový odznáček Jednoty na obranu státu. Kde jenom pan Obrteloun ty odznáčky pořád bere?"
Skvělé čtení postavené na reálném základu.Kombinoval jsem s Vikipedií/Judr.Karel Vaš,Pravomil Reichl.Kniha se dá odložit,až se dočte, a myslim, že by se měla brát i vážně.
Někdo Pravomila nazval český Forest Gump a něco na tom je. Tahle knížka je skvělá kombinace historie a fikce. Odehrává se i v neveselých dobách a na velmi neveselých místech, přesto není jen smutná. Jsou tam i úsměvné příhody a optimismus. Pravomil je opravdu hrdina a vlastenec. Přemýšlím, jaký má vlastenectví obsah a význam dnes, zvlášť s ohledem na to, kdo všechno se dneska vlastenectvím ohání. To jen na okraj, opravdové vlastenectví je přece pozitivní a neznamená nenávist k jiným národům a etnikům.
Zapomenuty jsou Pérákovy slovní hříčky, tatam je poživačnost Egona Adlera. Pravomil je obyčejný český kluk, který se narodil do turbulentních časů a byl vychován v lásce k pravdě a k vlasti. A jako takový nemůže zůstat stranou, když se milované Československo dostane do spárů fašismu a hned nato se na scénu dere komunistická zhouba. Odbojářská činnost Pravomilova má samozřejmě nepříjemné důsledky, maďarský arest i sovětské lágry. Při líčení neuvěřitelně krutých poměrů v táborech na Sibiři si čtenář uvědomí, že tohle si autor tak úplně nevymyslel, tyhle hrůzy si prožily tisíce lidí, z velké části nevinných, spousty domnělých špiónů, nepřátel státu a revoluce. Také cesta zpět do vlasti přes Kyjev a Duklu, v řadách československého armádního sboru, je velmi uvěřitelná, místy až reportážně popsaná, vždy však s Pravomilovým (Stančíkovým) výstižným hodnocením situace a osob. Postavám, které známe z dějepisu, přidává Stančík další rozměr na pomezí reality a fikce. Pravomil potkává Heliodora Píku, budoucího prezidenta Kennedyho, Klementa Gottwalda, krutého Karola Veše – známého komunistického soudce. Přes všechna protivenství osudu, přes ztrátu milované osoby zůstává Pravomil věrný svým zásadám cti a vlastenectví. Boj za spravedlnost a svobodu pro něj zůstává nejvyšší metou až do samotného konce (kterým kniha vlastně začíná).
Už v některých předchozích románech byla patrná Stančíkova rezervovanost vůči Němcům. Nejinak je tomu v Ohlušujícím promlčení, zde je ale více zvýrazněn protiválečný a humanistický akcent. Kniha obnažuje nespravedlnost a zhoubnost komunistického světonázoru a zvrácenost přisluhovačů komunistického zřízení. Stančíka neopouští humor, ale od poměrně rozverných knížek, ve kterých jen tu a tam prosvítají třeba protiválečné motivy, se posunul k docela angažovanému, ale dojemnému historickému románu, k vážným tématům, jako je čest, spravedlnost, vlastenectví, láska k přírodě, smysl pro povinnost a pravdu. A to je dobře. Navíc: Pravomil je jedna z nejsympatičtějších literárních postav, se kterými jsem se v poslední době potkal. Třebaže není úplně vymyšlený. Nebo možná právě proto.
Očekával jsem podle anotace, že na mne vykouknou Staříci Schmitzer s Mrkvičkou a nakonec na mne vykouknul úplně jiný stařík a to rovnou ten stoletý. Stoletý stařík po česku aneb jak se zúčastnit všeho významného co se v této republice stalo během 20. století... :-) Musím říci, že jsem se skvěle bavil. A bylo prima, že těm největším bolševickým sviním nezůstala ani ta jména...
Od Petra Stančíka jsem četla již několik knih, jeho styl psaní mám ráda. Pravomil mi bohužel přišel už trochu překombinovaný (jak bylo zmíněno v jiném komentáři např. scéna s Kennedym). Všimla jsem si opakujících se drobností (obraty, jména ..) např. z Andělího vejce, což nehodnotím kriticky, rozumím, že to patří ke stylu psaní. Přesto jsem knihu dočetla a docela se mi líbila.
Spisovatel vezme skutečný životní příběh zajímavý sám o sobě, doostří zápletky, dodá intimní podrobnosti a hlavně vypravěčské umění. Tady se to podařilo skvěle. Trochu tomu ubírá jen setkávání s historickými postavami. Kennedy už se mi zdál za čárou, takže konec nebyl tak dobrý, jak jsem očekával. Přečtu si ještě životopis od Jaroslava Čvančary a podívám se na film Staříci.
Skvěle napsaná kniha, plná černého humoru, historie a erotiky. Autor má správný nadhled, přestože jsem četla o totalitních hrůzách, moc mě to bavilo. A deníkové členění do krátkých kapitol bylo taky bezva. Mohu jen doporučit!
Úžasná kniha, která se četla absolutně perfektně. Akorát teda posledních asi 20 stran mi přišlo přitažených za vlasy. Ale i tak to bylo fakt super.
Je pravda, že jsem čekala, že to bude kniha o vězení v padesátých letech, ale byla o válce, ale hlavně z úhlu, ze kterého jsem o válce ještě nečetla. Z Ruska a z pohledu Čecha.
Dlouho jsem hledala odpověď na téma odsun Němců z pohraničí, a díky této knize jsem ji našla. Díky.
A zjistila jsem spoustu informací o naši zemi. A strašně se mi líbilo vlastenectví Pravomila a jak psal Vlast a ne vlast.
Jo a krásně jsem se pobavila, když Pravomil vyráběl výbušninu a přišli rodiče. On musel improvizovat a sousedovi se vymstila jeho lakota a vychcanost. :D
Krásný konec.
já to tušil, jakmile si domů donesu nového Stančíka, neusnu, dokud ho na jeden zátah nepřečtu - a taky jo = Stančík ve svých žánrových experimentech tentokrát zvolil beletrizovanou biografii v rámcové kompozici a formou nalezeného deníku; a mě to baví (třeba Stančíkova mistrná schopnost popsat stejně orgasticky svou večeři jako čištění revolveru nebo postup výroby třaskaviny) a tak trochu strukturalisticky se ošklíbám nad recenzenty, kteří porovnávají román se skutečností (životními osudy reálného Raichla a Vaše): co je ve fikci jinak atd. = sakra, proto je to fikce, když chce někdo historický dokument, musí v knihovně do jiného oddělení + a taky to neustálé remcání kritiků o nedořečenosti a nedovysvětlení motivů: vždyť právě to tajemství, mnohoznačnost apod. je jedním z funkcí beletrie, fikce, fantazie = všichni přece na konci života poznáváme, kolik otázek, které jsme si pokládali, zůstalo nezodpovězeno (třeba odkud se berou ty odznáčky...) - a myslím, že právě v tomhle je Stančík dobrej, že to velké o životě umí zachytit bez patosu, nenápadně
Štítky knihy
nacismus gulagy detektivní a krimi romány komunismus pomsta gestapo české detektivky historické romány české romány těžba uranu
Autorovy další knížky
| 2014 |  Mlýn na mumie |
| 2021 |  Pravomil aneb Ohlušující promlčení |
| 2016 | Andělí vejce |
| 2017 | H₂O a tajná vodní mise |
| 2008 | Pérák |
Kniha Pravomil aneb Ohlušující promlčení je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 188x |
| Čtenářské výzvě | 28x |
| Doporučených | 18x |
| Knihotéce | 63x |
| Chystám se číst | 122x |
| Chci si koupit | 32x |
| dalších seznamech | 2x |
Tak tohle mě tedy zasáhlo. Naprosto skvěle čtivě, samozřejmě s určitou mírou nadhledu, autorovy fantazie a fikce, beletristicky zpracovány osudy hrdiny Pravomila Raichla, který prošel snad všemi hrůzami co nabídlo minulé století. Kdo nezná skutečné osudy tohoto válečného hrdiny, doporučuji si přečíst od pana Čvančary Pravomil Raichl - Život na hranici smrti. Tam je to vše v reálných skutečnostech, ale i částečná fikce pana Stančíka mě ohromně bavila. No a pak doporučuji dokument České televize Křišťálový fantom, který mapuje to, jak došlo k setkání dcery prokurátora Vaše se synem generála Heliodora Píky. Tohle vás prostě musí zasáhnout, to jsou velmi silné momenty. A nakonec i dokument Vrahem z povolání (2013) přímo o Vašovi doporučuji rovněž. A ještě jednou tleskám této knize, určitě si to zaslouží.